ZPRÁVA o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu

14. 10. 2011 - (2011/2084(INI))

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
Zpravodaj: Jürgen Creutzmann

Postup : 2011/2084(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A7-0342/2011

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu

(2011/2084(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. března 2011 „O on-line hazardních hrách na vnitřním trhu“ (KOM(2011)0128),

–   s ohledem na článek 51, 52 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojený ke Smlouvě o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na příslušnou judikaturu Soudního dvora Evropské unie[1],

–   s ohledem na závěry Rady ze dne 10. prosince 2010 a zprávy o pokroku francouzského, švédského, španělského a maďarského předsednictví Rady o rámci v oblasti hazardních her a sázek v členských státech Evropské unie,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2009 o etické nezávadnosti hazardních her poskytovaných on-line[2],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 8. května 2008 o bílé knize o sportu[3],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb[4],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004[5],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku[6],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu[7],

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. června 2011 „Boj proti korupci v EU“,

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[8],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací[9],

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. ledna 2011 „Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“,

–   s ohledem na směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty[10],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu[11],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu[12],

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro právní záležitosti (A7-0342/2011),

A. vzhledem k tomu, že odvětví on-line hazardních her neustále roste, do určité míry mimo kontrolu členských států, jejichž občanům jsou tyto služby poskytovány, a vzhledem k tomu, že toto odvětví se od jiných trhů liší tím, že jsou s ním spojena rizika v oblasti ochrany spotřebitelů, a má vztah rovněž k boji s organizovaným zločinem;

B.  vzhledem k tomu, že v důsledku uplatnění zásady subsidiarity neexistuje žádný evropský právní předpis, který by on-line hazardní hry upravoval;

C. vzhledem k tomu, že služby hazardních her podléhají řadě právních aktů EU – například směrnici o audiovizuálních mediálních službách, směrnici o nekalých obchodních praktikách, směrnici o prodeji na dálku, směrnici o praní špinavých peněz, směrnici o ochraně údajů, směrnici o ochraně soukromí a elektronické komunikaci a směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty;

D. vzhledem k tomu, že členské státy regulují online hazardní hry různě, což nejen ztěžuje regulovaným poskytovatelům nabízet své služby přes hranice členských států, ale také znamená, že regulátoři mohou jen obtížně chránit spotřebitele a potírat protiprávní on-line hazardní hry a trestnou činnost, která je s nimi na úrovni EU potenciálně spojena;

E.  vzhledem k tomu, že jednotný celoevropský přístup k boji proti organizovanému zločinu a podvodům má značnou přidanou hodnotu, zejména pokud jde o etickou nezávadnost sportu a ochranu hráčů a spotřebitelů;

F.  vzhledem k tomu, že v článku 56 Smlouvy o fungování EU je zaručena svoboda poskytovat služby; vzhledem však k tomu, že on-line hazardní hry byly kvůli své zvláštní povaze vyňaty z působnosti směrnic o elektronickém obchodu, o službách a o právech spotřebitelů;

G. vzhledem k tomu, že ačkoli Soudní dvůr již vyjasnil několik důležitých právních otázek týkajících se on-line hazardních her v EU, v řadě dalších otázek existuje i nadále právní nejistota, kterou lze odstranit pouze na politické úrovni; vzhledem k tomu, že vinou této právní nejistoty výrazně vzrostl počet nabízených nelegálních hazardních her a zvýšila se i rizika, která s nimi souvisí;

H. vzhledem k tomu, že on-line hazardní hry, nejsou-li řádně regulovány, skrývají větší riziko vzniku závislosti než tradiční hazardní hry, které jsou uskutečňovány za skutečné přítomnosti hráče na pevně určeném místě, což je mimo jiné způsobeno snazším přístupem a absencí sociální kontroly;

I.   vzhledem k tomu, že je třeba spotřebitele informovat o potenciální škodlivosti on-line hazardních her a chránit je před riziky v této oblasti, zejména pokud jde o závislost, podvody, zneužívání důvěry a hráčství nezletilých,

J.   vzhledem k tomu, že hazardní hry představují značný zdroj příjmů, jež mohou členské státy použít pro obecně prospěšné a dobročinné účely, k nimž patří i sport;

K. vzhledem k tomu, že musí být bezpodmínečně zachována etická nezávadnost sportu, a proto je třeba zintenzivnit boj proti korupci a ovlivňování výsledků;

L.  vzhledem k tomu, že k naplnění těchto cílů je nutné zavést mechanismy pro kontrolu sportovních soutěží a finančních toků, spolu se společnými mechanismy dohledu na úrovni EU;

M. vzhledem k tomu, že mezinárodní spolupráce všech zúčastněných (institucí, sportovních federací a sázkových kanceláří) je klíčová také z hlediska sdílení osvědčených postupů;

1.  vítá, že se Komise ujala iniciativy a zahájila veřejné konzultace na základě zelené knihy o on-line hazardních hrách, díky nimž se bude možné pragmaticky a realisticky zabývat budoucností tohoto odvětví v Evropě;

2.  vítá, že Komise jasně uvedla, že cílem politického procesu zahájeného zelenou knihou není v žádném případě deregulace či liberalizace on-line hazardních her; vítá, že zelená kniha zohledňuje jednoznačný a dlouhodobý postoj Evropského parlamentu k hazardním hrám; vyjadřuje politování nad tím, že Komise neuzavírá stávající řízení pro porušení povinnosti;

3.  poukazuje na vzrůstající hospodářský význam odvětví on-line hazardních her, jehož roční příjmy v roce 2008 přesáhly částku 6 miliard EUR, což představuje 45 % světového trhu; souhlasí se Soudním dvorem Evropské unie, že jde o hospodářskou činnost se specifickými vlastnostmi; připomíná, že tento růst je rovněž spojen se zvýšenými sociálními náklady v důsledku patologického hráčství a protizákonné činnosti;

4.  je toho názoru, že účinná regulace odvětví hazardních her na internetu má především tyto cíle:

(1) usměrňovat přirozený lidský sklon k hrám; za tím účelem omezovat reklamu na úroveň nezbytně nutnou ke směřování potenciálních hráčů k legálně poskytovaným službám a stanovit požadavek, aby byla veškerá reklama na on-line hazardní hry vždy doprovázena sdělením varujícím před nadměrným či patologickým hráčstvím,

(2) potírat nezákonný trh s hazardními hrami; k tomu je třeba rozvíjet technické a právní nástroje k odhalení a stíhání nelegálních provozovatelů a podporovat legální poskytování vysoce kvalitních služeb,

(3) zajišťovat účinnou ochranu hráčů se zvláštním ohledem na zranitelné skupiny, zejména mládež,

(4) předcházet nebezpečí vzniku závislostí spojených s hazardními hrami,

(5) zajišťovat, aby byly hazardní hry provozovány řádně, spravedlivě, odpovědně a transparentně,

(6) zajišťovat, aby byla podporována specifická opatření, která zaručí etickou nezávadnost sportovních soutěží,

(7) zajišťovat, aby část hodnoty sázek směřovala sportovním a dostihovým organizacím,

(8) zajišťovat, aby byla podstatná část veřejných příjmů z hazardních her použita na podporu obecně prospěšných a dobročinných účelů,

(9) zajišťovat, aby hazardní hry nebyly spojeny s trestnou činností, podvody a praním špinavých peněz v jakékoli podobě;

5.  je přesvědčen, že taková regulace má potenciál zajistit, aby byly sportovní soutěže pro spotřebitele a veřejnost atraktivní, aby byly sportovní výsledky i nadále důvěryhodné a aby si soutěže udržely svou prestiž;

6.  zdůrazňuje, že podle Evropského soudního dvora[13] představuje internet pouze médium, kterým mohou být hazardní hry poskytovány a který nabízí sofistikované technologie, jež lze použít k ochraně spotřebitelů a zachovávání veřejného pořádku; není tím ovšem dotčena pravomoc členských států rozhodovat o vlastním regulačním přístupu k internetovým hazardním hrám a o omezení nebo zákazu nabízení některých služeb;

Zásada subsidiarityevropská přidaná hodnota

7.  zdůrazňuje, že regulace hazardních her musí spočívat na zásadě subsidiarity a musí se jí řídit, neboť členské státy mají odlišné tradice a kultury; tuto zásadu je třeba chápat jako „aktivní subsidiaritu“, která předpokládá spolupráci mezi správními orgány členských států; domnívá se nicméně, že zásada subsidiarity předpokládá, že budou dodržována pravidla vnitřního trhu, která se na on-line hazardní hry vztahují dle příslušného rozhodnutí Soudního dvora;

8.  zdůrazňuje, že členské státy mají právo regulovat a kontrolovat hazardní hry v souladu s právními předpisy o evropském vnitřním trhu a v souladu se svými tradicemi a kulturou;

9.  je toho názoru, že atraktivní a řádně regulovaná nabídka hazardních her jak na internetu, tak i tradičním fyzickým způsobem, je nezbytná k tomu, aby spotřebitelé nevyužívali služeb provozovatelů, kteří nesplňují vnitrostátní požadavky vztahující se na udělování licencí;

10. zdůrazňuje, že je nezbytné odrazovat hráče od využívání nelegální nabídky her, což znamená, že musí existovat legální nabídka, která by byla v evropském měřítku jednotná, zejména z pohledu zdanění, a která by se opírala o společné minimální normy týkající se odpovědnosti a etické nezávadnosti; žádá Evropskou komisi, aby s ohledem na zásadu subsidiarity posoudila, jak by se měly tyto minimální normy uplatňovat, včetně otázky, zda by bylo vhodné vytvořit evropský právní rámec s minimálními ustanoveními;

11. odmítá proto evropský právní předpis, který by jednotně upravoval celé odvětví on-line hazardních her, je však i přesto toho názoru, že v některých oblastech by měl koordinovaný evropský přístup vedle vnitrostátní regulace určitě význam vzhledem k přeshraniční povaze on-line hazardních her;

12. uznává, že členské státy mají pravomoc rozhodovat o způsobu, jakým jsou hazardní hry organizovány, přičemž je zapotřebí dodržet základní zásady nediskriminace a proporcionality zakotvené ve Smlouvě o EU; v souladu s judikaturou Soudního dvora proto respektuje rozhodnutí několika členských států zakázat on-line hazardní hry nebo některé jejich typy nebo zachovat státní monopol v tomto sektoru, dokud státy nepřijmou harmonizovaný přístup;

13. poukazuje na to, že Evropský soudní dvůr přijal řadu rozhodnutí, v nichž uvádí, že udělení výhradních práv jedinému subjektu podléhajícímu přísné státní kontrole může sloužit jako prostředek ke zlepšení ochrany spotřebitele před podvody a k účinnějšímu potírání trestné činnosti v odvětví on-line hazardních her;

14. poukazuje na to, že on-line hazardní hry jsou hospodářskou činností zvláštního typu, pro niž nemohou neomezeně platit pravidla vnitřního trhu, tj. svoboda usazování a svoboda poskytovat služby; uznává však, že ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie zdůrazňuje, že vnitrostátní kontroly by měly být právně upraveny a prováděny jednotně, přiměřeně a nediskriminačně;

15. zdůrazňuje, že poskytovatelé on-line hazardních her by jednak měli ve všech případech dodržovat vnitrostátní právo zemí, v nichž tyto hry provozují, a jednak by si členské státy měly ponechat výhradní právo přijímat jakákoli opatření, která považují za nezbytná k řešení otázky on-line hazardních her, aby mohly provádět vnitrostátní právní předpisy a bránit nelegálním poskytovatelům v přístupu na trh;

16. je toho názoru, že zásada vzájemného uznávání licencí není pro trh s hazardními hrami použitelná, přesto však tvrdí, že v duchu vnitřního trhu by měly členské státy, které otevřou sektor on-line hazardních her volné soutěži, ať už pro veškeré hry nebo jen pro některé jejich typy, zajistit transparentnost a umožnit hospodářskou soutěž prostou vší diskriminace; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby zavedly licenční režim, který by každému evropskému poskytovateli hazardních her umožňoval, aby si v případě, že splňuje podmínky stanovené jednotlivými členskými státy, zažádal o licenci; v členských státech, které zavedly licenční systém, by mohly být stanoveny postupy podávání žádostí, které by snižovaly administrativní zátěž tím, že by bránily zbytečné duplikaci požadavků a kontrol ostatních členských států, přičemž musí být zaručeno, že přednostní úlohu bude mít regulátor v členském státě, v němž byla žádost podána; domnívá se proto, že se musí posílit vzájemná důvěra mezi vnitrostátními regulačními orgány prostřednictvím správní spolupráce; respektuje dále, že některé členské státy se v zájmu ochrany spotřebitelů a prevence trestné činnosti rozhodly stanovit počet operátorů a typy a množství nabízených her, ovšem pod podmínkou, že jsou tato omezení přiměřená a jsou projevem snahy jednotně a systematicky omezit činnost v této oblasti;

17. žádá Komisi, aby v souladu se zásadou „aktivní subsidiarity“ zkoumala veškeré nástroje či opatření na úrovni EU, jejichž cílem je chránit ohrožené spotřebitele, předcházet vzniku závislosti a zakročit proti těm, kdo hazardní hry nabízejí nelegálně, včetně formální spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány, společných standardů pro poskytovatele těchto služeb nebo rámcové směrnice; je toho názoru, že prvním krokem by mohl být evropský kodex pro on-line hazardní hry vypracovaný na základě dohody mezi regulátory a poskytovateli;

18. je toho názoru, že evropský kodex pro on-line hazardní hry by měl upravovat práva a povinnosti jak poskytovatelů služeb, tak také spotřebitelů; domnívá se, že kodex by měl pomoci zajistit odpovědné hraní hazardních her, vysokou úroveň ochrany hráčů, zejména v případě nezletilých osob a jiných zranitelných skupin, podpůrné mechanismy na úrovni EU i úrovni jednotlivých států, které bojují proti počítačové trestné činnosti, podvodům a klamavé reklamě, a konečně vytvořit rámcové zásady a pravidla, jež by zajistily stejnou úroveň ochrany spotřebitelů v celé EU;

19. zdůrazňuje, že členské státy by měly více učinit pro to, aby provozovatelům nelegálních hazardních her nemohli nabízet své služby na internetu, například pomocí černé listiny nelegálních poskytovatelů; vyzývá Komisi, aby zvážila předložení návrhů právně závazných nástrojů, které by bankám, poskytovatelům kreditních karet a ostatním účastníkům platebních systémů v EU uložila, aby na základě vnitrostátních černých listin blokovali transakce mezi svými klienty a poskytovateli hazardních her, kteří nemají licenci pro danou jurisdikci, aniž by přitom docházelo k narušení legálních transakcí;

20. respektuje právo členských států čerpat ze široké palety represivních opatření proti nabídce nezákonných on-line hazardních her; aby se zvýšila účinnost boje proti nabídce nezákonných on-line hazardních her, podporuje zavedení regulační zásady, podle níž může společnost provozující hazardní hry působit (nebo zažádat o potřebnou vnitrostátní licenci) v určitém členském státě, jen pokud nevykonává činnost v rozporu s právními předpisy v jiném z členských států EU;

21. vyzývá Komisi jako strážkyni Smluv k tomu, aby nadále kontrolovala dodržování právních předpisů EU;

22. konstatuje, že od roku 2008 mohlo být dosaženo většího pokroku v projednávaných případech porušování Smluv a že na žádný členský stát nikdy nebyla podána žaloba k Evropskému soudnímu dvoru; naléhavě žádá Komisi, aby pokračovala ve svém šetření možných rozporů mezi právními úpravami členských států v oblasti hazardních her (off-line a on-line) a Smlouvou o fungování EU a aby se v případě potřeby začala zabývat řízeními pro porušení povinnosti, která jsou vedena od roku 2008, čímž by měl být zajištěn potřebný soulad; připomíná Komisi, že jako „strážkyně Smluv“ má povinnost rychle jednat, pokud obdrží stížnost na porušení svobod zakotvených ve Smlouvách; vyzývá proto Komisi, aby se neprodleně začala systematicky zabývat současnými i novými případy porušování Smluv;

Spolupráce regulačních subjektů

23. je znepokojen možným roztříštěním evropského trhu s on-line hazardními hrami, které by především v menších členských státech působilo proti vytvoření legální nabídky;

24. požaduje proto výrazné prohloubení spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány, kterou by koordinovala Evropská komise a díky níž budou mít tyto orgány dostatečné kompetence, aby mohly vytvářet společné normy a společně postupovat proti provozovatelům on-line hazardních her, kteří nemají požadované vnitrostátní licence; prohlašuje, že vnitrostátní izolovaná řešení nejsou úspěšná, zejména pokud jde o sestavování černých listin a praní špinavých peněz, sázkové podvody a jinou organizovanou trestnou činnost; V této souvislosti se domnívá, že vytvoření regulačního orgánu s vhodnými pravomocemi v každém členském státě je nezbytným krokem směrem k efektivnější spolupráci v regulační oblasti; poukazuje na to, že základem účinnější spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány by mohl být informační systém vnitřního trhu; bere na vědomí iniciativy vnitrostátních regulačních orgány týkající se užší spolupráce, například fórum GREF (Gaming regulators European Forum) a Evropská platforma regulačních orgánů; vyzývá k posílení spolupráce a zlepšení koordinace mezi členskými státy EU, Europolem a Eurojustem v boji proti nezákonným hazardním hrám, podvodům, praní špinavých peněz a jiné finanční kriminalitě v oblasti on-line hazardních her;

25. zdůrazňuje, že zejména sázka na rozptyl („spread betting“) – typ hazardní hry, která se provozuje především on-line a v níž sázející riskují prohru několikanásobně přesahující počáteční vklad – musí být spojena s velmi přísnými podmínkami přístupu a měla by být regulována podobně jako finanční deriváty, jak tomu už je v některých členských státech;

26. domnívá se, že se jednotlivé formy on-line hazardních her, jako jsou interaktivní hazardní hry s vyšší četností akce v řádu vteřin, sázky nebo loterie s týdenní frekvencí losování, vzájemně liší a vyžadují různá řešení, jelikož některé formy hazardních her poskytují větší možnosti zneužití než jiné; konstatuje zejména, že možnost praní špinavých peněz závisí na síle identifikace, formě hry a dostupných způsobech platby, což si v případě některých forem těchto her vyžaduje důkladnější sledování hry v reálném čase a provádění přísnější kontroly;

27. zdůrazňuje nutnost chránit účty, které si zákazníci otevřou, aby mohli hrát on-line hazardní hry, pokud by se provozovatel služeb ocitl v platební neschopnosti; navrhuje proto, aby se veškeré budoucí právní předpisy snažily chránit vklady v případě, že jsou daným internetovým stránkám s on-line hazardními hrami uděleny pokuty nebo je proti nim zahájeno soudní řízení;

28. žádá Komisi, aby podporovala spotřebitele, kteří se stali obětí nelegálních aktivit, a poskytovala jim právní podporu;

29. doporučuje zavedení jednotných celoevropských norem pro elektronickou identifikaci; domnívá se, že by registrace měla probíhat tak, že se stanoví totožnost hráče a zároveň bude zajištěno, že hráč bude mít k dispozici nanejvýš jeden účet pro hazardní hry na jednu herní společnost; zdůrazňuje, že klíčovými nástroji k prevenci jakéhokoli zneužívání on-line hazardních her, jako je praní špinavých peněz, jsou přísné systémy registrace a kontroly;

30. je toho názoru, že má-li být zajištěna řádná ochrana spotřebitelů, zejména zranitelných osob a mladých hráčů, před negativními aspekty on-line hazardních her, musí EU přijmout společné normy ochrany spotřebitele; v této souvislosti zdůrazňuje, že před začátkem jakékoli herní aktivity musí být zavedeny postupy kontroly a ochrany, které by mohly mimo jiné zahrnovat ověřování věku, omezení elektronických plateb a převodů prostředků mezi herními účty a povinnost provozovatelů umisťovat na stránkách, kde jsou nabízeny on-line hazardní hry, informace o zákonném věku, rizikovém chování, patologickém hráčství a vnitrostátních kontaktních místech;

31. požaduje, aby se při řešení problému hazardních her používaly účinné metody a aby se mimo jiné uplatňovaly zákazy hraní a stanovovaly povinné výdajové limity za určité období, které by nicméně mohl stanovit zákazník sám; zdůrazňuje dále, že pokud existuje možnost zvýšit výdajový limit, měla by se uplatňovat určitá časová prodleva, než se tak stane;

32. zdůrazňuje, že závislost na hazardních hrách představuje patologické chování, které se v některých zemích může týkat až 2 % populace; žádá proto, aby se ve všech členských státech EU zmapoval rozsah tohoto problému, což by posloužilo za základ integrované strategie zaměřené na ochranu spotřebitelů proti této formě závislosti; domnívá se, že hráč musí ihned po otevření účtu obdržet vyčerpávající a přesné informace o hazardních hrách, o odpovědném hraní a o možnostech léčby závislosti na hazardních hrách;

33. vyzývá Komisi a členské státy, aby vzaly na vědomí již provedené výzkumy v této oblasti, soustředily se na výzkum výskytu, vzniku a léčby závislosti na hazardních hrách a shromažďovaly statistické údaje o všech typech hazardních her (on-line i off-line) a o závislosti na hazardních hrách v EU s cílem vytvářet souhrnné údaje o celém trhu s hazardními hrami v EU; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí statistické údaje z nezávislých zdrojů, zvláště o závislosti na hazardních hrách;

34. vyzývá Komisi, aby dala podnět k vybudování sítě vnitrostátních organizací, které se starají o osoby závislé na hazardních hrách, aby tak byla umožněna výměna zkušeností a osvědčených postupů;

35. konstatuje, že v nedávno zveřejněné studii[14] byl trh s hazardními hrami označen za odvětví, kde je nejčastěji pociťována absence systému alternativního řešení sporů; proto navrhuje, aby vnitrostátní regulační orgány zavedly systém alternativního řešení sporů pro on-line hazardní hry;

Hazardní hrysport: etická nezávadnost

36. konstatuje, že riziko podvodů ve sportovních soutěžích – ačkoli bylo přítomno od samého počátku – se po vzniku on-line sportovních sázek vyostřilo a představuje riziko pro etickou nezávadnost sportu; je proto názoru, že by měla být vytvořena společná definice sportovních podvodů a podvodného jednání a sázkové podvody by měly být stíhány v celé Evropě jako trestné činy;

37. požaduje, aby byly k dispozici nástroje prohlubování přeshraniční policejní a soudní spolupráce za účasti orgánů všech členských států odpovědných za prevenci, odhalování a vyšetřování ovlivňování výsledků soutěží v souvislosti se sportovními sázkami; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby zvážily vytvoření speciálních orgánů, jejichž hlavním úkolem by bylo vyšetřovat případy ovlivňování výsledků; požaduje, aby bylo zváženo vytvoření rámce pro spolupráci s pořadateli sportovních soutěží s cílem usnadnit výměnu informací mezi sportovními disciplinárními orgány a orgány činnými v trestním řízení, například pomocí k tomu určených vnitrostátních sítí a kontaktních míst pro řešení případů ovlivňování výsledků; pokud to bude vhodné, mělo by se tak dít ve spolupráci s provozovateli hazardních her;

38. domnívá se proto, že by na evropské úrovni měla být vypracována jednotná definice sportovních podvodů, která by měla být součástí trestního práva všech členských států;

39. vyjadřuje obavy z propojení zločineckých organizací a rozvoje ovlivňování výsledků v souvislosti s on-line sázkami, přičemž zisky z této činnosti slouží k financování další trestné činnosti;

40. konstatuje, že několik evropských zemí již přijalo přísná legislativní opatření proti praní špinavých peněz prostřednictvím sportovních sázek, proti sportovním podvodům (které příslušné zákony označují za samostatný trestný čin) a proti střetu zájmů mezi provozovateli sportovních sázek a sportovními kluby, týmy a aktivními sportovci;

41. konstatuje, že on-line provozovatelé, kteří mají licenci v EU, již působí při odhalování možných případů korupce ve sportu;

42. zdůrazňuje, že pro zachování etické nezávadnosti sportu má velký význam vzdělávání; vyzývá proto členské státy a sportovní svazy, aby řádně informovaly a vzdělávaly sportovce i spotřebitele, a to již od raného věku a na všech úrovních (amatérské i profesionální);

43. je si vědom toho, že příjmy z hazardních her významně přispívají k financování amatérského i profesionálního sportu na všech úrovních v členských státech, včetně opatření, která mají zaručit, aby sportovní soutěže probíhaly poctivě a sázky nebyly manipulovány; žádá Komisi, aby zkoumala alternativní možnosti financování a současně respektovala postupy v členských státech, kde mohou být příjmy ze sportovních sázek běžně používány k ochraně sportovních soutěží před sázkovými podvody, přičemž by měla dbát na to, aby žádný mechanismus financování nevedl k tomu, aby z něj měl prospěch jen malý počet profesionálních sportů, které jsou často přenášeny v televizi, zatímco pro ostatní sporty, především sporty provozované na místní úrovni, by se příjmy ze sportovních sázek snížily;

44. opět Komisi připomíná, že financování sportu a obecně prospěšných činností z příjmů ze sázkové činnosti má velký význam, a naléhavě ji žádá, aby navrhla opatření, která by tuto společenskou funkci zabezpečila; v této souvislosti připomíná také závěry Rady ze dne 10. prosince 2010;

45. zdůrazňuje, že sportovní sázení je jednou z forem komerčního využití sportovních soutěží; doporučuje, aby byly sportovní soutěže chráněny před jakýmkoli neoprávněným komerčním využitím, čehož lze dosáhnout zejména tím, že budou uznána vlastnická práva pořadatelů sportovních soutěží, a to nejen v zájmu zajištění rozumného zisku, který prospěje profesionálnímu i amatérskému sportu na všech úrovních, ale také jako prostředek posilování boje proti sportovním podvodům, zejména proti ovlivňování výsledků;

46. zdůrazňuje, že vztah mezi pořadateli sportovních soutěží a provozovateli on-line hazardních her by byl vyváženější, pokud by mezi sebou uzavírali právně závazné dohody;

47. zdůrazňuje význam transparentnosti v odvětví on-line hazardních her; v této souvislosti se domnívá, že by měla existovat povinnost předkládat výroční zprávy, což by mělo mimo jiné umožnit zjistit, jaké činnosti veřejného zájmu a sportovní akce jsou financovány, příp. sponzorovány z příjmů z hazardních her; žádá Komisi, aby posoudila možnost povinného předkládání výročních zpráv;

48. poukazuje na to, že je třeba nabídnout spolehlivou alternativu k nelegálním hazardním hrám; zdůrazňuje, že je třeba hledat pragmatická řešení otázky reklamy a sponzorování sportovních událostí ze strany poskytovatelů internetových hazardních her; zastává názor, že je třeba přijmout společné normy pro reklamy, které budou dostatečně chránit zranitelné spotřebitele, avšak současně umožní sponzorovat mezinárodní akce;

49. vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly se všemi subjekty v oblasti sportu ve snaze nalézt vhodné mechanismy ochrany etické nezávislosti sportu a financování sportů na místní úrovni;

50. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

  • [1]  Především na rozsudky ve věcech: Schindler 1994 (C-275/92), Gebhard 1995 (C-55/94), Läärä 1999 (C-124/97), Zenatti 1999 (C-67/98), Anomar 2003 (C-6/01), Gambelli 2003 (C-243/01), Lindman 2003 (C-42/02), Fixtures Marketing Ltd. v. OPAP 2004 (C-444/02), Fixtures Marketing Ltd. v. Svenska Spel AB 2004 (C-338/02), Fixtures Marketing Ltd. v. Oy Veikkaus Ab 2005 (C-46/02), Stauffer 2006 (C-386/04), Unibet 2007 (C-432/05), Placanica a další 2007 (C-338/04, C-359/04 a C-360/04), Komise v. Italien 2007 (C-206/04), Liga Portuguesa de Futebol Profissional 2009 (C-42/07), Ladbrokes 2010 (C-258/08), Sporting Exchange 2010 (C-203/08), Sjöberg a Gerdin 2010 (C-447/08 a C-448/08), Markus Stoß a další 2010 (C-316/07, C-358/07, C-359/07, C-360/07, C-409/07 a C-410/07), Carmen Media 2010 (C-46/08), Engelmann 2010 (C-64/08).
  • [2]  Úř. věst. C 87E, 1.4.2010, s.30.
  • [3]  Úř. věst. C 271E, 12.11.2009, s.51.
  • [4]  Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1.
  • [5]  Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
  • [6]  Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19.
  • [7]  Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.
  • [8]  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
  • [9]  Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.
  • [10]  Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.
  • [11]  Úř. věst. L 376, 27.12.06, s. 36.
  • [12]  Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.
  • [13]  Carmen Media 2010 (C-46/08).
  • [14]  „Cross-Border Alternative Dispute Resolution in the European Union“, 2011, http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/studies/download.do?language=en&file=41671.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Trh s on-line hazardními hrami neustále roste. Podle aktuálních údajů se v současnosti uskuteční přibližně 10 % všech hazardních her v Evropě prostřednictvím internetu nebo prostřednictvím srovnatelných distribučních kanálů, jako jsou mobilní telefony nebo platformy interaktivní televize. Tento jev má vzrůstající tendenci a hodnota příslušného trhu přesahuje 10 miliard EUR.

Trh s hazardními hrami, které jsou uskutečňovány za skutečné přítomnosti hráče, i trh s on-line hazardními hrami se vyznačují širokou nabídkou produktů: na jedné straně jsou to klasické sázkové a loterijní hry, ale také sportovní sázky, poker, bingo a sázky na koňské dostihy a závody chrtů podle systému totalizátoru.

Internet je svou podstatou přeshraniční médium. On-line hazardní hry se na hranicích států nezastaví. V důsledku neustále rostoucí nabídky a stoupajícího počtu hráčů je také stále zřetelnější stávající roztříštěnost trhu v této oblasti v Evropě. V mnoha členských státech existují úplné zákazy nebo zákazy s výhradou povolení, jiné členské státy mají naopak zcela otevřený a liberalizovaný trh.

Jak konstatoval ESD v mnoha svých rozsudcích, hazardní hry nepředstavují normální služby. Z tohoto důvodu byly například výslovně vyňaty z působnosti směrnice o službách, i když se volný pohyb služeb v souladu s ustanovením článku 56 Smlouvy o fungování EU vztahuje samozřejmě i na hazardní hry. Členské státy mohou mimo jiné na základě článku 51 a článku 52 Smlouvy o fungování EU do značné míry své trhy regulovat samy, pokud je daná úprava v souladu se zamýšlenými cíli, jako je například boj proti závislosti na hazardních hrách.

S ohledem na velmi rozdílné tradice má však v této oblasti zásada subsidiarity obzvláště významnou úlohu. Členské státy do značné míry samy určují, jakým způsobem bude jejich trh s hazardními hrami regulován. Tato značná rozdílnost v úpravě má ovšem na internetu za následek také narušení trhu. Provozovatelé hazardních her z členských států s otevřenými trhy a nízkými daňovými sazbami jsou dosažitelní také v těch zemích, ve kterých jsou on-line hazardní hry zakázány, nebo představují konkurenci pro provozovatele on-line her s licencí. Provozovatelé z těchto zemí, stejně jako provozovatelé her, které jsou uskutečňovány za skutečné přítomnosti hráče, prakticky nemohou v soutěži obstát. Nadto ještě v prostředí internetu existuje neregulovaný černý trh nesmírného rozsahu.

Základním cílem musí být podstatné omezení tohoto černého a šedého trhu. Určitou možností, jak tohoto cíle dosáhnout, by pro členské státy mohla být úplná prohibice. Ta by pak ovšem musela také důrazně prosazována. Na základě zásady subsidiarity se mohou členské státy pro tuto možnost rozhodnout.

Mnohem lepším řešením by však bylo vytvoření legální nabídky hazardních her na internetu. Takovéto řešení ovšem v žádném případě nesmí vést k vytvoření (státního) monopolu na hazardní hry na internetu, protože monopol jen zřídka zajišťuje dostatečnou nabídku. Proto by měl být trh otevřený a mělo by být vytvořeno dostatek pobídek pro podnikatele, aby učinili legální nabídku. Pro tyto účely je nejlepší cestou vytvoření licenčního režimu, za předpokladu, že se bude zakládat na principu nediskriminační hospodářské soutěže. V tomto systému, který byl již úspěšně zaveden v některých členských státech, například ve Francii a Itálii, stanoví vnitrostátní regulační orgány podmínky pro udělení licence. Ve Francii například došlo od zavedení licenčního režimu ke skokovému nárůstu podílu legálních poskytovatelů: více než 80 % francouzského internetového trhu s hazardními hrami je nyní provozováno poskytovateli, kterým byla udělena licence. Aby se zabránilo diskriminaci, musí být počet licencí, které jsou k dispozici, dostatečně vysoký nebo dokonce neomezený; dále nesmí existovat žádná nepřímá diskriminace, například v oblasti technických norem.

Podmínkou pro otevřený a organizovaný trh s on-line hazardními hrami je nezávislý a silný vnitrostátní regulační orgán. Tento orgán musí stanovit rámcové podmínky pro hazardní hry a především pak musí umět tyto rámcové podmínky prosadit. Vnitrostátní regulační orgány musí být tedy vybaveny nezbytnou mírou pravomocí, aby mohly stíhat porušení stanovených podmínek a mohly zakročit proti nelegálním poskytovatelům.

Vzhledem k přeshraniční podstatě internetu však nejsou členské státy schopny samy upravit všechny oblasti hazardního hraní na internetu. Proto je nezbytná velmi úzká spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány. Doposud probíhá spolupráce pouze v malém rozsahu, například ve formě dvoustranných postupů. Zapotřebí by však byla institucionalizovaná spolupráce, například na základě informačního systému o vnitřním trhu, tak aby se účinně a rychle mohly sdílet informace. Myslitelné by bylo i vytvoření sítě regulačních orgánů, která by byla koordinována Komisí. Jenom společným evropským odbytem lze zabránit tomu, aby poskytovatelé bez licence využívali mezery v právní úpravě a aby vnitrostátní regulační orgány stály proti sobě navzájem. Z tohoto důvodu jsou Komise a členské státy vyzývány, aby jednaly rychle a ochránily tak spotřebitele v Evropě před neseriózními poskytovateli hazardních her.

Hazardní hry s sebou přinášejí riziko vzniku závislosti. Studie dokazují, že od zavedení on-line hazardních her asi před 10 lety podstatně vzrostl počet lidí, kteří se obracejí na centra pro podporu osob závislých na hazardních hrách. Existuje již celá řad iniciativ, ať už ze strany regulačních orgánů nebo ve formě kodexů chování a dobrovolných závazků, které se snaží potlačit problematické herní chování a závislost na hazardních hrách na internetu. V tomto ohledu ovšem není příliš účelné, aby v každém členském státě platily jiné normy. V mnoha členských státech sice uplatňují jak státní, tak i soukromí poskytovatelé on-line hazardních her vzorová ochranná opatření, často vycházejí z výhradně vnitrostátních norem, a nejsou tedy slučitelná s myšlenkou vnitřního trhu. V některých členských státech je tak například ke kontrole totožnosti na internetu vyžadován elektronický průkaz totožnosti. Cizinci takovýto průkaz často nemají, a tudíž jsou vyloučeni z hraní on-line hazardních her, a to i v případě, že mají v tomto členském státě trvalý pobyt. Z tohoto důvodu jsou důležité evropské technické normy, které by mohly být sestaveny společně subjekty z průmyslu, organizacemi na ochranu spotřebitele a Komisí. Tyto normy také sníží překážky při vstupu na trh pro poskytovatele hazardních her z jiných evropských zemí. Nižší překážky při vstupu na trh jsou důležitým krokem k vytvoření legálního a regulovaného odvětví hazardních her.

Ochrana nezletilých osob před hazardními hrami je dalším univerzálním cílem, který nezávisí na rozdílných tradicích či kultuře. Nabízí se proto, aby byly vytvořeny celoevropské minimální normy pro ochranu nezletilých osob, pro boj se závislostí na hazardních hrách, ale také proti praní špinavých peněz a jiným druhům trestné činnosti, která je s hazardními hrami spojována. Mohlo by to být uskutečněno v podobě návrhu směrnice ze strany Komise, která by stanovila minimální normy platné v celé Evropě a závazné pro všechny regulované poskytovatele on-line hazardních her. Členské státy by nadto měly volnou ruku při stanovování dalších kritérií. Rozhodné jednání ze strany Komise a členských států je důležité proto, aby byla zajištěna jednotná a vysoká úroveň minimální ochrany spotřebitelů v celé Evropě.

Ve většině členských států plynou příjmy z hazardních her na dobročinné nebo obecně prospěšné účely a na podporu sportu. To ovšem platí pouze pro legální a regulované poskytovatele hazardních her. Nelegální poskytovatelé neodvádí žádné daně, takže ani nepřispívají společnosti. Trh regulovaný na úrovni členských států by vedl k tomu, že by poskytovatelé on-line hazardních her museli největší část stanovených daní z hazardních her odvést v zemi hráče. To je důležité proto, aby veřejné příjmy z hazardních her byly v celé Evropě k dispozici na podporu sportu a na jiné obecně prospěšné účely. V oblasti dostihových sázek může být tímto způsobem například zajištěno, aby chovatelům připadl podíl z příjmů ze sázek, který je potřebný pro další financování chovu.

V minulosti se ve sportu bohužel stále znovu objevovaly případy sázkových podvodů, které zpochybňovaly etickou nezávadnost sportu. Je v přímém zájmu všech zúčastněných stran, tedy v zájmu sportovních klubů, fanoušků, poskytovatelů hazardních her a také hráčů, aby byla zajištěna etická nezávadnost sportu a bylo zamezeno sázkovým podvodům. Se sázkovými podvody lze nejlépe bojovat na evropské úrovni. Proto by měla Evropská komise navrhnout společně s členskými státy systém, který by sázkové podvody účinně potíral. Společný postup proti sázkovým podvodům bude rovněž větší měrou působit i na mimoevropské trestné sázkové podvody.

Ve smyslu etické nezávadnosti sportu je nutno se vyvarovat střetům zájmů mezi provozovateli sportovních sázek a sportovními kluby. Reklama na hazardní hry nebo sponzorování sportovního klubu samy o sobě ještě nepředstavují střet zájmů. Zákaz reklamy nebo sponzorování je tedy nutno jednoznačně odmítnout.

STANOVISKO Hospodářskéhoměnového výboru (5. 9. 2011)

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu
(2011/2084(INI))

Zpravodajka: Sophie Auconie

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná vzrůstající hospodářský význam odvětví on-line hazardních her, jehož roční příjmy v roce 2008 přesáhly částku 6 miliard EUR, což představuje 45 % světového trhu; souhlasí se Soudním dvorem Evropské unie, že jde o hospodářskou činnost se specifickými vlastnostmi; připomíná, že tento nárůst vede mj. ke zvýšení sociálních nákladů vyplývajících z návykového hraní hazardních her a nelegálních praktik a že cílem právních předpisů v tomto odvětví musí být minimalizovat tyto náklady na základě vhodných norem týkajících se uvádění těchto her na trh a podmínek přístupu na stránky s on-line hazardními hrami;

2.  zdůrazňuje, že členské státy si mohou svobodně vybrat ze tří možností: zákazu on-line hazardních her, zavedení nebo zachování státního monopolu či z kontrolované deregulace tohoto odvětví, kdy mají členské státy v souladu se zavedenou judikaturou Soudního dvora právo omezit počet provozovatelů, druhy nabízených her a objem těchto her; naléhavě doporučuje členským státům, které si zvolí otevření trhu on-line hazardním hrám, aby zavedly systém udělování licencí na základě dodržování přesných zadávacích podmínek ze strany provozovatelů a veřejných orgánů;

3.  připomíná, že Soudní dvůr Evropské unie uvedl, že přeshraniční hazardní hry – včetně her nabízených elektronickou cestou – představují hospodářskou činnost dle článku 56 Smlouvy o fungování EU o volném pohybu služeb; potvrzuje, že omezení svobody poskytování přeshraničních služeb v oblasti hazardních her je v souladu s judikaturou Soudního dvora oprávněno na základě výjimek uvedených v článcích 51 a 52 Smlouvy o fungování EU nebo z důvodu jednoznačného veřejného zájmu;

4.  potvrzuje své stanovisko, podle něhož v tak citlivé oblasti, jakou jsou hazardní hry, může samoregulace ze strany odvětví být pouze doplňkem, nikoli náhradou zákonných předpisů; bere na vědomí samoregulační iniciativy sdružení soukromých a veřejných provozovatelů hazardních her, pokud jde o odpovědné hraní hazardních her a jiné normy;

5.  zdůrazňuje, že s ohledem na charakteristické vlastnosti všech on-line činností, zejména s ohledem na jejich přeshraniční povahu a prudký nárůst provozovatelů z daňově zvýhodněných zahraničních oblastí, je na místě přistupovat k nim koordinovaně na evropské, případně celosvětové úrovni; zdůrazňuje, že je důležité, aby jakékoli nové právní předpisy obsahovaly definici on-line hazardních her, která by byla společná pro celou Unii;

6.  zdůrazňuje, že je nezbytné odrazovat hráče od využívání nelegální nabídky her, což znamená, že musí existovat zákonná nabídka, která by byla v evropském měřítku jednotná, zejména z pohledu zdanění, a která by se opírala o společné minimální normy týkající se odpovědnosti a etické nezávadnosti; žádá Evropskou komisi, aby s ohledem na zásadu subsidiarity posoudila, jak by se měly tyto minimální normy uplatňovat, včetně otázky, zda by se měl vytvořit evropský právní rámec s minimálními ustanoveními;

7.  poukazuje na to, že pokud nebudou on-line hazardní hry řádně regulovány, budou představovat větší riziko než tradiční hazardní hry, a že je nutné přijmout opatření na úrovni Evropské unie, na jejichž základě by bylo možné ostře zasáhnout proti podvodům, praní špinavých peněz a proti dalším nezákonným operacím ve spojitosti s on-line hazardními hrami; vyzývá k účinnější spolupráci mezi orgány členských států, Komisí a Europolem, která by zahrnovala pravidelnou výměnu informací; vyzývá Komisi, aby rozšířila působnost právních předpisů týkajících se boje proti organizovanému zločinu a praní špinavých peněz na odvětví on-line hazardních her; doporučuje, aby byl vytvořen seznam nezákonných společností; podporuje přijetí regulačních zásad, podle nichž by společnosti provozující hazardní hry mohly působit (nebo soutěžit o získání vnitrostátní licence) v určitém členském státě pouze za předpokladu, že nebudou porušovat právní předpisy žádného jiného členského státu EU; žádá proto Komisi, aby zvážila možnost zavedení unijních standardů pro interoperabilní systémy zjišťování a prevence podvodů, s cílem zlepšit celkový dohled nad trhem;

8.  zdůrazňuje zejména, že sázka na rozptyl („spread betting“) – typ hazardní hry, která se provozuje především on-line a v níž sázející riskují několikanásobnou prohru svého počátečního vkladu – vyžaduje velmi přísné podmínky přístupu pro zákazníky a že by měla být regulována podobným způsobem jako v případě finančních derivátů, jak tomu už je v některých členských státech;

9.  domnívá se, že se jednotlivé formy on-line hazardních her jako jsou interaktivní hazardní hry s vyšší četností akce v řádu vteřin, sázky nebo loterie s týdenní frekvencí losování, vzájemně liší a vyžadují různá řešení, jelikož některé formy hazardních her poskytují větší možnosti zneužití než jiné; konstatuje zejména, že možnost praní špinavých peněz závisí na síle identifikace, formě hry a dostupných způsobech platby, což si v případě některých forem těchto her vyžaduje sledování fáze hry v reálném čase a provádění přísnější kontroly než v případě jiných her;

10. zdůrazňuje zásadní význam strukturální spolupráce mezi regulačními orgány členských států; vyzývá proto k posílení této spolupráce se zapojením Komise, s cílem vytvořit společné normy a podnikat společné kroky proti společnostem, které provozující on-line hazardní hry v jednom nebo více členských státech, aniž by měly pro všechny nabízené hry povinné vnitrostátní licence; poukazuje na diskuze, které proběhly v rámci Rady o tom, jak by případně mohl systém výměny informací o vnitřním trhu přispět k lepší spolupráci regulačních orgánů členských států; konstatuje, že čistě vnitrostátní řešení, zejména v oblasti boje proti praní špinavých peněz, podvodným sázkám a ostatním formám trestné činnosti, která je často organizovaná, nejsou dostatečně úspěšná; domnívá se, že by se měla podporovat spolupráce a výměna osvědčených postupů mezi vnitrostátními orgány pověřenými dohledem a že si tyto orgány musejí vyměňovat informace se svými protějšky z ostatních členských států, aby bylo možné předcházet případům zneužívání a praní špinavých peněz;

11. zdůrazňuje, že závislost na hazardních hrách představuje patologické chování, které se v některých zemích může týkat až 2 % populace; vyzývá proto, aby se zmapoval rozsah tohoto problému ve všech členských státech Evropské unie, což by posloužilo za základ integrované strategie zaměřené na ochranu spotřebitelů proti této formě závislosti; domnívá se, že hráč musí ihned po otevření účtu obdržet vyčerpávající a přesné informace o hazardních hrách, o odpovědném hraní a o možnosti léčby závislosti na hraní hazardních her; navrhuje, aby se hazardním hráčům doporučilo stanovit si finanční hranici týkající se denních a měsíčních výdajů, která by se vztahovala na veškerou nabídku hazardních her;

12. vyslovuje se pro zákonné stanovení minimálních norem ochrany spotřebitele, zejména pro nejohroženější zákazníky, aniž by tím byla dotčena možnost členských států přijmout přísnější právní předpisy;

13. zdůrazňuje nutnost ochránit účty, které si zákazníci otevřou, aby mohli hrát on-line hazardní hry, pro případ, že se provozovatel služeb octne v platební neschopnosti; navrhuje proto, aby se veškeré budoucí právní předpisy snažily ochránit vklady v případě, že jsou daným internetovým stránkám s on-line hazardními hrami uděleny pokuty nebo je proti nim zahájeno soudní řízení;

14. trvá na tom, že je nutné učinit víc pro ochranu mladistvých před nebezpečím hazardních her, především před rizikem závislosti; doporučuje posoudit možnost financování ochranných a kontrolních opatření ze strany samotného průmyslu; domnívá se, že podmínkou pro on-line hru musí být otevření účtu hráče, přesné a bezchybné ověření identity hráče předtím, než si účet otevře, a kontrola pohybu peněz; zastává názor, že všechny tyto podmínky považuje za naprosto nezbytné pro ochranu hráčů, zajištění skutečného uplatnění zákazu hry a zabránění tomu, aby hráli nezletilí a aby docházelo ke zneužívání a trestné činnosti;

15. konstatuje, že mezi lidmi, kteří se účastní hazardních her, existuje mnoho profesionálních hráčů; domnívá se, že musí být možné hráče kdykoli identifikovat, aby si jedna osoba nemohla u stejné společnosti provozující hazardní hry vytvořit několik hracích účtů; je toho názoru, že to je nutné provést na základě standardního bezchybného identifikačního postupu, jako jsou ověřovací systémy on-line, které se používají v případě bankovních a kreditních karet; zdůrazňuje, že přísné systémy registrace a kontroly jsou klíčovými nástroji k prevenci jakéhokoli zneužívání on-line hazardních her, jako je praní špinavých peněz;

16. domnívá se, že prudký rozmach ilegálního hraní hazardních her on-line a to, že tyto hazardní hry nejsou regulovány na celosvětové úrovni, může vrhat stín na čistotu sportu; zdůrazňuje, že pro odvětví sportu jako celek má zásadní význam ochrana důvěryhodnosti a poctivosti sportovního soutěžení; zdůrazňuje, že ochranu lze účinně zajistit pouze na nadnárodní úrovni; zastává názor, že Evropská unie proto musí současně se všemi zúčastněnými stranami hrát aktivnější úlohu při ochraně čistoty sportu;

17. s politováním pohlíží na nedávné případy korupce a falšování sportovních výsledků; vyzývá proto k tomu, aby byla v souladu s články 6, 83 a 165 SFEU navázána strukturální spolupráce na úrovni EU s cílem ochránit čistotu sportu a fair play; podotýká, že tato spolupráce musí zahrnovat organizátory sportovních soutěží, provozovatele sázkařských služeb on-line a veřejné orgány s cílem podpořit osvětu hráčů a koordinaci boje proti podvodům a korupci ve sportu, a to na základě výměny informací a zkušeností a s využitím jednotné definice protiprávní činnosti a sankcí;

18. zdůrazňuje, že hraní hazardních her on-line představuje významný zdroj financování sportovních disciplín a další činnosti, která je ve všeobecném zájmu; připomíná, že hry a sázky on-line lze považovat za určitou formu obchodního využití sportovního soutěžení; žádá Komisi, aby prověřila, jak by bylo možné zajistit, aby se příjmy ze sportovního sázení běžně používaly na zajištění a rozvoj čistoty rekreačního sportu; žádá Komisi, aby zajistila vysokou úroveň právní jistoty, zejména v souvislosti s uplatňováním pravidel týkajících se státní podpory;

19. zdůrazňuje význam transparentnosti v odvětví on-line hazardních her; v této souvislosti se domnívá, že by měla existovat povinnost předkládat výroční zprávy, což by mělo mimo jiné umožnit zjistit, jaké činnosti veřejného zájmu a sportovní akce jsou financovány, příp. sponzorovány z příjmů hazardních her; žádá Komisi, aby posoudila možnost povinného předkládání výročních zpráv.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

31.8.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

38

0

2

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Burkhard Balz, Sharon Bowles, Udo Bullmann, Pascal Canfin, Nikolaos Chountis, Rachida Dati, Leonardo Domenici, Diogo Feio, Markus Ferber, Ildikó Gáll-Pelcz, José Manuel García-Margallo y Marfil, Jean-Paul Gauzès, Sven Giegold, Liem Hoang Ngoc, Jürgen Klute, Philippe Lamberts, Astrid Lulling, Arlene McCarthy, Sławomir Witold Nitras, Ivari Padar, Alfredo Pallone, Antolín Sánchez Presedo, Olle Schmidt, Edward Scicluna, Theodor Dumitru Stolojan, Ivo Strejček, Marianne Thyssen, Corien Wortmann-Kool,

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Sophie Auconie, Pervenche Berès, Herbert Dorfmann, Sari Essayah, Vicky Ford, Ashley Fox, Olle Ludvigsson, Thomas Mann, Sirpa Pietikäinen, Andreas Schwab, Theodoros Skylakakis, Catherine Stihler

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Kriton Arsenis (S&D), Knut Fleckenstein (S&D), Bill Newton Dunn (ALDE)

STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (13. 7. 2011)

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu
(2011/2084(INI))

Navrhovatel: Sajjad Karim

NÁVRHY

Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  poukazuje na to, že on-line hazardní hry jsou hospodářskou činností zvláštního typu, pro niž nemohou neomezeně platit pravidla vnitřního trhu, tj. svoboda usazování a svoboda poskytovat služby;

2.  zdůrazňuje, že členské státy mají právo regulovat a kontrolovat své trhy hazardních her v souladu s právními předpisy platnými pro evropský vnitřní trh a v souladu se svými tradicemi a kulturou;

3.  poukazuje na to, že ačkoli Soudní dvůr již objasnil několik důležitých právních otázek týkajících se on-line hazardních her v EU, v řadě dalších otázek existuje i nadále právní nejistota, kterou lze odstranit pouze na politické úrovni;

4.  zdůrazňuje, že Evropský soudní dvůr v jednom z nedávných rozsudků[1] objasnil, že regulatorní omezení členských států musí být odůvodněná, koherentní a musí být v souladu se sledovanými právními cíli, kterými jsou ochrana spotřebitele, předcházení podvodům a zachování veřejného pořádku;

5.  žádá Evropskou komisi a členské státy, aby vytvořily účinné mechanismy, které zvýší informovanost spotřebitelů o riziku závislosti na hazardních hrách, zejména mezi mladými lidmi;

6.  žádá Komisi, aby podporovala spotřebitele, kteří se stali obětí nelegálních aktivit, a poskytovala jim právní podporu;

7.  vítá prohlášení Komise, ve kterém se uvádí, že různé hry s sebou nesou různá rizika, a žádá regulaci, která bude schopna tyto rozdíly zohlednit;

8.  požaduje stanovení minimální úrovně ochrany spotřebitelů před on-line hazardními hrami, která členským státům umožní zavést přísnější pravidla;

9.  zdůrazňuje význam vnitrostátních licencí udělovaných provozovatelům on-line hazardních her; v souladu se zásadou subsidiarity se domnívá, že v tomto ohledu mohou nejlepších výsledků dosáhnout členské státy;

10. konstatuje, že od roku 2008 mohlo být dosaženo většího pokroku v projednávaných případech porušování Smluv a že na žádný členský stát nikdy nebyla podána žaloba k Evropskému soudnímu dvoru;

11. vítá zelenou knihu Komise jako krok správným směrem a je přesvědčen, že činnost Komise v této oblasti je nezbytná k tomu, aby nedocházelo k fragmentaci vnitřního trhu, a k tomu, aby byl spotřebitelům zajištěn přístup k bezpečným a řádně regulovaným on-line službám; podporuje Komisi v jejím záměru uspořádat široké veřejné konzultace o veškerých problémech týkajících se příslušných oblastí činnosti EU a o otázkách vnitřního trhu, které je třeba řešit v souvislosti s legálními i nelegálními hazardními hrami on-line;

12. připomíná Komisi, že jako „strážkyně Smluv“ má povinnost rychle jednat, pokud obdrží stížnost na porušení svobod zakotvených ve Smlouvách; vyzývá proto Komisi, aby se neprodleně začala systematicky zabývat současnými i novými případy porušování Smluv;

13. vítá pracovní dohodu Evropského výboru pro normalizaci[2], avšak současně opakuje své stanovisko, že v oblasti hazardních her může samoregulace tohoto odvětví pouze doplňovat, nikoli nahrazovat zákonné normy;

14. opakuje svůj postoj, že sportovní sázky jsou formou komerčního využití sportovních soutěží, a doporučuje, aby Evropská komise a členské státy chránily sportovní soutěže před neoprávněným komerčním využitím, zejména uznáním vlastnických práv sportovních organizací na soutěže, které pořádají, což zajistí nejen spravedlivé finanční výnosy ve prospěch profesionálního i amatérského sportu na všech úrovních, ale poslouží také jako prostředek posílení boje proti manipulaci s výsledky zápasů;

15. naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, že bude zakázána podvodná manipulace s výsledky za účelem finančního zisku či jiné výhody, a aby proto klasifikovaly jakékoli ohrožení etické nezávadnosti sportovních soutěží, včetně soutěží spojených se sázkovou činností, jako trestný čin;

16. vyzývá Komisi, aby předložila smysluplné legislativní návrhy, které vytvoří právní rámec poskytující právní jistotu legitimním evropským podnikům a zajišťující ochranu spotřebitelů.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

11.7.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

22

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Raffaele Baldassarre, Luigi Berlinguer, Sebastian Valentin Bodu, Françoise Castex, Christian Engström, Marielle Gallo, Klaus-Heiner Lehne, Antonio Masip Hidalgo, Bernhard Rapkay, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Dimitar Stoyanov, Alexandra Thein, Rainer Wieland, Cecilia Wikström, Tadeusz Zwiefka

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Kurt Lechner, Eva Lichtenberger, Toine Manders, Paulo Rangel, Dagmar Roth-Behrendt

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Giuseppe Gargani

  • [1]  Spojené případy C-316/07, C-358/07, C-359/07, C-360/07, C-409/07 a C-410/07, Markus Stoß, dosud nezveřejněny.
  • [2]  CWA 16259:2011: Responsible Remote Gambling Measures.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

6.10.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

30

1

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Adam Bielan, Lara Comi, Anna Maria Corazza Bildt, António Fernando Correia De Campos, Jürgen Creutzmann, Christian Engström, Evelyne Gebhardt, Louis Grech, Małgorzata Handzlik, Iliana Ivanova, Edvard Kožušník, Kurt Lechner, Toine Manders, Hans-Peter Mayer, Phil Prendergast, Mitro Repo, Robert Rochefort, Zuzana Roithová, Christel Schaldemose, Andreas Schwab, Emilie Turunen, Bernadette Vergnaud, Barbara Weiler

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Marielle Gallo, Anna Hedh, Constance Le Grip, Emma McClarkin, Sylvana Rapti, Oreste Rossi, Wim van de Camp

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Alexander Alvaro, Monika Hohlmeier, Axel Voss, Pablo Zalba Bidegain