Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2013/2130(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0120/2014

Předložené texty :

A7-0120/2014

Rozpravy :

Hlasování :

PV 13/03/2014 - 14.13
CRE 13/03/2014 - 14.13
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2014)0249

Přijaté texty
PDF 405kWORD 105k
Čtvrtek, 13. března 2014 - Štrasburk
Provádění Lisabonské smlouvy s ohledem na Evropský parlament
P7_TA(2014)0249A7-0120/2014

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2014 o provádění Lisabonské smlouvy s ohledem na Evropský parlament (2013/2130(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 20. října 2010 o revizi rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí(1),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o volbách do Evropského parlamentu v roce 2014(2) a ze dne 4. července 2013 o zlepšení praktických opatření pro konání evropských voleb v roce 2014(3),

–  s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí(4),

–  s ohledem na probíhající jednání o revizi interinstitucionální dohody ze dne 20. listopadu 2002 mezi Evropským parlamentem a Radou o přístupu Evropského parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. května 2009 o nové úloze a odpovědnostech Parlamentu při provádění Lisabonské smlouvy(6),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0120/2014),

A.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva prohlubuje demokratickou legitimitu Evropské unie tím, že posiluje úlohu Evropského parlamentu v rámci postupu vedoucího k volbě předsedy Evropské komise a slavnostnímu zahájení činnosti Evropské komise;

B.  vzhledem k tomu, že podle nového postupu stanoveného Lisabonskou smlouvou pro volbu předsedy Evropské komise zvolí Parlament předsedu Evropské komise většinou hlasů všech svých členů;

C.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva stanoví, že Evropská rada by měla při navrhování kandidáta na předsedu Evropské komise zohlednit výsledky voleb do Evropského parlamentu a měla by tuto záležitost s novým Parlamentem konzultovat;

D.  vzhledem k tomu, že jednotlivé největší evropské politické strany v současnosti jmenují svého kandidáta na funkci předsedy Komise;

E.  vzhledem k tomu, že zvolený předseda nové Komise by měl plně využít výsad, které mu uděluje Lisabonská smlouva, a učinit všechny přiměřené kroky, aby zajistil účinné fungování příští Komise bez ohledu na její velikost, která se v důsledku rozhodnutí Evropské rady nesníží tak, jak Lisabonská smlouva předpokládala;

F.  vzhledem k tomu, že by měla být posílena odpovědnost Komise vůči Parlamentu prostřednictvím ročního a víceletého programování Unie, jakož i vytvořením symetrie mezi většinami požadovanými pro zvolení předsedy Komise a pro návrh na vyslovení nedůvěry;

G.  vzhledem k tomu, že je třeba posílit úlohu Parlamentu jako orgánu určujícího program v legislativních záležitostech a že je třeba plně provést zásadu, podle níž v legislativních záležitostech Parlament a Rada jednají jako rovnocenné subjekty, která je zakotvena v Lisabonské smlouvě;

H.  vzhledem k tomu, že u příležitosti slavnostního zahájení činnosti nové Komise by měly být revidovány a vylepšeny stávající interinstitucionální dohody;

I.  vzhledem k tomu, že článek 36 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví, že vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (vysoký představitel) pravidelně konzultuje s Evropským parlamentem hlavní hlediska a základní volby společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky a informuje jej o vývoji těchto politik; vysoký představitel zajišťuje, aby názory Evropského parlamentu byly náležitě brány v úvahu;

J.  vzhledem k tomu, že v prohlášení vysoké představitelky o politické odpovědnosti(7), které učinila u příležitosti přijetí rozhodnutí Rady o ESVČ, se uvádí, že vysoká představitelka přezkoumá a v nezbytných případech navrhne úpravu stávajících ustanovení(8) o přístupu poslanců Evropského parlamentu k utajovaným dokumentům a k informacím v oblasti bezpečnostní a obranné politiky;

K.  vzhledem k tomu, že čl. 218 odst. 10 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví, že Evropský parlament je okamžitě a plně informován ve všech etapách postupu sjednávání a uzavírání mezinárodních smluv, a vzhledem k tomu, že toto ustanovení se vztahuje rovněž na smlouvy týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky;

Legitimita a politická odpovědnost Komise

(Slavnostní zahájení činnosti a odvolání Komise)

1.  zdůrazňuje nutnost posílit demokratickou legitimitu, nezávislost a politickou úlohu Komise; konstatuje, že nový postup, kdy předsedu Komise volí Parlament, posílí legitimitu a politickou úlohu Komise a dodá evropským volbám na významu, jelikož vznikne přímá vazba mezi rozhodnutím voličů ve volbách do Evropského parlamentu a volbou předsedy Komise;

2.  zdůrazňuje, že by měly být v úplnosti provedeny možnosti posílení demokratické legitimity Evropské unie, které stanovila Lisabonská smlouva, mj. tím, že kandidáty na funkci předsedy Komise jmenují evropské politické strany, čímž získají evropské volby nový politický rozměr a dojde k užšímu provázání hlasování občanů v evropských volbách s volbou předsedy Komise Evropským parlamentem;

3.  naléhavě žádá příští konvent, aby přehodnotil způsob, jakým je sestavována Komise, s cílem posílit její demokratickou legitimitu; naléhavě žádá příštího předsedu Komise, aby uvážil, jakým způsobem složení, budování a politické priority Komise posílí politiku, která bude blízká občanům;

4.  znovu potvrzuje, že všechny evropské politické strany by měly jmenovat své kandidáty na předsedu Komise dostatečně dlouho před plánovaným datem voleb do Evropského parlamentu;

5.  očekává, že kandidáti na předsedu Komise budou hrát významnou úlohu v kampani pro volby do Evropského parlamentu a budou ve všech členských státech šířit a propagovat politický program své evropské politické strany;

6.  znovu opakuje svou výzvu Evropské radě, aby včas a před volbami vyjasnila, jak hodlá při navrhování kandidáta na předsedu Komise zohlednit volby do Evropského parlamentu a respektovat rozhodnutí občanů, a to v rámci konzultací, které budou vedeny mezi Parlamentem a Evropskou radou podle prohlášení č. 11, které je přílohou Lisabonské smlouvy; v této souvislosti znovu žádá Evropskou radu, aby s Evropským parlamentem dohodla podrobnosti konzultací uvedených v čl. 17 odst. 7 SEU a aby zajistila hladký průběh postupu vedoucího k volbě předsedy Evropské komise, jak je uvedeno v prohlášení č. 11 k čl. 17 odst. 6 a odst. 7 Smlouvy o Evropské unii;

7.  žádá, aby co nejvíce členů příští Komise bylo vybráno z řad zvolených poslanců Evropského parlamentu;

8.  zastává názor, že nově zvolený předseda Komise by měl v procesu výběru ostatních členů Komise jednat nezávisleji; vyzývá vlády členských států, aby předložily genderově vyvážené návrhy kandidátů; naléhavě žádá nově zvoleného předsedu Komise, aby vůči vládám členských států trval na tom, že kandidáti na funkci komisaře mu musí umožňovat sestavení genderově vyváženého sboru a umožnit mu odmítnout jakýkoli návrh kandidáta, který neprokáže celkovou způsobilost, evropanství či nepochybnou nezávislost;

9.  zastává názor, že kromě politické dohody, které bylo dosaženo na zasedání Evropské rady ve dnech 11. a 12. prosince 2008, a v návaznosti na rozhodnutí Evropské rady ze dne 22. května 2013 o počtu členů Evropské komise by měla být předpokládána dodatečná opatření pro účinnější fungování Komise v souvisejících oblastech, jako např. jmenování komisařů bez portfolia či zřízení systému místopředsedů Komise, kteří by byli odpovědní za hlavní tematické celky a měli by pravomoc koordinovat činnost Komise v příslušných oblastech, aniž bude dotčeno právo jmenovat jednoho komisaře za každý členský stát a hlasovací právo všech komisařů;

10.  vyzývá příští konvent, aby se znovu zabýval otázkou velikosti Komise, jakož i její strukturou a fungováním;

11.  domnívá se, že složení Evropské komise musí zajistit stabilitu počtu a obsahu portfolií a zároveň zajistit vyvážený rozhodovací proces;

12.  zdůrazňuje, že jak uvádí bod 2 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí, než Parlament navrhovaného kandidáta na předsedu Komise zvolí, měl by být tento kandidát požádán, aby poté, co jej Evropská rada navrhne, představil Evropskému parlamentu hlavní politické směry pro své funkční období, na což by navázala komplexní výměna názorů;

13.  naléhavě žádá budoucího navrženého předsedu Komise, aby řádně zohlednil návrhy a doporučení týkající se právních předpisů Evropské unie, jež dříve podal Parlament na základě zpráv nebo usnesení z vlastního podnětu, které získaly podporu široké většiny poslanců Evropského parlamentu a jimiž se předešlá Komise do konce svého funkčního období dostatečně nezabývala;

14.  zastává názor, že při budoucí revizi Smluv by měla být většina, která je v současné době požadována podle článku 234 Smlouvy o fungování Evropské unie pro návrh na vyslovení nedůvěry Komisi, snížena tak, aby byla požadována pouze většina všech poslanců Evropského parlamentu, aniž by tím bylo ohroženo fungování orgánů;

15.  domnívá se, že aniž by tím byla dotčena kolektivní odpovědnost celého sboru za kroky Komise, mohli by být jednotliví komisaři činěni odpovědnými za kroky svých generálních ředitelství;

Legislativní podnět a činnost

(parlamentní pravomoci a kontrola)

16.  zdůrazňuje, že záměrem Lisabonské smlouvy bylo dosáhnout pokroku při zajišťování transparentnějších a demokratičtějších rozhodovacích postupů, jež budou výrazem cíle Smlouvy sjednotit národy Evropy v užším svazku, v němž budou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům, a to posílením role Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů, čímž se zajistí demokratičtější a transparentnější postupy pro přijímání aktů Unie, které jsou vzhledem k dopadům těchto aktů na občany a podniky zásadní; upozorňuje však, že dosažení tohoto demokratického cíle je ohroženo, pokud orgány EU navzájem nerespektují své pravomoci, postupy stanovené ve Smlouvách a zásadu loajální spolupráce;

17.  zdůrazňuje, že je zapotřebí skutečné spolupráce mezi orgány zapojenými do legislativního postupu, pokud jde o výměnu dokumentů, jako jsou právní stanoviska, s cílem umožnit konstruktivní, upřímný a právně platný dialog mezi nimi;

18.  konstatuje, že od vstupu Smlouvy o fungování EU v platnost se Parlament osvědčil jako odhodlaný a odpovědný společný normotvůrce a že vzájemné působení mezi Parlamentem a Komisí je celkově spíše pozitivní a založené na stálé komunikaci a kooperativním přístupu;

19.  zastává názor, že jakkoli je celkové hodnocení interinstitucionálních vztahů mezi Parlamentem a Komisí kladné, stále existuje řada problémů a nedostatků, které vyžadují bližší pozornost a opatření;

20.  zdůrazňuje, že snaha o účinnost nesmí znamenat horší kvalitu právních předpisů nebo ústup od vlastních cílů Parlamentu; zastává názor, že vedle této snahy o účinnost musí Parlament zachovat náležité legislativní normy a nadále sledovat své cíle, při současném zajištění toho, aby právní předpisy byly vhodně koncipované, odpovídaly jasně určeným potřebám a byly rovněž v souladu se zásadou subsidiarity;

21.  zdůrazňuje, že výzva týkající se transparentnosti je stále přítomna a je společná všem institucím, především v dohodách v prvním čtení; upozorňuje, že Parlament na tuto výzvu náležitě reagoval tím, že přijal nové články 70 a 70a svého jednacího řádu;

22.  je znepokojen problémy, které stále existují při uplatňování řádného legislativního postupu, zvláště v rámci společné zemědělské politiky (SZP), společné rybářské politiky (SRP) a prostoru svobody, bezpečnosti a práva („Stockholmský program“), jakož i při slaďování aktů bývalého třetího pilíře s hierarchií norem Lisabonské smlouvy, a obecně pokračující „asymetrií“ transparentnosti zapojení Komise do přípravných prací obou orgánů podílejících se na legislativní činnosti; v této souvislosti upozorňuje na význam toho, aby byly pracovní metody Rady upraveny tak, aby umožňovaly zástupcům Parlamentu účast na některých jejích zasedáních, pokud to bude řádně zdůvodněno na základě zásady skutečné vzájemné spolupráce mezi orgány;

23.  upozorňuje, že volba správného právního základu, jak to potvrzuje Soudní dvůr, je otázkou ústavní, neboť vymezuje existenci a rozsah pravomocí EU, postupy, které je třeba dodržovat, a příslušné pravomoci institucionálních subjektů zapojených do přijímání aktů; vyjadřuje politování nad tím, že Parlament musí opakovaně k Soudnímu dvoru podávat žaloby na zrušení aktů přijatých Radou z důvodu volby právního základu, včetně dvou aktů přijatých na základě bývalého „třetího pilíře“ dlouho po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost(9);

24.  varuje před obcházením práva Parlamentu vytvářet právní předpisy začleňováním ustanovení, která by měla podléhat řádnému legislativnímu postupu, do návrhů aktů Rady prostřednictvím pouhých obecných zásad Komise nebo nepoužitelných prováděcích aktů či aktů v přenesené pravomoci, případně nepředložením návrhů právních předpisů nezbytných pro provádění společné obchodní politiky nebo mezinárodních obchodních a investičních dohod;

25.  žádá Komisi, aby lépe využívala fázi legislativních příprav, zejména cenné příspěvky shromážděné na základě zelených a bílých knih, a aby pravidelně informovala Evropský parlament o přípravných pracích svých útvarů, a to za stejných podmínek jako Radu;

26.  zastává názor, že Parlament by měl dále rozvinout a plně využít svou autonomní strukturu k posuzování dopadů veškerých podstatných změn nebo úprav původních návrhů předložených Komisí;

27.  zdůrazňuje, že Evropský parlament by měl u legislativních a pozměňovacích návrhů, které přezkoumává v rámci legislativního postupu, rovněž posílit své nezávislé posouzení jejich dopadů na základní práva a ustavit mechanismy, jež by monitorovaly případy porušování lidských práv;

28.  vyjadřuje politování nad tím, že ačkoli Komise formálně plní svou povinnost a do tří měsíců odpovídá na žádosti Parlamentu o legislativní podněty, nenavrhuje vždy reálné a podstatné návazné kroky;

29.  žádá, aby bylo při příští revizi Smluv plně uznáno právo legislativního podnětu Parlamentu tím, že bude stanovena povinnost Komise zabývat se všemi žádostmi, které Parlament podá podle článku 225 SFEU, a to předložením legislativního návrhu v příslušné časové lhůtě;

30.  domnívá se, že při příští revizi Smluv by pravomoc Komise brát legislativní návrhy zpět měla být omezena na případy, kdy po přijetí stanoviska Parlamentu v prvním čtení bude Parlament souhlasit s tím, že návrh již není odůvodněný v důsledku změněných okolností;

31.  upozorňuje, že Parlament v zásadě uvítal zakotvení aktů v přenesené pravomoci v článku 290 Smlouvy o fungování EU, neboť je tak zajištěn větší prostor pro dohled, zdůrazňuje ale, že propůjčení těchto přenesených pravomocí, stejně jako prováděcích pravomocí podle článku 291, není nikdy povinností; bere na vědomí, že používání aktů v přenesené pravomoci by mělo být zváženo v případech, kdy je zapotřebí pružnosti a účinnosti, jichž není možné dosáhnout prostřednictvím řádného legislativního postupu, avšak za předpokladu, že v základním aktu jsou výslovně vymezeny cíl, obsah, rozsah a doba trvání daného přenesení a jasně stanoveny podmínky, jimž přenesení podléhá; vyjadřuje své znepokojení nad tendencí Rady trvat na používání prováděcích aktů v případě ustanovení, kdy by měl být použit pouze základní akt či akty v přenesené pravomoci; zdůrazňuje, že zákonodárce může rozhodnout o tom, že k přijetí určitých prvků mohou být použity prováděcí akty pouze tehdy, pokud tyto prvky nepředstavují žádnou další politickou orientaci; bere na vědomí, že článek 290 výslovně omezuje oblast působnosti aktů v přenesené pravomoci na ty prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné, a že tudíž akty v přenesené pravomoci nemohou být použity v případě pravidel, jež jsou podstatná pro předmět daných právních předpisů;

32.  upozorňuje na to, že je nutné náležitě rozlišovat mezi podstatnými prvky legislativního aktu, o nichž může legislativní orgán rozhodnout pouze v legislativním aktu samém, a různými nepodstatnými prvky, které mohou být doplněny nebo pozměněny prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci;

33.  má za to, že akty v přenesené pravomoci mohou být flexibilním a účinným nástrojem; zdůrazňuje význam volby mezi akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty z hlediska dodržování požadavků stanovených ve Smlouvě, při současné ochraně zákonodárných výsad Parlamentu, a znovu opakuje svou žádost Komisi a Radě, aby se s Parlamentem dohodly na uplatnění kritéria pro použití článků 290 a 291 SFEU, aby nebyly namísto aktů v přenesené pravomoci uplatňovány prováděcí akty;

34.  naléhavě vyzývá Komisi, aby podle bodu 15 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí odpovídajícím způsobem zapojovala Parlament do fáze přípravy aktů v přenesené pravomoci a aby poskytovala jeho poslancům veškeré relevantní informace;

35.  žádá Komisi, aby dodržovala rámcovou dohodu týkající se přístupu odborníků Parlamentu na schůze odborníků Komise tak, že zabrání tomu, aby byly považovány za schůze „komitologických“ výborů, pokud jsou na nich projednávány jiné záležitosti než prováděcí opatření ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011;

36.  upozorňuje na zvláštní význam a důsledky začlenění Listiny základních práv do Lisabonské smlouvy; poukazuje na skutečnost, že při provádění práva Unie je Listina pro orgány EU a pro členské státy právně závazná, čímž přetváří základní hodnoty v konkrétní práva;

37.  připomíná, že Lisabonská smlouva zavedla nové právo zahájit evropskou občanskou iniciativu; zdůrazňuje, že je třeba odstranit všechny technické a byrokratické překážky, které stále brání jejímu účinnému využívání, a vybízí k aktivní účasti občanů na utváření politik EU;

38.  zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva poskytuje vnitrostátním parlamentům větší roli, a upozorňuje, že kromě úlohy, kterou hrají při sledování dodržování zásad subsidiarity a proporcionality, mohou představovat a představují přínos pro politický dialog; domnívá se, že aktivní úloha, kterou mohou vnitrostátní parlamenty sehrávat v oblasti ovlivňování činnosti členů Rady ministrů a dobré spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty, může pomoci při vytváření zdravé parlamentní protiváhy k uplatňování výkonné moci v rámci fungování EU; odkazuje rovněž na odůvodněná stanoviska předkládaná vnitrostátními parlamenty podle čl. 7 odst. 2 protokolu č. 2, podle kterých neumožňuje široký rozsah pravomocí přenášených podle článku 290 Smlouvy o fungování EU v navrhovaných aktech posoudit, zda by konkrétní legislativní praxe byla v souladu se zásadou subsidiarity, či nikoli;

Mezinárodní vztahy

(parlamentní pravomoci a kontrola)

39.  připomíná, že Lisabonská smlouva posílila úlohu a pravomoci Evropského parlamentu v oblasti mezinárodních dohod, a zdůrazňuje, že mezinárodní dohody se v současné době stále častěji zaměřují na oblasti dotýkající se každodenního života občanů, které tradičně – a také podle primárního práva EU – spadají pod řádné legislativní postupy; domnívá se, že je nezbytné, aby ustanovení čl. 218 odst. 10 Smlouvy o fungování EU, který stanoví, že Parlament musí být okamžitě a plně informován ve všech etapách postupu pro uzavírání mezinárodních dohod, bylo používáno způsobem, který je v souladu s článkem 10 Smlouvy o EU, podle kterého je fungování Unie založeno na zastupitelské demokracii, což vyžaduje transparentnost a demokratickou rozpravu o otázkách, které jsou předmětem přijímaných rozhodnutí;

40.  připomíná, že zamítnutí dohod SWIFT a ACTA bylo projevem toho, jak Parlament využívá své nově získané výsady;

41.  s ohledem na článek 18 SEU zdůrazňuje odpovědnost vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise za zajištění soudržnosti vnější činnosti EU; rovněž upozorňuje na to, že vysoká představitelka, místopředsedkyně je v souladu s články 17 a 36 SEU odpovědná Parlamentu, vůči němuž jí ze Smlouvy rovněž plynou určité povinnosti;

42.  pokud jde o mezinárodní dohody, připomíná výsadu Parlamentu požádat Radu, aby neschvalovala zahájení vyjednávání, dokud Parlament nevyjádří své stanovisko k navrhovanému mandátu pro vyjednávání, a je přesvědčen, že by mělo být zváženo přijetí rámcové dohody s Radou;

43.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby Komise předem informovala Parlament o svém záměru zahájit mezinárodní vyjednávání a aby měl Parlament skutečně možnost zaujmout informované stanovisko k mandátu k danému jednání a toto stanovisko bylo zohledněno; trvá na tom, že mezinárodní dohody by měly obsahovat odpovídající podmínky, aby splňovaly článek 21 SEU;

44.  přisuzuje značný význam začleňování doložky o lidských právech do mezinárodních dohod a kapitol o udržitelném rozvoji do obchodních a investičních dohod, přičemž vyjadřuje spokojenost s iniciativami Parlamentu při přijímání plánů s ohledem na klíčové podmínky; připomíná Komisi, že je nezbytné, aby zohledňovala názory a usnesení Parlamentu a poskytovala zpětnou vazbu ohledně jejich začleňování do jednání o mezinárodních dohodách a do návrhů právních předpisů; doufá, že budou včas k dispozici nástroje, které jsou zapotřebí k provádění investiční politiky EU;

45.  v souladu s čl. 218 odst. 10 SFEU požaduje, aby byl Parlament neprodleně, plně a přesně informován ve všech fázích postupů uzavírání mezinárodních dohod, včetně dohod uzavíraných v oblasti SZBP, a aby mu byl umožněn přístup k podkladům Unie k jednání na základě odpovídajících postupů a podmínek, aby tak bylo zajištěno, že Parlament bude moci přijmout konečné rozhodnutí s důkladnou znalostí předmětné věci; zdůrazňuje, že aby bylo toto ustanovení smysluplné, měli by mít členové příslušných výborů přístup k mandátům pro vyjednávání a dalším relevantním podkladům jednání;

46.  při dodržení zásady, že souhlas Parlamentu s mezinárodními dohodami nemůže být podmíněný, podotýká, že Parlament je oprávněn vydávat doporučení, pokud jde o praktické uplatňování dohod; proto žádá, aby Komise Parlamentu předkládala pravidelné zprávy o provádění mezinárodních dohod, včetně oblasti lidských práv a dalších podmínek těchto dohod;

47.  připomíná, že je třeba se vyvarovat předběžného provádění mezinárodních dohod dříve, než je schválí Parlament, pokud Parlament nedá souhlas k uplatnění výjimky; zdůrazňuje, že pravidla potřebná pro vnitřní uplatňování mezinárodních dohod nemůže přijímat samotná Rada v rámci svého rozhodnutí o uzavření dohody a že musí být plně dodrženy odpovídající legislativní postupy stanovené ve Smlouvách;

48.  znovu potvrzuje, že je nutné, aby Parlament přijímal nezbytná opatření s cílem sledovat provádění mezinárodních dohod;

49.  trvá na tom, že Parlament by měl být zapojen do rozhodování ohledně pozastavení nebo ukončení mezinárodních dohod, k jejichž uzavření je třeba jeho souhlasu;

50.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni, aby v souladu s prohlášením o politické odpovědnosti rozšířila systematické konzultace s Parlamentem před předložením nových strategických či politických dokumentů a mandátů;

51.  s ohledem na závazek přijatý vysokou představitelkou, místopředsedkyní v prohlášení o politické odpovědnosti žádá urychlené uzavření jednání o interinstitucionální dohodě mezi Evropským parlamentem, Radou a vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o přístupu Evropského parlamentu k utajovaným informacím, jež má k dispozici Rada a Evropská služba pro vnější činnost v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky;

52.  znovu žádá podávání politických zpráv z delegací Unie nejvýše postaveným představitelům Parlamentu v rámci regulovaného přístupu;

53.  vyzývá k přijetí čtyřstranného memoranda o porozumění mezi Evropským parlamentem, Radou, Komisí a ESVČ ve věci koherentního a účinného poskytování informací v oblasti vnějších vztahů;

54.  připomíná, že Evropský parlament je nyní plnohodnotným institucionálním subjektem v oblasti bezpečnostních politik, a je proto oprávněn, aby se aktivně podílel na stanovování prvků a priorit těchto politik a na hodnocení nástrojů v této oblasti, přičemž tento proces mají společně provádět Evropský parlament, vnitrostátní parlamenty a Rada; domnívá se, že Evropský parlament by měl hrát klíčovou úlohu při hodnocení a stanovování politik vnitřní bezpečnosti, neboť mají významný vliv na základní práva všech osob žijících v EU; zdůrazňuje proto, že je nutné, aby tyto politiky spadaly do oblasti působnosti jediného přímo voleného evropského orgánu, pokud jde o kontrolu a demokratický dohled;

55.  zdůrazňuje, že Smlouva o fungování Evropské unie rozšířila působnost výlučných pravomocí Unie v oblasti společné obchodní politiky, které nyní zahrnují nejen všechny aspekty obchodu, ale také přímé zahraniční investice; upozorňuje na skutečnost, že Parlament je nyní plně způsobilý, aby spolu s Radou přijímal rozhodnutí v otázkách tvorby právních předpisů a schvalování obchodních a investičních dohod;

56.  zdůrazňuje význam loajální a účinné spolupráce mezi orgány EU v rámci jejich příslušných pravomocí při projednávání právních předpisů a mezinárodních dohod s cílem předvídat tendence vývoje v obchodní a hospodářské oblasti, určovat priority a možnosti, stanovovat střednědobé a dlouhodobé strategie, vytyčovat mandáty pro mezinárodní dohody, provádět rozbor / předkládat a přijímat právní předpisy a sledovat provádění obchodních a investičních dohod a také dlouhodobé iniciativy v oblasti společné obchodní politiky;

57.  zdůrazňuje význam pokračování procesu vytváření účinných kapacit, včetně přidělení potřebných zaměstnanců a finančních zdrojů, k aktivnímu vymezení a dosažení politických cílů v oblasti obchodu a investic a zároveň k zajištění právní jistoty, účinnosti vnější činnosti EU a dodržování zásad a cílů zakotvených ve Smlouvách;

58.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit plynulý tok včasných, přesných, úplných a nestranných informací umožňujících kvalitní rozbor potřebný k posílení způsobilosti a pocitu odpovědnosti tvůrců politik v Parlamentu a k většímu interinstitucionálnímu synergickému účinku v oblasti společné obchodní politiky a také zajistit, aby byl Parlament ve všech fázích plně a přesně informován, včetně uplatnění vhodných postupů a podmínek přístupu k textům, o nichž se jedná, a aby Komise iniciativně vyvíjela veškeré úsilí k zajištění tohoto toku informací; dále zdůrazňuje důležitost informací, které jsou poskytovány Parlamentu s cílem zajistit, aby nedošlo k nežádoucím situacím, jež by mohly vést k nedorozuměním mezi orgány, a oceňuje v této souvislosti pravidelné technické informační schůzky, které na celou řadu témat pořádá Komise; vyjadřuje politování nad skutečností, že závažné informace se v řadě případů dostávají do Parlamentu prostřednictvím alternativních kanálů, a nikoliv od Komise;

59.  opakuje, že je nutné, aby orgány při provádění Smluv, sekundárních právních předpisů a rámcové dohody spolupracovaly, a že je třeba, aby Komise v celém průběhu přípravy, přijímání a provádění právních předpisů v oblasti společné obchodní politiky postupovala nezávisle a transparentně a považuje její roli v tomto procesu za klíčovou;

Ústavní dynamika

(interinstitucionální vztahy a interinstitucionální dohody)

60.  zdůrazňuje, že podle čl. 17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU) má Komise předkládat podněty s cílem dosáhnout interinstitucionálních dohod o jednoletých a víceletých programech Unie; upozorňuje na nutnost zapojit v ranější fázi nejen Parlament, ale i Radu do příprav ročního pracovního programu Komise a zdůrazňuje, jak je důležité zajistit realistickou a spolehlivou tvorbu programu, kterou bude možné efektivně provádět a jež se stane základem interinstitucionálního plánování; zastává názor, že v zájmu zvýšení politické odpovědnosti Komise vůči Parlamentu by mohl být stanoven přezkum v polovině období, v jehož rámci by Komise zhodnotila celkové plnění ohlášeného mandátu;

61.  poukazuje na skutečnost, že čl. 17 odst. 8 SEU výslovně zakotvuje zásadu, že Komise je politicky odpovědná Evropskému parlamentu, což je klíčové pro řádné fungování politického systému EU;

62.  zdůrazňuje, že podle čl. 48 odst. 2 SEU má Parlament pravomoc navrhovat změny Smlouvy a že tohoto práva využije pro předložení nových podnětů pro budoucí Evropu a institucionální rámec EU;

63.  zastává názor, že rámcová dohoda uzavřená mezi Parlamentem a Komisí a její pravidelné aktualizace jsou nezbytné pro posílení a rozvoj strukturované spolupráce obou orgánů;

64.  vítá skutečnost, že rámcová dohoda přijatá v roce 2010 značně posílila politickou odpovědnost Komise vůči Parlamentu;

65.  zdůrazňuje, že pravidla dialogu a přístupu k informacím umožňují komplexnější parlamentní kontrolu činností Komise, čímž přispívají k rovnému přístupu k Parlamentu a Radě ze strany Komise;

66.  konstatuje, že určitá ustanovení nynější rámcové dohody je nutné ještě provést a rozvinout; navrhuje, aby končící Parlament přijal obecnou linii takového zlepšení, aby mohl nově nastupující Parlament příslušné návrhy zvážit;

67.  vyzývá Komisi, aby společně s Parlamentem konstruktivně zhodnotila stávající rámcovou dohodu a její provádění se zvláštním zřetelem na vyjednávání, přijímání a provádění mezinárodních dohod;

68.  zastává názor, že v tomto funkčním období by měly být plně prozkoumány možnosti dané současnými Smlouvami pro posílení politické odpovědnosti výkonné moci a zjednodušení stávajících ustanovení o legislativní a politické spolupráci;

69.  připomíná, že řada otázek, jako jsou akty v přenesené pravomoci, prováděcí opatření, posouzení dopadů, zpracování legislativních podnětů a parlamentní otázky, vyžaduje aktualizaci s ohledem na zkušenosti získané během tohoto legislativního období;

70.  lituje, že zůstává nezodpovězen jeho opakovaný požadavek na opětovné projednání interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2003 s cílem zohlednit nové legislativní prostředí vytvořené Lisabonskou smlouvou, upevnit stávající osvědčené postupy a aktualizovat tuto dohodu v souladu s programem inteligentní regulace;

71.  vyzývá Radu ministrů, aby vyjádřila své stanovisko k možnosti účasti v třístranné dohodě s Parlamentem a Komisí s cílem dosáhnout dalšího pokroku v záležitostech, které již byly uvedeny v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů;

72.  zastává názor, že záležitosti výhradně spojené se vztahy mezi Parlamentem a Komisí by měly být nadále předmětem dvoustranné rámcové dohody; zdůrazňuje, že Parlament se nespokojí s ničím menším, než s tím, čeho lze dosáhnout v rámci stávající rámcové dohody;

73.  domnívá se, že mezi hlavní výzvy konstitučního rámce Lisabonské smlouvy patří riziko mezivládní činnosti, která ohrožuje „metodu Společenství“, a oslabuje tak úlohu Parlamentu a Komise ve prospěch institucí zastupujících vlády členských států;

74.  zdůrazňuje, že článek 2 SEU obsahuje seznam společných hodnot, na nichž je Unie založena; domnívá se, že jejich dodržování by měla náležitě zajistit jak Unie, tak členské státy; poukazuje na to, že je třeba stanovit řádný legislativní a institucionální systém, který by hodnoty Unie ochránil;

75.  vyzývá všechny orgány EU a vlády a parlamenty členských států, aby na základě nového institucionálního a právního rámce vytvořeného Lisabonskou smlouvou navrhly komplexní vnitřní politiku Unie v oblasti lidských práv, která na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU zajistí účinné mechanismy odpovědnosti, jejichž cílem bude řešit porušování lidských práv;

o
o   o

76.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 98.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0462.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0323.
(4) Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47.
(5) Úř. věst. C 298, 30.11.2002, s. 1.
(6) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 37.
(7) Úř. věst. C 210, 3.8.2010, s. 1.
(8) Interinstitucionální dohoda ze dne 20. listopadu 2002 mezi Evropským parlamentem a Radou týkající se přístupu Evropského parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky (Úř. věst. C 298, 30.11.2002, s. 1).
(9) Viz rozhodnutí Rady 2013/129/EU ze dne 7. března 2013 o podrobení 4-metamfetaminu kontrolním opatřením a prováděcí rozhodnutí Rady 2013/496/EU ze dne 7. října 2013 o podrobení 5-(2-aminopropyl)indolu kontrolním opatřením.

Právní upozornění - Ochrana soukromí