Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na články 8, 10, 11, 153 a 157 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 23 a 33 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii z roku 2015,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. června 2016 o rovnosti žen a mužů (00337/2016),

–  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů na období 2011–2020, který je přílohou k závěrům Rady ze dne 7. března 2011 (07166/2011),

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (ECHR), a zejména na článek 14 této úmluvy zakazující diskriminaci,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a na zprávu OSN ze dne 15. ledna 2016 nazvanou „Závěrečná studie o nezákonných finančních tocích, lidských právech a Agendě pro udržitelný rozvoj do roku 2030“ a vypracovanou nezávislým odborníkem na vliv zahraničního dluhu a dalších souvisejících mezinárodních finančních závazků států na plné vykonávání veškerých lidských práv, především práv hospodářských, sociálních a kulturních,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) ze dne 18. prosince 1979,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking +5 (2000), Peking +10 (2005), Peking +15 (2010) a Peking +20 (2015),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva) a článek 3 této úmluvy, v němž je „gender“ definován jako „společensky ustanovená role, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže“, a na Meziamerickou úmluvu o předcházení, trestání a vymýcení násilí na ženách (Úmluva z Belém do Pará) z roku 1994,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů 70/1 ze dne 25. září 2015 nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“,

–  s ohledem na klíčové úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) o rovnosti žen a mužů, včetně Úmluvy o stejném odměňování (č. 100), Úmluvy o diskriminaci (zaměstnání a povolání) (č. 111), Úmluvy o pracovnících s povinnostmi k rodině (č. 156) a Úmluvy o ochraně mateřství (č. 183),

–  s ohledem na zprávu nazvanou „Švýcarská odpovědnost za exteritoriální dopad zneužívání daňového systému na práva žen“, v níž se poukazuje na nepřiměřené daňové zatížení žen, zejména žen s nízkými příjmy a žen v rozvojových zemích, které vede k přeshraničnímu zneužívání daňového systému a následné ztrátě veřejných příjmů, jež byla výboru CEDAW předložena společně Střediskem pro hospodářská a sociální práva (CESR) a organizacemi Alliance Sud, Global Justice Clinic na New York University School of Law, Public Eye a Tax Justice Network,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“ (SWD(2015)0278),

–  s ohledem na strategii Komise Evropa 2020 pro inteligentní, udržitelný a inkluzivní růst,

–  s ohledem na zprávy o jednotlivých zemích vypracované v roce 2018 v rámci evropského semestru,

–  s ohledem na zprávu Komise z roku 2017 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii,

–  s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Trendy zdanění v Evropské unii – údaje týkající se členských států EU, Islandu a Norska, vydání z roku 2018“,

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 8. května 2018 o rozvoji zařízení péče o děti pro malé děti s cílem posílit zapojení žen na trhu práce, rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem rodičů a udržitelný růst podporující začlenění v Evropě („barcelonské cíle“) (COM(2018)0273),

–  s ohledem na směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování,

–  s ohledem na návrh směrnice Rady ze dne 18. ledna 2018, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o snížené sazby daně z přidané hodnoty (COM(2018)0020),

–  s ohledem na index rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE),

–  s ohledem na zprávu orgánu OSN pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen (UN Women) z roku 2015 s názvem „Pokrok žen ve světě 2015–2016. Transformace hospodářství, výkon práv“,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu skupiny odborníků Rady Evropy z roku 2005 týkající se sestavování rozpočtu s ohledem na rovnost žen a mužů, která definuje sestavování rozpočtu s ohledem na rovnost žen a mužů jako „posuzování rozpočtu z genderového hlediska, které je začleňováno do všech úrovní rozpočtového procesu a vede k restrukturalizaci příjmů a výdajů za účelem podpory genderové rovnosti“,

–  s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu z roku 2015 nazvanou „Zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence daňových politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Evropské unii – I – Posouzení rozsahu agresivního plánování v oblasti daně z příjmu právnických osob“,

–  s ohledem na závěrečné připomínky výboru CEDAW týkající se exteritoriálních povinností, pokud jde o genderový dopad nelegálních finančních toků a vyhýbání se daňovým povinnostem právnických osob ve Švýcarsku v roce 2016 a v Lucembursku v roce 2018(1),

–  s ohledem na politický briefing Institutu rozvojových studií z roku 2016 nazvaný „Přerozdělení neplacené pečovatelské činnosti – proč mají daně vliv na ženská práva“,

–  s ohledem na studii tematické sekce C Evropského parlamentu: Ústavní záležitosti a práva občanů z dubna 2017 nazvanou „Rovnost žen a mužů a zdanění v Evropské unii“,

–  s ohledem na zprávu orgánu OSN pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen (UN Women) z dubna 2018 nazvanou „Gender, daně a rovnost v rozvojových zemích“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2012 o úloze žen v ekologickém hospodářství(2),

–  s ohledem na zprávu OECD o provádění doporučení OECD ohledně genderu (červen 2017) a Modely daní a dávek 2015,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2016 o pracovnicích v domácnosti a pečovatelkách v EU(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o chudobě: z hlediska rovnosti žen a mužů(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2017 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii v letech 2014–2015(6),

–  s ohledem na své doporučení Radě a Komisi ze dne 13. prosince 2017 v návaznosti na vyšetřování praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků(7),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0416/2018),

A.  vzhledem k tomu, že články 2 a 3 SEU uznávají zákaz diskriminace a rovnost mezi ženami a muži jakožto dvě ze základních hodnot a cílů, na nichž je EU založena; vzhledem k tomu, že články 8 a 10 SFEU ukládají Evropské unii, aby usilovala o odstranění nerovností, prosazovala rovnost žen a mužů a bojovala proti diskriminaci při vymezování a provádění svých politik a činností; vzhledem k tomu, že Listina základních práv EU obsahuje práva a zásady, v nichž se hovoří o zákazu přímé i nepřímé diskriminace (čl. 21 odst. 1) a o rovnosti žen a mužů (článek 23); vzhledem k tomu, že právy stanovenými v Listině se řídí členské státy při uplatňování práva Unie (článek 51);

B.  vzhledem k tomu, že v celé Evropské unii jsou ženy i nadále nedostatečně zastoupeny na trhu práce, přičemž celková míra zaměstnanosti žen je stále o téměř 12 % nižší než u mužů; vzhledem k tomu, že 31,5 % pracujících žen v EU pracuje na částečný úvazek, ve srovnání s 8,2 % pracujících mužů;

C.  vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité řešit rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů a odstranit rozdíly ve výši důchodů žen a mužů, které v EU v průměru dosahují téměř 40 %, což je důsledkem nashromážděných nerovností v průběhu celého života žen a jejich období nepřítomnosti na trhu práce;

D.  vzhledem k tomu, že rozdíl v odměňování žen a mužů v EU činí 16 %, což znamená, že ženy v EU v rámci celého hospodářství vydělávají za hodinu v průměru o 16 % méně než muži;

E.  vzhledem k tomu, že kumulativní účinek všech rozdílů dopadající na ženy (rozdíly v odměňování a zaměstnávání mezi ženami a muži, přerušení zaměstnání kvůli péči o děti a jiné osoby a práce na částečný versus plný úvazek) významně přispívá k rozdílu v odměňování žen a mužů a k rozdílu ve výši jejich důchodů, což vede k tomu, že ženy čelí vyššímu riziku chudoby a sociálního vyloučení a negativní dopady se rovněž rozšiřují na jejich děti a rodiny;

F.  vzhledem k tomu, že Pekingská akční platforma zdůrazňuje, že je třeba analyzovat různé politiky a programy z hlediska rovnosti žen a mužů, včetně těch týkajících se zdanění, a upravit je v případě potřeby tak, aby podporovaly spravedlivější rozdělení výrobních prostředků, bohatství, příležitostí, příjmu a služeb;

G.  vzhledem k tomu, že Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) stanoví, že rodiny by měly být založeny na zásadě rovnosti, spravedlnosti a osobního naplnění každého člena rodiny, přičemž by ženy měly být rovnoprávné s muži také v oblasti daňových právních předpisů, jakožto jednotlivci a samostatní občané, a nikoli jako osoby závislé na mužích;

H.  vzhledem k tomu, že členské státy se jakožto signatáři Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech zavázaly k plnění povinnosti uvolnit co nejvíce zdrojů tak, aby byly k dispozici prostředky na postupné provádění hospodářských, sociálních a kulturních práv;

I.  vzhledem k tomu, že právní předpisy týkající se daně z příjmu fyzických osob, které znevýhodňují ženy, pokud jde o podmínky zaměstnání a přístup k němu nebo o důchod vyplácený zaměstnavatelem, mohou být porušením článku 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES(8) ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(9);

J.  vzhledem k tomu, že pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“ identifikuje klíčové oblasti pro rovnost mezi ženami a muži, např. daňové politiky, ale chybí v něm závazná ustanovení nebo výzva k tomu, aby se členské státy zavázaly k genderovému mainstreamingu;

K.  vzhledem k tomu, že daňové politiky mohou vykazovat explicitní či implicitní genderové předsudky; vzhledem k tomu, že explicitní genderový předsudek znamená, že určité daňové opatření je přímo a jednoznačně zaměřeno na muže nebo ženy, zatímco implicitní předsudek znamená, že dané opatření se formálně vztahuje na všechny, ale ve skutečnosti dochází k diskriminaci, neboť politika pracuje se vzory chování a příjmů, které vedou k rozdílným dopadům na ženy a muže; vzhledem k tomu, že většina členských států zrušila daňové předpisy, které výslovně rozlišují mezi muži a ženami, ale implicitní daňové předsudky jsou stále rozšířené v celé EU, neboť daňové předpisy se vzájemně ovlivňují se sociální a hospodářskou situací;

L.  vzhledem k tomu, že politická rozhodnutí o zvýšení a přerozdělení příjmů mohou mít disproporční dopad na příjem a ekonomické zabezpečení žen a omezit jejich přístup ke kvalitním veřejným službám, což oslabuje jejich schopnost uplatňovat svá ekonomická a sociální práva a zpomaluje pokrok na cestě k rovnosti žen a mužů;

M.  vzhledem k tomu, že nedostatečná genderová perspektiva v daňových politikách EU i jednotlivých členských států posiluje existující rozdíly mezi pohlavími (v zaměstnanosti, příjmu, neplacené práci, důchodech, chudobě, bohatství atd.), odrazuje ženy od toho, aby vstoupily na trh práce a zůstaly na něm, a podporuje tradiční genderové role a stereotypy;

N.  vzhledem k tomu, že utváření daňových politik je zásadním rysem strategie Evropa 2020; vzhledem k tomu, že evropský semestr je zaměřen především na dodržování Paktu o stabilitě a růstu, a vzhledem k tomu, že genderové aspekty se často v prioritách a doporučeních přehlížejí, zejména pokud se týkají zdanění;

O.  vzhledem k tomu, že regresivní změny ve zdanění práce, společností, spotřeby a bohatství, které lze v posledních desetiletích pozorovat v řadě členských států, mají za následek oslabení přerozdělovacích schopností daňových systémů a posilují trend zvyšování příjmové nerovnosti; vzhledem k tomu, že tato strukturální změna ve zdanění přesouvá daňové zatížení na skupiny s nízkými příjmy, a tudíž především na ženy, vzhledem k nerovnoměrnému rozdělení příjmů mezi ženami a muži, malému podílu žen mezi osobami s nejvyššími příjmy, nadprůměrné míře spotřeby u žen, pokud jde o základní zboží a služby, a poměrně vysokému podílu příjmu z práce a malému podílu příjmu z kapitálu na celkovém příjmu žen(10);

P.  vzhledem k tomu, že s ekonomickými nerovnostmi se mohou potýkat zejména ženy, a to kvůli nerovnoměrnému rozdělení příjmů mezi ženami a muži, malému podílu žen mezi osobami s nejvyššími příjmy a poměrně vysokému podílu příjmu z práce a malému podílu příjmu z kapitálu na celkovém příjmu žen(11);

Q.  vzhledem k tomu, že sazby daně z příjmu právnických osob od 80. let 20. století v průměru dramaticky poklesly z více než 40 % na 21,9 % v roce 2018, zatímco sazba spotřebních daní (z nichž velkou část tvoří DPH) naproti tomu od roku 2009 roste a v roce 2016 dosáhla 20,6 %(12);

R.  vzhledem k tomu, že současné makroekonomické politiky by měly lépe zohledňovat význam neplacené péče a práce v domácnosti, a vzhledem k tomu, že podle dostupných údajů 80 % péče v EU poskytují neplacení neformální pečovatelé, z nichž 75 % tvoří ženy; vzhledem k tomu, že určité daňové politiky, podfinancované veřejné služby a přístupnost sociálních služeb nepřiměřeně dopadají na nízkopříjmové skupiny, a zejména ženy, jelikož ty často musí nahrazovat nedostatečné služby v oblasti péče, vzdělávání a jiných druhů podpory rodiny, typicky bez jakékoliv odměny, takže dále přetrvává nepřiměřeně velká odpovědnost žen za péči; vzhledem k tomu, že v zemích EU nesou nejchudší a nejzranitelnější ženy dvojí břemeno neformální pečovatelské práce a nízko ohodnoceného nejistého zaměstnání(13);

S.  vzhledem k tomu, že téměř všechny členské státy vytvořily duální systémy zdanění příjmů, kdy uplatňují vyšší mezní daňovou sazbu na příjem druhého výdělečně činného partnera a jednotnou daňovou sazbu pro většinu typů kapitálových příjmů; vzhledem k tomu, že nepřiměřeně vysoké daňové zatížení v případě druhého výdělečně činného partnera, které je důsledkem přímých progresivních daňových schémat uplatňovaných na příjmy z pracovní činnosti, je ve většině členských států spolu s jinými systémy společného zdanění a dávek a náklady na nedostatečné všeobecné služby péče o děti jedním z hlavních důvodů, proč ženy nevstupují na pracovní trh(14);

T.  vzhledem k tomu, že past nečinnosti (v současnosti 40 %) a past nízkého výdělku, které neúměrně postihují ženy a odrazují je od plné účasti na trhu práce, jsou do značné míry způsobeny systémem přímých daní a ztrátou příspěvků a přídavků;

U.  vzhledem k tomu, že v některých členských státech mohou rodiny stále získat daňové úlevy v případě závislého manžela/manželky, příspěvky pro sezdané páry nebo daňové úlevy pro páry s jedním výdělečně činným partnerem, což udržuje asymetrickou situaci v porovnání s rodiči samoživiteli, což jsou většinou ženy, a ignoruje rozmanité rodinné situace v EU; vzhledem k tomu, že tyto daňové výhody obvykle odrazují provdané ženy od vstupu na trh práce a přímo či nepřímo je podporují v tom, aby se věnovaly neplacené práci, a nikoli placenému zaměstnání;

V.  vzhledem k tomu, že dopad zdanění na genderové rozdíly, pokud jde o majetek podniků, osobní majetek a nemovitosti, zůstává nedostatečně probádanou oblastí výzkumu a že je o tom nezbytně nutné získat údaje rozčleněné podle pohlaví;

1.  žádá Komisi, aby podpořila rovnost žen a mužů ve všech daňových politikách a vydala zvláštní pokyny a doporučení pro členské státy odstranit genderové předsudky v oblasti daní a zajistit, aby nevznikaly žádné nové daně, výdajové zákony, programy či postupy, které zvyšují rozdíly mezi muži a ženami v tržním příjmu nebo příjmu po zdanění;

2.  zdůrazňuje, že podle principu subsidiarity vymezeného v čl. 5 odst. 3 SEU mohou členské státy dle vlastního uvážení stanovovat pravidla svých daňových politik za předpokladu, že budou v souladu s pravidly EU; dále zdůrazňuje, že rozhodnutí EU o daňových otázkách vyžadují jednomyslný souhlas všech členských států;

3.  žádá Komisi, aby prosazovala ratifikaci Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen ze strany EU, stejně jako to učinila v případě Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a jako to činí v případě Istanbulské úmluvy;

4.  vyzývá Komisi, aby zvýšila status strategického závazku ohledně rovnosti žen a mužů tím, že jej přijme jako své sdělení(15), a aby na základě odvětvové analýzy všech činností EU, která by zahrnovala i daňová hlediska, začlenila jasné cíle a klíčová opatření k posílení rovného postavení žen a mužů; žádá Komisi a členské státy, aby zajistily řádné uplatňování právních předpisů EU proti nepřímé a přímé genderové diskriminaci a systematické sledování dosaženého pokroku s cílem zajistit, aby se ženy a muži stali rovnocennými subjekty;

Přímé zdanění

Zdanění příjmů fyzických osob

5.  konstatuje, že daňové politiky se rozmanitými způsoby dotýkají různých typů domácností (domácností se dvěma výdělečně činnými osobami a domácností, kde je žena či muž jedinou výdělečně činnou osobou atd.); zdůrazňuje negativní důsledky chybějících opatření na podporu zaměstnanosti žen a jejich ekonomické nezávislosti a upozorňuje na růst rozdílů ve výši důchodů pobíraných ženami a muži v důsledku společného zdanění; zdůrazňuje, že daňové systémy by již neměly vycházet z předpokladu, že domácnosti sdružují své finanční prostředky a dělí se o ně rovným dílem, a že individuální zdanění je nástrojem k dosažení daňové spravedlnosti pro ženy; považuje za zásadní, aby bylo dosaženo rovnosti žen a mužů, pokud jde o příjmy a péči; naléhavě žádá všechny členské státy, aby zavedly individuální zdanění a zároveň zachovaly všechny finanční a další výhody, které se s rodičovstvím pojí v rámci stávajících systémů společného zdanění; je si vědom toho, že v některých členských státech mohou být nutná přechodná období při změně na takovýto systém individuálního zdanění; požaduje, aby během těchto přechodných období byly odstraněny veškeré daňové podpory založené na společném příjmu, a poukazuje na nutnost zajistit, aby všechny daňové výhody, peněžité dávky a státní služby nefinanční povahy byly poskytovány jednotlivcům, aby se zajistila jejich finanční a společenská nezávislost;

6.  bere na vědomí sdělení Komise ze dne 20. listopadu 2017 s názvem „Akční plán EU na období 2017–2019: Boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů“ (COM(2017)0678), v němž je představeno osm oblastí činnosti, a vyzývá členské státy, aby se více zasazovaly o účinné překonání rozdílů v odměňování žen a mužů, tak aby se zlepšila ekonomická situace žen a zajistila se jejich ekonomická nezávislost;

7.  konstatuje, že v roce 2014 dosahovala čistá osobní průměrná daňová sazba druhé výdělečně činné osoby v domácnosti se dvěma dětmi v průměru 31 % v zemích, které jsou členy EU a OECD, a 28 % ve všech ostatních zemích OECD; vyzývá Komisi, aby soustavně monitorovala a zlepšovala uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci v členských státech, a to s cílem zajistit, aby se na trhu práce i v oblasti daní odstranily veškeré nerovnosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby prolomily horizontální a vertikální segregaci na trhu práce tím, že odstraní nerovné postavení žen a mužů a diskriminaci v zaměstnání a že budou především vzděláváním a osvětou motivovat ženy a dívky k tomu, aby začaly studovat a pracovat a vybíraly si profese v inovativních a rostoucích odvětvích, včetně IKT a oborů STEM (přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika);

8.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že daňové pobídky související se zaměstnáním a samostatnou výdělečnou činností nevedou k diskriminaci na základě pohlaví, a aby zvážily daňové pobídky a jiné daňové výhody nebo služby pro druhé výdělečně činné osoby v domácnosti a rodiče samoživitele; vyzývá dále členské státy, aby zvažovaly různé možnosti řešení otázky nedostatečného zastoupení žen na trhu práce a zabývaly se problémem potenciálně negativních ekonomických pobídek, které mohou odrazovat druhou výdělečně činnou osobu v domácnosti od vstupu na pracovní trh; konstatuje, že k genderové předpojatosti může docházet i v případě daňových odpočtů a osvobození od daně souvisejících s prací, jako je daňové zvýhodnění přesčasových hodin, z nichž těží především profese, které v současné době vykonávají muži;

9.  vyzývá členské státy, aby neomezovaly progresivní povahu svých systémů zdanění příjmů fyzických osob, například tím, že by se snažily tyto systémy zjednodušit;

10.  žádá, aby daň z příjmů fyzických osob (struktura sazeb, osvobození od daně, odpočty, dávky, zápočty atd.) byla koncipována tak, aby aktivně podporovala rovnoměrné rozdělení placené a neplacené práce, příjmů a důchodových práv mezi ženy a muže, a aby byly odstraněny pobídky, které udržují nespravedlivé genderové role;

11.  domnívá se, že ženy mohou být v důsledku nerovností na pracovním trhu nepřiměřeně postiženy určitými daňovými politikami; domnívá se, že vhodným způsobem pro řešení tohoto problému je reforma nástrojů trhu práce, která se bude zabývat záležitostí ekonomické nezávislosti žen; vyzývá členské státy a orgány Unie, aby podporovaly studie o dopadech genderových rozdílů na důchody a finanční nezávislost žen; tyto studie by měly přihlížet k problémům, jako jsou stárnutí populace, rozdíly ve zdravotním stavu a naději na dožití u žen a mužů, změny v rodinných strukturách, zvýšení počtu jednočlenných domácností a rozdíly v osobních situacích žen;

Zdanění právnických osob

12.  vyzývá členské státy, které byly zmíněny v evropském semestru v souvislosti s jejich agresivním daňovým plánováním, aby změnily své právní předpisy a co nejdříve příslušná ustanovení zrušily(16); je znepokojen skutečností, že členské státy sice koordinují své sazby daně z příjmu právnických osob, nicméně existuje riziko, že by mohly nalézt nová ustanovení, která společnostem usnadní agresivní daňové plánování, takže zůstane úkolem členských států nalézt nové zdroje zdanění (včetně spotřebních daní), které mají nepřiměřený dopad na ženy;

13.  vyzývá členské státy, aby racionalizovaly daňové pobídky či úlevy, které poskytují společnostem, a zajistily, aby tyto pobídky a daňové úlevy pomáhaly především malým podnikům a podporovaly skutečné inovace, a aby hodnotily ex ante a a posteriori případný dopad těchto pobídek na rovnost žen a mužů;

Zdanění kapitálu a majetku

14.  konstatuje, že zdanění právnických osob a majetku hraje klíčovou roli při snižování nerovností, neboť umožňuje přerozdělení v rámci daňového systému a zajišťuje příjmy potřebné k financování sociálních opatření a dávek;

15.  poukazuje na to, že významnou bariérou, která brání především ženám v rovnoprávné účasti na všech aspektech společenského života včetně zaměstnání, je špatná dostupnost, příliš vysoké náklady a nedostatek potřebné infrastruktury kvalitní péče o děti; vyzývá členské státy, aby posílily své daňové politiky s cílem zlepšit nabídku a dosažitelnost cenově dostupných a vysoce kvalitních služeb péče o děti, a to prostřednictvím daňových pobídek, které by měly snížit překážky bránící ženám v nástupu do placeného zaměstnání a přispět k vyrovnanějšímu rozdělení placené a neplacené práce v domácnosti, a tím i ke snížení rozdílů v platech a důchodech žen a mužů; zdůrazňuje, že tato opatření by měla ženám umožnit začlenění na trhu práce a měla by se zaměřit zejména na rodiny s nízkými příjmy, rodiče samoživitele a další znevýhodněné skupiny;

16.  vyzývá členské státy, aby v plné míře provedly směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování a která mimo jiné řeší a zakazuje diskriminaci na základě pohlaví při poskytování finančního zboží a služeb v oblasti pojištění a v souvisejících oblastech; vyzývá ke sběru dat za účelem získání přesných informací o případných nedostatcích v procesu provádění; zdůrazňuje že, vlastnictví nemovitostí podléhá zásadě subsidiarity a že v EU neexistuje o vlastnictví nemovitostí žádný zákon, který by diskriminoval ženy nebo muže, jelikož vlastnické právo se vztahuje na vlastníka;

17.  vyjadřuje politování nad skutečností, že podíl daňových příjmů z majetku na celkových daňových příjmech zůstává spíše nízký, a to na úrovni 5,8 % celkových daňových příjmů v EU-15 a 4,3 % v EU-28(17);

18.  vyjadřuje politování nad skutečností, že podíl zdanění kapitálu se od roku 2002 soustavně snižuje, což je způsobeno mimo jiné celkovou tendencí neuplatňovat již systémy progresivního zdanění příjmu fyzických osob na příjmy z kapitálu, které v mnoha členských státech podléhají spíše mírným paušálním sazbám(18);

Nepřímé zdanění

19.  konstatuje, že podíl spotřebních daní v Unii v letech 2009–2016 vzrostl; všímá si, že DPH typicky představuje dvě třetiny až tři čtvrtiny spotřebních daní v členských státech a že DPH průměrně tvoří v EU přibližně až pětinu celkových daňových příjmů(19);

20.  konstatuje, že tam, kde se daňová legislativa dotýká vztahů mezi ženami a muži, genderových norem a ekonomického chování, dochází k genderové předpojatosti; konstatuje, že DPH podporuje genderovou předpojatost vzhledem ke spotřebitelským vzorcům žen, které se liší od vzorců mužů, jelikož nakupují více zboží a služeb s cílem podpořit zdraví, vzdělání a výživu(20); je znepokojen tím, že ve spojitosti s nižšími příjmy žen to má za následek skutečnost, že ženy nesou větší zátěž DPH; vyzývá členské státy, aby zajistily osvobození od DPH, snížené sazby a nulové sazby DPH u výrobků a služeb s pozitivními sociálními, zdravotními nebo environmentálními účinky v souladu s probíhající revizí směrnice EU o DPH;

21.  domnívá se, že menstruační chudoba v Evropské unii zůstává nevyřešeným problémem, neboť podle odhadů organizace Plan International UK si každá desátá dívka nemůže dovolit hygienické potřeby; vyjadřuje politování nad tím, že ženské hygienické potřeby a produkty a služby péče o děti či seniory stále nejsou ve všech členských státech pokládány za základní zboží; vyzývá všechny členské státy, aby odstranily tzv. „tamponovou daň“, a to tak, že využijí flexibilitu zavedenou směrnicí o DPH a uplatní na toto základní zboží osvobození od DPH nebo nulovou sazbu DPH; uvědomuje si, že snížení ceny těchto výrobků díky osvobození od DPH by mělo pro mladé ženy obrovský přínos; podporuje kroky na podporu široké dostupnosti hygienických potřeb a vybízí členské státy, aby v některých (veřejných) prostorách, například ve školách, na univerzitách a v ubytovnách pro lidi bez domova, a stejně tak i ženám z nízkopříjmového prostředí poskytovaly doplňkové ženské hygienické potřeby s cílem zcela vymýtit menstruační chudobu na všech veřejných toaletách v EU;

Dopad daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem na rovnost žen a mužů

22.  poukazuje na to, že daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem zásadně přispívají k nerovnosti mezi ženami a muži v Unii a na celém světě, jelikož omezují zdroje, jež mají vlády k dispozici na podporu rovnosti na vnitrostátní i mezinárodní úrovni(21);

23.  připomíná své doporučení ze dne 13. prosince 2017 v návaznosti na vyšetřování praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků(22) a doporučení předchozích zvláštních výborů (TAX a TAX2) vypracovaná s cílem bojovat proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem v EU; vyzývá členské státy, aby co nejdříve schválily podávání veřejných zpráv podle jednotlivých zemí, společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob pro EU a revidovanou směrnici o úrocích a licenčních poplatcích;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly reformy zdanění podporující genderovou rovnost na všech mezinárodních fórech, včetně OECD a OSN, a aby podpořily vytvoření mezivládního daňového orgánu OSN se všeobecným členstvím, rovnými hlasovacími právy a rovnou účastí žen a mužů; zdůrazňuje, že tento orgán by měl být schopen zajistit specifické odborné zkušenosti v oblasti zdanění ve prospěch genderové rovnosti;

25.  konstatuje, že smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi členskými státy a rozvojovými zeměmi obvykle neprosazují zdanění u zdroje, takže jsou výhodné pro nadnárodní společnosti na úkor využívání domácích zdrojů rozvojovými zeměmi; poukazuje na to, že nedostatečné využívání domácích zdrojů v těchto zemích znemožňuje plné financování veřejných služeb, jako je zdravotní péče či vzdělávání, což má nepřiměřený dopad na ženy a dívky; naléhavě žádá členské státy, aby pověřily Komisi přezkumem stávajících smluv o zamezení dvojího zdanění s cílem tyto problémy prošetřit a řešit, a aby zajistily, že budoucí smlouvy o zamezení dvojího zdanění budou zahrnovat ustanovení o rovnosti žen a mužů spolu s obecnými pravidly proti zneužívání;

26.  vyzývá zvláštní výbor TAX3, aby při formulování svých doporučení zohlednil genderové otázky;

Genderový mainstreaming v daňových politikách

27.  žádá Komisi a členské státy, aby pravidelně prováděly posouzení dopadu fiskálních politik na rovnost žen a mužů a aby se při tom zaměřily na multiplikační efekt a implicitní stereotypy s cílem zajistit, aby fiskální politiky EU nezpůsobovaly přímou ani nepřímou diskriminaci;

28.  vyzývá členské státy, aby sdílely osvědčené postupy týkající se struktury jejich trhů práce a daňových systémů s cílem přispět ke snížení genderových rozdílů v platech a důchodech, a posílit tak spravedlnost a rovnost mezi ženami a muži v oblasti daní;

29.  připomíná Komisi, že od doby, co Lisabonská smlouva začlenila Listinu základních práv do primárního práva, má právně zakotvenou povinnost prosazovat ve svých politikách a činnosti rovnost žen a mužů;

30.  uvědomuje si, že mnohé aktivistické skupiny a organizace občanské společnosti se cítí být v diskusích o daňových politikách marginalizovány, protože nemají dostatečné odborné znalosti, a že průmysl a finanční skupiny jsou tudíž v mnohých členských státech nepřiměřeně zastoupeny v konzultacích o rozpočtu; vyzývá členské státy, aby se touto otázkou zabývaly a aby kromě toho, že budou dbát na to, aby probíhaly řádné konzultace s občanskou společností, také poskytovaly vzdělávání ve věci rozpočtových procesů;

31.  vyzývá Komisi, aby plnila svou zákonnou povinnost a prosazovala rovné postavení žen a mužů, a to i při svém posuzování koncepce základní daňové politiky; zdůrazňuje, že přezkumy daňových systémů členských států v rámci evropského semestru a doporučení pro jednotlivé země vyžadují v tomto ohledu důkladnou analýzu;

32.  vyzývá Komisi, aby využila priorit strategie Evropa 2020 k odstranění strukturálních nedostatků v evropském hospodářství, k řešení rozdílů v platech a důchodech žen a mužů, ke zvýšení konkurenceschopnosti a produktivity EU a k podpoře udržitelného sociálně tržního hospodářství, které je přínosné pro všechny ženy a muže;

33.  připomíná své stanovisko k návrhu směrnice o veřejném podávání zpráv podle jednotlivých zemí(23), jehož součástí jsou ambiciózní opatření ke zvýšení daňové transparentnosti a posílení veřejné kontroly nadnárodních podniků, což by umožnilo široké veřejnosti přístup k informacím o zisku, obdržených dotacích a daních placených v jurisdikcích, v nichž působí; v zájmu dosažení větší transparentnosti a odpovědnosti v daňové oblasti doporučuje, aby se jádrem všech úrovní stávajících a budoucích výzkumných a politických projektů zaměřených na daňovou spravedlnost staly komplexní genderové analýzy; naléhavě vyzývá Radu, aby dospěla ke společné dohodě o návrhu na zahájení jednání s ostatními orgány s cílem přijmout požadavek na veřejné podávání zpráv podle jednotlivých zemí, jelikož se jedná o jedno z klíčových opatření, kterým se má pro všechny občany zajistit větší transparentnost informací o daních odváděných podniky; připomíná, že je třeba, aby členské státy pravidelně prováděly analýzy vedlejších účinků podstatného dopadu těchto opatření na jiné členské státy a rozvojové země, včetně analýz genderové předpojatosti daňových politik a schopnosti členských států získávat domácí příjmy k financování práv žen, přičemž uznává, že v tomto ohledu již byla vykonána určitá práce v rámci platformy pro řádnou správu daní;

34.  konstatuje, že rovné postavení žen a mužů je nejen základním lidským právem, ale že pokud by se ho podařilo dosáhnout, přispělo by i k inkluzivnějšímu a udržitelnějšímu růstu; zdůrazňuje, že díky analýze rozpočtu z genderového hlediska by se získaly kvalitnější informace o distribučních dopadech veřejných investic na muže a ženy; vyzývá Komisi a členské státy, aby uplatňovaly rozpočtové přístupy zohledňující rovnost žen a mužů takovým způsobem, který výslovně sleduje, jaký poměr veřejných financí je zaměřen na ženy, a zajišťuje, aby všechny politiky pro uvolňování prostředků a přidělování výdajů podporovaly rovnost žen a mužů;

35.  vyzývá Komisi, aby podporovala osvědčené postupy v oblasti daňové politiky, které zohledňují genderový dopad daní a podporují rovné postavení žen a mužů, zejména pokud jde o zdanění příjmů domácností a DPH; vyzývá Komisi, aby do své výroční zprávy „Tendence v oblasti daní v EU“ zahrnula genderovou analýzu;

36.  připomíná, že i přes společné prohlášení o genderovém mainstreamingu, které tvořilo přílohu nařízení o VFR na období 2014–2020, nebylo v této oblasti dosaženo žádného výrazného pokroku, a že se Komise při přezkumu VFR v polovině období vůbec nezabývala jeho prováděním; žádá, aby roční rozpočtové postupy hodnotily a zahrnovaly dopad politik EU na rovnost mužů a žen (genderové rozpočtování); očekává, že Parlament, Rada a Komise opětovně přijmou závazek, že začlení hledisko rovnosti žen a mužů do příštího VFR a že jej budou účinně monitorovat, a to i během revize VFR v polovině období, a to tak, že náležitě zohlední zásadu rovnosti žen a mužů zakotvenou v článku 8 Smlouvy o fungování Evropské unie;

37.  vyzývá členské státy, aby plnily svůj právní závazek zakotvený v Listině základních práv, a sice že při uplatňování práva EU a vnitrostátních politik, které se řídí právem EU, budou prosazovat rovnost žen a mužů;

38.  zdůrazňuje, že je třeba další výzkum a lepší sběr údajů rozčleněných podle pohlaví, pokud jde o vliv daňového systému na rozdělování a přidělování prostředků podle pohlaví; vyzývá zejména členské státy, aby shromažďovaly daňové údaje podle jednotlivých poplatníků, a nikoli podle domácností, a aby získaly chybějící údaje o spotřebních návycích a využívání snížených sazeb, o rozdělování příjmů z podnikání a následném odvodu daní a o rozdělení čistého jmění, příjmů z kapitálu a souvisejících daní, které by byly rozlišeny podle pohlaví;

39.  s politováním konstatuje, že většina členských států neshromažďuje nebo nevyhodnocuje individualizované údaje o dani z příjmu a že mnoho států stále tyto údaje shromažďuje na úrovni domácností pouze na základě společného zdanění;

40.  vybízí členské státy, aby napříč politickými opatřeními vytvořily adekvátní strukturu pobídek na základě daňového zvýhodnění, která by povzbuzovala ženy z řad migrantů k (opětovnému) zapojení do odborné přípravy nebo k pobírání dávek v nezaměstnanosti;

o
o   o

41.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) CEDAW/C/CHE/CO/4–5, odst. 40–43(Švýcarsko 2016); CEDAW/C/LUX/CO/6–7, odst. 10, 15, 16 (Lucembursko 2018). (2) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 38. (3) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 2. (4) Úř. věst. C 66, 21.2.2018, s. 30. (5) Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 93. (6) Úř. věst. C 263, 25.7.2018, s. 49. (7) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 132. (8) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23. (9) Tematická sekce EP C (2017) – Gender equality and taxation in the European Union (Rovnost pohlaví a zdanění v Evropské unii), 2017. (10) Tematická sekce EP C – Gender equality and taxation in the European Union (Rovnost pohlaví a zdanění v Evropské unii), 2017. (11) Tematická sekce EP C – Gender equality and taxation in the European Union (Rovnost pohlaví a zdanění v Evropské unii), 2017. (12) Evropská komise, GŘ pro daně a celní unii – Taxation Trends in the European Union - Data for the EU Member States, Iceland and Norway - 2018 Edition (Trendy zdanění v Evropské unii – údaje týkající se členských států EU, Islandu a Norska, vydání z roku 2018). (13) Institute of Development Studies – Redistributing Unpaid Care Work – Why Tax Matters for Women’s Rights (Institut rozvojových studií: Přerozdělení neplacené práce pečovatelů – proč jsou daně důležité pro práva žen). Politická zpráva. Číslo 109. Leden 2016. (14) Tematická sekce EP C – Gender equality and taxation in the European Union (Rovnost pohlaví a zdanění v Evropské unii), 2017. (15) Jak požadují závěry Rady ze dne 16. června 2016 o rovnosti žen a mužů. (16) Evropská komise, Evropský semestr: zprávy o jednotlivých zemích, 7. března 2018. (17) Tematická sekce Evropského parlamentu C – Gender equality and taxation in the European Union (Rovnost žen a mužů a zdanění v Evropské unii), 2017. (18) Tematická sekce Evropského parlamentu C – Gender equality and taxation in the European Union (Rovnost žen a mužů a zdanění v Evropské unii), 2017. (19) Tematická sekce Evropského parlamentu C – Gender equality and taxation in the European Union (Rovnost žen a mužů a zdanění v Evropské unii), 2017. (20) La Fiscalidad en España desde una Perspectiva de Género (2016) - Institut per a l’estudi i la transformació d ela vida quotidiana / Ekona Consultoría. (21) Publikace OSN o nezákonných finančních tocích, lidských právech a Agendě pro udržitelný rozvoj do roku 2030 („Final study on illicit financial flows, human rights and the 2030 Agenda for Sustainable Development“) vypracovanou nezávislým odborníkem pro dopady zahraničního dluhu a jiných mezinárodních finančních závazků států na plné uplatňování všech lidských práv, zvláště pak hospodářských, sociálních a kulturních, 2016. (22) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 132. (23) Přijaté texty, P8_TA(2017)0284.