Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2007/2027(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0224/2008

Předložené texty :

A6-0224/2008

Rozpravy :

Hlasování :

PV 09/07/2008 - 5.15
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0352

Přijaté texty
WORD 80k
Středa 9. července 2008 - Štrasburk Konečné znění
Úloha národního soudce v evropském soudním systému
P6_TA(2008)0352A6-0224/2008

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. července 2008 o úloze soudců jednotlivých států v evropském soudním systému (2007/2027(INI))

Evropský parlament,

-   s ohledem na článek 61 Smlouvy o ES, který ukládá postupné ustavení prostoru svobody, bezpečnosti a práva včetně opatření na poli soudní spolupráce v občanských a trestních záležitostech,

-   s ohledem na Haagský program pro posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii(1) , který přijala Evropská rada v Bruselu dne 5. listopadu 2004, a na sdělení Komise z 10. května 2005 s názvem Haagský program: deset priorit pro nadcházejících pět let (KOM(2005)0184),

-   s ohledem na požadavek vznesený ve dnech 14.–15. prosince 2001 na zasedání Evropské rady v Laekenu, aby byla vytvořena evropská síť, která by podpořila rychlé zavedení vzdělávacího systému pro soudce, aby se podpořilo rozvíjení důvěry mezi subjekty zapojenými do soudní spolupráce,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 1991 o založení Akademie evropského práva(2) a ze dne 24. září 2002 o Evropské vzdělávací síti pro soudce(3) ,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. června 2006 o vzdělávání právníků v Evropské unii (KOM(2006)0356), ze dne 5. září 2007 o Evropě přinášející výsledky: uplatňování práva Společenství (KOM(2007)0502) a ze dne 4. února 2008 o vytvoření fóra pro diskusi o politikách a praxi EU v oblasti práva (KOM(2008)0038),

-   s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/79/ES, Euratom ze dne 20. prosince 2007, kterým se mění Protokol o statutu Soudního dvora(4) , a z něj vyplývající změny v jednacím řádu Soudního dvora, který zavedl řízení o naléhavé předběžné otázce,

-   s ohledem na čl. 81 odst. 2 písm. h) a čl. 82 odst. 1 písm. c) budoucí Smlouvy o fungování Evropské unie, vložené Lisabonskou smlouvou, které poskytnou právní základ pro opatření zaměřená na podporu vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6-0224/2008),

A.   vzhledem k tomu, že průzkum provedený pro účely tohoto usnesení během druhé poloviny roku 2007 poukázal na:

   - značné rozdíly ve znalostech práva Společenství(5) mezi soudci jednotlivých států Evropské unie s postřehem, přičemž tyto znalosti jsou někdy velmi omezené,
   - nutnost zlepšit celkovou jazykovou vybavenost soudců jednotlivých států,
   - problémy, s nimiž se soudci jednotlivých států potýkali při přístupu ke konkrétním aktuálním informacím o právu Společenství,
   - potřebu zdokonalovat a prohlubovat počáteční a celoživotní vzdělávání soudců jednotlivých států v oblasti práva Společenství,
   - poměrně nízké povědomí soudců o řízení o předběžné otázce a potřebu posílit komunikaci mezi soudci jednotlivých států a Soudním dvorem,
   - fakt, že mnozí soudci vnímají právo Společenství jako příliš složité a nesrozumitelné,
   - potřebu zajistit, aby se právo Společenství soudcům jednotlivých států lépe uplatňovalo,

B.   vzhledem k tomu, že hlavní zodpovědnost za justiční vzdělávání, včetně evropského soudnictví, spočívá na členských státech; vzhledem k tomu, že výše uvedený Haagský program obsahuje prohlášení Evropské rady, že "do dalšího vzdělávání soudních orgánů by měl být systematicky včleňován prvek EU"(6) , a vzhledem k tomu, že vzdělávání soudců v jednotlivých členských státech je přesto předmětem společného zájmu orgánů EU a každého členského státu,

C.   vzhledem k tomu, že právo Společenství nesmí být chápáno jako oblast určená výlučně elitní skupině odborníků a že nárok na vzdělání v této oblasti nesmí mít pouze soudci vyšších soudů, nýbrž by se měl rozšířit na soudce na všech úrovních justice,

D.   vzhledem k tomu, že některé orgány, které Společenství finančně podporuje, zaznamenávají stále výraznější úspěchy a již nyní vzdělávají velké množství soudců a státních zástupců,

E.   vzhledem k tomu, že znalost cizích jazyků je klíčová pro zajištění řádné soudní spolupráce, zejména v občanských a obchodních záležitostech, tedy v oblastech, kde dochází k přímému kontaktu mezi soudci, a pro zajištění přístupu k výměnným programům pro soudce,

F.   vzhledem k tomu, že v současnosti je i nadále průměrná doba trvání řízení o předběžné otázce navzdory stálým snahám Soudního dvora nepřiměřeně dlouhá, a značně tak snižuje přitažlivost tohoto postupu v očích soudců jednotlivých států,

G.   vzhledem k tomu, že Soudní dvůr rozhodl, že je na členských státech, aby zavedly systém právních opatření a postupů, jež zajistí dodržování práva na účinnou soudní ochranu práv, plynoucího z práva Společenství(7) ,

H.   vzhledem k tomu, že nic z tohoto usnesení nemá ovlivnit nezávislosti soudců a vnitrostátních právních řádů, v souladu s doporučením č. R(94)12 Výboru ministrů Rady Evropy a Evropskou chartou o statutu soudců z roku 1998,

Soudce členského státu jako první soudce práva Společenství

1.   upozorňuje, že Evropské společenství je právním společenstvím, které spočívá na zásadách právního státu(8) ; připomíná, že právo Společenství zůstane mrtvou literou, pokud nebude řádně uplatňováno členskými státy, tedy jejich soudci, kteří jsou proto základním kamenem justičního systému Evropské unie a hrají nepostradatelnou, centrální úlohu při vytváření jednotného evropského právního řádu, v neposlední řadě ve světle nedávných úspěchů legislativních orgánů Společenství(9) , pokud jde o jejich aktivnější zapojení do uplatňování práva Společenství a zvýšení jejich pravomocí;

2.   vítá, že Komise uznala, že soudci jednotlivých členských států zastávají zásadní úlohu při zajišťování, aby se právo Společenství dodržovalo, například s pomocí zásad přednosti práva Společenství a přímého účinku, důslednosti výkladu a odpovědnosti státu za porušení práva Společenství; vyzývá Komisi, aby kromě opatření, která již byla v odvětví zavedena, namířila tímto směrem i další své iniciativy; dále vyzývá Komisi, aby bezodkladně přikročila k vydání informativního sdělení o náhradách škod za porušení práva Společenství vnitrostátními orgány;

Záležitosti týkající se jazyka

3.   pokládá jazyk za hlavní nástroj vykonavatelů spravedlnosti; domnívá se, že současná úroveň výuky cizích jazyků pro soudce členských států spolu se skutečnou úrovní znalostí práva Společenství omezuje nejen možnosti soudní spolupráce při určitých postupech, ale také rozvoj vzájemné důvěry, správné užití doktríny acte clair a zapojení do výměnných programů; vyzývá všechny subjekty zapojené do justičního vzdělávání, aby věnovaly zvláštní pozornost vzdělávání soudců v oblasti jazykové průpravy;

4.   upozorňuje, že uplatňování práva Společenství klade na soudce jednotlivých členských států, zejména států, které přistoupily k Evropské unii v květnu 2004 nebo později, vysoké nároky a že musí být v těchto členských státech posílena příslušná opatření na podporu jejich vzdělávání;

5.   rovněž zastává názor, že uzákoněním řady předpisů obsahujících pravidla pro řešení kompetenčních sporů zvolil zákonodárce Společenství politiku, která zahrnuje pravděpodobnost užívání zahraničního práva soudci jednotlivých států a také možnost užití srovnávacího přístupu; domnívá se, že tyto části dohromady jen podporují argumenty pro posilování výuky cizích jazyků;

6.   domnívá se, že je ve veřejném zájmu rozšiřovat jazykovou vybavenost v soudnictví členských států; vyzývá proto členské státy, aby zajistily bezplatnost a snadnou dostupnost tohoto vzdělávání a aby zvážily, zda by bylo možné, aby soudci studovali cizí jazyky v členských státech, v nichž se daným jazykem hovoří, například v rámci účasti na výměnných programech pro soudce;

7.   pokládá za důležité, aby soudce měl přístup k odborné literatuře ve svém rodném jazyce, aby mohl lépe porozumět právu Společenství, a poukazuje na zjevný nedostatek odborné literatury o právu Společenství v některých úředních jazycích EU, například literatury týkající se otázek soukromého mezinárodního práva, a na možné závažné důsledky, jaké tento nedostatek má při budování společného právního systému odrážejícího rozmanitost právních tradic; proto vyzývá Komisi k podpoře vydávání tohoto druhu literatury, obzvláště v menšinových jazycích;

Přístup k příslušným pramenům práva

8.   konstatuje, že mnoho soudců jednotlivých států nemá řádný systematický přístup k uceleným a aktuálním informacím o právu Společenství a že právo Společenství někdy bývá nedostatečně prezentováno ve vnitrostátních úředních věstnících, zákonících, komentářích, periodicích a učebnicích a že vychází z překladů, které mají proměnlivou kvalitu; vyzývá členské státy, aby v této oblasti začaly znovu vyvíjet větší úsilí;

9.   zastává názor, že skutečně evropské soudnictví, v němž může docházet k účinné právní spolupráci, nevyžaduje jen znalost evropského práva, ale také vzájemnou všeobecnou znalost právních systémů ostatních členských států; poukazuje na nekonsistentní nakládání se zahraničním právem v rámci celé Evropské unie a domnívá se, že by se tento důležitý problém měl v budoucnu řešit; bere v této souvislosti na vědomí plánovanou horizontální studii Komise o nakládání se zahraničním právem v občanských a obchodních věcech a probíhající studie v rámci Haagské konference o mezinárodním právu soukromém;

10.   vítá záměr Komise podporovat dostupnost vnitrostátních databází s rozhodnutími vnitrostátních soudů, která se týkají práva Společenství; domnívá se, že tyto databáze by měly být co nejúplnější a uživatelsky nejpříjemnější; rovněž se domnívá, že vzhledem k častému užívání soudci jednotlivých států by se v evropské databázi měly nacházet úmluvy a nařízení o příslušnosti a vymáhání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech;

11. zastává názor, že všichni soudci jednotlivých členských států by měli mít přístup k databázím obsahujícím nevyřízené žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ze všech členských států; domnívá se, že je rovněž užitečné zveřejňovat rozsudky postupujících soudů uplatňujících rozhodnutí o předběžné otázce, čímž už se zabývá informativní sdělení Soudního dvora o zahajování řízení o předběžné otázce vnitrostátními soudy(10) ;
12. domnívá se, že vzhledem k množství informací o právu Společenství dostupnému na internetu soudci musí být vzděláváni nejen v oblasti práva, ale také ve způsobech, jak efektivně získávat aktuální právní informace;
13. vítá závazek Komise publikovat přehledy právních aktů Společenství pro veřejnost a domnívá se, že takové neúřední přehledy pomohou rovněž profesionálům v rychlejším přístupu k důležitým informacím;
14. podporuje vývoj nástrojů dostupných on-line a iniciativ na poli e-learningu, které sice nemohou plně nahradit vzdělávání, ale měly by být vnímány jako doplněk k osobnímu kontaktu mezi soudci a školiteli;
V zájmu strukturovanějšího systému justičního vzdělávání v Evropské unii

15.   žádá, aby oblast evropského práva ve vzdělávání všech soudců na vnitrostátní úrovni:

   - byla systematicky zahrnuta do vzdělávání a zkoušek před vstupem do soudních profesí,
   - byla od nejranějšího možného stadia dále posilována a v průběhu studia se zvyšoval důraz na praktické aspekty,
   - zahrnovala metody interpretace a právní zásady, které mohou být vnitrostátnímu právnímu systému neznámé, ale mají důležitou úlohu v právu Společenství;

16.   všímá si stále většího úspěchu výměnných programů pro soudce; podporuje Evropskou síť pro justiční vzdělávání, aby tyto programy zpřístupnila co nejvyššímu počtu soudců a zajistila, že do nich budou zařazeni soudci z občanského, obchodního i správního prostředí; vítá aktivity Evropské sítě pro justiční vzdělávání v oblasti jazykové přípravy a rozšíření výměnného programu na Soudní dvůr, Eurojust a Evropský soud pro lidská práva;

17.   považuje účast soudců jednotlivých států v základním a dalším vzdělávání za logistickou a finanční prioritu členských států; v zásadě se domnívá, že by soudci neměli nést žádné náklady související s jejich vzděláváním v oblasti práva Společenství; žádá Komisi, aby Parlamentu poskytla předběžné výpočty nákladů spojených s dočasným nahrazením soudců, kteří se účastní výměnných programů, a to pro každý z členských států;

18.   s ohledem na to, že Komise uznala, že Evropská síť pro justiční vzdělávání (EJTN) má de facto monopol na provozování výměnného programu pro soudní orgány, vyzývá Komisi, aby zajistila, aby se v postupech, kterými EJTN žádá o finanční prostředky na tento výměnný program, promítlo toto monopolní postavení; zejména žádá, aby tyto postupy byly racionalizovány s cílem zajistit, aby byly finanční prostředky poskytovány včas a EJTN tak bylo umožněno organizovat a uskutečňovat účinný program, který splňuje očekávání účastnících se národních škol, mezinárodních subjektů a soudců a státních zástupců a naplňuje přísliby jim dané; domnívá se, že pokud tomu tak nebude, může být zpochybněna důvěryhodnost tohoto výměnného programu, a budou tak poškozeni národní soudci a státní zástupci, kteří mají o účast v programu zájem, a utrpí pokrok při budování vzájemné důvěry mezi soudními orgány v celé Evropě;

19.   bere na vědomí, že Komise usoudila, že nejvhodnější variantou šíření vzdělání v evropském soudnictví je v současné době finanční podpora různým orgánům prostřednictvím rámcového programu pro základní práva a spravedlnost pro období 2007–2013 a že otázka rozvoje jiných forem evropského justičního vzdělávání může znovu přijít na řadu, až tento program skončí;

20.   vyzývá Komisi, aby provedla důkladné hodnocení výsledků tohoto rámcového programu s ohledem na toto usnesení a aby vypracovala nové návrhy pro rozvoj a diverzifikaci opatření na podporu vzdělávání soudců;

21.   nicméně se domnívá, že nadešel čas na pragmatické řešení otázky justičního vzdělávání na úrovni EU, které plně využije stávající struktury a předejde zbytečnému zdvojování programů a struktur; proto vyzývá k založení Evropské justiční akademie, již bude tvořit Evropská síť pro justiční vzdělávání a Akademie evropského práva; vyzývá k tomu, aby se v tomto institucionálním řešení využily poznatky z řízení Evropské policejní akademie;

22.   domnívá se, že soudci jednotlivých států nemohou zaujímat pasivní přístup k právu Společenství tím, že budou pouze reagovat na podněty vznesené účastníky, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora v případech vnitrostátních soudů, jež aplikovaly právo Společenství z vlastní iniciativy(11) ;

23.   vyzývá k tomu, aby se zintenzívnilo vzdělávání soudních čekatelů od samého počátku, v souladu s výše uvedenými návrhy a podněty o národních soudcích;

Prohloubení dialogu mezi soudci jednotlivých států a Soudním dvorem

24.   domnívá se, že řízení o předběžné otázce je hlavní zárukou soudržnosti právního systému Společenství a jednotného užívání práva Společenství;

25.   vyzývá Soudní dvůr a všechny další zúčastněné strany, aby dále zkracovaly délku řízení o předběžné otázce, čímž se tato klíčová příležitost k dialogu stane pro soudce jednotlivých členských států přitažlivější;

26.   naléhavě žádá Komisi, aby prošetřila, zda některý z vnitrostátních procesních zákonů nepředstavuje skutečnou či potenciální překážku, která by bránila některému soudnímu dvoru či tribunálu členského státu vznést žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle čl. 234 odst. 2 Smlouvy o ES, a aby rázně stíhala veškeré porušování povinností, kterým kladení takových překážek je;

27.   domnívá se, že omezení soudní pravomoci Soudního dvora, obzvláště ta, která se týkají hlavy IV Smlouvy o ES, zbytečně brání jednotnému užívání práva Společenství v těchto oblastech a vysílají negativní poselství valné většině soudců, kteří se těmito věcmi zabývají, čímž jim znemožňují navázat přímý kontakt se Soudním dvorem a způsobují zbytečné prodlevy;

28.   vyjadřuje politování nad tím, že podle článku 10 Protokolu o přechodných ustanoveních připojenému k Lisabonské smlouvě zůstanou pravomoci Soudního dvora u právních aktů v oblasti policejní spolupráce a soudní spolupráce v trestních věcech, které byly přijaty před vstupem této smlouvy v platnost, po přechodné období pěti let stejné jako pravomoci podle stávající Smlouvy o EU; vítá však prohlášení mezivládní konference týkající se tohoto článku Protokolu, a proto důrazně vyzývá Radu a Komisi, aby se připojily k Parlamentu a opětovně přijaly tyto právní akty v oblasti policejní spolupráce a soudní spolupráce v trestních věcech, jež byly přijaty před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost;

29.   s ohledem na zavedení řízení o naléhavé předběžné otázce souhlasí s Radou, že je důležité, aby Soudní dvůr poskytl národním soudcům vodítko, jehož by se mohli držet při rozhodování, zda podat žádost o naléhavé řízení;

30.   vyzývá Soudní dvůr, aby zvážil veškerá možná zlepšení řízení o předběžné otázce, která by postupující soudce více zahrnula do celého procesu a zároveň jim poskytla více příležitostí objasnit žádost a účastnit se ústního jednání;

31.   domnívá se, že ve vyspělém decentralizovaném právním řádu Společenství by soudci jednotlivých členských států neměli být opomíjeni a měli by dostat více zodpovědnosti a větší podporu coby první soudci práva Společenství; proto naléhavě požaduje, aby se uvažovalo o zavedení systému "zeleného světla", díky němuž by soudci jednotlivých členských států mohli k otázkám, jež pokládají Soudnímu dvoru, připojit navrhované odpovědi, načež by Soudní dvůr v určité lhůtě rozhodl, zda přijme navržený rozsudek, nebo rozhodne sám jako odvolací soud;

Zákony lépe uzpůsobené pro použití soudci jednotlivých členských států

32.   bere na vědomí vznik fóra pro diskusi o politikách a praxi EU v oblasti práva a vyzývá Komisi, aby zajistila, že debaty v rámci fóra budou vedeny transparentně; konstatuje, že Komise se zavázala pravidelně podávat zprávy Parlamentu a Radě;

33.   trvá na tom, že jazyk právních předpisů Společenství se musí zjednodušit a že je třeba sladit terminologii právních nástrojů; zejména podporuje projekt společného referenčního rámce v oblasti evropského smluvního práva jakožto nástroj pro zdokonalení tvorby právních předpisů;

34.   plně se ztotožňuje s tím, že Komise od členských států vyžaduje pravidelné předkládání srovnávacích tabulek ukazujících, jak uplatňují směrnice Společenství ve vnitrostátních právních předpisech; souhlasí s tím, že tyto tabulky jsou zdrojem cenných informací s minimálními náklady a náročností; navíc se domnívá, že srovnávací tabulky zvyšují transparentnost při provádění práva Společenství a dávají soudcům jednotlivých členských států a zúčastněným stranám reálnou šanci dozvědět se, zda konkrétní vnitrostátní předpis vychází z práva Společenství, a ověřit si, zda byl daný akt Společenství proveden ve vnitrostátním právu řádným způsobem;

o
o   o

35.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a zprávu příslušného výboru Radě, Komisi, Soudnímu dvoru a evropskému veřejnému ochránci práv.

(1) Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.
(2) Úř. věst. C 267, 14.10.1991, s. 33.
(3) Úř. věst. C 273 E, 14.11.2003, s. 99.
(4) Úř. věst. L 24, 29.1.2008, s. 42.
(5) Pro účely této zprávy se právem Společenství rozumí také právo Unie.
(6) Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1, citace s. 12.
(7) Věc C-50/00 P UPA [2002] ECR I-6677, bod 41.
(8) Věc 294/83 "Les Verts" v. Evropský parlament [1986] Recueil 1339, odstavec 23.
(9) Viz např. nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4. 1. 2003, s. 1).
(10) Úř. věst. C 143, 11.06.2005, s. 1, bod 31.
(11) Věc C-312/93 Peterbroeck [1995] ECR I-4599, C-473/00 Cofidis [2002] ECR I-10875 a C-168/05 Mostaza Claro [2006] ECR I-10421.

Poslední aktualizace: 7. dubna 2009Právní upozornění