Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2014 o dvacáté deváté výroční zprávě Komise o kontrole uplatňování práva EU (2011) (2013/2119(INI))
Evropský parlament,
— s ohledem na dvacátou devátou výroční zprávu Komise o kontrole uplatňování práva EU (2011) (COM(2012)0714),
— s ohledem na zprávu Komise nazvanou Zpráva o hodnocení projektu „EU Pilot“ (COM(2010)0070),
— s ohledem na zprávu Komise nazvanou Druhá zpráva o hodnocení projektu „EU Pilot“ (COM(2011)0930),
— s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. září 2007 nazvané Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství (KOM(2007)0502),
— s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. března 2002 o vztazích se stěžovatelem ve věcech porušení práva Společenství (COM(2002)0141),
— s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. dubna 2012 nazvané Aktualizace sdělení o vztazích se stěžovatelem v případech uplatňování práva Unie (COM(2012)0154),
— s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o dvacáté sedmé výroční zprávě o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2009)(1),
— s ohledem na stanovisko právní služby Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2013 nazvané Přístup k informacím o postupech, jež předcházejí řízení o nesplnění povinnosti v rámci systému EU Pilot, a výroční zpráva o kontrole uplatňování práva Evropské unie,
— s ohledem na pracovní dokumenty útvarů Komise připojené k dvacáté deváté výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU (SWD(2012)0399 a SWD(2012)0400),
— s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti a Petičního výboru (A7-0055/2014),
A. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavedla řadu nových právních základů, které mají usnadnit provádění, uplatňování a prosazování práva EU;
B. vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv Evropské unie stanoví právo na řádnou správu jako právo každého na to, aby jeho záležitosti byly orgány Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě;
C. vzhledem k tomu, že podle článku 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se při plnění svých úkolů orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;
D. vzhledem k tomu, že podle právní služby Evropského parlamentu nemá projekt EU Pilot, internetová platforma používaná členskými státy a Komisí k objasnění skutkového i právního základu problémů vznikajících při uplatňování práva EU, žádný právní status, a vzhledem k tomu, že podle rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí musí Komise Parlamentu poskytnout souhrnné informace o veškerých řízeních o nesplnění povinnosti zasláním formálního dopisu, včetně rozboru jednotlivých případů, a může odmítnout pouze přístup k osobním údajům v rámci projektu EU Pilot;
1. opakuje své přesvědčení, že článek 17 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví základní úlohu Komise jako „strážkyně Smluv“; v tomto kontextu konstatuje, že pravomoc a povinnost Komise dohlížet na provádění právních předpisů EU a mimo jiné zahájit řízení proti členskému státu, který nesplnil povinnost vyplývající ze Smluv(2), je základním kamenem právního řádu Unie a je v souladu s koncepcí Unie založené na principech právního státu;
2. konstatuje, že Komise, jak vyplývá z její výroční zprávy(3), v posledních letech snížila počet nových řízení o nesplnění povinnosti, když v roce 2009 zahájila 2900 takovýchto řízení, zatímco v roce 2010 jich bylo 2100 a v roce 2011 už jen 1775; dále konstatuje, že výroční zpráva rovněž ukazuje nárůst případů opožděného provedení právních předpisů EU v několika posledních letech (1185 v roce 2011, 855 v roce 2010, 531 v roce 2009) a že čtyři oblasti politiky, v nichž nejčastěji dochází k nesplnění povinností, jsou životní prostředí (17 %), vnitřní trh (15 %), doprava (15 %) a daňový systém (12 %);
3. bere na vědomí, že podíl případů nesplnění povinnosti uzavřených dříve, než byly předloženy Soudnímu dvoru, klesl z 88 % v roce 2010 na 60,4 % v roce 2011; domnívá se, že je nesmírně důležité nadále pečlivě sledovat činnosti členských států, a to s vědomím toho, že některé z petic předložených Parlamentu a stížností předložených Komisi se zabývají problémy, které přetrvávají i po uzavření řízení;
4. bere na vědomí, že celkem 399 případů nesplnění povinnosti bylo uzavřeno, neboť členský stát prokázal soulad s právem EU a vyvinul značné úsilí, aby spor vyřešil bez soudního řízení; rovněž bere na vědomí, že Soudní dvůr vynesl v roce 2011 62 rozsudků podle článku 258 SFEU, z toho 53 (85 %) ve prospěch Komise;
5. vyjadřuje znepokojení nad tím, že neustále stoupá počet případů, kdy je s členskými státy vedeno řízení o porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení právních předpisů EU, neboť koncem roku 2011 probíhalo ještě 763 řízení, což oproti předešlému roku představuje 60% nárůst;
6. konstatuje, že Komise koncem roku 2011 předložila Soudnímu dvoru první návrh na zahájení řízení o porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení právních předpisů EU s žádostí o finanční sankce podle čl. 260 odst. 3 SFEU;
7. domnívá se nicméně, že tyto statistiky neodrážejí odpovídajícím způsobem současný nedostatečný soulad s právními předpisy EU, ale „představují pouze nejzávažnější porušení právních předpisů nebo stížnosti nejhlasitějších jednotlivců nebo subjektů“; konstatuje, že Komise v současné době nedisponuje politikou ani prostředky, které by jí umožnily systematicky vyhledávat a vymáhat všechny případy neprovádění právních předpisů(4);
8. upozorňuje na to, že dohoda mezi orgány EU ohledně prohlášení, v nichž se uvádí souvztažnost mezi součástmi směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů (tzv. srovnávací tabulky), vstoupila v platnost dne 1. listopadu 2011, a že tudíž nebylo možné zhodnotit její plnění v této výroční zprávě;
9. očekává od Komise, že první přezkum těchto prohlášení provede do 1. listopadu 2014, jak přislíbila ve své výroční zprávě;
10. je přesvědčen, že by Komise měla zajistit, aby se při řízení o nesplnění povinnosti podle článků 258 a 260 SFEU k peticím předloženým Parlamentu a stížnostem předloženým Komisi přistupovalo se stejnou vážností;
11. poukazuje na to, že petice předložené občany EU poukazují na porušování právních předpisů EU, zejména v oblasti základních práv, životního prostředí, vnitřního trhu a vlastnických práv; domnívá se, že petice jsou dokladem toho, že stále existují časté a všeobecně rozšířené případy neúplného provedení nebo nesprávného uplatnění právních předpisů EU;
12. vyzývá Komisi, aby soulad s právními předpisy EU učinila skutečnou politickou prioritou, která musí být prosazována v úzké spolupráci s Parlamentem, který má za povinnost za a) vyžadovat od Komise politickou odpovědnost a za b) jakožto spolutvůrce právních předpisů se ujistit, že je vždy plně informován s cílem neustále zlepšovat svou legislativní činnost;
13. konstatuje, že při řešení stížností je třeba systematicky využívat nástroje určené k podpoře souladu s předpisy a vykonávat kontrolní pravomoci Parlamentu;
14. konstatuje, že řízení o nesplnění povinnosti má dvě fáze: fázi administrativní (šetření) a fázi soudní před Soudním dvorem; bere na vědomí, že Komise uznává, že „občané, podniky a organizace zúčastěných stran (...) významně přispívají tím, že upozorňují na nedostatky v provádění a/nebo uplatňování práva EU orgány členských států“; dále konstatuje, že „jakmile jsou problémy zjištěny, jsou sledovány na základě dvoustranných jednání mezi Komisí a dotčeným členským státem s cílem napravit je, a to v rámci možností pomocí projektu EU Pilot“(5);
15. konstatuje v této souvislosti, že projekt EU Pilot se definuje jako platforma pro „dvoustranná jednání mezi Komisí a dotčeným členským státem“(6), která „nemá žádný právní status, ale je pouhým pracovním nástrojem v rámci správní autonomie Komise“(7) v rámci řízení ve fázi předcházející řízení o nesplnění povinnosti;
16. vyjadřuje politování nad absencí právního statusu projektu EU Pilot a domnívá se, že „legitimitu lze zaručit pouze zajištěním transparentnosti a účasti stěžovatelů a [Evropského parlamentu] na projektu EU Pilot a zákonnost lze zaručit co nejrychlejším přijetím právně závazného aktu obsahujícího pravidla, která budou platit jak pro postup předcházející řízení o nesplnění povinnosti, tak pro řízení samotné, jak je uvedeno v nedávné studii Parlamentu“(8); domnívá se, že takovýto právně závazný akt by měl vyjasnit zákonná práva a povinnosti jak jednotlivých stěžovatelů, tak i Komise, a měl by se snažit v co největší míře umožnit účast stěžovatelů na projektu EU Pilot, přičemž by měl minimálně zajistit, aby stěžovatelé byli informováni o průběhu jednotlivých fází řízení;
17. vyjadřuje v této souvislosti politování nad tím, že nebyly podniknuty žádné kroky v návaznosti na předchozí usnesení Parlamentu a zejména na jeho výzvu k přijetí závazných pravidel ve formě nařízení podle článku 298 SFEU, která by upravila různé aspekty řízení o nesplnění povinnosti a řízení ve fázi jemu předcházející, včetně oznámení, závazných časových lhůt, práva na slyšení, povinnosti odůvodnit rozhodnutí a práva každé osoby na přístup ke svému spisu, a to za účelem posílení práv občanů a zaručení transparentnosti;
18. je toho názoru, že při zavádění projektu EU Pilot by měla být posílena transparentnost vůči stěžovatelům; žádá o přístup k databázi, v níž jsou shromážděny veškeré stížnosti, aby Parlament mohl vykonávat funkci dohledu nad úlohou Komise jakožto strážkyně Smluv;
19. zdůrazňuje důležitost řádné správní praxe a vyzývá k vytvoření procedurálních pravidel jejího uplatňování ve formě nařízení, jehož právním základem bude článek 298 SFEU a které bude obsahovat různé aspekty řízení o porušení Smlouvy;
20. vyzývá proto opětovně Komisi, aby navrhla závazná pravidla ve formě nařízení a vycházela přitom z nového právního základu, tj. článku 298 SFEU, a zajistila tak plné dodržování práva občanů na řádnou správu ve smyslu článku 41 Listiny základních práv;
21. připomíná, že v revidované rámcové dohodě o vztazích s Parlamentem se Komise zavazuje, že „poskytne Parlamentu souhrnné informace o veškerých řízeních pro porušení povinnosti ze strany členských států zasláním formálního dopisu o otázkách, jichž se takové řízení týká“, a očekává, že toto ustanovení bude v dobré víře uplatňováno v praxi;
22. připomíná proto, že Parlament má nárok na „podrobné informace o specifických aktech nebo opatřeních, vedoucích k problémům při provádění, a o počtu stížností týkajících se specifických aktů nebo opatření“(9), a že zatímco „Komise může odmítnout Evropskému parlamentu přístup k osobním údajům v rámci databáze projektu EU Pilot“, Parlament „má právo žádat informace v anonymní formě, aby byl plně obeznámen se všemi příslušnými hledisky provádění a uplatňování právních předpisů EU“(10);
23. vítá, že se projektu EU Pilot účastní všechny členské státy; doufá, že to povede k dalšímu omezení počtu řízení o nesplnění povinnosti; požaduje, aby bylo vynaloženo větší úsilí na to, aby byli o projektu „EU Pilot“ informováni občané;
24. považuje problematiku spojenou s projektem EU Pilot a obecněji s porušováním právních předpisů EU a přístupem Parlamentu k příslušným informacím vztahujícím se k řízení o nesplnění povinnosti a řízení ve fázi jemu předcházející za základní body pro jednání o příští interinstitucionální dohodě;
25. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a parlamentům členských států.
Články 258 a 260 SFEU stanoví pravomoc Komise zahájit řízení pro nesplnění povinnosti proti členskému státu. Konkrétněji článek 258 stanoví, že Komise „vydá [...] odůvodněné stanovisko“, pokud se domnívá, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá se Smluv.
Studie zadaná Parlamentem, tematickou sekcí C: „Nástroje, které zajišťují provádění a uplatňování práva EU, a vyhodnocení jejich účinnosti“, Brusel 2013, s. 11.
„Přístup k informacím o postupech, jež předcházejí řízení o nesplnění povinnosti v rámci systému EU Pilot, a výroční zpráva o kontrole uplatňování práva Evropské unie“, stanovisko právní služby Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2013.
„Přístup k informacím o postupech, jež předcházejí řízení o nesplnění povinnosti v rámci systému EU Pilot, a výroční zpráva o kontrole uplatňování práva Evropské unie,“ s. 4.