Zpráva - A8-0091/2019Zpráva
A8-0091/2019
Evropský parlament

ZPRÁVA o zprávě Komise o Turecku za rok 2018

26.2.2019 - (2018/2150(INI))

Výbor pro zahraniční věci
Zpravodajka: Kati Piri


Postup : 2018/2150(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A8-0091/2019
Předložené texty :
A8-0091/2019
Rozpravy :
Hlasování :
Přijaté texty :

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o zprávě Komise o Turecku za rok 2018

(2018/2150(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o vztazích EU a Turecka[1], ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku[2] a ze dne 8. února 2018 o situaci v oblasti lidských práv v Turecku[3],

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o politice EU v oblasti rozšiřování (COM(2018)0450) ze dne 17. dubna 2018, na zprávu o Turecku za rok 2018 (SWD(2018)0153) a na přepracovaný orientační strategický dokument pro Turecko (2014–2020), který byl přijat v srpnu 2018,

–  s ohledem na závěry předsednictví ze dne 13. prosince 2016 a na závěry Rady ze dne 26. června 2018 i na předchozí příslušné závěry Rady a Evropské rady,

–  s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005 a na skutečnost, že přistoupení Turecka k EU, stejně jako u všech přistupujících zemí, závisí na důsledném plnění kodaňských kritérií,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou („přístupové partnerství“)[4] a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,

–  s ohledem na společné prohlášení vydané po summitu EU–Turecko, jenž se konal dne 29. listopadu 2015, a na akční plán EU–Turecko,

–  s ohledem na prohlášení Evropského společenství a jeho členských států ze dne 21. září 2005, v němž je uvedeno, že nezbytnou součástí jednání je uznání všech členských států a že Turecko musí v plném rozsahu provést dodatkový protokol k Ankarské dohodě ve vztahu ke všem členským státům odstraněním všech překážek volného pohybu zboží, aniž by byly dotčeny nebo opomenuty jakékoli závazky,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 46 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), v němž se smluvní strany zavazují, že se budou řídit konečnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve všech sporech, jichž jsou stranami, a tudíž na povinnost Turecka provést všechny rozsudky Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na index svobody světového tisku pro rok 2018, který zveřejňuje organizace Reportéři bez hranic, podle kterého zaujímá Turecko 157. místo ze 180 zemí,

–  s ohledem na rezoluci Rady Evropy č. 1625 (2008) o majetkových a dědických právech řecko-pravoslavného obyvatelstva a jeho základech na ostrovech Gökçeada (Imbros) a Bozcaada (Tenedos),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. listopadu 2014 o akcích Turecka, jež vytvářejí napětí ve výlučné ekonomické zóně Kypru[5], a na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 o stém výročí genocidy Arménů[6],

–  s ohledem na stanoviska Benátské komise Rady Evropy, především na stanoviska z 10.–11. března 2017 o změnách ústavy, které měly být předmětem vnitrostátního referenda, o opatřeních vyplývajících z nedávných mimořádných legislativních nařízení s ohledem na svobodu sdělovacích prostředků a o povinnostech, kompetencích a fungování trestních smírčích soudů, na stanoviska ze dne 6.–7. října 2017 o ustanoveních legislativního nařízení č. 674 o provádění místní demokracie, na stanoviska ze dne 9.–10. prosince 2016 o mimořádných legislativních nařízeních č. 667–676 přijatých po nezdařeném puči, k němuž došlo dne 15. července 2016, a na stanoviska ze dne 14.–15. října 2016 o pozastavení platnosti druhého odstavce článku 83 ústavy (nedotknutelnost parlamentu),

–  s ohledem na prohlášení komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 26. července 2016 o opatřeních přijatých za výjimečného stavu v Turecku,

–  s ohledem na poznatky a závěry mise OBSE a Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva za účelem hodnocení potřeb s ohledem na předčasné prezidentské a parlamentní volby konané dne 24. června 2018,

–  s ohledem na usnesení č. 2156 Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) ze dne 25. dubna 2017 nazvané „Fungování demokratických institucí v Turecku“, které vedlo k znovuzahájení kontrolního postupu;

–  s ohledem na prohlášení EU a Turecka ze dne 18. března 2016,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 2. března 2017 o první výroční zprávě o nástroji pro uprchlíky v Turecku (COM(2017)0130), na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 14. března 2018 o druhé výroční zprávě o nástroji pro uprchlíky v Turecku (COM(2018)0091) a na pátou zprávu Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě ze dne 2. března 2017 o pokroku dosaženém při provádění prohlášení EU a Turecka (COM(2017)0204),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 21. prosince 2016 pro rozhodnutí Rady, kterým se povoluje zahájení jednání s Tureckem o dohodě o rozšíření dvoustranného preferenčního obchodu a o modernizaci celní unie, a na závěry Rady ze dne 26. června 2018, podle nichž se nepředpokládají další kroky směřující k modernizaci celní unie mezi EU a Tureckem,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora ze dne 14. března 2018 nazvanou „Předvstupní pomoc EU Turecku: dosud pouze skromné výsledky“,

–  s ohledem na rozpočet na rok 2019, v jehož rámci budou finanční prostředky z nástroje předvstupní pomoci (NPP II) pro Turecko sníženy o 146,7 milionu EUR, a to vzhledem k situaci v Turecku, pokud jde o lidská práva, demokracii a právní stát,

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva z března 2018 o dopadu výjimečného stavu v Turecku na lidská práva, se zvláštním důrazem na jihovýchod země,

–  s ohledem na dohodu mezi EU a Tureckem o zpětném přebírání osob,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0091/2019),

A.  vzhledem k tomu, že dne 28. dubna 2018 se v Bruselu po tříleté odmlce v meziparlamentních vztazích konala dlouho očekávaná 77. schůze smíšeného parlamentního výboru EU a Turecka,

B.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky se v Turecku nachází největší uprchlická populace na světě, kterou tvoří více než 3 milióny registrovaných uprchlíků ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu,

C.  vzhledem k tomu, že základními prvky procesu vyjednávání je respektování právního státu a základních práv, včetně dělby moci, demokracie, svobody projevu a sdělovacích prostředků, lidských práv, práv menšin a náboženské svobody, svobody sdružování a práva na pokojný protest, boj proti korupci a boj proti rasismu a diskriminaci vůči zranitelným skupinám;

D.  vzhledem k tomu, že v listopadu 2016 Parlament vyzval Komisi a členské státy, aby daly podnět k dočasnému pozastavení probíhajících jednání s Tureckem o přistoupení, a zavázal se, že svůj postoj přehodnotí, jakmile budou zrušena nepřiměřená opatření přijatá v rámci výjimečného stavu v Turecku,

E.  vzhledem k tomu, že v červenci 2017 Parlament v souladu s rámcem pro jednání vyzval Komisi a členské státy, aby bez zbytečného odkladu formálně pozastavily jednání s Tureckem o přistoupení, pokud by balíček ústavních reforem byl prováděn v nezměněné podobě,

1.  konstatuje, že výjimečný stav, který byl zaveden po pokusu o puč v roce 2016, byl sedmkrát prodloužen; vítá rozhodnutí ze dne 19. července 2018 o zrušení výjimečného stavu; vyjadřuje však politování nad tím, že nové právní předpisy zavedené v červenci 2018, zejména zákon č. 7145, zachovávají mnohé z pravomocí prezidenta a výkonné moci, které jim byly uděleny v rámci výjimečného stavu, a v zásadě umožňují, aby tato situace nadále pokračovala, se všemi omezeními, která přináší v oblasti svobod a základních lidských práv; zdůrazňuje, že tato skutečnost tlumí pozitivní účinek ukončení výjimečného stavu; konstatuje, že dlouhotrvající výjimečný stav způsobil erozi právního státu a zhoršení situace v oblasti lidských práv v Turecku, což může mít dlouhodobý dopad na institucionální a sociálně-ekonomickou strukturu země; je znepokojen tím, že mnohé z postupů platných za výjimečného stavu jsou nadále uplatňovány policejními silami a orgány místní správy; je rovněž znepokojen závažným zhoršením situace v oblasti svobody projevu, svobody shromažďování, svobody sdružování a procesních a majetkových práv;

2.  je hluboce znepokojen tím, že po tvrdém potlačení puče bylo do vazby vzato více než 150 000 osob, 78 000 osob bylo zatčeno na základě obvinění z terorismu a více než 50 000 osob zůstává ve vězení, ve většině případů bez přesvědčivých důkazů; vyjadřuje znepokojení nad nepřiměřeně zdlouhavým zadržováním před zahájením soudního řízení a délkou samotného řízení, nad skutečností, že v několika případech dosud nebyla sdělena obžaloba, a nad tvrdými podmínkami ve vazbě; vyjadřuje také znepokojení nad rozšířenou praxí odebírání cestovních pasů příbuzným zadržených a podezřelých osob, a zdůrazňuje, že je nezbytný řádný postup a správní opravné řízení, pokud odebrání pasu není řádně odůvodněno; je obzvláště znepokojen skutečností, že tato zatčení jsou pravděpodobně rovněž zaměřena proti oprávněným hlasům z řad disentu, včetně obránců lidských práv, novinářů nebo členů opozice; je velmi znepokojen tvrzeními o špatném zacházení a mučení uvězněných osob, o nichž informovalo několik lidsko-právních organizací a Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva; je hluboce znepokojen zprávami, které uvádějí, že dlouhodobé věznění v samovazbě je velmi rozšířené a pro zadržené osoby znamená druhý trest; varuje před zneužíváním protiteroristických opatření k legitimizaci potlačování lidských práv; naléhavě vyzývá Turecko, aby ve svých opatřeních zaměřených na boj proti terorismu dodržovalo zásadu proporcionality a aby zajistilo soulad svých právních předpisů pro boj proti terorismu s mezinárodními normami v oblasti lidských práv;

3.  vyjadřuje politování nad kroky přijatými tureckou vládou vůči tureckým občanům ve třetích zemích, včetně pronásledování, únosů a tajného sledování, a také nad využíváním horkých linek, jejichž prostřednictvím jsou lidé vybízeni, aby podávali hlášení o jiných občanech turecké vládě; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nelegálním únosem a vydáním 101 tureckých státních příslušníků, k němuž došlo v 18 zemích, jak turecké orgány potvrdily ve svém prohlášení ze dne 16. července 2018; naléhavě žádá členské státy EU, aby veškeré žádosti Turecka o vydání zpracovávaly transparentním způsobem, v souladu se soudními postupy a za důsledného dodržování mezinárodních norem v oblasti lidských práv; znovu připomíná, že zatýkací rozkazy Interpolu nesmí být zneužívány tak, aby jejich cílem byli turečtí disidenti, obránci lidských práv, novináři a lidé kritizující vládu, například bývalý finalista nominovaný na Sacharovovu cenu Can Dündar;

4.  konstatuje, že od zavedení výjimečného stavu bylo propuštěno více než 152 000 státních zaměstnanců – včetně učitelů, lékařů, členů akademické obce (zaměřujících se na mírové procesy), právníků, soudců a žalobců; konstatuje, že se 125 000 osob odvolalo k vyšetřovací komisi pro opatření v rámci výjimečného stavu, jejímž úkolem je přezkoumávat stížnosti ohledně opatření, která byla přijata v rámci výjimečného stavu a souvisejících dekretů, a rozhodovat o nich ve lhůtě dvou let, a že 81 000 těchto stížností na rozhodnutí stále čeká; konstatuje, že jen velmi malá část (7 %) kladných výsledků vedla k návratu stěžovatelů do jejich funkcí; je znepokojen omezeným rozsahem mandátu této komise, její nedostatečnou nezávislostí a skutečností, že posuzování probíhá pouze na základě dokumentů obsažených ve spisu, bez účasti dotčené osoby; podotýká, že tato zamítnutí měla velmi tvrdý dopad na dotčené osoby a na jejich rodiny, a to i z ekonomického hlediska, a že tato zamítnutí jsou spojena s trvalým sociálním a profesním stigmatem; vyzývá tureckou vládu, aby zajistila, aby všichni jednotlivci měli v souladu s mezinárodními normami právo na spravedlivý proces a na přezkum svých případů nezávislým soudem, který jim může za materiální a morální škody způsobené svévolným zamítnutím zajistit odškodnění; vyzývá Turecko, aby zajistilo provozní, strukturální a finanční nezávislost vnitrostátní organizace pro lidská práva a rovné zacházení a úřadu veřejného ochránce práv s cílem zaručit jejich kapacitu zajišťovat možnost skutečného přezkumu a nápravy;

5.  je velmi znepokojen zprávami o využívání Úřadu pro náboženské záležitosti (Diyanet) tureckou zpravodajskou službou k pronásledování opozičních vůdců z Gülenova hnutí nebo jiných členů opozice a naléhavě vyzývá bezpečnostní orgány na úrovni EU a členských států, aby vyšetřily tato vážná narušení suverenity a veřejného pořádku;

6.  odsuzuje zvýšený dohled výkonné moci nad činností soudců a žalobců a politický tlak působící na jejich práci; zdůrazňuje, že je zapotřebí závažná reforma zákonodárné a soudní moci v Turecku s cílem zlepšit přístup k soudnímu systému, zvýšit jeho účinnost a poskytnout lepší ochranu práva na soudní proces v přiměřené lhůtě; zdůrazňuje, že tyto reformy jsou nezbytné, také pokud má Turecko splnit své závazky vyplývající z mezinárodních lidsko-právních předpisů; je znepokojen tím, že propuštění více než 4000 soudců a žalobců ohrožuje nezávislost a nestrannost soudnictví; domnívá se také, že zatčení více než 570 právníků je překážkou práva na obhajobu a že se jedná o porušení práva na spravedlivý proces; odsuzuje také zadržování a soudní šikanu obhájců lidských práv; vyzývá reformní akční skupinu, aby přezkoumala strategii soudní reformy a přizpůsobila ji požadovaným normám EU a Rady Evropy; vyzývá Turecko, aby během celého reformního procesu zajistilo účast všech příslušných zúčastněných stran, zejména organizací občanské společnosti; vyzývá Komisi, aby monitorovala řádné využívání finančních prostředků EU na odbornou přípravu soudních úředníků a příslušníků donucovacích orgánů s tím, že by neměly být využívány k legitimizaci represivního jednání;

7.  se znepokojením konstatuje, že od zavedení výjimečného stavu dramaticky vzrostl počet žádostí o azyl tureckých občanů, což vedlo k tomu, že Turecko je nyní podle Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu na pátém místě, pokud jde o žádostí o azyl v členských státech EU; zdůrazňuje, že v září 2018 více než 16 000 žádostí stále ještě čekalo na rozhodnutí prvního stupně;

8.  připomíná význam svobody a nezávislosti sdělovacích prostředků jakožto jedné ze základních hodnot EU a pilíře demokracie; vyjadřuje vážné obavy v souvislosti s nepřiměřenými a svévolnými opatřeními, která omezují svobodu projevu, svobodu sdělovacích prostředků a přístup k informacím; odsuzuje uzavření více než 160 sdělovacích prostředků, vysoký počet případů zatčení novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků po pokusu o puč, nepodložené a nepřiměřené rozsudky vynášené nad novináři a zablokování více než 114 000 internetových stránek v Turecku do minulého roku, včetně internetové stránky Wikipedie; poukazuje na zavedení omezení týkajících se práv novinářů a obránců lidských práv, kteří se věnují kurdské otázce; naléhavě vyzývá Turecko, aby přednostně zaručilo svobodu sdělovacích prostředků a aby okamžitě propustilo a zprostilo viny všechny nezákonně zadržované novináře; vyzývá turecké úřady, aby prokazovaly nulovou toleranci ke všem případům fyzického a slovního násilí či hrozbám vůči novinářům a aby umožnily obnovení činnosti sdělovacích prostředků, které byly svévolně uzavřeny;

9.  vyjadřuje vážné znepokojení nad zmenšujícím se prostorem pro občanskou společnost a pro podporu základních práv a svobod; zdůrazňuje, že během výjimečného stavu byl zatčen velký počet aktivistů včetně obránců lidských práv a že byly opakovaně zakazovány demonstrace; vyzývá Turecko, aby propustilo všechny uvězněné obránce lidských práv, novináře a další osoby, které byly zadrženy na základě nepodložených obvinění, aby tato obvinění zrušilo a umožnilo těmto osobám, aby vykonávaly svou práci, aniž by čelily výhrůžkám nebo překážkám za všech okolností; vyzývá Turecko, aby chránilo základní práva všech občanů včetně etnických, náboženských a sexuálních menšin; připomíná, že turecké právní předpisy týkající se nenávistných projevů nejsou v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva; naléhavě vyzývá vládu a parlament Turecké republiky, aby přijaly zákon o trestných činech z nenávisti, který může chránit všechny příslušníky menšin před fyzickými a verbálními útoky, a aby plnily kodaňská kritéria pro přistupující země, pokud jde o respektování a ochranu menšin; vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily svou ochranu a podporu ohrožených obránců lidských práv v Turecku, a to i prostřednictvím grantů mimořádné pomoci;

10.  odsuzuje svévolné zadržení Osmana Kavaly, prominentního a respektovaného vedoucího představitele turecké občanské společnosti, který je nyní zadržován již déle než rok, aniž by mu byla sdělena obžaloba; zavazuje se, že bude i nadále jeho případ velmi podrobně sledovat, a vyzývá k jeho okamžitému a bezpodmínečnému propuštění; vyjadřuje svůj nesouhlas se zadržením 13 akademických pracovníků a aktivistů, k němuž v souvislosti s případem Osmana Kavaly došlo dne 16. listopadu 2018; konstatuje, že 12 z nich bylo propuštěno, poté co poskytli svou výpověď, a že jeden je stále zadržován; žádá, aby byl poslední zadržený během probíhajícího soudního řízení propuštěn a aby byl ostatním zrušen zákaz cestování;

11.  je vážně znepokojen nedostatečným dodržováním svobody náboženského vyznání, diskriminací náboženských menšin včetně křesťanů a alevitů a násilím, k němuž dochází z náboženských důvodů; zdůrazňuje, že církve nadále čelí problémům při zřizování nebo dalším využívání prostor jako míst pro konání bohoslužeb; vyzývá turecké orgány, aby prosazovaly pozitivní a účinné reformy v oblasti svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání tím, že umožní náboženským komunitám získat právní subjektivitu, umožní dobročinným nadacím, aby si zvolily své řídící orgány, odstraní veškerá omezení týkající se odborné přípravy, jmenování a následnictví duchovních, zajistí soulad s příslušnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a s doporučeními Benátské komise a odstraní všechny podoby diskriminace nebo překážky související s náboženstvím; vyzývá Turecko, aby respektovalo specifický charakter a význam ekumenického patriarchátu a uznalo jeho právní subjektivitu; opakuje, že je třeba umožnit opětovné otevření semináře na ostrově Chalki a odstranit veškeré překážky bránící jeho řádnému fungování; vyzývá ke zveřejnění volebních nařízení pro nemuslimské nadace; vítá skutečnost, že turecká vláda obnovila 50 aramejských kostelů, klášterů a hřbitovů v Mardinu, a vyzývá turecké orgány, aby také navrátily příslušnou půdu jejím oprávněným vlastníkům; poukazuje na dopad bezpečnostních opatření na obyvatelstvo v Tur Abdinu a vyzývá Turecko, aby zajistilo zachování přístupu obyvatel ke vzdělání, ekonomickým činnostem a na náboženská místa; naléhavě vyzývá Turecko, aby učinilo vše, co je v jeho silách, a aby zabránilo ničení aramejského kulturního dědictví probíhajícími přípravnými pracemi na projektu přehrady Ilisiu; vyzývá turecké orgány, aby přijaly důrazná opatření s cílem potírat všechny projevy antisemitismu ve společnosti;

12.  vyjadřuje znepokojení nad porušováním lidských práv LGBTI osob, zejména opakovanými zákazy pochodů hrdosti a událostí souvisejících s problematikou LGBTI v celé zemi, které jsou navzdory zrušení výjimečného stavu stále vydávány, a vyzývá k okamžitému zrušení těchto diskriminačních zákazů; vyzývá Turecko, aby přijalo odpovídající opatření za účelem předcházení a postihování nenávistných projevů a trestných činů zaměřených proti znevýhodněným skupinám, jako jsou Romové, syrští uprchlíci a žadatelé o azyl, a vyzývá k trvalému úsilí o zlepšení jejich situace; vyzývá Turecko, aby plně provádělo strategický plán integrace Romů na období 2016–2021 a věnovalo zvláštní pozornost boji proti nesnášenlivosti vůči Romům, zaručilo přístup Romů k cenově dostupnému kvalitnímu bydlení, zabezpečilo jejich přístup ke vzdělání, přijalo opatření s cílem bránit předčasnému ukončování školní docházky, bojovalo proti segregaci a zvýšilo míru zaměstnanosti Romů; bere se znepokojením na vědomí nárůst počtu takzvaných „vražd ze cti“; vyzývá Turecko, aby harmonizovalo své vnitrostátní právní předpisy s Istanbulskou úmluvou Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám; vyzývá Turecko, aby všem občanům zajistilo plnou rovnoprávnost a řešilo problémy, jimž čelí příslušníci menšin, zejména v souvislosti se vzděláním a majetkovými právy; připomíná, že je důležité plně uplatňovat usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy o ostrovech Imbros a Tenedos, a vyzývá Turecko, aby podpořilo repatriaci rodin z této menšiny, které se chtějí na tyto ostrovy vrátit; vítá otevření řecké menšinové školy na ostrově Imbros, což představuje pozitivní krok;

13.  vyzývá tureckou vládu, aby dodržovala a důsledně plnila právní závazky týkající se ochrany kulturního dědictví, které přijala, a zejména aby v dobré víře vypracovala souhrnný seznam řeckého, arménského, asyrského a dalšího kulturního dědictví zničeného v průběhu minulého století; vyzývá Turecko, aby ratifikovalo Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů z roku 2005; vyzývá Turecko, aby spolupracovalo s příslušnými mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy, při předcházení nedovolenému obchodování a záměrnému ničení kulturního dědictví a v boji proti němu;

14.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad situací na jihovýchodě Turecka a údajným závažným porušováním lidských práv, nadužíváním síly, mučení a nad závažným omezováním práva na svobodu přesvědčení a projevu a také nad politickou účastí na jihovýchodě, zejména po neúspěchu procesu urovnání turecko-kurdského konfliktu v roce 2015, jak dokládá Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva i obránci lidských práv v Turecku; znovu důrazně odsuzuje návrat k násilí ze strany Kurdské strany pracujících (PKK), která je od roku 2002 zařazena na seznam teroristických organizací EU; zdůrazňuje, že je nezbytně potřeba, aby byl obnoven důvěryhodný politický postup, který povede k mírovému urovnání kurdské otázky; vyzývá Turecko, aby urychleně vyšetřilo všechna závažná tvrzení o porušování lidských práv a zabíjení a aby mezinárodním pozorovatelům umožnilo provádět nezávislé monitorovací činnosti; je znepokojen ničením míst na jihovýchodě, která jsou součástí historického dědictví, včetně starobylého města Sur v provincii Diyarbakir zařazeného na seznam světového dědictví UNESCO, neboť se jedná o čin, který ohrožuje zachování kurdské identity a kultury v Turecku;

15.  bere se znepokojením na vědomí, že během výjimečného stavu bylo zbaveno funkce nebo zatčeno velmi mnoho starostů a místostarostů na jihovýchodě země a že vláda na jejich místo dosadila zplnomocněnce; zdůrazňuje, že v důsledku toho není značná část tureckého obyvatelstva demokraticky zastoupena na místní úrovni; domnívá se, že komunální volby, které se mají konat v březnu 2019, musí být vnímány jako významná příležitost pro úplné znovuzavedení zásady přímého demokratického mandátu;

16.  se znepokojením konstatuje, že výjimečný stav a některá ustanovení v rámci balíčku ústavní reformy dále omezily Velké národní shromáždění v jeho schopnosti plnit zásadní úlohu týkající se zajištění demokratického dohledu a odpovědnosti; bere s velkým znepokojením na vědomí zatčení dvou členů republikánské lidové strany (CHP), i způsob, jakým byla lidová demokratická strana (HDP) odsunuta na samý okraj dění, přičemž bylo mnoho normotvůrců z řad HDP zatčeno kvůli údajné podpoře teroristických činností; vyzývá k propuštění všech členů Velkého národního shromáždění zadržovaných na základě projevů a akcí souvisejících s výkonem jejich parlamentní činnosti; zdůrazňuje, že Velké národní shromáždění by mělo být ústřední institucí turecké demokracie a mělo by zastupovat všechny občany za stejných podmínek; vyjadřuje politování nad vysokým volebním prahem, který omezuje skutečné politické zastoupení a neodráží tureckou pluralitní společnost;

17.  odsuzuje pokračující zadržování Selahattina Demirtaşe, opozičního vůdce a prezidentského kandidáta; vítá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o jeho případu, v němž soud vyzývá turecké orgány, aby jej okamžitě propustily; zdůrazňuje, že Evropský soud pro lidská práva dále rozhodl, že zadržování pana Demirtaşe sleduje především skrytý záměr, jímž je potlačení pluralismu a omezení svobodné politické diskuse; odsuzuje postoj tureckých orgánů k tomuto rozhodnutí; očekává, že Komise a členské státy budou tento případ velmi podrobně sledovat, a vyzývá k tomu, aby byl pan Demirtaş okamžitě a bezpodmínečně propuštěn;

18.  vyzývá EU a její členské státy, aby zintenzivnily svou ochranu a podporu ohrožených obránců lidských práv v Turecku, a to i prostřednictvím grantů mimořádné pomoci, a aby zajistily, že delegace EU a velvyslanectví a konzuláty členských států budou plně provádět pokyny EU týkající se obránců lidských práv;

19.  zdůrazňuje význam boje proti korupci a poukazuje na zjištění zprávy o Turecku za rok 2018, že korupce stále převládá v mnoha oblastech a nadále představuje vážný problém; je znepokojen tím, že dosavadní výsledky vyšetřování, stíhání a odsouzení v případech korupce zůstávají špatné, zejména pokud jde o případy na vysokých místech;

20.  připomíná, že Benátská komise došla k závěru, že změny ústavy, které se týkají zavedení prezidentského systému, postrádají dostatečné kontroly a vyváženost a ohrožují oddělení výkonné a soudní moci; připomíná dále, že Evropský parlament vyzval tureckou vládu, aby ve spolupráci s Benátskou komisí prováděla změny a reformy ústavy a soudnictví, a minulý rok rovněž vyzval k formálnímu pozastavení jednání o přistoupení, pokud by ústavní reforma byla prováděna beze změn, neboť v takové podobě by byla neslučitelná s kodaňskými kritérii;

21.  doporučuje s ohledem na veškeré výše uvedené informace, aby Komise a Rada Evropské unie v souladu s rámcem pro jednání pozastavily jednání s Tureckem o přistoupení; zůstává však i nadále zavázán k demokratickému a politickému dialogu s Tureckem; žádá Komisi, aby využívala finanční prostředky dostupné v současnosti v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPP II a budoucího NPP III) na podporu turecké občanské společnosti, obránců lidských práv a novinářů prostřednictvím vyhrazeného finančního krytí přímo řízeného EU a aby zvýšila množství příležitostí k navazování kontaktů mezi lidmi, akademickému dialogu, přístupu tureckých studentů na evropské univerzity a novinářů k mediálním platformám za účelem ochrany a podpory demokratických hodnot a zásad, lidských práv a právního státu; očekává, aniž je dotčen článek 49 Smlouvy o Evropské unii, že vztah mezi Tureckem a Evropskou unií bude znovu definován z hlediska účinného partnerství; zdůrazňuje, že by jakékoliv politické vztahy mezi EU a Tureckem měly být založeny na ustanoveních o podmíněnosti týkajících se dodržování zásad demokracie, právního státu a základních práv;

22.  konstatuje, že ačkoli na začátku postupu přistoupení k EU byla v Turecku silná motivace přijímat reformy, v oblastech právního státu a lidských práv došlo v posledních několika letech k silnému oslabení motivace; připomíná, že Parlament v době, kdy se turecká vláda zavázala k provádění významných reforem, opakovaně vyzýval k otevření kapitoly 23 o soudnictví a základních právech a kapitoly 24 o spravedlnosti, svobodě a bezpečnosti; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že kvůli pokračujícímu blokování Radou nebylo možné plně využít nástrojů pro přistoupení;

23.  zdůrazňuje, že modernizace celní unie by dále posílila již tak silné vazby mezi Tureckem a EU a zajistila, aby Turecko zůstalo hospodářsky pevně navázané na EU; domnívá se proto, že by měla být ponechána možnost pro modernizaci a rozšíření celní unie mezi EU a Tureckem z roku 1995, aby byly zahrnuty důležité oblasti, jako jsou například zemědělství, služby a zadávání veřejných zakázek, na které se v současnosti nevztahuje; připomíná, že Turecko je pátým největším obchodním partnerem EU, přičemž EU je hlavním obchodním partnerem Turecka, a že dvě třetiny přímých zahraničních investic (PZI) v Turecku pochází z členských států EU a že Turecko představuje pro EU důležitý trh růstu; domnívá se, že toto rozšíření by poskytlo důležitou příležitost pro demokratickou podmíněnost, pozitivní pákový efekt a možnost plánu, v němž by se rozšíření celní unie snoubilo s konkrétními zlepšeními ze strany Turecka k provádění demokratických reforem v oblasti demokracie, lidských práv, základních svobod a právního státu a směrem k opravdovému otevření prostoru pro občanskou společnost a pluralismus; dále se domnívá, že rozšíření celní unie by poskytla důležitou příležitost pro politický dialog o sociálně a environmentálně udržitelném hospodářském rozvoji a změnách klimatu i o pracovních právech v Turecku; vyzývá Komisi, aby zahájila přípravy na modernizaci celní unie, jakmile turecká vláda prokáže, že je připravena uskutečnit významné reformy; vyzývá Komisi, aby do modernizované celní unie začlenila doložku o lidských právech a základních svobodách, tak aby se lidská práva a základní svobody staly základní podmínkou; připomíná, že stávající celní unie nedosahuje svého plného potenciálu, dokud Turecko plně provede dodatkový protokol ve vztahu ke všem členským státům;

24.  upozorňuje, že svoboda odborových svazů a sociální dialog jsou pro rozvoj pluralitní společnosti nezbytné; s politováním bere na vědomí legislativní nedostatky v oblasti pracovních práv a práv odborových svazů a zdůrazňuje, že právo odborově se organizovat, právo na kolektivní vyjednávání a právo na stávku představují základní práva pracovníků; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že členství v odborech je často v soudních případech považováno za trestný čin; domnívá se, že takový taková rozhodnutí by dále mohla ohrozit postavení odborů v této zemi; je vážně znepokojen pracovními podmínkami, které mají pracovníci při výstavbě nového istanbulského letiště, neboť od zahájení stavby v květnu 2015 údajně při nehodách na pracovišti zahynulo 38 pracovníků a že 31 osob, mezi nimiž byl i představitel odborového svazu, je v současné době drženo ve vězení kvůli protestům proti špatným pracovním podmínkám a nízkým a nepravidelně vypláceným mzdám; vyzývá turecké orgány, aby s příslušnými odborovými svazy podrobně konzultovaly otázku nezbytných záruk pro pracovníky na stavbě, aby řádně vyšetřily úmrtí a zranění, k nimž došlo, a umožnily odborům neomezený přístup k dotčeným pracovníkům; vyjadřuje znepokojení nad problematikou dětské práce, zejména v odvětvích, jako je zemědělství a sezónní práce; bere na vědomí, že se turecká vláda snaží uprchlíkům, kteří jsou pod dočasnou ochranou v Turecku, zajistit právo pracovat na základě příslušného povolení; konstatuje, že Syřanům bylo vydáno přes 20 000 pracovních povolení a že tato povolení zahrnují určité podmínky týkající se minimální mzdy a sociálního zabezpečení; poukazuje na to, že navzdory těmto snahám mnoho Syřanů nadále pracuje bez povolení v mnoha různých odvětvích a tureckých provinciích; zdůrazňuje, že jazyk je pro syrské pracovníky stále jednou z největších překážek;

25.  vyzývá tureckou vládu, aby zrušila plánovanou výstavbu jaderné elektrárny Akkuyu; žádá tureckou vládu, aby přistoupila k úmluvě z Espoo; žádá tureckou vládu, aby do každého dalšího vývoje týkajícího se výstavby jaderné elektrárny v Akkuyu zapojila vlády svých sousedních zemí, jako je Řecko a Kypr, nebo s nimi alespoň situaci konzultovala;

26.  podotýká, že uvolnění vízového režimu má pro turecké obyvatele, zejména studenty, členy akademické obce, zástupce podniků a osoby s rodinnými vazbami v členských státech EU, mimořádný význam; vybízí tureckou vládu, aby v plném rozsahu plnila 72 kritérií stanovených v plánu uvolnění vízového režimu; zdůrazňuje, že přezkum tureckých právních předpisů v oblasti boje proti terorismu je základní podmínkou k zajištění základních práv a svobod; vybízí Turecko, aby vyvinulo nezbytné úsilí o naplnění zbývajících cílů; zdůrazňuje, že vízový režim bude moci být uvolněn až tehdy, kdy budou všechna tato kritéria plně a účinně splněna, a to nediskriminačním způsobem;

27.  připomíná, že Turecko hraje při reakci na migrační krizi, kterou způsobila válka v Sýrii, důležitou úlohu; domnívá se, že Turecko a obyvatelstvo této země prokázalo velkou pohostinnost, když poskytlo přístřeší více než 3,5 miliónům syrských uprchlíků; zdůrazňuje, že v Turecku je zhruba jeden milion syrských dětí ve školním věku, přičemž 60 % z nich je registrováno v tureckých školách; bere na vědomí prohlášení EU a Turecka ze dne 18. března 2016; naléhavě vyzývá Turecko, aby dodržovalo zásadu nenavracení; vyjadřuje politování nad tím, že EU v rámci programu nástroje předvstupní pomoci pro Turecko na období 2011/2012 (2011/2012 IPA) financovala obrněná kontrolní vozidla Cobra II, aby pozorně sledovala používání zařízení financovaných či spolufinancovaných v rámci programů EU a účinné uplatňování zásady nenavracení, zejména na syrských hranicích; vyzývá EU a její členské státy, aby dodržely svůj slib ohledně rozsáhlého znovuusídlování a aby zajistily přiměřené finanční zdroje na dlouhodobou podporu syrských uprchlíků v Turecku; bere na vědomí zvláštní zprávu Evropského účetního dvora za rok 2018, která vyzývá k větší efektivitě a transparentnosti při přidělování a rozdělování finančních prostředků; poukazuje na rostoucí nejistotu syrských uprchlíků, pokud jde o vyhlídky na jejich dočasnou ochranu v Turecku, a žádá Turecko, aby zvážilo strategie pro zvýšení sociální soudržnosti v oblastech s velkými komunitami syrských uprchlíků, jakož i dlouhodobé socioekonomické a kulturní začleňování a přiměřený a účinný přístup ke vzdělávání a odborné přípravě; vyzývá Komisi, aby zůstala ostražitá a zajistila řádné dodržování práv uprchlíků v případech, kdy jsou využívány prostředky EU, a přijetí opatření na boj proti dětské práci, sexuálnímu vykořisťování dětí a dalšímu porušování lidských práv;

28.  konstatuje, že je důležité, aby EU i její členské státy a Turecko udržovaly úzký dialog a prohlubovaly spolupráci v oblasti zahraniční politiky a bezpečnostních otázek s Tureckem; vybízí ke spolupráci a koordinaci v otázkách zahraniční politiky, obrany a bezpečnosti, včetně spolupráce v oblasti boje proti terorismu; připomíná, že Turecko je zároveň dlouholetým členem aliance NATO a nachází se v klíčové geostrategické poloze pro zachování regionální a evropské bezpečnosti; konstatuje, že EU a Turecko nadále spolupracují v otázkách (vojenského) strategického významu v rámci NATO; vyzývá proto Turecko, aby obnovilo spolupráci s členy NATO z EU v rámci průběžného programu spolupráce NATO se zeměmi mimo EU;

29.  vyjadřuje Turecku uznání za vyjednání memoranda o stabilizaci situace v Idlibu; vyjadřuje politování nad tím, že ozbrojené skupiny Svobodné syrské armády podporované Tureckem údajně zabavují, rabují a ničí majetek kurdských civilistů v oblasti Afrín v severní Sýrii; trvá na tom, že Turecko a skupiny Svobodné syrské armády by měly v Afrínu nahradit škody způsobené vysídleným obyvatelům, jejichž majetek zabavily, zničily nebo vyrabovaly, a neměly by trvale připravovat obyvatele o jejich majetek; je znepokojen zprávami o rozsáhlém porušování práv, k němuž dochází v Afrínu a jehož se dopouštějí převážně syrské ozbrojené skupiny vybavené a vyzbrojené Tureckem, jakož i samotné turecké ozbrojené síly, které údajně obsadily řadu škol a narušily přitom vzdělávání dětí; je znepokojen tím, že se Turecko rovněž snaží změnit demografickou rovnováhu kantonu Afrín tím, že do tohoto osídleného kurdského regionu znovu usazuje syrské arabské sunnitské uprchlíky z Turecka; žádá tureckou vládu, aby upustila od stíhání všech občanů, kteří kritizovali turecké vojenské akce v Sýrii, a respektovala tak právo na svobodu projevu;

30.  připomíná důležitost dobrých sousedských vztahů; v této souvislosti vyzývá Turecko, aby v souladu s ustanoveními Charty OSN a mezinárodním právem zvýšilo úsilí o vyřešení otevřených dvoustranných otázek, včetně nevyřešených právních závazků a sporů se svými bezprostředními sousedy týkajících se pozemních a námořních hranic a vzdušného prostoru; znovu vyzývá tureckou vládu, aby podepsala a ratifikovala Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby ukončila opakované narušování řeckého vzdušného prostoru a teritoriálních vod a aby respektovala územní celistvost a suverenitu všech svých sousedů; vyjadřuje politování nad tím, že hrozba casus belli, kterou vyhlásilo Velké národní shromáždění Turecka proti Řecku, ještě nebyla stažena;

31.  vítá úsilí pod záštitou generálního tajemníka OSN obnovit vyjednávání o znovusjednocení Kypru; připomíná svoji podporu spravedlivému, komplexnímu a životaschopnému urovnání založenému na federálním uspořádání rozděleném do dvou politicky rovných komunit a dvou zón s mezinárodní právní subjektivitou, s jedinou suverenitou a jediným občanstvím mezi oběma komunitami, a to v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN, mezinárodním právem a acquis EU a na základě dodržování zásad, na nichž je založena Unie; upozorňuje na rámec generálního tajemníka OSN a na jeho výzvu k obnovení jednání na základě dohod, jichž bylo již dosaženo v roce 2017 v rámci procesu v Crans Montana; vyzývá EU a její členské státy, aby hrály aktivnější úlohu při zajištění úspěšného završení jednání; opět vyzývá všechny zúčastněné strany, zejména Turecko, aby se zavázaly a přispěly ke komplexnímu řešení kyperské otázky; vyzývá Turecko, aby z Kypru začalo stanovat své ozbrojené síly, aby v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 550 předalo uzavřenou část města Famagusta Organizaci spojených národů a aby se zdrželo opatření, která by změnila demografickou rovnováhu na ostrově prostřednictvím politiky týkající se nezákonných osad; zdůrazňuje nutnost provést acquis EU na celém ostrově; v této souvislosti bere na vědomí pokračování činnosti výboru obou komunit zřízeného ad hoc pro přípravu přistoupení k EU; zavazuje se k tomu, že zintenzivní úsilí o zapojení kyperských Turků v rámci přípravy k plné integraci do EU po vyřešení kyperského problému, a vyzývá Komisi, aby učinila totéž; chválí důležitou práci Výboru pro pohřešované osoby složeného ze zástupců obou komunit, který se zabývá pohřešovanými osobami jak kyperských Řeků, tak kyperských Turků, a vítá skutečnost, že se zlepšil přístup k příslušným lokalitám, včetně vojenských oblastí; vyzývá Turecko, aby pomohlo výboru CMP poskytnutím informací ze svých vojenských archivů; uznává právo Kyperské republiky uzavírat dvoustranné dohody týkající se jeho výlučné ekonomické zóny; znovu vyzývá Turecko, aby plně respektovalo svrchovaná práva všech členských států, včetně práv týkajících se průzkumu a těžby přírodních zdrojů, pokud tyto činnosti probíhají v souladu s acquis EU a s mezinárodním právem; naléhavě vyzývá Turecko, aby spory urovnávalo poklidným způsobem a aby se vyhnulo hrozbám či opatřením, která by mohla mít negativní dopad na dobré sousedské vztahy;

32.  vyzývá Turecko a Arménii, aby nadále usilovaly o normalizaci svých vztahů; zdůrazňuje, že otevření hranic mezi Tureckem a Arménií by mohlo vést ke zlepšení vztahů se zvláštním zřetelem na přeshraniční spolupráci a hospodářskou integraci;

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům, turecké vládě a Velkému národnímu shromáždění Turecka, a požaduje, aby tato zpráva byla přeložena do turečtiny.

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

20.2.2019

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

47

7

10

Členové přítomní při konečném hlasování

Michèle Alliot-Marie, Francisco Assis, Goffredo Maria Bettini, Mario Borghezio, Victor Boştinaru, Elmar Brok, James Carver, Fabio Massimo Castaldo, Javier Couso Permuy, Georgios Epitideios, Knut Fleckenstein, Anna Elżbieta Fotyga, Eugen Freund, Michael Gahler, Iveta Grigule-Pēterse, Tunne Kelam, Stelios Kouloglou, Ilhan Kyuchyuk, Ryszard Antoni Legutko, Barbara Lochbihler, Sabine Lösing, Andrejs Mamikins, David McAllister, Tamás Meszerics, Clare Moody, Pier Antonio Panzeri, Demetris Papadakis, Ioan Mircea Paşcu, Alojz Peterle, Tonino Picula, Kati Piri, Julia Pitera, Jozo Radoš, Michel Reimon, Anders Sellström, Alyn Smith, Jordi Solé, Dobromir Sośnierz, Jaromír Štětina, Dubravka Šuica, Charles Tannock, László Tőkés, Ivo Vajgl, Geoffrey Van Orden, Hilde Vautmans

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Asim Ademov, Laima Liucija Andrikienė, Tanja Fajon, Doru-Claudian Frunzulică, Takis Hadjigeorgiou, Marek Jurek, Javi López, Marietje Schaake, Renate Sommer, Bodil Valero, Marie-Christine Vergiat, Janusz Zemke, Željana Zovko

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

France Jamet, Agnes Jongerius, Ulrike Rodust, Kārlis Šadurskis, Vladimir Urutchev, Bogdan Andrzej Zdrojewski

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

47

+

ALDE

Iveta Grigule-Pēterse, Jozo Radoš, Marietje Schaake, Ivo Vajgl, Hilde Vautmans

ECR

Anna Elżbieta Fotyga, Ryszard Antoni Legutko, Charles Tannock

EFDD

Fabio Massimo Castaldo

PPE

Michèle Alliot-Marie, Laima Liucija Andrikienė, Elmar Brok, Michael Gahler, Tunne Kelam, David McAllister, Alojz Peterle, Julia Pitera, Kārlis Šadurskis, Anders Sellström, Renate Sommer, Jaromír Štětina, Dubravka Šuica, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Željana Zovko

S&D

Francisco Assis, Goffredo Maria Bettini, Victor Boştinaru, Tanja Fajon, Knut Fleckenstein, Eugen Freund, Doru-Claudian Frunzulică, Agnes Jongerius, Javi López, Andrejs Mamikins, Clare Moody, Pier Antonio Panzeri, Ioan Mircea Paşcu, Tonino Picula, Kati Piri, Ulrike Rodust, Janusz Zemke

VERTS/ALE

Barbara Lochbihler, Tamás Meszerics, Michel Reimon, Alyn Smith, Jordi Solé, Bodil Valero

7

-

ALDE

Ilhan Kyuchyuk

EFDD

James Carver

ENF

Mario Borghezio, France Jamet

NI

Georgios Epitideios, Dobromir Sośnierz

PPE

Asim Ademov

10

0

ECR

Marek Jurek, Geoffrey Van Orden

GUE/NGL

Javier Couso Permuy, Takis Hadjigeorgiou, Stelios Kouloglou, Sabine Lösing, Marie-Christine Vergiat

PPE

László Tőkés, Vladimir Urutchev

S&D

Demetris Papadakis

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Poslední aktualizace: 8. března 2019
Právní upozornění - Ochrana soukromí