Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2013/2078(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0051/2014

Předložené texty :

A7-0051/2014

Rozpravy :

PV 26/02/2014 - 16
CRE 26/02/2014 - 16

Hlasování :

PV 27/02/2014 - 10.10

Přijaté texty :

P7_TA(2014)0173

Přijaté texty
PDF 541kWORD 245k
Čtvrtek 27. února 2014 - Štrasburk Konečné znění
Stav dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012)
P7_TA(2014)0173A7-0051/2014

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012) (2013/2078(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), zejména na druhou a čtvrtou až sedmou odrážku,

–  s ohledem zejména na článek 2, čl. 3 odst. 3 druhou odrážku a články 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii a rovněž na články Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU, které se týkají dodržování, prosazování a ochrany základních práv v EU,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000 (dále jen „Listina“), která byla vyhlášena dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku a vstoupila v platnost společně s Lisabonskou smlouvou v prosinci 2009,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP), judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, úmluvy, doporučení, rezoluce a zprávy Parlamentního shromáždění, Výboru ministrů, komisaře pro lidská práva a Benátské komise Rady Evropy,

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu v revidovaném znění z roku 1996 a na judikaturu Evropského výboru pro sociální práva,

–  s ohledem na úmluvy OSN týkající se ochrany lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, jíž je EU a téměř všechny její členské státy smluvní stranou;

–  s ohledem na základní zásady v oblasti extrémní chudoby a lidských práv, které dne 27. října 2012 přijala Rada OSN pro lidská práva (A/HRC/21/39),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Článek 7 Smlouvy o Evropské unii ­- Dodržování a prosazování hodnot, na nichž je Evropská unie založena“ (COM(2003)0606) a na sdělení Komise „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“ (COM(2010)0573) a „Operační pokyny pro zohlednění základních práv při posouzení dopadů Komisí“ (SEC(2011)0567),

–  s ohledem na závěry o činnostech a iniciativách Rady v rámci provádění Listiny základních práv Evropské unie, které Rada přijala dne 23. května 2011, a s ohledem na pokyny Rady k metodickým krokům pro ověření slučitelnosti přípravných orgánů Rady v oblasti základních práv(1) ,

–  s ohledem na zprávu Komise o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2012 (COM(2013)0271) a na její doprovodné pracovní dokumenty,

–  s ohledem na zprávu o občanství EU pro rok 2013 nazvanou „Občané EU: vaše práva, vaše budoucnost“ (COM(2013)0269),

–  s ohledem na dokument „Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je“(2) ,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“ (COM(2011)0173) a na závěry Evropské rady ze dne 24. června 2011,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Další kroky v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů“ (COM(2013)0454) a návrh doporučení Rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech (COM(2013)0460),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(3) ,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(4) , na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(5) , a na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (COM(2008)0426),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(6) ,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(7) ,

–  s ohledem na rozhodnutí a judikaturu Soudního dvora Evropské unie a na judikaturu vnitrostátních ústavních soudů, které se při výkladu vnitrostátního práva odvolávají mimo jiné na Listinu,

–  s ohledem na projev José Manuela Barrosa o stavu Unie, který se uskutečnil v Evropském parlamentu dne 11. září 2013, a projev Viviane Redingové o Evropské unii a právním státu konaný dne 4. září 2013 v Centru pro evropská politická studia (CEPS) v Bruselu,

–  s ohledem na dopis ze dne 6. března 2013, který zaslali ministři zahraničí Německa, Nizozemska, Dánska a Finska předsedovi Komise panu Barrosovi a v němž požadují, aby byl vytvořen mechanismus, který by podpořil dodržování základních hodnot v členských státech,

–  s ohledem na závěry Rady z 6. a 7. června 2013 o základních právech a právním státu a o zprávě Komise o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2012,

–  s ohledem na závěry konference „Evropa rovnoprávných občanů: rovnost, základní práva a právní stát“ pořádané v rámci irského předsednictví Rady ve dnech 9. a 10. května 2013,

–  s ohledem na 4. výroční sympozium Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) konané dne 7. června 2013 a nazvané „Podpora právního státu v EU“,

–  s ohledem na návrh závěrů Rady ze dne 13. září 2013 o hodnocení Agentury Evropské unie pro základní práva,

–  s ohledem na činnosti, výroční zprávy, studie a stanoviska agentury FRA, především na výroční zprávu o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v roce 2012,

–  s ohledem na společnou zprávu agentury FRA, Rozvojového programu OSN, Světové banky a Evropské komise s názvem „Situace Romů v 11 členských státech EU, výsledky studie v kostce“, která byla zveřejněna v květnu 2012,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů zveřejněnou v dubnu 2013 o správě vnějších hranic Evropské unie a jejím dopadu na lidská práva migrantů,

–  s ohledem na zprávy a studie nevládních organizací o lidských právech a příslušné studie zadané Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, především na studii o třístranném vztahu základních práv, demokracie a právního státu v EU – zavedení kodaňského mechanismu,

–  s ohledem na svá usnesení o základních a lidských právech, zejména s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2010 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (2009) – účinné provádění po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost(8) a na své usnesení ze dne 12. prosince 2012 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v letech 2010–2011)(9) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. dubna 2004 o riziku porušení svobody projevu a práva na informace v EU a zejména v Itálii (čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv)(10) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2005(11) ochraně menšin a protidiskriminačních politikách v rozšířené Evropě,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. července 2008 o soupisu romské komunity v Itálii na základě etnického původu(12) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. září 2009 o litevském zákonu na ochranu nezletilých osob před škodlivým vlivem zveřejňovaných informací(13) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2010 o situaci Romů a o svobodě pohybu v Evropské unii(14) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2011 o porušování svobody projevu a diskriminaci na základě sexuální orientace v Litvě(15) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o evropské strategii pro začleňování Romů(16) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2011 o mediálním zákonu v Maďarsku(17) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o Chartě EU: standardních podmínkách svobody sdělovacích prostředků v celé EU(18) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 o boji proti homofobii v Evropě(19) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o posílení boje proti rasismu, xenofobii a zločinům z nenávisti(20) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2011 o úsilí EU v boji proti korupci(21) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (konečná zpráva)(22) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2013 o stavu dodržování základních práv: normy a postupy v Maďarsku (na základě usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2012)(23) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2012 o údajném převozu a nezákonném zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích: navazující na zprávu výboru Evropského parlamentu TDIP(24) a na své navazující usnesení ze dne 10. října 2013(25) ,

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2013 o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii(26) ,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

–  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Radou v březnu 2011,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy ze dne 7. dubna 2011 o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách(27) a ze dne 6. února 2013 o 57. zasedání Komise OSN pro postavení žen: Odstraňování a prevence všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách(28) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci(29) ,

–  s ohledem na pracovní dokumenty I a II o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v roce 2012 (zpravodaj Louis Michel),

–  s ohledem na veřejné slyšení, které dne 5. listopadu 2013 uspořádal Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci na téma „Stav dodržování základních práv v Evropské unii: jak posílit základní práva, demokracii a právní stát v EU“,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0051/2014),

A.  vzhledem k tomu, že evropská integrace je politickým projektem, který se zrodil v reakci na druhou světovou válku a pronásledování a utlačování jednotlivců ze strany totalitních režimů, a vzhledem k tomu, že jeho cílem je upevnit v evropských zemích demokracii a právní stát v zájmu dodržování a prosazování lidských práv, základních práv, rovnosti a ochrany menšin, a to na základě Všeobecné deklarace lidských práv, Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP) a jiných nástrojů v oblasti lidských práv a základních svobod, a zabránit návratu jakéhokoli autoritářského režimu;

B.  vzhledem k tomu, že ústředním bodem evropského projektu musí být jednotlivec, ať už občan nebo obyvatel, a vzhledem k tomu, že základní práva chrání jednotlivce před možnými zásahy, zneužitím a násilím ze strany orgánů na všech úrovních, a to s ohledem na jeho soukromý život a na jeho práva a svobody; vzhledem k tomu, že dodržování a prosazování lidských práv, základních svobod, demokracie a hodnot a zásad zakotvených ve smlouvách EU a mezinárodních nástrojích v oblasti lidských práv (Všeobecná deklarace lidských práv, EÚLP, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, atd.) musí být ústředním bodem evropské integrace;

C.  vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila základní acquis , jehož cílem je zaručit dodržování, ochranu a prosazování základních práv, a to zejména vypracováním tzv. kodaňských kritérií, začleněním článků 2, 6 a 7 do Smlouvy o EU, prostřednictvím Listiny základních práv a povinnosti přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech a dodržovat odpovídající vnitrostátní právní předpisy jednotlivých členských států;

D.  vzhledem k tomu, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se hodnoty a zásady Listiny staly konkrétními a vymahatelnými právy, a vzhledem k tomu, že Listina nabyla stejné hodnoty jako Lisabonská smlouva, a stala se tedy závaznou pro orgány, instituce a agentury EU a členské státy při provádění práva EU;

E.  vzhledem k tomu, že je nutné v orgánech a institucích Unie a rovněž v členských státech rozvíjet, prosazovat a posilovat kulturu skutečně založenou na základních právech, především při uplatňování a provádění právních předpisů Unie ve vzájemných vztazích i ve vztazích se třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že dodržování těchto hodnot a zásad musí rovněž vycházet z efektivního sledování dodržování základních práv zaručených Listinou, například při přípravě legislativních návrhů; vzhledem k tomu, že nad dodržováním a zárukou těchto základních práv nesmí převážit jiné zájmy, neboť by tím bylo ohroženo postavení a vnímání Evropské unie v oblasti lidských práv, především ve vztahu se třetími zeměmi;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská unie funguje na základě předpokladu a vzájemné důvěry, že členské státy EU dodržují zásady demokracie, právního státu a základních práv, jak jsou zakotveny v EÚLP a v Listině základních práv, především v souvislosti s rozvíjením prostoru svobody, bezpečnosti a práva a dodržováním zásady vzájemného uznávání;

G.  vzhledem k tomu, že využíváním zásady vzájemného uznávání dochází k situacím, kdy osoby mohou být převáděny z jedné jurisdikce do druhé, aniž by byla tato rozhodnutí předem prověřena z hlediska lidských práv;

H.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie ve spojených věcech C-411/10 a C-493/10 zdůraznil, že domněnka dodržování základních práv musí být vyvratitelná, a že soudci tedy musí prověřit, zda neexistují závažné důvody vedoucí k domněnce, že v soudním systému jiných členských států dochází k systematickým nedostatkům;

I.  vzhledem k tomu, že je tedy nutné ověřit, zda vnitrostátní orgány mají k dispozici dostatečné důkazy k přijetí informovaného rozhodnutí o tom, zda v soudním systému jiných členských států nedochází k systematickým nedostatkům;

J.  vzhledem k tomu, že korupce působí škody ve společnosti a vede k porušování základních práv, neboť skupiny zapojené do organizované trestné činnosti ji využívají k páchání další závažné trestné činnosti, jako je obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že pro právní stát a ochranu základních práv a občanských svobod občanů v Evropě je nutné mít k dispozici účinný, nezávislý a nestranný soudní systém;

K.  vzhledem k tomu, že Evropská unie prochází obdobím nejen hospodářské a finanční krize, ale zažívá rovněž demokratickou a ústavní krizi, jak ukázaly nedávné události v některých členských státech, a vzhledem k tomu, že toto napětí poukazuje na nedostatek vhodných nástrojů, které by umožnily čelit této krizi, stejně jako na nedostatek politické vůle a potíže při uplatňování mechanismů monitorování a hodnocení a sankčních mechanismů, které jsou stanoveny v platných smlouvách, zejména pokud jde o povinnosti podle článků 2 a 7 Smlouvy o EU;

L.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament se opakovaně vyjádřil ve prospěch posílení mechanismů, jež mají zajistit dodržování, ochranu a prosazování hodnot Unie, které jsou uvedeny v článku 2 Smlouvy o EU, a umožnit zvládání krizových situací v Unii a členských státech, a vzhledem k tomu, že v současnosti probíhá diskuse o vytvoření „nového mechanismu“ a Komise, Rada a členské státy se v této otázce připojují k Parlamentu a nevládním organizacím;

M.  vzhledem k tomu, že agentura FRA ve své výroční zprávě za rok 2012, části věnované „Evropské unii jako společenství hodnot: dodržování základních práv v době krize“, zdůraznila, že společné uznávání hodnot uvedených v článku 2 a z nich plynoucích právních závazků vyžaduje zavedení pravidelného dialogu v rámci EU;

N.  vzhledem k tomu, že Komise uvedla, že si přeje posílení právního státu v Evropské unii, a vzhledem k tomu, že by mohla navrhnout použití formálních výzev podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU v platném znění; vzhledem k tomu, že Komise také připomněla, že je nezbytné pozměnit Smlouvy a oznámila, že by mohla navrhnout změny do konce roku 2013, případně začátkem roku 2014, s cílem uspořádat diskuzi v průběhu voleb (která by se mimo jiné týkala článku 7) a usilovat o shodu na těchto návrzích, aby se zajistilo, že politika EU v oblasti základních práv bude vycházet z jasných pravidel a mechanismů, objektivních ukazatelů, údajů a dokladů, bude transparentní, spravedlivá a předvídatelná a zajistí silnou ochranu práv jednotlivců, demokracie a právního státu;

O.  vzhledem k tomu, že každé rozhodnutí týkající se dané věci musí umožňovat, aby bylo v co nejkratší lhůtě zaručeno správné uplatňování článků 2, 6 a 7 Smlouvy o EU a zajištěno, že každé přijaté rozhodnutí bude založeno na objektivních kritériích a objektivním hodnocení, a aby tedy bylo možné reagovat na kritiku ohledně chybějících ukazatelů a hodnotících kritérií, rozdílných přístupů a politické předpojatosti;

P.  vzhledem k tomu, že v Evropské unii a členských státech stále dochází k mnoha porušením základních práv, jak se uvádí ve (výročních a zvláštních) zprávách Komise, agentury FRA, Rady Evropy (výroční zprávy a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, dokumenty a zprávy komisaře pro lidská práva a dokumenty Parlamentního shromáždění Rady Evropy), v dokumentech OSN (včetně dokumentů a zpráv Rady OSN pro lidská práva, vysokého komisaře OSN pro lidská práva, zvláštních zpravodajů OSN atd.), dokumentech zveřejněných nevládními organizacemi (např. organizace Human Rights Watch, Amnesty International, Open Society Institute, ILGA-Europe, Evropská rada pro uprchlíky a exulanty (ECRE), Reportéři bez hranic, Freedom House) atd.; vzhledem k tomu, že na takovéto případy porušování práv by s ohledem na jejich závažnost a opakovaný výskyt měly Komise, Rada a členské státy náležitě reagovat;

Q.  vzhledem k tomu, že tyto organizace vyjadřují a zaznamenávají své obavy, zejména co se týče situace Romů, migrantů, žadatelů o azyl, uprchlíků, menšin, osob LGBT, sdělovacích prostředků a novinářů, co se týče činnosti bezpečnostních složek, policie a tajných služeb, vyšetřování, které je nezbytné k tomu, aby ti, kteří nesou odpovědnost za porušování lidských práv, byli stíháni a potrestáni, zapojení státu do případů mučení a špatného zacházení, jehož se dopouští třetí strany, využití takto získaných důkazů, a co se týče podmínek zadržování a špatného zacházení se zadrženými osobami;

R.  vzhledem k tomu, že preambule Smlouvy o Evropské unii, články 8, 9, 10, 19 a 21 Listiny základních práv EU a judikatura Soudního dvora EU začleňují základní sociální práva mezi průřezové zásady práva Společenství, čímž uznávají jejich význam a dávají jasně najevo, že EU musí zaručovat základní práva a svobody, jako je například právo sdružovat se v odborových organizacích, právo na stávku nebo právo na sdružování a shromažďování, jak je vymezuje Evropská sociální charta, a vzhledem k tomu, že článek 151 Smlouvy o fungování Evropské unie se výslovně zmiňuje o základních sociálních právech, které jsou stanoveny v Evropské sociální chartě;

S.  vzhledem k tomu, že články 2 a 3 Listiny základních práv uznávají právo na život a právo na nedotknutelnost lidské osobnosti;

T.  vzhledem k tomu, že v Evropské unii žije přibližně 100 milionů dětí a přibližně 80 milionů osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením, zejména děti, se stále potýkají s nedostatkem pomoci a podpory, chtějí-li se začlenit do škol, s obtížemi spojenými s přístupností budov či služeb a s překážkami bránícími vyjádření názoru a účasti na rozhodnutích, která ovlivňují jejich životy; vzhledem k tomu, že EU jako smluvní strana Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením je povinna prosazovat, chránit a dodržovat práva osob se zdravotním postižením, jež jsou v této úmluvě zakotvena, přijmout strategii pro provádění této úmluvy a zjistit, aby politiky a stávající i budoucí primární a sekundární právo bylo v souladu s jejími ustanoveními;

U.  vzhledem k tomu, že hlavními oběťmi násilí páchaného na základě pohlaví jsou ženy a dívky, neboť podle odhadů v EU zažilo fyzické násilí nejméně jednou za život 20–25 % žen; vzhledem k tomu, že stovky tisíc žen žijících v Evropě byly vystaveny mrzačení pohlavních orgánů a tisíce dalších jsou jím ohroženy;

V.  vzhledem k tomu, že ženy v EU vydělávají přibližně o 16 % za hodinu méně než muži;

W.  vzhledem k tomu, že chudoba, nerovné postavení žen a mužů a genderové stereotypy zvyšují riziko násilí a dalších forem vykořisťování, včetně obchodování se ženami a prostituce, a brání ženám, aby se plně zapojily do všech oblastí života;

X.  vzhledem k tomu, že základní svobody, lidská práva a rovné příležitosti by měly být zaručeny všem občanům Evropské unie; vzhledem k tomu, že ochrana národnostních menšin a regionálních a menšinových jazyků je však v rozšířené EU jedním z největších problémů, který nelze vyřešit pouhým bojem s xenofobií a diskriminací, nýbrž zavedením konkrétních režimů a opatření v právní, jazykové, kulturní a sociální oblasti;

1.  zdůrazňuje skutečnost, že politickým, historickým a etickým záměrem Evropské unie je sdružovat státy, které sdílejí a společně prosazují společné evropské hodnoty, např. hodnoty uvedené v článku 2 Smlouvy o EU, v Listině základních práv a v EÚLP – zejména se jedná o úctu k lidské důstojnosti, demokracii, právní stát, základní práva, rovnost, svobodu, zákaz diskriminace a ochranu menšin – které jsou úzce propojeny a vzájemně podmíněny, a domnívá se tedy, že základním pilířem evropské identity je a musí být podpora lidských práv, základních svobod a demokracie na vnitřní i vnější úrovni, neboť právě ty tvoří evropské hodnoty;

2.  doporučuje, aby Parlament, Komise a Rada uznaly pozitivní závazky k ochraně a prosazování lidských práv; zdůrazňuje, že dodržování základních práv a svobod s sebou nese činnost na různých úrovních; zdůrazňuje úlohu, kterou mají v této oblasti zastávat regionální a místní orgány, nevládní organizace a občanská společnost, a žádá Komisi a Radu, aby prohloubily svou spolupráci s těmito subjekty;

3.  připomíná orgánům a institucím Unie a všem členským státům, že jsou povinny dostát svým závazkům a dodržovat základní svobody a práva; konstatuje, že účast na mezinárodních smlouvách v oblasti ochrany a podpory lidských práv může pouze přinést zesílení ochrany základních práv v rámci EU;

4.  odsuzuje znepokojivý vývoj v oblasti porušování lidských práv v rámci Evropské unie, především co se týče přistěhovalectví a azylu, diskriminace a netolerance – zejména ve vztahu k některým skupinám obyvatelstva (menšiny a migranti) –, bezpečnosti a terorismu, svobody tisku, svobody pohybu v rámci Unie a sociálních a odborových práv; stále častěji pozoruje, že členské státy k dodržování těchto základních práv a svobod, především ve vztahu k Romům, ženám, osobám LGBTI, žadatelům o azyl, migrantům a dalším zranitelným skupinám obyvatelstva přistupují obstrukčním způsobem;

Institucionální otázky

5.  připomíná, že pro Evropskou unii, její orgány a instituce a členské státy je zásadní zaručit dodržování společných evropských hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU a že je naléhavě nutné používat a uplatňovat všechny nástroje, které jsou v tomto smyslu v současnosti stanoveny ve Smlouvách, stejně jako připravit změny, které je zapotřebí provést ve Smlouvách v oblastech, kde je to nezbytné; zdůrazňuje, že povinnost plnit kodaňská kritéria nekončí s přistoupením, nýbrž že ji členské státy mají i nadále, a že základní práva jsou součástí primárního práva Unie a že musí být dodržována při uplatňování práva Unie ze strany všech soudů či orgánů bez ohledu na to, zda se jedná o úroveň Unie nebo členských států; v této souvislosti vyjadřuje politování zejména nad tím, že jednání o přistoupení k EÚLP jsou zdlouhavá a že přistoupení EU k EÚLP dosud nebylo dovršeno;

6.  připomíná evropským orgánům a institucím a členským státům, že každá politika týkající se základních práv musí v první řadě, a ještě než jsou přijata rozhodnutí či opatření, bránit případům porušování těchto práv, zejména využitím dostupných postupů prevence a nápravy, aby bylo možné prozkoumat a posoudit konkrétní případy co nejrychlejším, efektivním, spravedlivým a nestranným způsobem bez diskriminace;

7.  domnívá se, že veřejnost se o dodržování, ochranu a podporu základních práv stále více zajímá, o čemž svědčí to, že je ve vztahu k případům porušování lidských práv a zneužívání či k nerovnostem bdělá a že jim věnuje větší pozornost, a to jak v každodenním životě, tak v symbolických nebo známých případech, což je částečně způsobeno lepším šířením informací prostřednictvím nových technologií, sociálních sítí a sdělovacích prostředků; připomíná, že jakýkoli případ porušení a zneužití nebo jakákoli nerovnost škodí demokracii a právnímu státu a zároveň podkopává důvěru občanů v instituce a jejich zástupce, především v politické činitele; zdůrazňuje, že orgány a političtí činitelé si musí tohoto demokratického trendu všímat a podporovat jej zavedením nových postupů pro dialog s občany a posílením kontroly státních orgánů ze strany veřejnosti, parlamentů, soudů a sdělovacích prostředků, přičemž tyto orgány musí být otevřenější a transparentnější, aby mohly lépe sloužit zájmům občanů;

8.  domnívá se, že pro úplné využití potenciálu Smluv, je zapotřebí:

   a) dokončit proces přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech a ihned zavést nástroje nezbytné pro úplné provedení tohoto úkolu, který je stanoven ve Smlouvách, neboť tímto způsobem se získá další mechanismus pro prosazování lidských práv občanů a zajistí se tak mimo jiné to, aby členské státy uplatňovaly rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, především tzv. „pilotní rozsudky“, přistoupily v souladu s požadavky Rady Evropy k Evropské sociální chartě, která byla podepsána v Turínu dne 18. října 1961 a revidována ve Štrasburku dne 3. května 1996, a připojily se k úmluvám o lidských právech Rady Evropy a ratifikovaly je a aby uplatňovaly již existující nástroje acquis communautaire a aby přehodnotily výjimky, které mohou ohrožovat práva jejich občanů;
   b) zajistit, aby legislativní návrhy a politiky byly v souladu s Listinou a dodržovaly základní práva, a to tím, že budou podniknuty konkrétní kroky, jimiž se zajistí, aby tyto návrhy a politiky byly ve všech fázích přípravy ověřovány z hlediska souladu s Listinou a aby byl systematicky zkoumán dopad právních předpisů EU a jejich provádění členskými státy na základní práva, a to v hodnotících zprávách o provádění právních předpisů EU a ve výročních zprávách o sledování uplatňování práva EU;
   c) zajistit, aby Komise – a Rada, předkládá-li návrhy právních předpisů, – využívaly externí nezávislé odborníky agentury FRA;
   d) prohloubit spolupráci mezi Komisí a členskými státy, ale také s Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty, a zlepšit tak provádění stávajících právních předpisů EU v oblasti lidských práv;
   e) zajistit, aby vytváření práva EU, které se týká základních práv a rozvíjí je, a provedení tohoto práva do vnitrostátních předpisů bylo posíleno a probíhalo správně, a to prostřednictvím přísné politiky hodnocení, kontroly a žalob u Soudního dvora Evropské unie ve věci porušení, a to zejména v oblastech působnosti EU, jako je zákaz diskriminace, rovnost, genderové otázky, zdravotní postižení, ochrana údajů, azyl a přistěhovalectví;
   f) zajistit prosazování přístupu založeného na právním státu, který zohlední, zda jsou základní práva chráněna v praxi;
   g) uznat, že zejména v době hospodářské a finanční krize je k řešení těchto problémů nutná silná politická vůle;
   h) posílit a zajistit transparentnost v rámci interinstitucionálního dialogu o základních právech nebo v případě, kdy se jedná o zájmy evropských občanů;
   i) zajistit, aby Komise v plné míře využívala stávající mechanismy a, má-li k tomu řádné důvody, zahajovala objektivní hodnocení a vyšetřování a řízení o nesplnění povinnosti, a zamezovala tak vzniku dvojích standardů, kdykoli při provádění právních předpisů EU dojde ze strany členského státu k porušení práv zakotvených v Listině;
   j) připravit ambiciózní, účinné a dalekosáhlé politiky a akční programy zaměřené na základní práva a společné evropské hodnoty, zejména s cílem aktivně a systematicky plnit závazky Evropské unie ve vztahu k boji proti diskriminaci a k podpoře rovnosti, jak uvádí články 8 a 10 SFEU a článek 21 Listiny;
   k) systematičtějším a koordinovanějším způsobem spolupracovat na všech úrovních, zejména s Radou Evropy a ostatními mezinárodními institucemi v závislosti na jejich konkrétní odbornosti, a vyvarovat se tak veškerého zdvojování činnosti;
   l) sjednotit řadu již dostupných mechanismů s cílem předcházet porušování základních práv, řešit případy jejich porušení a zabránit spekulativnímu výběru jurisdikce („forum shopping“) a posílit úlohu, kterou by mohly zastávat regionální a místní orgány společně s organizacemi pro lidská práva;
   m) připravit společné srovnávací tabulky pro každou zemi, na jejichž základě by Komise měla jednotlivým zemím předat doporučení pro politiku v oblasti základních práv, jako je tomu u hospodářské politiky EU27; Rada by tato doporučení a návrhy Komise týkající se závažných případů porušení základních práv mohla na příštím summitu Evropské rady potvrdit či změnit;
   n) zavést mechanismus vzájemného hodnocení, na němž by se podílely vnitrostátní orgány v oblasti lidských práv, podobně jako funguje Výbor pro rozvojovou pomoc (DAC) v OECD; každý členský stát by byl předmětem vzájemného hodnocení pouze jednou za tři nebo čtyři roky, přičemž hlavním cílem by bylo pomoci dané zemi pochopit, jak by mohla zlepšit své strategie a struktury v oblasti lidských práv, a určit a sdílet osvědčené postupy v rámci politiky a strategie v oblasti lidských práv v EU;
   o) zavést „nový kodaňský mechanismus“ s cílem zajistit dodržování, ochranu a prosazování základních práv a hodnot Unie, které jsou stanoveny v článku 2 Smlouvy o EU a v Listině základních práv;

9.  zdůrazňuje, že tento nový kodaňský mechanismus, jehož cílem je sledovat, zda všechny členské státy dodržují účinným a závazným způsobem kodaňská kritéria, by mohl být okamžitě spuštěn, a to na základě rozhodnutí Komise a s plným zapojením Parlamentu, a že by měl:

   a) stanovit ukazatele – na základě stávajících či již vytvořených a uznávaných standardů v oblasti základních práv –, jako jsou ukazatele vytvořené na úrovni OSN a Rady Evropy, přičemž by se mělo přihlížet k doporučením nevládních organizací působících v oblasti lidských práv a základních svobod (agentura FRA a Komise);
   b) vycházet z objektivních a spolehlivých údajů a informací, členěných pomocí ukazatelů, které by byly dále rozvíjeny transparentním a věrohodným způsobem (agentura FRA, Komise);
   c) zajistit sledování situace v Unii a v členských státech řádnými a objektivními postupy (agentura FRA, Komise, Rada, Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty);
   d) provádět objektivní, srovnávací a pravidelná hodnocení členěná podle jednotlivých základních práv nebo oblastí a podle jednotlivých institucí a členských států – a současně usilovat o největší možnou míru srovnatelnosti – mimo jiné na základě zjištění a doporučení vydaných pomocí stávajících mechanismů sledování Rady Evropy, Organizace spojených národů a orgánů a institucí EU a informací předložených organizacemi občanské společnosti (zprávy agentury FRA, výroční zprávy Komise, výroční zprávy Parlamentu, výroční zprávy Rady), a následně na tomto základě vydávat doporučení;
   e) zavést evropský politický cyklus pro uplatňování článku 2 Smlouvy o EU (demokracie, právní stát, základní práva, rovnost), který bude zastřešovat tyto etapy na ročním a víceletém základě, a otevřené výroční interinstitucionální fórum zaměřené na tyto evropské hodnoty, zejména na ochranu základních práv;
   f) spojit veškeré nynější údaje a analýzy od vnitrostátních, evropských a mezinárodních orgánů s cílem zajistit, aby tyto informace o ochraně základních práv, právního státu, demokracie a rovnosti byly přístupnější a viditelnější;
   g) zajistit, aby GŘ pro spravedlnost a pracovní skupina Rady pro základní práva, občanská práva a volný pohyb osob (FREMP) spolupracovaly s Výborem Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci na navázání pravidelného strukturovaného dialogu s organizacemi občanské společnosti o oblasti základních práv v EU;
   h) vytvořit a přijmout soubor doporučení a efektivních a přiměřených sankcí (např. dočasné pozastavení financování závazků, uplatňování některých aktů atd.), které mají sloužit jako účinný odrazující prostředek, s cílem řešit případy porušení článků 2 a 7 Smlouvy o EU a zajistit úspěšné prosazování práv, která jsou v nich zakotvena;
   i) zahrnovat systém včasného varování, politický a odborný dialogu, formální výzvy a „postup pro zmrazení“, o což Parlament již žádal, s cílem zajistit, aby členské státy na žádost orgánů EU pozastavily přijetí zákonů, které by mohly znevažovat nebo porušovat základní práva nebo právní řád EU; Komise by měla pořádat schůzky na odborné úrovni s příslušnými útvary daného členského státu, ale do doby, než bude dosaženo plného souladu s článkem 2 Smlouvy o Evropské unii, neuzavírat jednání v žádných jiných oblastech politiky než v oblastech souvisejících s tímto článkem;

10.  žádá Komisi, aby ve spolupráci s agenturou FRA přijala rozhodnutí, kterým bude zřízen tento „nový kodaňský mechanismus“, tak jako v případě monitorování v oblasti korupce v Evropské unii a členských státech, a dále aby upravila předpisy týkající se agentury FRA s cílem posílit její pravomoci a kompetence;

11.  žádá o vytvoření „kodaňské komise“, pokud možno pomocí interinstitucionální dohody složené z nezávislých odborníků na vysoké úrovni pro oblast základních práv, kteří budou rovněž jmenováni Evropským parlamentem, přičemž cílem této komise bude zajistit dodržování společných hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o EU ze strany všech členských států, stálý soulad s „kodaňskými kritérii“ a poradenství a podávání zpráv souvisejících s otázkami základních práv, než bude pozměněno nařízení o agentuře FRA tak, aby měla rozsáhlejší pravomoci a širší působnost, a to i v oblasti sledování jednotlivých členských států z hlediska základních práv, o což Parlament opakovaně žádal;

12.  doporučuje, aby v případě existujícího nebezpečí závažného porušení hodnot Unie ze strany některého z členských států byl mezi ním a orgány a institucemi EU zahájen dialog a aby měly evropské orgány a instituce možnost vydávat doporučení podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU; jednoznačně podporuje návrh Komise ohledně použití formálních výzev v těchto případech;

13.  vyzývá Komisi a Radu, aby společně s Evropským parlamentem ustavily kontaktní skupinu, která by sledovala účinné uplatňování hodnot Unie a v konkrétních případech, jež by upoutaly pozornost kteréhokoli z těchto tří orgánů Unie, prováděly společná posouzení stavu dodržování základních práv; dále vyzývá tyto orgány, aby zohledňovaly usnesení Rady Evropy a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva;

14.  vítá prohlášení předsedy Komise a místopředsedkyně Komise Viviane Redingové, kteří ohlásili zveřejnění sdělení s možnými změnami Smluv nad rámec možností, které jsou k dispozici v rámci stávajícího znění Smluv, a vyzývá své příslušné výbory, aby s cílem posílit ochranu základních práv ve smlouvách EU podrobně prověřily tyto návrhy:

   přezkoumat článek 7 Smlouvy o EU s tím, že bude doplněn o „uplatnění článku 2 Smlouvy o EU“ a oddělí fázi „rizika“ od fáze „porušení“, přičemž stanoví jednotlivé prahové hodnoty pro předpokládané většiny, dojde k posílení odborné a objektivní (a nejen politické) analýzy a k intenzivnějšímu dialogu s institucemi členských států a rozšíření škály podrobných a předvídatelných sankcí uplatnitelných v průběhu celého postupu;
   v návaznosti na článek 121 Smlouvy o fungování EU navrhnout silnější a podrobnější mechanismus koordinace a sledování v oblasti základních práv;
   rozšířit možnosti nápravy a pravomocí Komise a Soudního dvora;
   odkázat ve Smlouvách na agenturu FRA, včetně právního základu, který umožní, aby nařízení o zřízení agentury bylo možné měnit nikoli na základě jednomyslného rozhodnutí, jak je tomu nyní, nýbrž řádným legislativním postupem;
   zrušit článek 51 Listiny základních práv Evropské unie;
   zajistit Parlamentu možnost zahájit řízení o porušení článku 2 Smlouvy o Evropské unii ve stejném postavení jako Komise a Rada a agentuře FRA umožnit k danému postupu přispět prostřednictvím své nezbytné specializované podpory;
   přehodnotit požadavek jednomyslnosti v oblastech souvisejících s dodržováním a ochranou a prosazováním základních práv, jako je rovnost a zákaz diskriminace (např. článek 19 SFEU);

vyzývá rovněž své příslušné výbory, aby objasnily (a případně přehodnotily) použití postupu, kdy Parlament může zahájit uplatňování článku 7 Smlouvy o EU;

15.  vyzývá agenturu FRA, aby vytvořila veřejné internetové stránky, na nichž budou shromážděny a propojeny informace a dokumenty související s otázkami základních práv, které vypracovává OSN, Rada Evropy, OBSE, nevládní organizace, agentura FRA, Evropský parlament, soudy, výbory vnitrostátních parlamentů, veřejní ochránci práv atd.; domnívá se, že je nutné, aby tyto informace bylo možné dohledat podle data, státu, autora a práva, a byly tak poskytnuty zdroje a informace o stavu dodržování základních práv v EU a v jejích členských státech;

Specifická práva na základě Listiny základních práv

Důstojnost

16.  je znepokojen případy porušování lidské důstojnosti, k nimž stále ještě v Unii a jejích členských státech dochází a k jejichž obětem patří menšiny, především Romové, žadatelé o azyl, migranti, osoby podezírané z toho, že mají vazby na terorismus, a osoby zbavené svobody, ale také zranitelné skupiny a chudí lidé; zdůrazňuje, že orgány veřejné moci musí respektovat absolutní zákaz mučení a krutého, nelidského či ponižujícího zacházení a důkladně, rychle, účinně a nezávisle vyšetřovat veškeré případy porušení a viníky postavit před soud;

17.  je znepokojen mnohými případy špatného zacházení ze strany policejních složek a složek zabezpečujících veřejný pořádek, zejména v souvislosti s nepřiměřeným použitím síly proti pokojným účastníkům a novinářům při demonstracích a nadměrným používáním nesmrtících zbraní, jako jsou obušky, gumové projektily a střelné zbraně s elektrickými šipkami (tasery) atd.; vyzývá členské státy, aby zajistily, že na uniformách pracovníků donucovacích orgánů bude umístěno označení, podle nějž lze pracovníka identifikovat, a že tyto osoby vždy ponesou odpovědnost za své činy; vyzývá k ukončení policejních kontrol, které vychází z profilování na základě etnického a rasového původu; vyjadřuje znepokojení nad zvyšujícím se počten opatření omezujících svobodu shromažďování a pokojných demonstrací a zdůrazňuje, že právo na shromažďování, sdružování a svobodu projevu tvoří základ práva na demonstrace; vyzývá členské státy, aby nepřijímaly opatření, která by lidem bránila v uplatňování jejich základních svobod a práv či by zajišťovala trestnost takovéhoto jednání, a naléhavě je žádá, aby přijaly opatření, kterými zajistí, aby použití síly bylo možné pouze ve výjimečných případech, které jsou řádně odůvodněny na základě skutečného a vážného ohrožení veřejného pořádku, a připomíná, že prvořadým úkolem policejních složek je zajistit občanům bezpečnost a ochranu;

18.  znovu opakuje svou podporu evropské iniciativě, která by zajistila dodržování základních práv osob zbavených svobody a opětovné začlenění uvězněných osob do společnosti po jejich propuštění; vyjadřuje znepokojení nad tím, že v řadě členských států jsou věznice katastrofálně přeplněné a že jsou v nich špatné podmínky, což platí i pro zacházení s vězni, a vyzývá k zahájení evropské iniciativy, která by zajistila provádění doporučení Evropského výboru pro zabránění mučení a rozsudků Evropského soudu pro lidská práva ze strany policie, imigračních středisek a psychiatrických léčeben; doporučuje, aby byla přijata opatření, která omezí přeplněnost věznic, jako je omezení nadměrného využívání vyšetřovací vazby, zajištění alternativ k trestu odnětí svobody a zvážení zrušení trestního postihu u některých trestných činů nebo zkrácení doby, po niž mohou být zadržovány osoby, proti nimž nebylo vzneseno žádné obvinění;

19.  znovu opakuje svoji žádost, aby byla důkladně prošetřena spolupráce evropských států v rámci programu Spojených států a zpravodajské služby CIA v otázce mimořádného vydávání osob, letů a tajných věznic na území Unie, a naléhavě žádá členské státy, aby byla včas prováděna účinná, nestranná, důkladná, nezávislá a transparentní vyšetřování a neexistoval žádný prostor pro beztrestnost; připomíná členským státům, že zákaz mučení je absolutní, a že se tedy nelze odvolávat na státní tajemství s cílem omezit povinnost států vyšetřovat vážná porušení lidských práv; zdůrazňuje, že v případě nedodržení výše uvedeného bude ohrožena pověst členských států a důvěryhodnost jejich úsilí o ochranu základních práv;

20.  zdůrazňuje, že atmosféra beztrestnosti kolem programu CIA umožnila, aby porušování základních práv v EU a USA pokračovalo v rámci politik boje s terorismem, na což poukázala odhalení rozsáhlé špionážní činnosti, kterou v různých členských státech prováděla Národní bezpečnostní agentura USA a zpravodajské služby v rámci programu dohledu, přičemž touto činností se v současné době zabývá Parlament; žádá, aby byly přezkoumány právní předpisy týkající se agentur EU a členských států v oblasti bezpečnosti a zpravodajských služeb, se zvláštním zaměřením na předběžné soudní a parlamentní kontroly, na právo na odvolání a na opravu shromážděných údajů, které jsou těmito agenturami uchovávány nebo zpracovávány;

21.  vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby v plném rozsahu provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí a přijaly vhodná opatření, jimiž zajistí odpovídající pomoc a ochranu obětem obchodování s lidmi a stíhání překupníků pomocí efektivních, přiměřených a odrazujících sankcí s tím, že budou využívána rovněž preventivní opatření;

22.  vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, a přijaly vhodná opatření, jimiž obětem trestných činů zajistí odpovídající pomoc a ochranu;

23.  žádá o dodržování důstojnosti na sklonku života, konkrétně zajištěním toho, že budou uznána a dodržována rozhodnutí uvedená v závětích;

24.  uznává, že sexuální a reprodukční zdraví a práva s ním spojená jsou klíčovou součástí lidské důstojnosti a že je nutné se jimi zabývat v širších souvislostech strukturální diskriminace a nerovností mezi muži a ženami; vyzývá členské státy, aby chránily sexuální a reprodukční zdraví a práva s ním spojená prostřednictvím agentury FRA a Evropského institutu pro rovnost žen a mužů, v neposlední řadě zajišťováním programů a služeb v oblasti reprodukčního zdraví, včetně takových druhů péče a léků, které jsou předpokladem pro dobrovolné plánování rodičovství a pro zdraví matek a novorozenců, a bedlivým sledováním politik nebo právních předpisů, které by mohly porušovat zásady sexuálního a reprodukčního zdraví a práv s ním spojených;

Svobody

25.  zdůrazňuje, že demokracie a právní stát jsou založeny na respektování základních práv a svobod a že jakákoli činnost nebo opatření proti terorismu či organizovanému zločinu nebo mezinárodní spolupráce za tímto účelem nesmí porušovat evropské normy v oblasti základních práv, nýbrž je musí striktně respektovat, zejména pokud jde o presumpci neviny, řádný proces, právo na obhajobu, ochranu soukromí a osobních údajů atd.; zdůrazňuje, že je zapotřebí důkladnější demokratické kontroly a ochrany a dodržování základních práv v rámci přeshraniční spolupráce v těchto oblastech, zejména s ohledem na stále častější shromažďování a používání osobních údajů ze strany orgánů; vyzývá proto k přijetí opatření, která zajistí soukromí a ochranu osobních údajů v této oblasti;

26.  kritizuje skutečnost, že se strategie vnitřní bezpečnosti zaměřuje na bezpečnost na úkor občanských svobod, základních práv a přijímání preventivních opatření; lituje, že roste vzdálenost mezi oznámenými cíli a způsobem, jak jsou politiky skutečně prováděny; domnívá se, že Parlament by měl při hodnocení a utváření vnitřních bezpečnostních politik hrát rozhodující úlohu, jelikož mají závažné dopady na základní svobody a práva všech osob pobývajících v Unii, s cílem zajistit demokratický dohled nad bezpečnostními politikami včetně činnosti zpravodajských služeb, jejich kontrolu a případně přezkum těchto politik v zájmu ochrany lidských práv a základních svobod;

27.  je znepokojen odhaleními ohledně nehorázného porušování práva na soukromí a ochranu osobních údajů v důsledku tajných programů hromadného sledování evropských občanů bez získání soudního povolení pro jednotlivé případy a bez náležité parlamentní kontroly, které zavedly některé evropské i neevropské státy; odsuzuje tyto praktiky a naléhavě tyto státy vyzývá, aby toto porušování práv bezodkladně ukončily; žádá, aby byly odhaleny veškeré podrobnosti o těchto programech a o případném mezinárodním zapojení do nich a aby byly tyto programy neprodleně revidovány; zdůrazňuje, že EU a její členské státy by měly rázně zakročit proti státům, které porušují základní právo na soukromí tím, tajně sledují komunikaci občanů EU a institucionálních, politických a hospodářských představitelů a subjektů v Evropě; je znepokojen skutečností, že zpravodajské služby se vymkly demokratické, parlamentní a soudní kontrole a provádějí tajné programy a operace bez jejich politického schválení; žádá proto, aby byly neprodleně přehodnoceny mechanismy soudního a parlamentního dohledu nad tajnými službami tak, aby byly zpravodajské služby svázány s demokracií, právním státem a základními právy, jak stanoví článek 2 Smlouvy o EU; odsuzuje tajné zapojení soukromých podniků do hromadného sledování; zdůrazňuje, že EU by měla jednat rozhodněji a že by měla žádat, aby byla na mezinárodní úrovni přijata opatření, která zajistí uplatňování a dodržování evropských pravidel pro ochranu soukromí a údajů, a prosazovat technologie, které v Evropě zaručí důvěrný charakter komunikací;

28.  lituje skutečnosti, že rozhovory o přijetí návrhu nařízení a směrnice o ochraně osobních údajů jsou zdržovány v Radě navzdory tomu, že Parlament jasně podpořil zavedení přísnějších pravidel; vyjadřuje politování nad rozhodnutím dokončit jednotný digitální trh až v roce 2015, které přijala na svém zasedání ve dnech 24.–25. října 2013 Evropská rada, čímž se oddálí přijetí balíčku opatření na ochranu údajů, a vyzývá Radu, aby pokročila v jednáních o směrnici a nařízení o ochraně údajů s cílem přijmout balíček opatření na ochranu údajů před koncem tohoto volebního období;

29.  je přesvědčen, že EU a její členské státy by měly zavést systém na ochranu oznamovatelů, kteří odhalí závažná porušení základních práv ze strany zpravodajských služeb, které se vyhnuly jakémukoli demokratickému, parlamentnímu a soudnímu dohledu;

30.  zdůrazňuje, že, má-li být zaručen důvěrný charakter informací, vyžaduje rychlé tempo změn v digitálním světě (včetně stále rozšířenějšího využívání internetu, aplikací a sociálních sítí) efektivnější ochranu osobních údajů a soukromí;

31.  vítá zvyšující se počet členských států, které zajišťují dodržování práva založit rodinu sňatkem, partnerstvím v občanskoprávním svazku nebo registrovaným soužitím a adopcí, aniž by docházelo k diskriminaci na základě sexuální orientace, a vyzývá zbývající členské státy, aby učinily totéž; vítá nedávné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Vallianatos a další v. Řecko, které potvrdilo, že páry stejného pohlaví musí mít možnost uzavírat občanskoprávní svazky; vyzývá Komisi a všechny členské státy, aby navrhly a přijaly právní předpisy a politiky pro boj proti homofobii, transfobii a trestným činům z nenávisti, a vítá zveřejnění stanoviska agentury FRA č. 2/2013 o rámcovém rozhodnutí o rasismu a xenofobii, které věnuje zvláštní pozornost právům obětí trestných činů; vyzývá Komisi a všechny členské státy, aby prosazovaly směrnici o svobodě pohybu bez diskriminace na základě sexuální orientace; znovu žádá Komisi, aby předložila ambiciózní návrh nařízení o vzájemném uznávání a právních účinků dokladů osvědčujících osobní stav;

32.  je mimořádně znepokojen počtem sebevražd mezi mladými lidmi, kteří se stali oběťmi homofobie; připomíná závěry průzkumu agentury FRA mezi osobami LGBTI v EU, z nějž vyplynulo, že 26 % všech respondentů bylo doma nebo jinde napadeno nebo jim bylo vyhrožováno násilím, přičemž u transgender respondentů tento podíl činil 35 %, a 19 % transgender respondentů se domnívá, že bylo vystaveno diskriminaci v zaměstnání nebo při hledání zaměstnání, a to přes existenci právní ochrany podle práva EU; vyzývá proto Komisi, aby tyto závěry využila jako základ pro ucelenou reakci na evropské úrovni na problémy osob LGBTI v oblasti základních práv, která bude sestávat z pokynů EU pro rovnost bez ohledu na sexuální orientaci a genderovou identitu, o což opakovaně žádá Evropský parlament a nevládní organizace;

33.  vyjadřuje politování nad tím, že právní postupy pro uznání pohlaví transgender osob ve 14 členských státech stále zahrnují povinnou sterilizaci; vyzývá členské státy k přezkumu těchto postupů tak, aby v plné míře respektovaly právo transgender osob na důstojnost a tělesnou integritu; oceňuje úsilí, které Komise vynakládá v rámci Světové zdravotnické organizace s cílem zajistit, aby byly poruchy pohlavní identity staženy ze seznamu duševních poruch a poruch chování a aby při jednáních o 11. verzi Mezinárodní statistické klasifikace nemocí (ICD-11) již nebyly klasifikovány jako patologické;

34.  uznává svobodu myšlení, svědomí, náboženského vyznání, víry a bezvěrectví a svobodu praktikovat náboženství dle vlastní volby a své náboženské vyznání měnit; odsuzuje veškeré formy diskriminace a nesnášenlivosti a domnívá se, že nejlepším způsobem, jak zaručit nepřípustnost diskriminace a rovnost náboženství a věřících a nevěřících, je sekularizace definovaná jako důsledné oddělení nekonfesních politických orgánů a náboženských orgánů; vyzývá členské státy, aby chránily svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, a to včetně svobody osob bez vyznání, jimž aby zajistily, že nebudou vystaveny diskriminaci v důsledku nepřiměřených výjimek z právních předpisů o rovnosti a nepřípustnosti diskriminace udělovaných náboženstvím;

35.  připomíná, že zákony, které staví rouhání mimo zákon, omezují svobodu projevu v souvislosti s náboženským přesvědčením či vírou a že jsou často používány k pronásledování a zastrašování příslušníků náboženských či jiných menšin či ke špatnému zacházení s nimi a že mohou závažným způsobem potlačovat svobodu projevu a svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; doporučuje, aby členské státy tyto činy dekriminalizovaly;

36.  vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech jsou mladí lidé stále stíháni a vězněni kvůli tomu, že dosud není dostatečně uznáváno právo odmítnout vojenskou službu z důvodu svědomí, a žádá členské státy, aby skoncovaly se stíháním a diskriminací osob, které odmítají vojenskou službu z důvodu svědomí;

37.  připomíná, že svoboda projevu, svoboda informací a svoboda sdělovacích prostředků jsou zásadními prvky pro zajištění demokracie a právního státu a znovu žádá Komisi, aby podle pokynů uvedených ve zprávě Parlamentu k tomuto tématu revidovala a pozměnila směrnici o audiovizuálních mediálních službách; důrazně odsuzuje násilí, nátlak a hrozby vůči novinářům a sdělovacím prostředkům, a to i v souvislosti s odhalováním jejich zdrojů a se zveřejňováním informací týkajících se porušování základních práv, kterého se dopouštějí vlády a státy; vyzývá orgány EU a členské státy, aby dodržovaly, zaručovaly, chránily a prosazovaly základní právo na svobodu vyjadřování a na informace, a aby se tedy zdržely uplatňování či vyvíjení mechanismů, které těmto svobodám brání;

38.  je znepokojen dopadem hospodářské krize v Evropě na vlastnictví sdělovacích prostředků a možností, že v některých členských státech budou veřejnoprávní sdělovací prostředky privatizovány; žádá členské státy, aby chránily nezávislost veřejnoprávních sdělovacích prostředků a plnily svou institucionální povinnost zachovávat pluralitu sdělovacích prostředků a poskytovat různorodé, přesné a spolehlivé informace vysoké kvality; je přesvědčen, že vlastnictví a řízení sdělovacích prostředků by mělo být transparentní a nemělo by být koncentrováno; zdůrazňuje, že transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků je klíčem ke sledování investic do sdělovacích prostředků v rámci EU a investorů, kteří pocházejí ze zemí mimo EU a v rostoucí míře ovlivňují informace, jež jsou v členských státech poskytovány;

39.  zdůrazňuje význam dodržování práv uprchlíků a migrantů a zdůrazňuje, že zvláštní pozornost by měla být věnována především migrujícím ženám a dětem; je znepokojen četnými případy porušování práva na azyl a povinnosti poskytnout ochranu v případě vyhoštění a vydávání všech migrantů; zdůrazňuje povinnost dodržovat mezinárodní úmluvy týkající se lidských práv, zejména Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků a zásadu nenavracení, a povinnost poskytnout pomoc osobám na moři, které riskují svůj život, aby se dostaly do EU, zajistit podmínky přijetí a podmínky respektující důstojnost a základní práva těchto osob; vyzývá EU a členské státy, aby změnily nebo přezkoumaly veškeré právní předpisy, které ukládají postihy osobám, které na moři pomáhají migrantům v nouzi; vyzývá Komisi, aby přezkoumala směrnici Rady 2002/90/ES, která definuje sankce v případě napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu nebo pobytu, neboť je třeba jasně uvést, že poskytování humanitární pomoci migrantům na moři, kteří jsou v nebezpečí, je třeba vítat a že nejde o jednání, jež by mělo mít kdy za následek jakýkoli postih;

40.  vítá dokončení společného evropského azylového systému (CAES) a vyzývá členské státy, aby k jeho účinnému provedení přijaly nezbytné právní a správní reformy a zajistily tak, že tento systém bude v celém rozsahu zaveden tak, jak byl naplánován, že těm, kteří hledají ochranu, přinese lepší přístup k azylovým postupům, že umožní přijímat spravedlivější, rychlejší a lepší rozhodnutí v otázkách azylu a dále že poskytne důstojné a slušné podmínky osobám, které žádají o azyl, i osobám, kterým je v rámci EU udělena mezinárodní ochrana; vyjadřuje však politování nad tím, že je stále ještě možné zadržovat děti, a žádá o jejich systematické vyloučení ze zrychlených řízení; opakuje svou výzvu, aby Komise na základě osvědčených postupů vypracovala strategické pokyny, které stanoví minimální společné normy pro přijímání a ochranu dětí bez doprovodu; zdůrazňuje, že procesní záruky musí být adekvátní a vhodné; požaduje, aby byl uplatňován nedávný rozsudek Evropského soudního dvora, v němž stojí, že žadatelé o azyl z řad osob LGBTI mohou představovat samostatnou sociální skupinu vystavenou pronásledování z důvodu sexuální orientace a že samotná existence trestu odnětí svobody za homosexuální jednání v zemi původu může představovat akt pronásledování;

41.  odsuzuje skutečnost, že i nadále velký počet migrantů umírá na moři ve snaze dostat se do EU, přestože členské státy a EU mají k dispozici řadu různých technických prostředků pro dohled nad vnějšími hranicemi EU a jejich kontrolu; žádá, aby Evropská unie a členské státy provedly doporučení obsažená ve zprávě Parlamentního shromáždění Rady Evropy přijaté dne 24. dubna 2012 s názvem „Ztráty na životech ve Středozemním moři: kdo za ně nese odpovědnost?“(30) ; vítá rozhodnutí Soudního dvora, jímž se ruší rozhodnutí Rady č. 2010/252/EU;

42.  zdůrazňuje zranitelnost osob, které překračují jižní námořní hranice Evropy, a vyzývá k nalezení schůdného komplexního řešení problematiky přistěhovalectví ve Středomoří, které by v plné míře dodrželo zásadu nenavracení, a žádá členské státy a orgány EU, aby jako absolutní minimum zohlednily nedávná stanoviska agentury FRA ke způsobům, jimiž lze v rámci námořního dohledu nejlépe chránit základní práva migrantů;

43.  vítá vydání příručky o evropských právních předpisech v oblasti azylu, hranic a přistěhovalectví, kterou vytvořila agentura FRA ve spolupráci s Evropským soudem pro lidská práva a která je pro právníky v Evropě konkrétním vodítkem k dodržování základních a lidských práv;

44.  vyzývá členské státy a Radu, aby urychlily činnost Pracovní skupiny pro Středomoří s cílem zajistit značné rozšíření možností záchrany na moři, a aby zahájily komplexní plán týkající se migrace a azylu, který bude vycházet ze solidarity a sdílení odpovědnosti a zaměří se na veškeré relevantní aspekty, jako je přezkum právních předpisů EU a členských států, které umožňují trestně stíhat humanitární pomoc osobám v tísni nacházejícím se na moři, rozvoj bezpečných a legálních cest pro uprchlíky a migranty do Evropy a rozvojová spolupráce s třetími zeměmi s cílem posílit demokracii, základní práva a právní stát a tak zajistit, aby se tragédie podobné těm u ostrova Lampedusa již neopakovaly;

45.  odsuzuje stále častější případy porušování základních práv migrantů, zejména jsou-li vyhošťováni do zemí mimo EU, jak je zdůrazněno ve zvláštní zprávě zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů zveřejněné dne 24. dubna 2013(31) a ve zprávě agentury FRA(32) ; v souvislosti s tím zdůrazňuje, že je třeba řádně vyhodnotit směrnici o navracení, dohody o zpětném přebírání osob a práci agentury Frontex, pokud jde o jejich dodržování základních práv; vyzývá Komisi, aby konkrétním způsobem navázala na svou zprávu z roku 2011, v níž kritizovala opatření EU v oblasti zpětného přebírání osob a dohody se zeměmi mimo EU; odsuzuje restriktivní politiky členských států ve vztahu k udělování víz státním příslušníkům některých konkrétních zemí mimo EU;

46.  vyzývá členské státy, aby přijaly politiky na podporu legální migrace a aby ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin;

Rovnost

47.  zdůrazňuje, že zásady lidské důstojnosti a rovnosti před zákonem a zákaz diskriminace na jakémkoli základě patří k základům demokratické společnosti; domnívá se, že Unie a členské státy musí posílit své kroky v oblasti rovnosti a boje proti diskriminaci, v oblasti ochrany kulturní, náboženské a jazykové rozmanitosti a kroky týkající se rovnosti mezi muži a ženami, práv dítěte, práv starších osob, práv osob se zdravotním postižením, práv osob LGBT a práv příslušníků národnostních menšin;

48.  vyzývá členské státy, aby přijaly vnitrostátní legislativní rámec, který se bude zabývat všemi formami diskriminace a zaručí účinné provádění stávajícího právního rámce EU, včetně zahájení řízení pro nesplnění povinnosti; vyjadřuje politování nad zablokováním jednání o návrhu směrnice o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci v Radě a opět žádá Radu, aby tento návrh přijala; vítá rozhodnutí litevského předsednictví návrh podpořit a vyzývá další členské státy, aby tohoto příkladu následovaly; v tomto ohledu vítá stanovisko agentury FRA č. 1/2013 k situaci v oblasti rovnosti v Evropské unii deset let po zahájení uplatňování směrnic o rovném zacházení; domnívá se, že by rovněž měla být řešena diskriminace na základě jazykových důvodů;

49.  připomíná své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020(33) , v němž vyzval k důslednému dodržování Listiny základních práv Evropské unie;

50.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že osoby se zdravotním postižením jsou stále vystavovány diskriminaci a vyloučení, což jim znemožňuje využívat svá základní práva na rovnoprávném základě s ostatními; vyzývá orgány EU a její členské státy, aby ve svých oblastech působnosti i nadále dodržovaly Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením; konstatuje, že další rozvoj právních předpisů a politik EU v oblasti nediskriminace by mohl přinést užitek v procesu harmonizace právních předpisů s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením v celé EU, například co se týče rovnosti před zákonem; vybízí členské státy k rozvoji náležitě financovaných politik pro lepší integraci osob se zdravotním postižením a k tomu, aby usnadnily jejich přístup k bydlení, vzdělávání, trhu práce, veřejné dopravě a zařízení a účast na politickém procesu, zejména zrušením právní diskriminace i diskriminace v praxi a omezení jejich práva volit a být volen; vyjadřuje politování nad skutečností, že některé osoby se zdravotním postižením nemají jinou možnost než žít ve speciálních domovech, neboť neexistuje dostatek alternativ, a vyzývá členské státy, aby prosazovaly možnosti, díky nimž bude moci více osob se zdravotním postižením žít nezávisle;

51.  vyzývá Komisi, aby komplexně přezkoumala právní předpisy a politiky EU s cílem posoudit jejich soulad s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením; domnívá se, že legislativní postupy EU a postupy tvorby politik by měly být upraveny tak, aby zajistily dodržování a provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; vyzývá Komisi, aby k tomu účelu přijala konkrétní pokyny pro posuzování dopadů a aby Parlamentu předložila návrh zprávy EU o pokroku při provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením v EU; domnívá se, že Parlament by mohl pořádat pravidelné rozpravy a cestou usnesení formulovat doporučení týkající se pokroku, jehož bylo dosaženo v oblasti uplatňování práv osob se zdravotním postižením zakotvených v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, a to i na základě zprávy Komise; podporuje probíhající iniciativy s cílem zřídit v Parlamentu pracovní skupinu napříč výbory, která by se zabývala prováděním Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a zajišťovala úplnost a soudržnost činností Parlamentu v oblasti sledování a podpory provádění této úmluvy;

52.  vyzývá členské státy a Komisi, aby chránily, podporovaly a prosazovaly práva dítěte ve všech vnitřních a vnějších opatřeních a politikách, které mají na tuto oblast dopad; vyjadřuje znepokojení nad případy dětí, které jsou vystaveny násilí a sexuálnímu vykořisťování, a vyzývá členské státy, aby dokončily provedení směrnice 2011/93/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii; vyzývá členské státy, Komisi a agenturu FRA, aby pokračovaly ve své práci na posuzování způsobu, s nimiž se s dětmi zachází v průběhu soudního řízení; domnívá se, že dojde-li k odloučení nebo rozvodu rodičů, měly by být vždy zohledňovány nejlepší zájmy dětí a každé dítě by mělo mít možnost být v pravidelném a přímém kontaktu s oběma rodiči;

53.  je znepokojen situací Romů v EU a četnými případy pronásledování, násilí, stigmatizace, diskriminace, vystěhování a přemístění a nezákonného nuceného vystěhování, nezákonného vytváření záznamů a profilování na základě etnického původu ze strany donucovacích orgánů, které jsou v rozporu se základními právy a s právem Evropské unie; opakuje svůj postoj vyjádřený v usnesení ze dne 12. prosince 2013 o pokroku v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů(34) a znovu požaduje účinné provádění strategií s cílem usnadnit skutečné začlenění a dále požaduje důraznější relevantní činnosti ve prospěch začleňování, zejména v oblasti základních práv, vzdělávání, zaměstnání, bydlení a zdravotních služeb a ve prospěch boje proti násilí, verbálním projevům nenávisti a diskriminaci Romů; požaduje ukončení nezákonného nuceného vystěhovávání, demontování osad bez poskytnutí alternativního bydlení a segregace romských dětí ve školách a jejich nezákonného umísťování do zvláštních škol; vyzývá členské státy, aby více využívaly finanční prostředky EU, které mají k dispozici na realizaci projektů v oblasti integrace ve spolupráci s místními orgány, které v první linii každodenně řeší nové příchody osob na jejich území;

54.  vyzývá Komisi a členské státy, aby na vyloučení Romů účinně reagovaly tím, že ve spolupráci se zástupci Romů vypracují integrované politiky a provedou opatření stanovená ve strategiích zaměřená proti diskriminaci a opatření na posílení zaměstnatelnosti a přístupu na trh práce, a současně zajistily plné zapojení Romů do řízení, sledování a hodnocení projektů, které mají dopad na jejich komunity, a aby k tomu účelu vyčlenily dostatečné rozpočtové zdroje a zajistily účinnost výdajů; dále vyzývá Komisi a agenturu FRA, aby předložily společné, srovnatelné a spolehlivé ukazatele ke sledování pokroku v členských státech;

55.  domnívá se, že Komise by měla podnikat kroky v případech porušování základních práv Romů v členských státech, zejména zahájením řízení pro nesplnění povinnosti, pokud jim není umožněn přístup k jejich hospodářským a sociálním právům, k právu na svobodu pohybu a pobytu, právu na rovnost a nediskriminaci a právu na ochranu osobních údajů a výkon těchto práv; vyzývá Komisi, aby vytvořila mechanismus sledování zločinů z nenávisti namířených proti Romům, a vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly tím, že někteří Romové s bydlištěm v EU nemají zápis o narození a rodné listy; opakuje svou výzvu k zaujetí cíleného přístupu k sociálnímu začlenění romských žen s cílem zabránit vícenásobné diskriminaci; žádá, aby byl evropský rámec pro vnitrostátní strategie integrace Romů rozvinut do plnohodnotné evropské strategie;

56.  zdůrazňuje, že je zásadně důležité, aby byla základní práva a svobody příslušníků národnostních, etnických, náboženských nebo jazykových menšin respektována; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že v každodenním životě se členové těchto menšinových společenství potýkají s překážkami ve výkonu spravedlnosti, v poskytování zdravotních a sociálních služeb i ve vzdělávání a v kultuře, což je na újmu jejich práv a lidské důstojnosti a důstojnosti jako občanů Unie a což vede k situacím, kdy s nimi vnitrostátní orgány jejich vlastního členského státu jednají jako s občany druhé kategorie; domnívá se, že tyto menšiny mají specifické potřeby odlišné od potřeb jiných menšinových skupin, že by veřejné politiky měly být více zacílené a že Unie sama se k těmto potřebám musí postavit vhodnějším způsobem;

57.  domnívá se, že pro zlepšení situace těchto menšin neexistuje jediné řešení použitelné ve všech členských státech, že by však pro veřejné orgány v EU měly být vypracovány určité společné minimální cíle zohledňující příslušné mezinárodní právní normy a stávající osvědčené postupy; vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich právní systémy zaručí, aby nedocházelo k diskriminaci osob patřících k uznávaným národnostním menšinám, a aby přijaly náležitá opatření na podporu skutečné rovnosti, a to na základě příslušných mezinárodních norem a osvědčených postupů, mimo jiné Rámcové úmluvy Rady Evropy o ochraně národnostních menšin; vyzývá Komisi, aby v zájmu zabránění uplatňování dvojích standardů rozlišujících mezi kandidátskými zeměmi a členskými státy standardizovala politiku ochrany národnostních menšin zahrnující ochranu původních, tradičních etnických a jazykových menšinových společenství, a to s ohledem na skutečnost, že tato společenství zahrnují více než 10 % celkového obyvatelstva EU; zdůrazňuje, že je zapotřebí mít po vzoru rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů k dispozici komplexní systém ochrany EU zaměřený na tradiční národnostní menšiny, regionální jazykové skupiny a ústavní regiony doplněný funkčním mechanismem sledování; žádá členské státy, aby poskytovaly úplné údaje o případech porušení základních práv menšin s cílem umožnit agentuře FRA a EU shromažďovat údaje a podávat zprávy;

58.  poukazuje na to, že pozitivní opatření, jejichž přijetí sleduje cíl chránit menšiny a jejich příslušníky, podporovat jejich náležitý rozvoj a zajistit jim stejná práva a zacházení jako ostatním obyvatelům ve správní, politické, hospodářské, sociální a kulturní oblasti a v jiných oblastech, by neměla být považována za diskriminaci;

59.  odsuzuje rasově, antisemitsky, homofobně/transfobně a xenofobně motivované násilí a násilí proti migrantům, náboženským menšinám a etnickým skupinám, které v některých členských státech dosahuje alarmující úrovně, zejména na internetu, aniž by byly ze strany orgánů podnikány řádné kroky v boji proti těmto druhům násilí; vyzývá členské státy, aby prováděly rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva, aby se zabývaly diskriminací, zajistily vyšetřování verbálních projevů a zločinů z nenávisti, přijaly trestněprávní předpisy zakazující podněcování k nenávisti na jakémkoli základě včetně sexuální orientace a aby zajistily účinnou ochranu proti rasismu, antisemitismu, nesnášenlivosti vůči Romům, xenofobii a homofobii a aby byla obětem nabídnuta vhodná pomoc; vyzývá Komisi, aby proti členským státům, které řádně neprovedou toto rámcové rozhodnutí do 1. prosince 2014, zahájila řízení pro nesplnění povinnosti; vyzývá k přezkumu tohoto rámcového rozhodnutí tak, aby se vztahovalo i na verbální projevy nenávisti a projevy antisemitismu, islámofobie a náboženské nesnášenlivosti, nesnášenlivosti vůči Romům, homofobie a transfobie a aby bylo posíleno jeho uplatňování; v plné míře podporuje iniciativu, kterou zahájilo irské předsednictví s cílem posílit boj proti netoleranci, a vyzývá Radu, aby v této konstruktivní činnosti pokračovala;

60.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly koordinované a ucelené kroky k systematickému potírání a prevenci trestných činů z nenávisti v EU a aby zločiny z nenávisti zviditelnily pomocí údajů, které budou srovnatelné a které umožní získat přehled o situaci v EU, a to ve spolupráci s agenturou FRA na zdokonalení shromažďování údajů o zločinech z nenávisti a na jejich harmonizaci; odsuzuje verbální projevy nenávisti stigmatizující skupiny lidí z důvodu jejich sociálního, kulturního, náboženského nebo zahraničního původu a podněcování k rasové nenávisti, zejména jsou-li jejich původci veřejní představitelé; poukazuje na stanovisko agentury FRA č. 2/2013 o rámcovém rozhodnutí o rasismu a xenofobii a zdůrazňuje nutnost zajistit dodržování práv obětí trestných činů, především u trestných činů z nenávisti;

61.  vyzývá členské státy, aby s vědomím, že vzdělání je v boji proti diskriminaci velmi důležité, zajistily, aby se jejich strategie integrace zaměřovaly na reformu vnitrostátních osnov tak, aby učební osnovy zahrnovaly xenofobii, rasismus a nesnášenlivosti vůči Romům, díky čemuž se o těchto projevech bude od útlého věku veřejně mluvit jako o diskriminaci;

62.  naléhavě vyzývá členské státy, aby

   zajistily rovnost žen a mužů a předcházely všem formám násilí páchaného na ženách, bojovaly proti němu a stíhaly je jako porušení lidských práv a současně zajišťovaly podporu a ochranu obětem;
   ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva) a zavedly systém shromažďování údajů, který podpoří strany úmluvy zajištěním přesných a porovnatelných údajů o rozsahu, formách a důsledcích násilí páchaného na ženách;
   zintenzívnily úsilí o dosažení cílů Evropského paktu pro rovnost žen a mužů (2011–2020) a přijaly odpovídající opatření s cílem odstranit veškeré formy přímé a nepřímé diskriminace žen, zejména rozdíly v odměňování mužů a žen, profesní segregaci, stereotypy a všechny formy násilí páchaného na ženách, neboť ženy jsou navzdory platným právním předpisům o boji proti diskriminaci stále v různých oblastech každodenního života vystavovány vícenásobné diskriminaci;
   podporovaly vzdělávání v oblasti rovnosti pohlaví, zohledňování otázek pohlaví a rovněž dostatečné kontrolní mechanismy při provádění politiky EU v oblasti pohlaví;
   zintenzívnily úsilí v boji proti obchodování s lidmi, a ukončily tak sexuální vykořisťování – jež postihuje především ženy – a nucenou práci;
   zajistily řádné provádění stávajících směrnic o rovnosti pohlaví, a to včetně zahájení řízení pro nesplnění povinnosti;
   předložily evropskou strategii boje proti násilí páchanému na ženách, která by navázala na předchozí závazky v této oblasti a splňovala četné požadavky Parlamentu; vítá v této souvislosti nulovou toleranci k násilí páchanému na ženách, kterou přijala Komise; žádá nicméně větší aktivitu, včetně celounijní strategie zaměřené na skoncování s násilím páchaným na ženách ohlášené v závěrech Rady z března 2010, která by obsahovala právně závazné nástroje a osvětové činnosti;
   považovaly problematiku násilí páchaného na ženách – včetně násilí mezi osobami v blízkém vztahu, sexuálního násilí (znásilnění, sexuálního napadení a obtěžování), sexuálního vykořisťování a škodlivých tradičních praktik, jako jsou nucené sňatky „zločiny ze cti“ – za dlouhodobě prioritní, neboť násilí páchané na základě pohlaví je důsledkem nerovnosti mezi ženami a muži a překážkou rovnosti, a tudíž by nemělo být tolerováno;
   uplatňovaly politiku nulové tolerance na mrzačení ženských pohlavních orgánů;
   přijaly opatření a zavedly projekty zaměřené na lepší sladění rodinného a pracovního života u žen všech generací, vítaje rozhodnutí vyhlásit rok 2014 Evropským rokem rovnováhy mezi rodinným a pracovním životem;

63.  vyzývá Komisi a členské státy, aby při vypracovávání právních předpisů a analyzování situace v oblasti základních práv v EU zohlednily potřeby a obavy žen, a to rovněž formou spolupráce s občanskou společností a s ženskými nevládními organizacemi; zdůrazňuje význam monitorování a hodnocení toho, jak členské státy uplatňují evropské právní předpisy týkající se rovnosti pohlaví;

64.  vyzývá členské státy, aby zaručily důstojné mzdy a důchody, snížily rozdíly v odměňování mezi ženami a muži, vytvořily více kvalitních pracovních míst pro ženy a rovněž aby ženám umožnily využívat veřejné služby na vysoké úrovni a aby zdokonalily ustanovení o sociálním zabezpečení;

65.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření k boji s hospodářskými a společenskými příčinami, které k násilí páchanému na ženách přispívají, jako je nezaměstnanost, nízké mzdy a důchody, nedostatek bytů, chudoba a neexistující či nedostačující veřejné služby, především služby veřejného zdraví, vzdělání a sociálního zabezpečení;

66.  vyzývá Komisi, aby zintenzívnila úsilí v boji proti porušování základních práv mladých dívek, zejména proti průmyslu, který vnímá mladé dívky jako sexuální objekt a je příčinou nárůstu obchodování s dívkami za účelem sexuálního vykořisťování v rámci EU;

67.  vyzývá členské státy, aby zajistily provádění vnitrostátních strategií týkajících se respektování a ochrany sexuálního a reprodukčního zdraví žen a jejich práv; trvá na tom, že je úlohou Unie, aby zvyšovala informovanost a propagovala osvědčené postupy v této záležitosti, neboť zdraví je základním lidským právem nezbytným pro uplatňování ostatních lidských práv;

68.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh právního rámce týkajícího se problematiky vícenásobné a průřezové diskriminace;

69.  domnívá se, že nedostatečné zastoupení žen v politickém a obchodním rozhodování představuje deficit; vyzývá proto členské státy, aby zavedly opatření pozitivní diskriminace, jako jsou právní předpisy pro paritní systémy a genderové kvóty;

70.  zdůrazňuje, že pokrok ve zmenšování rozdílů v odměňování mužů a žen je mimořádně pomalý; poukazuje na to, že dodržování zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci je pro dosažení rovnosti mužů a žen naprosto nebytné; naléhavě vyzývá Komisi, aby neprodleně přezkoumala směrnici 2006/54/ES a aby v souladu s článkem 32 této směrnice a na základě článku 157 SFEU navrhla její změny a aby při tom zároveň dbala na konkrétní doporučení uvedená v příloze k usnesení Parlamentu ze dne 24. května 2012;

71.  zdůrazňuje, že škrty ve veřejných službách zajišťujících péči o děti mají přímý dopad na ekonomickou nezávislost žen; upozorňuje, že v roce 2010 28,3 % žen nepracovalo nebo pracovalo na částečný úvazek v důsledku chybějících pečovatelských služeb, přičemž v roce 2009 bylo v této situaci 27,9 % žen; upozorňuje, že v roce 2010 byla míra zaměstnanosti žen s malými dětmi v EU o 12,7 % nižší než míra zaměstnanosti bezdětných žen, což představuje nárůst oproti roku 2008, kdy tento rozdíl činil 11,5 %;

72.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že v některých členských státech bývají příliš často porušována základní práva starších žen, včetně vysokého počtu případů násilí a tělesného, citového a finančního zneužívání; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly další opatření na ochranu starších žen před jakoukoli formou zneužívání, včetně špatného zacházení v zařízeních péče pro starší osoby;

73.  domnívá se, že ženy se zdravotním postižením trpí dvojí diskriminací, jednak na základě pohlaví a jednak na základě svého postižení; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby přijaly opatření, která zaručí a ochrání základní práva zdravotně postižených žen v EU;

74.  žádá, aby Komise a členské státy vynaložily více úsilí na odstranění sexistických stereotypů šířených sdělovacími prostředky, především v reklamě, a to s ohledem na to, že mohou hrát zásadní úlohu při změně obecného zobrazování mužských a ženských rolí;

75.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily povědomí a znalosti občanů o všech právech zakotvených v Listině, která jim náleží, a aby podporovaly participativní demokracii tím, že povedou stálý dialog s občanskou společností, příslušnými nevládními organizacemi a organizacemi žen; žádá především organizace žen, aby se podělily o své cenné zkušenosti s přetrvávajícími stereotypy a diskriminací, jelikož ženy vždy byly nejzranitelnějšími oběťmi;

76.  vyzývá k většímu zapojení orgánů EU a ke zlepšení mnohostranného dialogu o výzvách, s nimiž se potýkají starší lidé, chtějí-li v plné míře uplatňovat svá lidská práva;

Solidarita

77.  zdůrazňuje, že finanční a hospodářská krize a opatření přijatá v reakci na ni se více dotkla nejchudších a nejvíce znevýhodněných částí obyvatelstva a často je velmi závažně postihla, jak uvádí tematický dokument komisaře Rady Evropy pro lidská práva nazvaný „Ochrana lidských práv v dobách hospodářské krize“, v němž se odkazuje na skupiny ohrožené sociální marginalizací, jako jsou migranti, žadatelé o azyl, Romové, ženy a děti; upozorňuje, že v roce 2012 byla čtvrtina obyvatelstva EU-28 ohrožena chudobou nebo sociálním vyloučením; žádá, aby byla nápravě této situace a boji proti nerovnostem a chudobě věnována zvláštní pozornost a aby byla v tomto smyslu přijata důraznější a účinnější opatření; odsuzuje výroky politiků, jejichž cílem je udělat z těchto skupin obětní beránky; vyjadřuje znepokojení nad tím, že hospodářské a sociální krize přinesly ohrožení základních práv, právního státu a demokratických hodnot na vnitrostátní i mezinárodní úrovni;

78.  zdůrazňuje, že jak uznávají mezinárodní smlouvy, Evropská úmluva o lidských právech, Listina základních práv EU a Evropská sociální charta, sociální práva jsou základními právy; zdůrazňuje, že tato práva musí být chráněna zákonem i v praxi s cílem zajistit sociální spravedlnost, zejména pak v obdobích hospodářské krize a úsporných opatření; zdůrazňuje význam práva na důstojnost, práva svobodné volby povolání a práva pracovat, zákazu diskriminace včetně diskriminace na základě národnosti, význam ochrany v případě neoprávněného propuštění, práva na bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků, sociální zabezpečení a sociální pomoc, význam práva na zdravotní péči, svobody pohybu a pobytu, práva na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením prostřednictvím zajištění účinného přístupu k zaměstnání, odpovídajícímu bydlení, odborné přípravě, vzdělávání, kultuře a sociální a lékařské pomoci a ve vztahu k odměňování a sociálním dávkám význam zaručení důstojné životní úrovně pro pracovníky a členy jejich rodin, ale i dalších podmínek týkajících se zaměstnání a pracovních podmínek a význam autonomie sociálních partnerů a svobody zapojovat se do vnitrostátních a mezinárodních sdružení s cílem chránit hospodářské a sociální zájmy pracovníků a kolektivně smlouvat;

79.  zdůrazňuje skutečnost, že nezaměstnanost, chudoba a sociální vyloučení lidem znesnadňují, ba dokonce znemožňují uplatňovat práva a svobody zakotvené v Listině základních práv Evropské unie, přičemž nejohroženějšími právy a svobodami jsou především: právo na lidskou důstojnost (článek 1), právo svobodné volby povolání a právo pracovat (článek 15), právo nebýt diskriminován (článek 21), právo na ochranu v případě neoprávněného propuštění (článek 30), právo na sociální zabezpečení a sociální pomoc (článek 34), právo na zdravotní péči (článek 35) a svoboda pohybu a pobytu (článek 45); zdůrazňuje dále, že nezaměstnanost, chudoba a sociální vyloučení může rovněž lidem znesnadnit přístup k základním, sociálním, finančním a dalším službám;

80.  připomíná, že nejlepší ochranou proti sociálním důsledkům hospodářské a finanční krize jsou systémy, které uznávají sociální spravedlnost jakožto důležitou zásadu podepřenou důsledným souborem právních předpisů;

81.  doporučuje, aby všechny členské státy co nejdříve upustily od zbývajících výhrad k Evropské sociální chartě; domnívá se, že by Parlament měl podněcovat stálý dialog o pokroku dosaženém v této oblasti; domnívá se, že by měl být účinněji využíván odkaz na Evropskou sociální chartu v článku 151 SFEU, např. zahrnutím prověření z hlediska sociálních práv do posouzení dopadů prováděných Komisí a Parlamentem;

82.  žádá o důraznější opatření, která by pomohla osobám bez domova a zajistila jim přístřeší a podporu – zvláště v době, kdy přetrvávající hospodářská a finanční krize vyhání na ulici stále více osob v nouzi –, odsuzuje právní předpisy a politiky na vnitrostátní nebo místní úrovni, které tyto osoby v nouzi staví mimo zákon, neboť to závažným a nelidským způsobem porušuje základní práva;

83.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby opatření zaměřená na řešení krize byla v souladu s hodnotami a cíli Unie, a především aby kroky Unie v těch zemích eurozóny, které jsou účinky krize postiženy nejvíce, byly v souladu se zásadami právního státu;

84.  naléhavě opakuje svou výzvu Radě, aby mezi tematické oblasti příštího víceletého rámce agentury FRA zařadila téma přístupu nejchudších osob ke všem svým základním právům;

85.  vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech platí v oblasti volného pohybu pracovníků dosud přechodná pravidla; zdůrazňuje, že obavy z negativních dopadů migrace pracovníků nejsou opodstatněné; poukazuje na to, že podle odhadů se v důsledku mobility po rozšíření EU (v období 2004–2009) dlouhodobě zvýšil ukazatel HDP v zemích EU-15 o téměř 1 %(35) ;

86.  konstatuje, že označování volného pohybu jako migrace s cílem mít prospěch ze systémů sociálního zabezpečení, k němuž v poslední době dochází, se nezakládá na faktech(36) ; zdůrazňuje, že jednou z hlavních překážek, které evropským občanům brání požívat základních práv, je diskriminace; upozorňuje na to, že občané EU s trvalým bydlištěm v jiném členském státě mají podle nařízení (ES) č. 883/2004 nárok na rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení;

87.  zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise a členské státy vynakládaly více úsilí na rozvoj a prosazování pracovních práv a základních sociálních práv, což je klíčovým předpokladem pro zajištění rovného zacházení, důstojného zaměstnání a mezd zaručujících důstojné živobytí v Evropské unii;

88.  vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly právo pracovníků na bezpečné a zdravé pracovní podmínky, jak je uvedeno v článku 3 Evropské sociální charty, jako nezbytný předpoklad důstojného života pracovníků a zajištění dodržování jejich základních práv;

89.  zdůrazňuje význam úlohy sociálních partnerů při kolektivním vyjednávání pro zabezpečení základních práv a rovného zacházení s pracovníky, zejména pokud jde o mladé lidi, ženy, osoby se zdravotním postižením a jiné sociálně znevýhodněné skupiny na trhu práce;

Občanství

90.  zdůrazňuje, že v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy a Listiny základních práv v platnost a rovněž s ohledem na rostoucí očekávání občanů a občanské společnosti – o němž svědčí neúspěch dohody ACTA a skandály se sledováním – je nutné v EU posílit a zvýšit demokratickou a institucionální transparentnost a otevřenost, zejména v jejích institucích, orgánech, úřadech a agenturách a v jejích členských státech; zastává názor, že transparentnost a otevřenost jsou klíčovými zásadami, které je nutné dále posilovat a podporovat s cílem zajistit řádnou veřejnou správu a plné zapojení občanské společnosti do rozhodovacího procesu v EU;

91.  vyjadřuje politování nad interinstitucionálním blokováním revize nařízení (ES) č. 1049/2001 o právu na přístup k dokumentům a informacím; vyzývá Radu a Komisi, aby znovu zahájily práci na revizi tohoto nařízení a na základě návrhů Parlamentu zaručily větší transparentnost rozhodovacího procesu v EU a lepší přístup občanů EU k dokumentům; vyzývá všechny instituce, úřady, orgány a agentury EU, aby v plném rozsahu prováděly nařízení (ES) č. 1049/2001, jak jim ukládá Lisabonská smlouva, a konstatuje, že jak vyplývá z judikatury Evropského soudního dvora a stížností podaných veřejnému ochránci práv, dosud tomu tak nečiní; současně vyzývá Radu a Komisi, aby přijaly nezbytná opatření, která umožní transparentním způsobem informovat všeobecnou veřejnost o tom, jak jsou využívány finanční prostředky svěřené členským státům z rozpočtu EU;

92.  zdůrazňuje, že právo na řádnou správu s sebou nese povinnost orgánů informovat občany o jejich základních právech, pomáhat nejchudším osobám s vysvětlením těchto práv a podporovat je v prosazování dodržování těchto práv;

93.  připomíná, že podle článku 21 Všeobecné deklarace lidských práv je s občanstvím spojeno právo všech osob účastnit se veřejného dění ve své zemi; připomíná, že evropské občanství se nevztahuje pouze na právo volit a být volen ve volbách do městských zastupitelstev a v evropských volbách ani na výkon práv, byť zásadních, týkajících se volného pohybu a pobytu; zdůrazňuje proto, že z evropského občanství vyplývá, že každý občan pobývající na území Unie má možnost účastnit se aktivně a bez jakékoli diskriminace demokratického, politického, sociálního a kulturního života členského státu, v němž pobývá, a vykonávat všechna základní politická, občanská, ekonomická, kulturní a sociální práva a svobody, jež jsou v Evropské unii uznávány;

94.  upozorňuje na to, že v zájmu zvýšení podpory hodnot a cílů Unie mezi občany je třeba pořádat kampaně ke zvýšení povědomí a informovanosti, a konkrétně vyzývá k co nejrozsáhlejšímu šíření textů příslušných článků Smlouvy o EU a Listiny základních práv;

95.  vítá rozhodnutí vyhlásit rok 2013 Evropským rokem občanů; vyzývá však Komisi, aby společně s členskými státy i nadále informovala občany EU o jejich právech, aby mohli své občanství EU v plné míře využívat;

96.  vyzývá členské státy, aby zahájily informační kampaně, v nichž budou občany EU informovat o jejich právu volit a být volen ve volbách; vyzývá k provedení nezbytné reformy volebních postupů při volbách do Evropského parlamentu ve všech členských státech s cílem podporovat aktivní občanství EU; vyzývá členské státy, aby podpořily aktivní účast občanů prostřednictvím občanských iniciativ a prostřednictvím uplatňování jejich petičního práva a práva podat stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv;

97.  znovu připomíná význam práce evropského veřejného ochránce práv pro práva jednotlivců; zdůrazňuje, že nezávislost veřejného ochránce práv je důležitá pro zajištění věrohodnosti jeho činnosti, a proto vyzývá ke změně jeho statutu tak, aby bylo oficiálně stanoveno, že členové orgánu, který jej jmenuje, ať už se jedná o bývalé, nebo stávající poslance, nemají možnost na tuto funkci kandidovat;

98.  zdůrazňuje, že právo volného pohybu a pobytu evropských občanů a jejich rodin i svoboda výběru povolání a právo zapojit se do práce formulované ve Smlouvách a zaručované směrnicí o volném pohybu patří k základním právům evropských občanů a pro hostitelské země představují významný hospodářský přínos, přispívají k řešení nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a pracovními příležitostmi a pomáhají vyrovnávat demografický deficit Evropské unie; zdůrazňuje, že uvedená směrnice již stanoví výjimky a omezení týkající se práva volného pohybu; odsuzuje veškeré pokusy o revizi tohoto acquis a požaduje, aby každé porušení těchto předpisů bylo řešeno před Soudním dvorem;

Spravedlnost

99.  zdůrazňuje, že nezávislý, spravedlivý, účinný, nestranný a řádný výkon spravedlnosti, který dodržuje přiměřené lhůty, je zásadním prvkem demokracie a právního státu a jejich věrohodnosti; je znepokojen četnými případy porušení, k nimž v této souvislosti dochází, o čemž svědčí počet odsuzujících rozsudků vynesených proti státům Evropským soudem pro lidská práva; vyzývá členské státy, aby se rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva v plném rozsahu řídily; zdůrazňuje, že v EU nelze tolerovat beztrestnost z důvodu mocenského postavení, použití síly nebo vlivu na jednotlivce nebo soudní či politické orgány;

100.  uznává, že pro přístup ke spravedlnosti mají kromě soudů velký význam mimosoudní a kvazisoudní orgány, jako jsou vnitrostátní organizace působící v oblasti lidských práv, subjekty zabývající se rovností, veřejní ochránci práv, orgány pro ochranu údajů a další instituce s pravomocemi na poli lidských práv; v souvislosti s tím zdůrazňuje, že ve všech členských státech by měly být určeny nebo zřízeny vnitrostátní organizace působící v oblasti lidských práv, které by získaly plnou akreditaci podle tzv. Pařížských zásad (zásady týkající se postavení a činnosti vnitrostátních institucí na ochranu a podporu lidských práv, rezoluce Valného shromáždění OSN 48/134 ze dne 20. prosince 1993); zdůrazňuje, že požadavek na úplnou nezávislost by prospěl i dalším orgánům s pravomocemi v oblasti lidských práv;

101.  vyzývá agenturu FRA, aby ve spolupráci s příslušným zvláštním zpravodajem OSN vypracovala studii o zvláštních právních předpisech a postupech, které jsou odůvodněny bojem proti terorismu, a o jejich souladu se základními právy; odmítá veškeré zvláštní postupy, které v soudních řízeních očividně způsobují nerovnováhu v postavení obžaloby a obhajoby, např. tajná slyšení nebo odsouzení v tajnosti, nebo které dávají vládám zvláštní pravomoci cenzurovat sdělovací prostředky nebo umožňují tajné sledování obyvatelstva; bere na vědomí, že působnost politik pro boj proti terorismu se postupně rozšiřuje na stále větší počet trestných činů a přestupků, což vede zejména ke zvýšenému využívání souhrnných soudních řízení a zvýšení počtu minimálních trestů, které je nutné odpykat v plné výši, a k zaznamenávání informací o obyvatelích, a vyjadřuje nad tím politování;

102.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve své práci v oblasti trestního soudnictví a v provádění pokynů pro procesní záruky, a vyzývá členské státy, aby se v této věci výrazněji angažovaly;

103.  vítá zprávu agentury FRA o přístupu ke spravedlnosti v případech diskriminace v EU a zdůrazňuje, že přístup k spravedlnosti je často složitý a obtížný; domnívá se, že ke zlepšením by mohly patřit zjednodušené postupy a rozšíření podpory poskytované osobám, které se domáhají spravedlnosti;

104.  bere na vědomí srovnávací přehled vydaný Komisí, který se však bohužel týká pouze otázek v oblasti civilního, obchodního a správního soudnictví, přestože Evropský parlament žádal, aby zahrnoval i oblast trestního soudnictví, základních práv a právního státu; požaduje tedy, aby byl tento přehled o zmíněné oblasti rozšířen; zdůrazňuje, že přehled by se měl stát součástí nového kodaňského mechanismu a evropského politického cyklu pro uplatňování článku 2 Smlouvy o EU; dále zdůrazňuje, že jediným cílem zlepšení fungování soudnictví nemůže být pouze to, aby se daná země stala přitažlivější pro investice a podnikání – zacílením v první řadě na efektivitu soudních řízení –, nýbrž že by cílem mělo být i zaručení práva na spravedlivý proces a dodržování základních práv;

105.  naléhavě vyzývá Komisi, aby prozkoumala, zda je v EU účinně uplatňováno právo na přístup ke spravedlnosti v souvislosti s právem všech příslušníků současné generace i generací budoucích žít v životním prostředí vhodném pro jejich zdraví a dobré životní podmínky;

106.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že v některých členských státech slouží ústavní soudy politickým účelům, a připomíná prvořadý význam nezávislého soudnictví;

o
o   o

107.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1) Dokument Rady 10140/11 ze dne 18. května 2011.
(2) Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1.
(3) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.
(4) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
(5) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(6) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(7) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
(8) Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 49.
(9) Přijaté texty, P7_TA(2012)0500.
(10) Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 1026.
(11) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 405.
(12) Úř. věst. C 294 E, 3.12.2009, s. 54.
(13) Úř. věst. C 224 E, 19.8.2010, s. 18.
(14) Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 73.
(15) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 50.
(16) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 112.
(17) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 154.
(18) Přijaté texty, P7_TA(2013)0203.
(19) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 54.
(20) Přijaté texty, P7_TA(2013)0090.
(21) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 121.
(22) Přijaté texty, P7_TA(2013)0444.
(23) Přijaté texty, P7_TA(2013)0315.
(24) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 1.
(25) Přijaté texty, P7_TA(2013)0418.
(26) Přijaté texty, P7_TA(2013)0350.
(27) Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 26.
(28) Přijaté texty, P7_TA(2013)0045.
(29) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 75.
(30) Usnesení 1872(2012) Parlamentního shromáždění Rady Evropy přijaté dne 24. dubna 2012.
(31) Regionální studie: správa vnějších hranic Evropské unie a její dopad na lidská práva migrantů, zpráva zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva Françoise Crépeaua, 24. dubna 2013, A/HRC/23/46.
(32) Zpráva agentury FRA o základních právech na jižní námořní hranici Evropy, březen 2013.
(33) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 9.
(34) Přijaté texty, P7_TA(2013)0594.
(35) Vývoj v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti v Evropě 2011, kapitola 6: Pracovní mobilita v EU a dopad rozšíření, s. 274.
(36) Viz „Zjišťovací analýza dopadu nároků neaktivních osob migrujících v rámci EU na zvláštní nepříspěvkové peněžní dávky a zdravotní péči poskytované podle místa bydliště na systémy sociálního zabezpečení členských států“, GŘ pro zaměstnanost, závěrečná zpráva společností ICF GHK a Milieu Ltd. ze dne 14. října 2013.

Poslední aktualizace: 30. května 2017Právní upozornění