ZPRÁVA o provádění Evropského konsensu o humanitární pomoci: hodnocení Akčního plánu v polovině období a další postup

15. 12. 2010 - (2010/2101(INI))

Výbor pro rozvoj
Zpravodajka: Michèle Striffler

Postup : 2010/2101(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A7-0375/2010

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o provádění Evropského konsensu o humanitární pomoci: hodnocení Akčního plánu v polovině období a další postup

(2010/2101(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci, který dne 18. prosince 2007 podepsal předseda Rady Evropské unie, předseda Evropského parlamentu a předseda Evropské komise,

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 29. května 2008, v němž byl stanoven akční plán s konkrétními opatřeními, prostřednictvím nichž má být konsensus prováděn (SEK(2008)1991),

–   s ohledem na článek 214 Smlouvy o fungování Evropské unie, který je věnován humanitární pomoci,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci[1],

–   s ohledem na obecné zásady Evropské unie na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva ze dne 23. prosince 2005, které byly v prosinci roku 2009 aktualizovány, a s ohledem na závěry Rady ze dne 8. prosince 2009,

–   s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/162/ES ze dne 5. března 2007 o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu[2],

–   s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/779/ES ze dne 8. listopadu 2007, kterým se mění rozhodnutí Rady 2001/792/ES ze dne 23. října 2001 o vytvoření mechanismu civilní ochrany Společenství[3],

–    s ohledem na závěry Rady z prosince roku 2007, v nichž je Komise vyzývána, aby co nejlépe využívala mechanismus civilní ochrany Společenství a posilovala spolupráci mezi členskými státy,

–   s ohledem na společný dokument Catherine Ashtonové, vysoké představitelky / místopředsedkyně Evropské komise, a Kristaliny Georgievové, členky Evropské komise, o poučení z reakce Evropské unie na katastrofu na Haiti,

–   s ohledem na sdělení Komise Radě a Parlamentu ze dne 10. září 2003 s názvem „Evropská unie a Organizace spojených národů: Volba multilateralismu” (KOM(2003)0526), které vyzývá k celkovému posilování a začlenění vztahů mezi EU a OSN do rámce systematického politického dialogu, zlepšení spolupráce v této oblasti, lepšího řešení krizí a jejich prevence a prostřednictvím strategických partnerství mezi Komisí a vybranými organizacemi OSN,

–   s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 5. března 2008 nazvané „Posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy“ (KOM(2008)0130) a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. června 2008 o „posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy“ [4],

–   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 23. února 2009 týkající se strategie Evropské unie na podporu snižování rizika katastrof v rozvojových zemích (KOM(2009)0084),

–   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 31. března 2010 s názvem „Humanitární potravinová pomoc“ (KOM(2010)0126),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o operační strategii generálního ředitelství pro humanitární pomoc (GŘ ECHO),

–   s ohledem na zprávu Michela Barniera s názvem „K evropským silám civilní ochrany: Europe aid“, která byla zveřejněna v květnu 2006,

–   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 10. prosince 1948,

–   s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a jejich dodatkové protokoly z roku 1977,

–   s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků, která byla přijata v červenci roku 1951,

–   s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a na opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů, které byly přijaty Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989,

–   s ohledem na Úmluvu o potravinové pomoci, jejíž součástí je závazek Evropského společenství reagovat na naléhavé potravinové situace i další potřeby související s výživou v rozvojových zemích, která byla podepsána v Londýně dne 13. dubna 1999[5],

–   s ohledem na Kodex chování pro mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce a pro nevládní organizace při odstraňování následků katastrof přijatý v roce 1994,

–   s ohledem na zásady a osvědčené postupy řádného humanitárního dárcovství schválené dne 17. června 2003 ve Stockholmu,

–   s ohledem na zásady partnerství mezi OSN a nevládními organizacemi, které v roce 2007 schválil celosvětový humanitární program,

–   s ohledem na zásady OSN pro použití prostředků vojenské a civilní ochrany na zmírnění následků katastrof („zásady z Osla“) revidované dne 27. listopadu 2006,

–   s ohledem na zásady z března 2003 týkající se použití prostředků vojenské a civilní ochrany pro humanitární operace OSN v případě složitých mimořádných událostí (zásady MCDA),

–   s ohledem na akční rámec z Hyogo přijatý na světové konferenci o snižování rizika katastrof, která se konala ve dnech 18.–22. ledna 2005 v Kobe v japonské provincii Hyogo,

–   s ohledem na hodnocení humanitární reakce (Humanitarian Response Review), které dal v srpnu 2005 vypracovat koordinátor nouzové pomoci OSN a zástupce generálního tajemníka pro humanitární záležitosti,

–   s ohledem na ukazatele humanitární reakce za rok 2010 stanovené organizací DARA (Development Assistance Research Associates), prostřednictvím nichž se analyzuje a klasifikuje, jak hlavní dárcovské země reagují na potřeby osob postižených katastrofami, konflikty a mimořádnými událostmi,

–   s ohledem na mezinárodní program, který stanovuje předpisy, pravidla a zásady pro mezinárodní činnost v případě katastrof („doporučené postupy IDRL“, International Disaster Response Laws, Rules and Principles) přijaté v průběhu třicáté mezinárodní konference Červeného kříže a Červeného půlměsíce roku 2007 v Ženevě, a s ohledem na společný závazek členských států Evropské unie k podpoře těchto předpisů,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2007 o Evropském konsensu o humanitární pomoci[6],

–   s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. února 2010 o zemětřesení na Haiti[7],

–   s ohledem na zprávu o vytvoření nástroje rychlé reakce (2010/2096 (INI)),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o izraelské vojenské operaci proti humanitární flotile a o blokádě Gazy[8],

–   s ohledem na návrh usnesení o humanitární krizi v Somálsku, který v souladu s článkem 120 jednacího řádu předložil Oreste Rossi,

–   s ohledem na svá předchozí usnesení o poskytování humanitární pomoci třetím zemím,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A7-0375/2010),

A.  připomínaje společnou vizi humanitární pomoci zakotvenou v Evropském konsensu o humanitární pomoci, který zdůrazňuje zejména vůli Evropské unie úzce spolupracovat v této oblasti s cílem co nejvíce zvýšit její účinnost, hájit a prosazovat základní humanitární zásady lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti a důrazně vystupovat ve prospěch dodržování mezinárodního humanitárního práva,

B.   připomínaje, že závazky vyplývající z Evropského konsenzu se vztahují na členské státy i na Evropskou komisi a vzhledem k tomu, že opatření uvedená v akčním plánu musí být ve většině případů prováděna Komisí a členskými státy společnými silami,

C.  vzhledem k dramatickému navýšení počtu a intenzity přírodních katastrof, jejichž příčinou jsou především dopady změny klimatu způsobené lidskou činností, a vzhledem k tomu, že průmyslové země nesou v této oblasti historickou odpovědnost; vzhledem k nárůstu výskytu složitých krizí, který souvisí s mnohými faktory včetně měnící se povahy konfliktů, špatné správy věcí veřejných a nestabilní situace, prohlubujícího se porušování mezinárodního humanitárního práva a zužování humanitárního prostoru,

D.  vzhledem k tomu, že poskytování pomoci je čím dál obtížnější a nebezpečnější, vzhledem k tomu, že ohrožení humanitárních pracovníků stále stoupá, a vzhledem k tomu, že v roce 2008 bylo zabito 122 humanitárních pracovníků,

E.   vzhledem k tomu, že je třeba ve větší míře věnovat zvláštní pozornost nejzranitelnějším skupinám, jako jsou ženy, děti a násilně vysídlené osoby, a že se prohlubuje násilí založené na příslušnosti k pohlaví a sexuální násilí, což představuje hlavní problém v humanitárních situacích, v nichž je systematické znásilňování někdy využíváno jako válečná zbraň,

F.   vzhledem k tomu, že do reakce na humanitární krize se v rostoucí míře zapojují nehumanitární subjekty, čímž vzniká vážné nebezpečí záměny rolí vojenských a humanitárních činitelů a stírají se hranice neutrální, nestranné a nezávislé humanitární pomoci,

G.  vzhledem k tomu, že nedávné tragédie na Haiti a v Pákistánu znovu prokázaly nezbytnost posílit nástroje, které má Evropská unie k dispozici, aby mohla katastrofám čelit (humanitární pomoc a mechanismus civilní ochrany Společenství), a to z hlediska účinnosti, pohotovosti, koordinace a přehlednosti, a vzhledem k tomu, že tyto katastrofy znovu zdůraznily nutnost vytvořit schopnost rychlé reakce na evropské úrovni,

H.  vzhledem k tomu, že světová humanitární situace se zhoršuje, že humanitární problémy a potřeby jsou nesmírné a že je nezbytně nutné pracovat na důraznějším provádění konsensu a jeho akčního plánu i na celosvětové koordinaci a sdílení nákladů, jež berou v úvahu regionální odpovědnosti zemí, které mohou být hlavními poskytovateli pomoci,

I.    vzhledem k tomu, že rozpočet Komise určený na humanitární pomoc při katastrofách a zejména rozpočet GŘ ECHO nejenže nebyl navýšen, ale za posledních pět let v reálných cenách dokonce mírně klesl,

Evropský konsensus o humanitární pomoci a jeho akční plán

1.   vyjadřuje politování nad tím, že humanitární konsensus stále není mimo humanitární partnerství příliš znám, a žádá, aby se stal součástí zvláštní odborné přípravy, zejména pokud jde o Evropskou službu pro vnější činnost, diplomaty z členských států a vojenské subjekty;

2.   lituje, že do provádění konsensu nejsou dostatečně zapojeny členské státy, a domnívá se, že by měla být posílena úloha pracovní skupiny Rady EU pro humanitární a potravinovou pomoc (COHAFA), aby bylo zajištěno lepší sledování provádění konsensu například prostřednictvím zvláštních zasedání o začlenění konsensu do národních strategií v humanitární oblasti nebo předkládáním výročních zpráv o činnosti a aby byl uplatněn její mandát k aktivnějšímu obhajování humanitární pomoci vůči ostatním pracovním skupinám Rady a Politického a bezpečnostního výboru, přičemž by měla být stále zdůrazňována účinnost a rychlost koordinace;

3.   vybízí k aktivní podpoře rozšiřování a provádění konsensu a jeho akčního plánu ze strany delegací Unie ve třetích zemích mezi zastoupeními členských států;

4.   vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost každoroční výměny poznatků o nejlepších postupech s vnitrostátními parlamenty Unie při plnění závazků plynoucích z konsensu;

5.   prosazuje navýšení prostředků na humanitární pomoc, jelikož narůstá počet oblastí, v nichž je třeba zasáhnout, a vyzývá rozpočtový orgán, aby v plné nebo částečné výši převedl rezervu na pomoc při mimořádných událostech do původního rozpočtu generálního ředitelství ECHO; zdůrazňuje, že je důležité dosáhnout cíle stanoveného OECD a Výborem pro rozvoj (CAD), jímž je dosažení 0,7 % HNP do roku 2015;

6.   požaduje také, aby byly na základě opakovaných zkušeností s výdaji z minulých let sestaveny realistické rozpočty na přidělování prostředků na přírodní katastrofy nebo humanitární akce;

7.   naléhavě vyzývá, aby bylo vynaloženo další úsilí k urychlení financování činností, ke kterým dochází následkem přírodních či jiných katastrof, a ke zjednodušení rozhodovacích a schvalovacích postupů pro uvolňování prostředků z rozpočtu; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby útvary Komise úzce spolupracovaly se strukturou civilní ochrany ESVČ, a umožnily tak rychlé počáteční financování operací;

8.   připomíná, že je nezbytné zachovat vyvážený celkový přístup, přičemž věnuje zvláštní pozornost tzv. „zapomenutým krizím“;

9.   žádá navýšení částek a posilování kapacit a zdrojů s cílem zajistit, aby humanitární pomoc a civilní ochrana zůstaly čistě civilními úkoly;

10.  podporuje významnou úlohu sítě NOHA (první síť univerzit poskytující odbornou přípravu v oblasti humanitární pomoci na evropské úrovni) zvyšování informovanosti o humanitárních souvislostech ve světě a zejména v evropské politice v zájmu uspokojení potřeb nejzranitelnějších skupin prostřednictvím vzdělání a odborné přípravy mladých Evropanů;

Humanitární zásady, mezinárodní humanitární právo a ochrana humanitárního prostoru

11. opětovně potvrzuje zásady a cíle humanitární pomoci, které jsou v konsensu obsaženy; připomíná, že humanitární pomoc Evropské unie není nástrojem řešení krizí, a s politováním pozoruje rostoucí politizaci humanitární pomoci a důsledky této situace pro dodržování humanitárního prostoru;

12.  domnívá se, že vnější činnost Evropské unie zakotvená v Lisabonské smlouvě musí respektovat zásady a závazky stanovené v Evropském konsensu o humanitární pomoci, a domnívá se, že by Unie měla s ohledem na svou politickou váhu a na svůj vliv hlavního mezinárodního dárce neustále prosazovat humanitární zásady;

13.  žádá také, aby vojenští a civilní zaměstnanci a humanitární pracovníci zapojení do reakce na katastrofu nebo humanitární akce jednali v souladu se zásadami neutrality, nezávislosti a nestrannosti;

14.  vítá skutečnost, že v prosinci roku 2009 byly přezkoumány obecné zásady Evropské unie na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva, a domnívá se, že Komise a členské státy hrají zásadní politickou roli v jejich provádění; přeje si také, aby se mezinárodní humanitární právo stalo předmětem zvláštního odborného vzdělávání v rámci ESVČ;

15. žádá Komisi, aby zajistila přidělení dalších finančních prostředků na propagační činnost v oblasti mezinárodního humanitárního práva a na jeho šíření na zasažených územích mezi ozbrojenci, mládeží, politickou elitou a občanskou společností;

16.  připomíná, že zásady a osvědčené postupy v oblasti humanitární pomoci, které byly přijaty v červnu 2003, zdůrazňují, že je nezbytné podporovat předkládání účtů a pravidelné vyhodnocování mezinárodních reakcí na humanitární krize včetně účinnosti dárců, a zdůrazňuje, že tato hodnocení musí podléhat širším konzultacím, zejména s humanitárními subjekty;

Společný rámec pro poskytování pomoci

· Kvalita pomoci

17.  připomíná, že poskytování pomoci musí vycházet výhradně ze zjištěných potřeb a ze stupně ohrožení a že kvalita a kvantita pomoci jsou stanoveny především ve fázi počátečního vyhodnocení, kterou je ještě třeba zdokonalit, zejména co se týče uplatnění kritérií ohrožení především žen, dětí a osob s postižením;

18.  připomíná, že skutečné a trvalé začlenění – a, je-li to možné, i zapojení – příjemců do správy podpory představuje jeden ze základních předpokladů k zajištění kvality humanitární reakce, zejména v případě dlouhodobých krizí;

19.  trvá na tom, že pomoc Unie v případě přírodních nebo člověkem způsobených katastrof by měla být zaměřena na pomoc místnímu hospodářství, například tím, že se budou v co nejvyšší míře nakupovat místní a regionální potravinové výrobky a poskytovat nezbytné vybavení pro zemědělce;

20.  vyzývá k harmonizaci metod, které jednotlivé subjekty využívají, a vybízí Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA), aby nadále usiloval o vymezení společného metodologického rámce, který upřednostní účinný a rychlý zásah a trvale co nejvíce zapojí místní zúčastněné strany, včetně nestátních subjektů;

21.  důrazně vybízí Komisi, aby pokračovala v práci v oblastech, jako je výživa, ochrana, rovnost žen a mužů a sexuální násilí, uprchlíci, navrátilci a vnitřně vysídlené osoby, a vyzývá k tomu, aby se hledisko pohlaví a reprodukčního zdraví stalo systematickou součástí humanitární pomoci v oblasti zdravotnictví a první pomoci;

22.  žádá Radu, aby konkretizovala doporučení Barnierovy zprávy, podle nějž by měly být nejvzdálenější regiony EU nevýlučně využívány jako podpůrné základny pro usnadnění předběžného umístění klíčových produktů a logistických zařízení, díky němuž by bylo snazší doručit v případě naléhavého humanitárního zásahu mimo hranice Evropské unie na místo lidské a materiální zdroje, jimiž Evropa disponuje;

23.  vybízí Komisi, aby i nadále zvažovala potenciální negativní dopady humanitární pomoci na oblasti, kde je poskytována, zejména o případné destabilizaci hospodářských a sociálních struktur a důsledcích pro přirozené životní prostředí; dále ji vyzývá, aby vytvořila vhodné strategie, které umožní tyto dopady zohledňovat již ve fázi tvorby projektu;

· Rozmanitost a kvalita partnerství

24.  vyzývá k respektování různorodosti subjektů, které se podílejí na financování a provádění mezinárodních humanitárních programů – Organizace spojených národů, Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce, nevládní organizace –, a podporuje snahy o posílení kapacit místních subjektů; vyzývá k řádné koordinaci a k výměně informací mezi všemi zúčastněnými subjekty;

25.  požaduje, aby všechny státní orgány respektovaly významnou úlohu nevládních organizací při získávání finančních prostředků od soukromých dárců;

26. podporuje další pokračování humanitárních reforem na úrovni Organizace spojených národů a vyzývá k upevnění systému humanitárních koordinátorů, k větší transparentnosti, k přístupu, který bude více zaměřen na příjemce pomoci, k větší flexibilitě při využívání „společných fondů“ (pooled funds) a k určitému zdokonalení přístupu na základě „seskupení“ (cluster – zodpovědnost v jednotlivých odvětvích) na základě doporučení uvedených v Hodnocení humanitární reakce Organizace spojených národů a při posilování zásad transparentnosti a odpovědnosti, zejména na úrovni koordinace s místními strukturami a nestátními subjekty, zohledňování aspektů jednotlivých odvětví a koordinace mezi „seskupeními“;

· Koordinace na mezinárodní a evropské úrovni

27.  opětovně potvrzuje ústřední roli Organizace spojených národů, zejména úřadu OCHA, při koordinaci mezinárodní humanitární činnosti;

28.  vítá iniciativy, jejichž cílem je zajistit větší míru soudržnosti různých evropských nástrojů pro řešení krizí, a s potěšením přijímá sloučení humanitární pomoci a civilní ochrany pod jedno generální ředitelství; trvá však na tom, aby jejich mandáty, úlohy a zdroje nadále zůstaly formálně odděleny;

29.  žádá Radu a Komisi, aby stanovily přesná a transparentní pravidla pro spolupráci mezi Evropskou službou pro vnější činnost a Komisí a pro koordinaci jejich činností při řešení krize velkého rozsahu mimo území Evropské unie a aby aktivně pracovaly na tom, aby tyto zdroje a kapacity využité na místě přinášely hmatatelné výsledky;

30.  připomíná, že by vnější strategie Evropské unie pro práva dítěte měla být založena na hodnotách a zásadách stanovených ve Všeobecné deklaraci lidských práv, zejména v článcích 3, 16, 18, 23, 25, 26 a 29, a v Úmluvě OSN o právech dítěte a jejích opčních protokolech;

Využití civilní ochrany a vojenských prostředků a kapacit

31.  opětovně potvrzuje, že rozdíl v mandátech vojenských a humanitárních subjektů, zejména v oblastech postižených přírodními katastrofami a v oblastech, které trpí ozbrojenými konflikty, by měl být nadále zcela jednoznačný a že je nezbytné, aby vojenské prostředky a kapacity byly k podpoře operací humanitární pomoci využívány pouze ve velmi omezené míře a jako poslední možnost, v souladu se zásadami OSN (zásady MCDA a zásady z Osla) [9];

32.  připomíná Komisi a členským státům, že humanitární pomoc a civilní ochrana musí být považovány za čistě civilní úkoly a jako takové musí být i prováděny;

33. žádá Komisi, aby prováděla osvětové kampaně o specifické povaze humanitární pomoci v zahraniční politice Evropské unie, a vyzývá členské státy, aby se ujistily, že jejich ozbrojené síly dodržují a uplatňují zásady OSN; rovněž se domnívá, že je nezbytné, aby mezi vojenskými a humanitárními subjekty probíhal dialog, který podpoří vzájemné porozumění;

34.  opětovně potvrzuje, že využití prostředků civilní ochrany při humanitárních krizích musí vycházet z potřeb, doplňovat humanitární pomoc a být s ní v souladu a že v případě přírodních katastrof tyto prostředky mohou přispět k humanitární činnosti, pokud jsou používány v souladu se zásadami, které pro tuto oblast stanovil Meziagenturní stálý výbor;

35.  žádá Komisi, aby předložila ambiciózní legislativní návrhy na vytvoření evropské jednotky civilní ochrany, která bude založena na optimalizaci stávajícího mechanismu civilní ochrany Společenství, a na sloučení nynějších vnitrostátních prostředků, čímž nevzniknou žádné další významné výdaje a naváže se na metody osvědčené v přípravných činnostech; domnívá se, že financování jednotky civilní ochrany musí doplňovat financování humanitárních krizí;

36.  domnívá se, že by součástí evropské jednotky civilní ochrany mohl být závazek některých členských států, na jehož základě by dobrovolně poskytovaly předem stanovené klíčové moduly civilní ochrany, které by byly předem určeny a připraveny okamžitě zasáhnout do operací Unie koordinovaných Monitorovacím a informačním střediskem; dále se domnívá, že většina těchto modulů, které jsou již k dispozici na vnitrostátní úrovni, by zůstala pod kontrolou členských států a že by nasazování těchto modulů připravených v záloze tvořilo jádro civilní ochrany Unie, s cílem reagovat na katastrofy vně i uvnitř jejích hranic;

Kontinuita pomoci

· Snižování rizika katastrof a změna klimatu

37.  s potěšením přijímá skutečnost, že v únoru roku 2009 byla schválena nová evropská strategie na podporu snižování rizika katastrof v rozvojových zemích; v této souvislosti naléhavě žádá Komisi, aby ve spolupráci s vnitrostátními vládami, místními orgány a organizacemi občanské společnosti v zemích, které jsou příjemci pomoci, vytvářela programy v oblasti kapacity pro prevenci katastrof a řízení reakcí na katastrofy, a vyzývá k urychlenému zavedení této strategie;

38. žádá, aby bylo vyvinuto značné úsilí o systematičtější začlenění hlediska snižování rizika katastrof do politik rozvojové a humanitární pomoci;

39. prosazuje výrazné navýšení částky, která je na toto hledisko přidělována, a zdůrazňuje význam zachování poskytování prostředků v malém rozsahu, jímž se zajistí, že budou respektovány lokální podmínky a že se místní subjekty s projekty ztotožní;

40. žádá, aby mezi programem přizpůsobení se změně klimatu a činnostmi v rámci snižování rizika katastrof panovala lepší koordinace;

· Propojení pomoci, obnovy a rozvoje

41. vyjadřuje politování nad tím, že konkrétní pokrok v oblasti propojení naléhavé pomoci, obnovy a rozvoje je stále omezený, a to i přes skutečnost, že v uplynulých letech narostl počet politických závazků;

42.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byl včas učiněn přechod od opatření pro naléhavé události k opatřením rozvojovým, jenž bude založen na konkrétních kritériích a důkladně prováděném hodnocení potřeb;

43.  žádá, aby bylo poskytnuto více zdrojů s cílem zajistit kontinuitu pomoci a zaměření pozornosti na flexibilitu a komplementaritu stávajících finančních mechanismů v průběhu přechodné fáze mezi humanitární a rozvojovou pomocí;

44. zasazuje se o zlepšení dialogu a koordinace mezi humanitárními organizacemi a rozvojovými agenturami v oblastech, kde společně působí, a v rámci odpovídajících služeb na úrovni evropských orgánů a členských států;

45.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti (OCHA).

  • [1]  Úř. věst. L 163, 2.7.1996, s. 1.
  • [2]  Úř. věst. L 71, 10.3.2007, s. 9.
  • [3]  Úř. věst. L 173, 3.7.2007, s. 19.
  • [4]  Přijaté texty, P6_TA(2008)0304.
  • [5]  Úř. věst. L 163, 4.7.2000, s. 37.
  • [6]  Úř. věst. C 282, 6.11.2008, s. 273.
  • [7]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0015.
  • [8]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0235.
  • [9]  Zásady MCDA: zásady pro využití vojenských prostředků a prostředků civilní ochrany na podporu humanitární činnosti OSN při složitých krizích; březen 2003.
    Zásady z Osla: zásady pro využívání zahraničních prostředků vojenské a civilní ochrany při přírodních katastrofách; listopad 2007.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Evropská unie, skládající se z Evropské komise a členských států, je nejvýznamnějším světovým dárcem humanitární pomoci. Její příspěvky činí více než 40 % oficiální mezinárodní humanitární pomoci. Prostřednictvím generálního ředitelství pro humanitární pomoc (GŘ ECHO), poskytla Evropská komise v roce 2009 humanitární pomoc přibližně 115 milionům osob ve více než 70 zemích, jejíž celková výše dosahovala 950 milionů EUR. Humanitární politika Evropské unie je názornou ukázkou závazku EU ve prospěch obyvatel třetích zemí, kteří potřebují pomoc a nacházejí se v situacích, kdy jsou mimořádně zranitelní.

Dne 18. prosince 2007 podepsali předsedové Rady Evropské unie, Evropského parlamentu a Evropské komise humanitární konsensus, který představuje zásadní pokrok. Zavazuje Evropskou unii k úzké spolupráci v této oblasti a ke sdílení společné vize humanitární pomoci. Podtrhuje ochotu Evropské unie k úzké spolupráci v této oblasti s cílem dosáhnout její optimální účinnosti, hájit a prosazovat základní humanitární zásady lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti a důsledně působit ve prospěch dodržování mezinárodního humanitárního práva. Závazky, které z konsensu vyplývají, se týkají členských států i Evropské komise. Pro usnadnění provádění humanitárního konsensu byl připraven akční plán na období pěti let, který byl přijat v květnu roku 2008. Jeho bod č. 33 výslovně ukládá vypracování revize akčního plánu v polovině období, což je analýza, která je předmětem této zprávy.

Za prvé by bylo vhodné uvést, že toto hodnocení je obtížné z důvodu nedostatku konkrétních informací o tom, které činnosti již byly uskutečněny a které ne. Analýza výsledků akčního plánu rovněž utrpěla skutečností, že v některých odvětvích chybí konkrétní ukazatele. V průběhu příprav této zprávy jsme také nabyli dojmu, že s humanitárním konsensem nejsou kromě humanitárních subjektů ostatní příliš seznámeni, a že je tudíž nutné vyvinout značné úsilí o jeho větší zviditelnění a lépe s ním obeznámit členské státy, další orgány a vojenské subjekty. Tato zpráva nám kromě formálních záležitostí umožňuje znovu nahlédnout na současný stav humanitární pomoci a na základní body konsensu, které mají dle našeho názoru zásadní význam.

· Evropský konsensus ve značně proměnlivé situaci

V uplynulých letech došlo v humanitárním prostředí k výrazným změnám, což ještě více poukazuje na význam důsledného a zesíleného uplatňování humanitárního konsensu. Co se týče vývoje humanitárních podmínek, na prvním místě je třeba zmínit značný nárůst přírodních katastrof co do počtu i jejich síly, což je především způsobeno dopady klimatických změn. Je tudíž nezbytné posílit snahy v oblasti snižování rizika katastrof a poskytovat – mimo výše zmíněnou pomoc – podporu kapacitám místních komunit v oblasti přípravy na katastrofy. Máme politické závazky – strategii EU a akční plán z Hyogo –, stále však přetrvávají nedostatky v jejich uskutečňování. Jedná se o úplné začlenění snižování rizika katastrof do politik rozvojové a humanitární pomoci.

K výše uvedenému je třeba dodat, že narůstá počet složitých krizí, zejména vnitřních konfliktů, a že se mění povaha konfliktů, které jsou často doprovázeny masovými přesuny obyvatel (uprchlíci, vnitřně přesídlené osoby) a rostoucím násilím, jež je na nich pácháno. Stále častěji dochází k porušování mezinárodního humanitárního práva a situace na postižených územích je stále vážnější. Obzvláště šokující způsob porušování mezinárodního humanitárního práva je skutečnost, že sexuální násilí je stále častěji používáno jako válečná zbraň. Značné úsilí by se mělo zaměřit na začlenění aspektu pohlaví a ochrany proti sexuálnímu násilí do humanitárních souvislostí.

Kromě toho je v některých případech humanitárním subjektům znemožněn přístup k obyvatelstvu postiženému krizí a z celosvětového hlediska lze s politováním konstatovat, že humanitární prostor se v rostoucí míře zužuje. Je třeba bez ustání usilovat o obhajobu a ochranu humanitárního prostoru.

Zvláštní pozornost by měla být věnována nejzranitelnějším skupinám, jako jsou ženy, děti a násilně vysídlené osoby (vnitřně přesídlené osoby a uprchlíci). Podle údajů vysokého komisaře OSN pro uprchlíky dosahoval na konci roku 2009 celkový počet násilně vysídlených osob 43,3 milionu. Navíc podle dětského fondu UNICEF umírá každý den více než 22 tisíc dětí mladších pěti let, a to zejména z důvodu podvýživy a ozbrojených konfliktů, a více než jeden milion dětí se stává sirotky nebo jsou odloučeny od svých rodin.

V posledních letech dochází též k tomu, že do reakcí na humanitární krize se v rostoucí míře zapojují nehumanitární subjekty (vojenské, civilní ochrana, atd.). Tato aktivita může mít pozitivní dopad, jedná-li se o přírodní katastrofy velkého rozsahu, může však způsobit problémy, dojde-li ke složité krizi, v níž vážně hrozí záměna humanitárního a politického programu. Vazba mezi civilními a vojenskými subjekty se přesto stala nevyhnutelnou realitou, zejména rozšířením „integrovaných misí“ pod záštitou Organizace spojených národů, jejichž cílem je zavedení celosvětové strategie. Takto nevyjasněné role vojenských sil a humanitárních subjektů přispívají k narůstající nejistotě humanitárních pracovníků a postiženého obyvatelstva. Je zásadní, aby se politické, vojenské či humanitární subjekty, které působí na stejném území, lépe znaly, aby lépe komunikovaly, navzájem respektovaly své role a mandáty a nezasahovaly si do nich.

Nedávné humanitární katastrofy na Haiti a v Pákistánu znovu prokázaly, že je nezbytné posílit schopnost EU reagovat na katastrofy účinným, koordinovaným a přehledným způsobem. Zpráva tedy prosazuje vyvinutí evropské schopnosti pohotově reagovat (evropské jednotky civilní ochrany), což je myšlenka, kterou původně předložil Michel Barnier poté, co Asii zasáhla vlna tsunami, a již Evropský parlament převzal a mnohokrát zmiňoval. Tato schopnost by měla umožnit optimalizaci dostupných nástrojů, jejichž efektivita a viditelnost by narostla, přičemž cílem je prostřednictvím lepší koordinace dosáhnout okamžité mobilizace všech nezbytných prostředků. Je naprosto zřejmé, že využívání této schopnosti musí vycházet z potřeb, doplňovat humanitární pomoc a být s ní v souladu. Je třeba, aby využití prostředků civilní ochrany bylo v souladu s mezinárodními zásadami, které jsou stanoveny v Evropském konsensu.

· Vývoj humanitárního institucionálního prostředí na evropské úrovni

Od doby, kdy byl přijat akční plán, došlo na úrovni Evropské unie k institucionálním změnám, na počátku roku 2009 byla například založena pracovní skupina pro humanitární a potravinovou pomoc (COHAFA) v rámci Rady Evropské unie. Tato pracovní skupina se stala důležitým fórem a doplňkovým nástrojem, který upevňuje institucionální strukturu evropské humanitární politiky prostřednictvím pravidelných výměn na politické úrovni. Zároveň je však třeba posílit její úlohu z hlediska uplatňování zásad a osvědčených humanitárních postupů a co se týče koordinace a provádění konsensu.

Dále bychom měli vzít na vědomí, že došlo ke sloučení portfolií civilní ochrany a humanitární pomoci v rámci GŘ ECHO, což přispěje k posílení koordinace a celkové soudržnosti nástrojů řešení krizí v případě katastrofy. Zpravodajka toto sbližování vítá, avšak s tím, že chceme-li uhájit identitu a specifika obou nástrojů, je třeba zachovat jasné vymezení rolí, mandátů a rozpočtových linií.

Dne 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva a humanitární činnost Unie se v současné době řídí článkem 214 Smlouvy o fungování EU, který zavádí samostatnou politiku humanitární pomoci EU. Jedná se o pravomoc, kterou sdílejí členské státy a Evropská unie. Nařízení o humanitární pomoci (ES) č. 1257/96, které vstoupilo v platnost v roce 1996, bude mít svůj vlastní právní základ poté, co bude v rámci postupu spolurozhodování přezkoumáno.

Lisabonská smlouva taktéž zavedla Evropskou službu pro vnější činnost a v průběhu roku 2010 byla vedena řada rozprav o jejím praktickém provedení. Výbor pro rozvoj Evropského parlamentu v průběhu jednání obhajoval nezávislost generálního ředitelství ECHO a zasazoval se o to, aby se nestalo součástí Evropské služby pro vnější činnost, čímž se zamezilo jakékoli potenciální manipulaci humanitární pomoci.tím zcela konkrétně souvisí nutnost objasnit rozdělení úkolů vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové a komisařky pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a řešení krizí Kristaliny Georgievové.

· Výzvy, které je třeba vyřešit, a další postup

Konsensus je prvním společným dokumentem o politice humanitární pomoci od roku 1996, kdy bylo přijato nařízení o humanitární pomoci. Humanitární konsensus je základním nástrojem, který si uchovává svůj význam především v humanitárním prostředí, kde dochází k neustálým změnám. Zpravodajka zastává názor, že odpověď na humanitární výzvy lze nalézt v důsledném uplatňování humanitárního konsensu a jeho akčního plánu.

Přezkum akčního plánu v polovině období je jedinečnou příležitostí k posílení činností v oblastech, které si zaslouží větší pozornost:

o prosazování humanitárních zásad a mezinárodního humanitárního práva,

o otázky týkající se povahy poskytování humanitární pomoci EU, její koordinace a soudržnosti,

o objasnění využívání vojenských prostředků a schopností a civilní ochrany v souladu s humanitárním konsensem a s pokyny Organizace spojených národů,

o snižování rizika katastrof a posílení vazby mezi humanitární pomocí, obnovou a rozvojem.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

9.12.2010

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

19

0

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Ricardo Cortés Lastra, Nirj Deva, Leonidas Donskis, Charles Goerens, Catherine Grèze, Filip Kaczmarek, Franziska Keller, Miguel Angel Martínez Martínez, Gay Mitchell, Maurice Ponga, Birgit Schnieber-Jastram, Michèle Striffler, Alf Svensson, Eleni Theocharous, Iva Zanicchi, Gabriele Zimmer

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Santiago Fisas Ayxela, Martin Kastler, Judith Sargentini, Patrizia Toia