ZPRÁVA o úloze politiky soudržnosti v nejvzdálenějších regionech Evropské unie v souvislosti se strategií Evropa 2020

29. 3. 2012 - (2011)2195 (INI)

Výbor pro regionální rozvoj
Zpravodaj: Nuno Teixeira

Postup : 2011/2195(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A7-0084/2012

Předložené texty :

A7-0084/2012

Rozpravy :

Hlasování :

PV 18/04/2012 - 7.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2012)0125

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
STANOVISKO Rozpočtového výboru
STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o úloze politiky soudržnosti v nejvzdálenějších regionech Evropské unie v souvislosti se strategií Evropa 2020

(2011)2195 (INI)

Evropský parlament,

– s ohledem na společná ustanovení článků 355 a 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), která přiznávají nejvzdálenějším regionům zvláštní postavení, a na čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU o režimu státních podpor pro tyto regiony,

– s ohledem na článek 174 a následující články SFEU, které stanovují cíl hospodářské, sociální a územní soudržnosti a které definují strukturální finanční nástroje k jejímu dosažení,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. května 2004 s názvem „Posílené partnerství pro nejvzdálenější regiony“ (COM(2004)0343),

– s ohledem na své usnesení ze dne 28. září 2005 o posíleném partnerství pro nejvzdálenější regiony[1],

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. září 2007 s názvem „Strategie pro nejvzdálenější regiony: výsledky a výhledy do budoucnosti“ (COM(2007)0507) a na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Strategie pro nejvzdálenější regiony: výsledky a výhledy do budoucnosti“ (SEK(2007)1112) ze dne 12. září 2007, který je k tomuto sdělení připojen,

– s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2008 o strategii pro nejvzdálenější regiony: výsledky a výhledy do budoucnosti[2],

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. října 2008 s názvem „Nejvzdálenější regiony: přínos pro Evropu“ (COM(2008)0642),

– s ohledem na společné memorandum nejvzdálenějších regionů ze dne 14. října 2009 o nejvzdálenějších regionech v horizontu roku 2020,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 s názvem „EVROPA 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

– s ohledem na memorandum Španělska, Francie, Portugalska a nejvzdálenějších regionů ze dne 7. května 2010 o obnovené vizi evropské strategie pro nejvzdálenější regiony,

– s ohledem na závěry 3022. schůze Rady ve složení pro obecné záležitosti ze dne 14. června 2010[3],

– s ohledem na první zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 24. září 2010 o účincích reformy programu POSEI z roku 2006 (COM(2010)0501),

– s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. září 2010, kterým se stanoví zvláštní opatření v oblasti zemědělství ve prospěch nejvzdálenějších regionů Unie (COM(2010)0498),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. června 2011 s názvem „Rozpočet – Evropa 2020“ (COM(2011)0500 – část 1 a 2),

– s ohledem na návrh nařízení Rady ze dne 29. června 2011, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (COM(2011)0398),

– s ohledem na zprávu pro člena Evropské komise Michela Barniera s názvem „Nejvzdálenější evropské regiony a jednotný trh: vliv EU ve světě“ ze dne 12. října 2011, kterou předložil Pedro Solbes Mira,

– s ohledem na sdělení Komise Evropské radě ze dne 18. října 2010 s názvem „Stanovisko Komise podle čl. 355 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie k návrhu francouzské vlády na změnu statusu ostrova Svatý Bartoloměj vůči Evropské unii“ (COM(2010)0559) a na rozhodnutí Evropské rady č. 2010/718/EU ze dne 29. října 2010, kterým se mění status ostrova Svatý Bartoloměj vůči Evropské unii[4],

– s ohledem na závěrečné prohlášení XVII. konference předsedů nejvzdálenějších regionů Evropské unie, která se konala ve dnech 3. a 4. listopadu 2011,

– s ohledem na příspěvek nejvzdálenějších regionů ze dne 15. ledna 2010 k veřejné konzultaci o pracovním dokumentu útvarů Komise – Konzultace o budoucí strategii „EU 2020“ (COM(2009)0647),

– s ohledem na společný příspěvek nejvzdálenějších regionů ze dne 28. ledna 2011 týkající se páté zprávy o ekonomické, sociální a územní soudržnosti,

– s ohledem na příspěvek nejvzdálenějších regionů EU ze dne 28. února 2011 s názvem „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“ (COM(2010)0608 ze dne 27. října 2010),

– s ohledem na společnou platformu ze dne 6. července 2010, kterou konference evropských poslanců nejvzdálenějších regionů v Evropském parlamentu adresovala předsedovi Evropské komise Josému Manuelovi Durãu Barrosovi,

– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0084/2012),

A. vzhledem k tomu, že Smlouva stanoví ve svém článku 349 svébytný právní základ založený na primárním právu, podle něhož byl nejvzdálenějším regionům přiznán zvláštní právní status a byly pro ně vytvořeny společné politiky;

B. vzhledem k tomu, že politika soudržnosti se musí řídit strategií Evropa 2020, podle níž by měly být organizovány politické iniciativy zaměřené na inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění a zahrnuty kroky na podporu ekonomiky s vysokou mírou zaměstnanosti, prosazující sociální a územní soudržnost, a cílem politiky soudržnosti musí být vhodný rozsah nejvzdálenějších regionů; vzhledem k tomu, že výchozí podmínky nejvzdálenějších regionů, pokud jde o dosažení těchto cílů, jsou těžší než u některých regionů a že nejvzdálenější regiony chtějí spolupracovat na konkretizaci pěti cílů, kterých by mělo být dosaženo do roku 2020 v oblasti zaměstnanosti, inovací, vzdělání, sociálního začlenění, klimatu a energie, a vzhledem k tomu, že potřeba zaměřit cíle strategie Evropa 2020 tak, aby byl využit jejich potenciál a zajištěn růst špičkových odvětví, neumožňuje obejít strukturální překážky, s nimiž se tyto regiony potýkají, ani základní úlohu tradičních odvětví v oblasti rozvoje;

C. vzhledem k tomu, že politika soudržnosti musí být i nadále jedním z hlavních evropských nástrojů pro snížení nerovností v evropských regionech obecně a zejména v nejvzdálenějších regionech a že je zaměřena na jejich zapojení do vnitřního trhu, na potvrzení jejich postavení v příslušných geografických oblastech, na podporu rozvoje a ekonomického sbližování těchto regionů s kontinentální EU a na dosažení cílů strategie Evropa 2020, přičemž základními nástroji jsou evropské fondy, avšak tato evropská politika nemůže sama o sobě vyřešit všechny problémy, se kterými se nejvzdálenější regiony potýkají;

D. vzhledem k tomu, že velký problém nejvzdálenějších ekonomik spočívá ve schopnosti přeměnit překážky v potenciál a možnosti růstu, a to pomocí nástrojů, které umožňují zmírnit nerovnosti v oblasti volného pohybu osob a zboží, kapitálu a služeb, a že výzvy, jako je globalizace, klimatické změny, zásobování energií, rozvoj obnovitelných zdrojů energie, udržitelné řízení přírodních, mořských a zemědělských zdrojů, zachování biologické rozmanitosti, sociální začlenění, boj proti chudobě a demografické tlaky, vyžadují koordinaci všech politik a nástrojů Unie;

E. vzhledem k tomu, že zhoršení ekonomické situace způsobené ekonomickou, sociální a finanční krizí se dotklo především nejvzdálenějších regionů a zdůraznilo strukturální nedostatky jejich ekonomik a jejich závislost na okolí;

F. vzhledem k tomu, že evropské investice do nejvzdálenějších regionů nelze považovat pouze za politiku zaměřenou na dohánění zpoždění a na vyrovnávání nevýhod, ale i za investice vynaložené pro celou Evropskou unii a v její prospěch;

Diferencovaný a jednotný přístup k nejvzdálenějším regionům

1. trvá na tom, že na základě SFEU mají nejvzdálenější regiony nárok na diferencovaný a jednotný přístup, který jim umožní využívat v nejvyšší možné míře různých podpor bez ohledu na stupeň jejich rozvoje, a je tudíž dostatečně zohledněna a chráněna jejich jedinečná povaha;

2. zdůrazňuje, že v souladu se závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti je zapotřebí zvýšit flexibilitu nástrojů politiky soudržnosti tak, aby i ve zvláštních zeměpisných a demografických podmínkách tyto nástroje umožnily dosáhnout pomocí investic takové úrovně růstu a rozvoje, která bude v souladu s cíli strategie EU 2020;

3. souhlasí s myšlenkou, podle níž musí nejvzdálenější regiony usilovat o hlavní cíle definované ve strategii Evropa 2020, avšak trvá na tom, že je nutné cíle upravit v závislosti na situaci konkrétních regionů a zohlednit jejich regionální rozmanitost, strukturální situaci a potenciální výhody v souladu s článkem 349 SFEU, který stanoví přijetí konkrétních opatření pro zmírnění dopadu povahy nejvzdálenějších regionů a jenž by měl být více uplatňován a měl by mít větší právní, institucionální a politickou sílu, aby zajistil nejvzdálenějším regionům spravedlivé začlenění a umožnil jim ekonomický a sociální rozvoj v rámci vnitřního trhu a v širším smyslu v Unii a jejich plnou účast na všech relevantních programech Unie rovnocennou s ostatními regiony;

4. domnívá se, že je třeba nejvzdálenějším regionům ukázat flexibilitu, pokud jde o zaměření na tři hlavní tematické cíle stanovené v nových návrzích nařízení po roce 2014, což by zabránilo tomu, aby byly nepřiměřeně zúženy možnosti diverzifikace a rozvoje existujícího potenciálu a rovněž příležitosti pro využití komparativních a konkurenčních výhod těchto regionů;

5. žádá o využívání dalších kritérií na posuzování způsobilosti nejvzdálenějších regionů pro přidělování strukturálních fondů, neboť kritérium HDP „na obyvatele“ neodráží jejich specifické situace a je v rozporu s duchem statutu nejvzdálenějších regionů a se samotnou Smlouvou; v této souvislosti žádá o zavedení zvláštního kritéria, podle něhož by měly být nejvzdálenější regiony zařazeny mezi nejméně rozvinuté regiony, a to bez ohledu na to, jakého HDP dosahují, neboť tento přístup lépe odpovídá konkrétním podmínkám v těchto regionech; trvá mimo jiné na tom, aby míra spolufinancování nejvzdálenějších regionů činila 85 % u všech nástrojů pomoci těmto regionům; požaduje prodloužení lhůty na využívání fondů v nejvzdálenějších regionech s cílem jejich využívání zlepšit;

6. lituje, že v rámci dodatečných dotací z EFRR bylo navrženo drastické snížení částek, které mají být ve finančním období 2014–2020 přiděleny nejvzdálenějším regionům a regionům s malou hustotou obyvatelstva, a je znepokojen skutečností, že tyto dotace, jejichž původním účelem byla kompenzace důsledků strukturálních znevýhodnění nejvzdálenějších regionů a regionů s nízkou hustotou obyvatelstva, by mohly být zbaveny své podstaty v důsledku převedení 50 % jejich objemu na jiné cíle; žádá, aby bylo u těchto dotací zavedeno spolufinancování ve výši 85 %, stejně jako je tomu u hlavního směru EFRR; žádá proto, aby finanční úsilí související s prováděním strategie Evropa 2020 zahrnovalo i přístup k alespoň takové evropské podpoře, jakou jsou dotace současného finančního rámce, aby tak mohla být strategie 2020 uskutečňována konzistentně a účinně;

7. vyjadřuje politování nad tím, že došlo ke škrtům v ostatních oblastech politiky soudržnosti, zejména nad tím, že Komise navrhuje v příštím programovém období celkové snížení financování hospodářské, sociální a územní soudržnosti o 5,1 % ve stálých cenách roku 2011, přičemž finanční prostředky pro konvergenční regiony budou sníženy o 20,2 % (vyjma přechodových regionů), prostředky na konkurenceschopnost regionů o 5,6 % a prostředky ve Fondu soudržnosti o 2,9%;

8. vítá plán Komise začlenit do víceletého finančního rámce na období 2014–2020 rozpočtovou položku „Nejvzdálenější regiony a regiony s velmi nízkou hustotou obyvatel“, protože se tím vytvoří jasnější vazba mezi prostředky přidělenými těmto regionům a jejich cíli;

9. upozorňuje na skutečnost, že v nařízení o příštím Evropském sociálním fondu opět není žádná zmínka o postavení nejvzdálenějších regionů, a to nejen co se týče strukturálních charakteristik vyjmenovaných v článku 349 SFEU, ale i co se týče zvláštní hospodářské situace, kvůli níž se tyto regiony řadí mezi regiony s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v Unii;

10. zdůrazňuje nezbytnost přizpůsobit evropské fiskální a celní politiky s cílem posílit konkurenceschopnost hospodářství nejvzdálenějších regionů a zásadní význam existence vhodných fiskálních a celních opatření při diverzifikaci hospodářské činnosti a při vytváření trvalých pracovních míst v nejvzdálenějších regionech;

11. zdůrazňuje, že občané nejvzdálenějších regionů by měli na vnitřním trhu požívat stejných výhod jako ostatní občané Unie, a požaduje, aby byla přijata opatření na základě doporučení obsažených v Solbesově zprávě; požaduje, aby byla prozkoumána možnost vytvoření rámce pro státní podpory určené nejvzdálenějším regionům, a podporuje zachování současné výše investičních podpor určených velkým, středním a malým podnikům a možnost poskytovat časově neomezené provozní podpory ve stále stejné výši, vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že tyto podpory nenarušují hospodářskou soutěž a že napomáhají nejvzdálenějším regionům plnit cíle strategie Evropa 2020, zejména pokud jde o inovace, výzkum a životní prostředí; v tomto kontextu zdůrazňuje význam veřejných služeb pro hospodářskou, sociální a územní soudržnost nejvzdálenějších regionů, zejména v odvětvích letecké a námořní dopravy, pošty, energetiky a komunikací;

12. zdůrazňuje význam podpory malých a středních podniků prostřednictvím přidělování finančních prostředků Společenství na rozvoj výrobních struktur nejvzdálenějších regionů a jako způsob podpory kvalifikovanosti zaměstnanců, čímž by došlo ke zhodnocení specifické regionální produkce a místní ekonomiky;

13. domnívá se, že pomoc, kterou poskytuje Unie, musí být v prvé řadě zaměřena na prosazení své vlastní klíčové úlohy a na posílení ducha podnikavosti s cílem rozvíjet v nejvzdálenějších regionech špičková střediska opírající se o odvětví, která zhodnocují jejich výhody a jejich know-how, jako je nakládání s odpady, energie z obnovitelných zdrojů, energetická soběstačnost, biologická rozmanitost, mobilita studentů, výzkum v oblasti klimatu nebo krizové řízení; domnívá se, že pokud opatření, která jsou přijímána na úrovni evropského světadílu a s přihlédnutím k jeho obecným charakteristikám, nejsou v nejvzdálenějších regionech vždy účinná, mohla by být rozšiřována na celé území Unie experimentální opatření, která se ukázala jako úspěšná a jsou povolena článkem 349 Smlouvy; vybízí Komisi, aby v rámci těchto regionů uplatňovala co nejvíce takovýchto opatření, s důrazem na inovační, solidární a trvalý růst;

Vhodný a konkrétní rámec pro evropské politiky v nejvzdálenějších regionech

14. vyzývá k posílení opatření na podporu zemědělství v rámci programu POSEI s cílem reagovat na konkurenci výrobců, kteří mají nižší výrobní náklady, a požaduje zachování zvláštních opatření určených nejvzdálenějším regionům v rámci SZP;

15. zastává názor, že u návrhů evropské právní úpravy na úrovni ekonomik nejvzdálenějších regionů by měla být vždy provedena předběžná analýza dopadu;

16. zdůrazňuje, že je nezbytné zachovat opatření pro udržitelné řízení a ochranu mořských zdrojů, postupně omezovat přístup do mořských oblastí, které jsou označeny jako biogeograficky citlivé, pouze na místní loďstva, využívat lovná zařízení šetrná k životnímu prostředí, rozvíjet akvakulturu, opětovně zavést možnost poskytovat podpory na obnovu a modernizaci loďstva, která povede ke zlepšení bezpečnostních a hygienických podmínek, a zavádět osvědčené postupy, a vyzývá k posílení náhrad za zvýšené náklady v rámci programu POSEI pro rybolov; zdůrazňuje, že je nezbytné volit přístup, který bude lépe odpovídat situaci každého regionu, a využívat při tom modely rozvoje odvětví, které vypracovaly místní subjekty;

17. lituje, že návrh reformy společné rybářské politiky dostatečně nezohledňuje situaci a skutečný stav nejvzdálenějších regionů; trvá na námořní dimenzi nejvzdálenějších regionů a na významu rybolovu pro územní plánování a pro zaměstnanost místního obyvatelstva s ohledem na výlučnou hospodářskou oblast těchto regionů, jejichž potenciál je třeba promítnout do konkrétních a konzistentních opatření pro skutečné námořní hospodářství a řádně jej zohledňovat v rámci programu evropské integrované námořní politiky; připomíná rostoucí hospodářský zájem vyvolaný obrovským biogenetickým a minerálním bohatstvím mořského dna v nejvzdálenějších regionech a význam jeho zohlednění v „nové evropské strategii pro nejvzdálenější regiony“, aby bylo možné zajistit rozvoj znalostní ekonomiky týkající se moře; zdůrazňuje v této souvislosti, že nejvzdálenější regiony musí být v centru námořní politiky Unie, a zároveň zdůrazňuje jejich úlohu v oblasti udržitelného využívání moře a pobřežních oblastí, i pokud jde o mezinárodní námořní správu a skutečnost, že nejvzdálenější regiony v oblasti Atlantiku jsou určeny k tomu, aby byly součástí připravované strategie pro Atlantik;

18. připomíná význam odvětví cestovního ruchu a vyzývá Komisi, aby urychlila provádění evropského akčního plánu a zajistila větší koordinaci stávajících zásad financování, přičemž bude zvláštní pozornost věnována nejvzdálenějším regionům;

19. zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony hodlají vsadit na strategii výzkumu a inovací a na růst své podnikové sítě, zejména prostřednictvím podpory podnikavého ducha u mladých lidí, s cílem umožnit rozvoj malých a středních podniků a zamezit nezaměstnanosti mladých lidí; vyslovuje se pro vytvoření technologických infrastruktur a inovačních středisek evropského rozsahu, pro rozvoj projektů a partnerství se subjekty vědeckého a technologického systému a pro výměnu informací a osvědčených postupů prostřednictvím evropských sítí podpory inovace a inteligentních specializovaných strategií, jako je platforma S3, a prostřednictvím dlouhodobých investic ve prospěch nejvzdálenějších regionů v rámci financování soudržnosti a s cílem zajistit aktivní účast ve stěžejních projektech strategie Evropa 2020; žádá, aby pokračovalo započaté úsilí zaměřené na nejvzdálenější regiony s cílem jednak zintenzívnit zavádění místních opatření pro výzkum na patřičné úrovni a jednak podporovat rozvoj atraktivních a výkonných univerzit s dostatečnými prostředky, které budou na úrovni univerzit jinde v Unii, a napomáhat jim;

20. zdůrazňuje, že musí být usnadněna součinnost mezi finančními prostředky politiky soudržnosti a rámcovým programem pro výzkum a vývoj, aby se posílil rozvoj nejvzdálenějších regionů a napravilo se nedostatečné využívání prostředků určených na výzkum;

21. zdůrazňuje, že jednotný evropský dopravní prostor musí přispět k zajištění růstu podporujícího začlenění nejvzdálenějších regionů, ke zlepšení jejich dostupnosti a k řešení změny klimatu; vyzývá k vytvoření konkrétního rámce pro podporu dopravy v nejvzdálenějších regionech, zejména ve prospěch hromadné dopravy a s cílem rozvíjet námořní dopravu mezi ostrovy; kromě toho vybízí k vybudování logistických platforem a požaduje uskutečňování projektů, jako jsou námořní dálnice; zdůrazňuje potenciál programu Marco Polo pro nejvzdálenější regiony; žádá Komisi, aby tento program zpružnila a prodloužila jej po roce 2013 s tím, že „nástroj pro propojení Evropy“ bude konkrétně odkazovat na nejvzdálenější regiony; zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony musí být začleněny do sítí RTE-T i do nového nástroje pro propojení Evropy;

22. připomíná, že závislost nejvzdálenějších regionů na dovážených fosilních palivech je příčinou zvýšených nákladů; konstatuje rovněž, že investice, které jsou v nejvzdálenějších regionech poskytovány v rámci regionální politiky pro účely boje proti změně klimatu, jsou nedostatečné; navrhuje posílit odvětví obnovitelných zdrojů energie a energetickou účinnost pomocí iniciativ, jako je „Pakt ostrovů“, jehož cílem je vypracovat místní akční plány pro obnovitelné zdroje energie a rentabilní projekty, a tím dosáhnout do roku 2020 snížení emisí CO₂ nejméně o 20 % pomocí vytvoření čistého programu pro výzkumné projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie a rozmanitosti regionální energetické základny, a to zejména v oblasti geotermické a přílivové energie a vodíku, a pomocí vytvoření konkrétního programu v oblasti energie s cílem snížit náklady na vzdálené infrastruktury a poskytované služby, a tím podpořit ambiciózní politiky, které nejvzdálenější regiony zahájily v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů energie;

23. vyjadřuje znepokojení nad vlivy změny klimatu na nejvzdálenější regiony, zejména pokud jde o stoupající vodní hladinu; vyzývá Unii, aby se těmito otázkami zabývala v rámci strategie prevence změny klimatu a v rámci reakcí na ni; doporučuje vhodné využívání energetických zdrojů a rozvoj potenciálu obnovitelných zdrojů energie;

24. vyzývá Komisi, aby v oblasti energetiky, dopravy a informačních a komunikačních technologií vytvořila specifický program na základě programů POSEI, který bude co nejvíce v součinnosti s ostatními složkami činnosti Unie v těchto oblastech;

25. považuje za nutné podporovat členské státy, aby obyvatelům těchto regionů v zájmu podpory hospodářského růstu a zlepšení správy prostřednictvím digitalizovaných služeb zajistily úplný přístup k informačním a komunikačním prostředkům, které poskytují nové technologie, jako jsou např. širokopásmové a bezdrátové technologie včetně satelitních technologií, a zejména přístup k širokopásmovým infrastrukturám; vyzývá Komisi a členské státy, aby všem obyvatelům nejvzdálenějších regionů zajistily nejpozději do roku 2013 přístup k širokopásmovému internetu;

26. uznává, vzhledem k tomu, že digitální ekonomika nepochybně podporuje hospodářský rozvoj Unie, náznaky stále naléhavějšího problému digitálního vyloučení, které se může stát závažnou překážkou rozvoje;

27. domnívá se, že inovačními způsoby financování politiky soudržnosti by mohly být alespoň částečně vyřešeny vleklé problémy týkající se nedostatečného financování velmi malých / malých a středních podniků v nejvzdálenějších regionech a zdůrazňuje, že je nezbytné zlepšit přístup podniků v nejvzdálenějších regionech k finančním zdrojům, zejména prostřednictvím zavedení dialogu se „skupinou EIB“ a prostřednictvím podpory vytváření místních investičních fondů v jednotlivých nejvzdálenějších regionech, a také pomocí rozvoje regionálních trhů rizikového kapitálu v souladu s návrhem výše uvedené zprávy Pedra Solbese Miry o evropských nejvzdálenějších regionech na jednotném trhu; vybízí Komisi, aby v tomto smyslu předložila Parlamentu a Radě legislativní akt;

28. přeje si, aby ve vyhrazených oblastech byla v těchto regionech zaváděna zkušební opatření v oblasti zadávání veřejných zakázek, která by umožnila zohledňovat při posuzování jednotlivých subjektů účastnících se výběrového řízení jejich vztah k danému území;

Lepší správa a začlenění nejvzdálenějších regionů do Unie a do jejích zeměpisných oblastí

29. vyslovuje se pro větší účast regionálních orgánů nejvzdálenějších regionů během přípravy a provádění programů a politik Unie podle zásad flexibility, adaptability a modularity, v rámci subsidiarity a víceúrovňové správy a ve spolupráci se soukromým sektorem a s občanskou společností, aby bylo zaručeno, že jejich konkrétní potřeby budou zohledněny na všech úrovních rozhodovacího procesu, a aby bylo zajištěno větší zviditelnění těchto regionů v evropských orgánech a institucích;

30. domnívá se, že jedním z hlavních nedostatků nejvzdálenějších regionů je řízení zdrojů; zastává názor, že je nezbytné vybavit je dostatečnými prostředky, které jim umožní řídit své investice, zejména co se týče dopravní infrastruktury, ale také infrastruktury v oblasti vodního hospodářství, energií a správy odpadů;

31. připomíná, že ve výše uvedené zprávě Pedra Solbese Miry věnované otázce evropských nejvzdálenějších regionů na jednotném trhu bylo poukázáno na to, že ekonomiky nejvzdálenějších regionů jsou téměř ve všech oblastech zatíženy nadměrnými náklady; upozorňuje Komisi na případy monopolizace, zneužití dominantního postavení a protiprávních dohod, jejichž neblahým důsledkem je nepřiměřené zvyšování životních nákladů; žádá Komisi, aby vypracovala podrobnou studii o tvorbě cen v nejvzdálenějších regionech, díky níž by mohly být identifikovány směry činnosti, které by mohly zajistit větší účinnost společného trhu na těchto územích;

32. upozorňuje na úlohu nejvzdálenějších regionů jako hranice EU s okolním světem a vyzývá k přístupu, který by navázal zejména na podněty poskytnuté Komisí v partnerství s nejvzdálenějšími regiony a který by uznával sousedství se třetími zeměmi EU, včetně zemí s přednostními historickými a kulturními vztahy; upozorňuje na obtížné pronikání do příslušných zeměpisných oblastí a na nutnost nalézt zvláštní inovační nástroje, které podpoří skutečné regionální začlenění prostřednictvím programů a společných projektů mezi nejvzdálenějšími regiony a sousedními třetími zeměmi a pomohou nastolit vhodné podmínky pro propojení příslušných zeměpisných oblastí; zdůrazňuje význam dopadu vnější složky některých evropských politik na nejvzdálenější regiony a trvá na tom, že je nezbytné vypracovat studie, které umožní posoudit dopad mezinárodních dohod v oblasti obchodu a rybolovu a jejich vliv na nejvzdálenější regiony a jejich místní produkci, přičemž současně zavedou kompenzační opatření umožňující nápravu různých druhů vzniklé újmy;

33. lituje, že GŘ pro obchod nejprve projevilo nezájem při zohledňování zvláštního charakteru nejvzdálenějších regionů během projednávání dohod o hospodářském partnerství, a naléhavě žádá Komisi, aby nadále hledala kompromisy respektující zájmy nejvzdálenějších regionů, jichž se týkají konečné dohody, které budou uzavřeny se zeměmi AKT;

34. znovu připomíná, že musí být zajištěna lepší součinnost mezi fondy politiky soudržnosti a Evropským rozvojovým fondem, s cílem zdokonalit projekty společného zájmu a regionální začlenění nejvzdálenějších regionů; v tomto ohledu připomíná postoj, který Evropský parlament znovu potvrdil ve prospěch začlenění ERF do rozpočtu;

35. zdůrazňuje význam územní spolupráce pro nejvzdálenější regiony a vyzývá k tomu, aby v nejvzdálenějších regionech pokračovaly programy územní spolupráce; v této souvislosti požaduje určitou regulační pružnost s cílem lépe využívat dostupných dotací a upřesnit projekty spolupráce, jakož i zvýšit spolufinancování z EFRR na 85 %, vyčlenit větší prostor pro nadnárodní spolupráci a u nejvzdálenějších regionů odstranit kritéria 150km vzdálenosti námořních hranic v přeshraniční spolupráci; připomíná také, že výhodná zeměpisná poloha a významná geostrategická úloha nejvzdálenějších regionů má pro Evropskou unii značný význam v rámci jejích vztahů s africkými a středoamerickými zeměmi a se Spojenými státy americkými;

36. domnívá se, že rozvoj přeshraničních služeb elektronické veřejné správy přispěje k začlenění nejvzdálenějších regionů do vnitřního trhu Unie;

37. připomíná, že dánské, francouzské a nizozemské zámořské země a území uvedené v čl. 355 odst. 1 a 2 Smlouvy o fungování Evropské unie se mohou rozhodnout, zda se stanou nejvzdálenějšími regiony, a vybrat si status, který nejlépe odpovídá jejich situaci, a upozorňuje na stávající nejvzdálenější regiony a na rozhodující úlohu, kterou mohou hrát při podpoře a posilování svého statusu;

38. konstatuje, že status nejvzdálenějšího regionu v blízké době získá region Mayotte, a vyzývá Komisi, aby zvýšila svou podporu, která je nezbytná pro řádné využití fondů; připomíná v tomto ohledu rozpočtovou položku, kterou lze využít na přípravné akce určené na podporu regionu Mayotte, a nezbytnost stanovit konkrétní opatření pro tento region nebo pro kterékoli jiné území, jehož by se mohl týkat příští víceletý finanční rámec, v procesu získávání statusu nejvzdálenějšího regionu, aby tak tato území získala podporu během procesu změny v nejvzdálenější regiony;

* *

39. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

[1] Úř. věst C 227E, 21.9.2006, s. 512.
[2] Úř. věst. C 279E, 19.12.2009, s. 12.
[3] Dokument Rady č. 11021/10.
[4] Úř. věst. L 325, 9.12.2010, s. 4.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Nejvzdálenější regiony Evropské unie jsou tvořeny řadou regionů, které v důsledku svých charakteristických rysů spojených s fyzikálními a strukturálními podmínkami vyplývajícími z jejich odlehlosti, ostrovní povahy, složitého povrchu a podnebí tvoří specifickou skupinu regionů, jež jsou uznány v článku 349 SFEU[1].

Tyto regiony mají na základě Smlouvy zvláštní status, který umožňuje odchýlit se od pravidel Smlouvy a přizpůsobit je nejvzdálenějším regionům v závislosti na jejich charakteristických rysech a specifických podmínkách. Vzhledem k tomu, že podmínky a obtíže těchto regionů jsou stálé a že je odlišují od ostatních evropských regionů, nemohou se u nich pravidla a programy EU uplatňovat stejným způsobem jako jinde v EU. Jejich provádění se musí řídit územním přístupem.

Pro budoucnost politiky soudržnosti v nejvzdálenějších regionech je proto nezbytné a vhodné analyzovat, jak budou tyto evropské regiony moci dosáhnout cílů inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, který je uveden ve strategii EU 2020, když mají charakteristické rysy a trvalá omezení vyplývající zejména z jejich odlehlosti, jež jsou důvodem pro přijímání specifických opatření ze strany Evropské unie.

Zásady z Cayenne, stanovené v roce 1999, jsou hlavní opěrné body činnosti Evropské unie ve prospěch nejvzdálenějších regionů. Podle těchto zásad, jimiž jsou zásada rovných příležitostí, zásada hodnoty potenciálu, zásada soudržnosti a zásada partnerství, musí činnost EU zajistit podmínky nezbytné pro to, aby byl potenciál nejvzdálenějších regionů přeměněn na reálné faktory hospodářského růstu, a to zejména prostřednictvím specifických opatření.

Memorandum o obnovené vizi evropské strategie vůči nejvzdálenějším regionům z května 2010 definuje hlavní směry, jimiž se má činnost EU v souvislosti s nejvzdálenějšími regiony v budoucnosti ubírat. Dále zdůrazňuje, že je nezbytné dodržovat rovnováhu mezi potenciálem a omezeními, mezi vnitřními a vnějšími složkami politik Evropské unie při podpoře územní soudržnosti a rovnováhu mezi přizpůsobením obecných politik Evropské unie a přijetím specifických nástrojů ve prospěch nejvzdálenějších regionů.

Rada ve složení pro obecné záležitosti žádá ve svých závěrech ze dne 14. června 2010 Evropskou komisi, aby předložila dokument na toto téma a aby na začátek roku 2012 naplánovala zveřejnění sdělení o obnovené strategii EU pro nejvzdálenější regiony. Tento dokument by se měl systematicky věnovat otázkám, jež je třeba zohlednit při předvídání úspěšnosti nejvzdálenějších regionů při konkretizaci cílů strategie EU 2020.

Co se týče hlavních priorit, které je v nejvzdálenějších regionech třeba zohlednit v politice soudržnosti v souvislosti se strategií EU 2020, zpravodaj požaduje:

1. Diferencovaný a jednotný přístup k nejvzdálenějším regionům ze strany EU tak, aby byly řádně zohledněny jejich specifické rysy v rámci politik EU se zvláštním důrazem na politiku soudržnosti jako hlavní páku jejich malých ekonomik. Tato diferenciace však neznamená pouze věnovat zvláštní pozornost kompenzaci dopadů jejich odlehlosti, ale i začlenění přizpůsobené strategie, která předpokládá takový model rozvoje, jenž může využít výhod těchto regionů pro zvýšení konkurenceschopnosti, větší růst a tvorbu pracovních míst.

2. Přizpůsobené uplatňování evropských politik v nejvzdálenějších regionech EU, neboť jen díky tomuto specifickému rámci politik EU budou tyto regiony moci lépe splnit cíle hospodářské, sociální a územní soudržnosti a přispět ke splnění cílů strategie EU 2020. V oblastech zemědělské a rybářské politiky byla specifická opatření programů POSEI korunována úspěchem, díky čemuž lze potvrdit, že lze uvažovat o možnosti spustit další programy tohoto typu v jiných vhodných odvětvích, jako je energetika a obnovitelné zdroje energie, doprava a informační a komunikační technologie. Při uplatňování evropských politik v nejvzdálenějších regionech si zvláštní pozornost zaslouží rovněž oblasti výzkumu a inovací, dopravy, telekomunikací, cestovního ruchu, celní a fiskální politiky, svobodných celních pásem a obchodních politik.

3. Lepší integraci nejvzdálenějších regionů do EU, což znamená účinnější správu pomocí systému správy na různých úrovních, územní kontinuitu s cílem zlepšit přístup k výhodám jednotného trhu a rozvoj integrace nejvzdálenějších regionů v souvislosti s regionálními plány sousedství. Lepší začlenění nejvzdálenějších regionů do jejich zeměpisných oblastí, které by probíhalo formou zapojení těchto regionů do vnější složky evropských politik, zejména se zřetelem k jejich vztahům se třetími zeměmi a se zeměmi s přednostními historickými vztahy.

Prostřednictvím různých návrhů souvisejících s uvedenými prioritami chce zpravodaj přispět k nalezení vyváženější odpovědi EU na problémy, jimž musí čelit nejvzdálenější regiony Evropské unie v souvislosti s cíli strategie EU 2020, poukázat na úlohu politiky soudržnosti a předjímat některé otázky, které je třeba zohlednit v návrhu obnovené strategie EU vůči nejvzdálenějším regionům ve stanovisku, které musí přijmout Evropský parlament.

[1] V současné době jsou nejvzdálenějšími regiony Evropské unie Madeira, Azory, Kanárské ostrovy, Martinik, Guadeloupe, Réunion, Francouzská Guayana a Svatý Martin.

STANOVISKO Rozpočtového výboru (8. 3. 2012)

pro Výbor pro regionální rozvoj

k úloze politiky soudržnosti v nejvzdálenějších regionech Evropské unie v souvislosti se strategií EU 2020
(2011/2195(INI))

Navrhovatel: Ivars Godmanis

NÁVRHY

Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro regionální rozvoj jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. připomíná, že strategie Evropa 2020 byla vytvořena jako hlavní nástroj pro vyvedení evropských ekonomik z hospodářské krize a že za základní nástroje k dosažení jejích cílů jsou považovány regionální politika a politika soudržnosti díky jejich rozpočtovému rozměru a přístupu založeném na víceúrovňové správě; domnívá se proto, že nejvzdálenější regiony, jež jsou nedílnou součástí Unie, by měly hrát při plnění cílů strategie Evropa 2020 významnou úlohu, a z tohoto důvodu by jim měly být přiděleny finanční prostředky potřebné k tomu, aby se zohlednila jejich odlehlost, ostrovní povaha, malá rozloha, složitý povrch a podnebí a hospodářská závislost na malém množství produktů, jak se uvádí v článku 349 SFEU, a že tato finanční podpora jim umožní plně se zapojit do nové hospodářské a rozpočtové strategie Evropské unie na období do roku 2020, a to nejen k jejich vlastnímu prospěchu, ale i ke prospěchu celé EU;

2. vyjadřuje politování nad tím, že škrty navrhované Komisí ve víceletém finančním rámci na období 2014–2020 se týkají celého spektra opatření a cílů politiky soudržnosti (–5,1% ve stálých cenách roku 2011[1]) a že nebyly ušetřeny ani dodatečné prostředky pro nejvzdálenější regiony; zdůrazňuje, že celkovou výši škrtů pro nejvzdálenější regiony není možné určit, protože zvláštní příspěvek ve výši 926 milionů EUR bude v příštím VFR určen nejen jim, ale i řídce osídleným severským oblastem, jak je uvedeno v protokolu č. 6 Smlouvy o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska; konstatuje však, že dodatečné finanční prostředky vyčleněné na nejvzdálenější regiony i severské, řídce osídlené oblasti na období 2014–2020 (926 milionů EUR) představují přibližně 50 % částky poskytnuté v období 2007–2013 (1 738 milionů EUR);

3. připomíná, že by měla být ve prospěch nejvzdálenějších regionů přijata zvláštní opatření a vyčleněny dodatečné finanční prostředky, aby byla kompenzována znevýhodnění vyplývající z faktorů uvedených v článku 349 Smlouvy; domnívá se, že stanovení stropu spolufinancování pro nejvzdálenější regiony ve výši 85 % představuje v tomto ohledu krok správným směrem, a vybízí Komisi, aby stanovila další způsoby, jak těmto regionům pomoci, zejména pokud jim budou na příští programové období sníženy finanční prostředky;

4. zdůrazňuje, že v souladu se závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti je zapotřebí zvýšit flexibilitu nástrojů politiky soudržnosti tak, aby tyto nástroje umožnily i ve zvláštních zeměpisných a demografických podmínkách dosáhnout pomocí investic takové úrovně růstu a rozvoje, která bude v souladu s cíli strategie EU 2020;

5. zdůrazňuje, že musí být zajištěna součinnost mezi finančními prostředky politiky soudržnosti a rámcovým programem pro výzkum a rozvoj, aby se posílil rozvoj nejvzdálenějších regionů a napravilo se nedostatečné využívání prostředků určených na výzkum;

6. vyjadřuje politování nad tím, že došlo ke škrtům v ostatních oblastech soudržnosti – Komise konkrétně navrhuje v příštím programovém období celkové snížení financování hospodářské, sociální a územní soudržnosti o 5,1 % ve stálých cenách roku 2011, přičemž finanční prostředky pro konvergenční regiony budou sníženy o 20,2 % (vyjma přechodových regionů), prostředky na konkurenceschopnost regionů o 5,6 % a prostředky ve Fondu soudržnosti o 2,9%;

7. vítá plán Komise začlenit do VFR na období 2014–2020 rozpočtovou položku „Nejvzdálenější regiony a regiony s velmi nízkou hustotou obyvatel“, protože se tím vytvoří jasnější vazba mezi prostředky přidělenými těmto regionům a jejich cíli;

8. upozorňuje, že v návrhu příštího víceletého finančního rámce musí být zohledněna skutečnost, že některá evropská území získají v období 2014–2020 status „nejvzdálenějších regionů“; žádá Komisi, aby v tomto ohledu upravila své rozpočtové výhledy.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	8.3.2012
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	18 4 6
Členové přítomní při konečném hlasování	Marta Andreasen, Francesca Balzani, Jean-Luc Dehaene, Isabelle Durant, Göran Färm, José Manuel Fernandes, Eider Gardiazábal Rubial, Jens Geier, Ivars Godmanis, Ingeborg Gräßle, Carl Haglund, Jutta Haug, Monika Hohlmeier, Sidonia Elżbieta Jędrzejewska, Anne E. Jensen, Jan Kozłowski, Alain Lamassoure, Giovanni La Via, George Lyon, Barbara Matera, Claudio Morganti, Dominique Riquet, László Surján, Helga Trüpel, Derek Vaughan, Jacek Włosowicz
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Frédéric Daerden, Jan Mulder

[1] Všechny číselné údaje uvedené v tomto stanovisku vychází z výpočtů, které poskytlo ředitelství pro rozvoj, koordinaci a komunikaci politiky soudržnosti na GŘ REGIO Evropské komise.

STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (1. 3. 2012)

pro Výbor pro regionální rozvoj

o úloze politiky soudržnosti v nejvzdálenějších regionech Evropské unie v souvislosti se strategií EU 2020
(2011/2195(INI))

Navrhovatelka: Niki Tzavela

NÁVRHY

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro regionální rozvoj jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. vítá obnovenou strategii Komise pro nejvzdálenější regiony Unie, která se bude zabývat tím, jak nejvzdálenější regiony plní cíle strategie EU 2020, tj. cíle inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění; zdůrazňuje výhody, které přináší rozvoj politiky sousedství zaměřené na vznik řádných integrovaných regionálních trhů; zdůrazňuje, že provádění strategie EU 2020 by mělo být přizpůsobeno specifické situaci nejvzdálenějších regionů;

2. vyzývá k tomu, aby byly strategie inteligentní specializace a dlouhodobé investice v nejvzdálenějších regionech zařazeny do rámce strategie EU 2020 a do financování soudržnosti a aby byla zajištěna aktivní účast na stěžejních projektech;

3. zdůrazňuje, že je třeba v těchto regionech, jež se potýkají se strukturálními potížemi, analyzovat faktory růstu a identifikovat strategie, které mohou zlepšit jejich konkurenceschopnost, a strategie zaměřené na snížení jejich závislosti; považuje za zásadní určit pomocí hloubkových analýz ex ante a hodnocení ex post strategické projekty, neboť provedení těchto analýz a hodnocení je nezbytné pro stanovení socioekonomického dopadu takových projektů; je dále zastáncem toho, aby byly do analýzy zahrnuty různé regionální a místní subjekty a subjekty občanské společnosti, které znají silné i slabé stránky těchto oblastí;

4. domnívá se, že jednou z hlavních slabých stránek nejvzdálenějších regionů je řízení zdrojů; zastává názor, že je nezbytné vybavit je dostatečnými prostředky, které jim umožní řídit své investice, zejména co se týče dopravní infrastruktury, ale také infrastruktury v oblasti řízení vody, energií a odpadů;

5. zdůrazňuje potřebu stanovit jasnou vazbu mezi cíli a finančními prostředky; se znepokojením bere na vědomí, že v nových návrzích víceletého finančního rámce od roku 2014, které předložila Komise, patří politika soudržnosti k politikám nejvíce zasaženým škrty, a že v důsledku toho se prostředky vyhrazené na rozvoj nejvzdálenějších regionů sníží o 7,5 %, tedy o 70 milionů, ve srovnání s předcházejícím obdobím;

6. požaduje lepší začlenění nejvzdálenějších regionů do Unie a do jejích zeměpisných oblastí; vyzdvihuje v této souvislosti potenciál nejvzdálenějších regionů působit jako prostředek pro předávání výsledků výzkumu, znalostí a inovací mezi Evropou a třetími zeměmi a vyzývá Unii a členské státy, aby při jednání se třetími zeměmi důležitou úlohu nejvzdálenějších regionů zohledňovaly;

7. žádá Komisi a členské státy, aby zhodnotily geografické a územní specifické rysy nejvzdálenějších regionů a umožnily tak těmto regionům přispívat k dosažení cílů strategie EU 2020 a aby specifickým rysům těchto regionů přizpůsobily i evropské programy;

8. uznává, že je zapotřebí uvolnit inovační potenciál a podnikavost nejvzdálenějších regionů, zejména prostřednictvím výměnných sítí; je znepokojen nízkou účastí nejvzdálenějších regionů v rámcovém programu pro výzkum; vyzývá, aby se politika soudržnosti a politika v oblasti výzkumu a inovací přizpůsobila specifickým potřebám nejvzdálenějších regionů, a vyzývá k rozvíjení součinnosti mezi rámcovým programem pro výzkum a inovace Horizont 2020 a strukturálními fondy, neboť je třeba podporovat účast rodících se jednotek excelence a zvýšit investice do odborné přípravy;

9. zdůrazňuje, že využívání nástrojů politiky soudržnosti by mělo být přizpůsobeno hospodářství nejvzdálenějších regionů, se zvláštním ohledem na význam jejich malých a středních podniků a na potřebu konkurenceschopnosti a zaměstnanosti;

10. zdůrazňuje, že je nutné podporovat malé a střední podniky přidělováním unijních finančních prostředků s cílem rozvíjet výrobní struktury nejvzdálenějších regionů a napomáhat kvalifikovanosti pracovníků a tím podporovat specifické regionální produkty a místní hospodářství;

11. se znepokojením bere na vědomí následky změny klimatu v nejvzdálenějších regionech, zejména stoupající hladiny vod; vyzývá Unii, aby se těmito otázkami zabývala v rámci strategie prevence změny klimatu a reakce na ni; doporučuje vhodné využívání energetických zdrojů a rozvoj potenciálu obnovitelných zdrojů;

12. považuje za nutné podporovat členské státy, aby obyvatelům těchto regionů v zájmu podpory hospodářského růstu a zlepšení správy prostřednictvím digitalizovaných služeb zajistily úplný přístup k informačním a komunikačním prostředkům, které poskytují nové technologie, jako jsou např. širokopásmové a bezdrátové technologie včetně satelitních technologií, a zejména přístup k širokopásmové infrastruktuře; vyzývá Komisi a členské státy, aby všem obyvatelům nejvzdálenějších regionů zajistily nejpozději do roku 2013 přístup k širokopásmovému internetu;

13. s ohledem na to, že digitální ekonomika nepochybně podporuje hospodářský rozvoj EU, uznává důsledky rostoucího problému digitálního vyloučení, který se může stát závažnou překážkou rozvoje;

14. zdůrazňuje, že je důležité rozšířit veřejné služby tak, aby zajišťovaly hospodářskou a sociální soudržnost nejvzdálenějších regionů, konkrétně v oblasti letecké a lodní dopravy, energetiky, komunikací a výzkumu;

15. domnívá se, že rozvoj přeshraničních služeb elektronické veřejné správy přispěje k začlenění nejvzdálenějších regionů do vnitřního trhu Unie.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	28.2.2012
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	35 0 1
Členové přítomní při konečném hlasování	Gabriele Albertini, Josefa Andrés Barea, Zigmantas Balčytis, Bendt Bendtsen, Pilar del Castillo Vera, Gaston Franco, Norbert Glante, Fiona Hall, Edit Herczog, Kent Johansson, Romana Jordan, Krišjānis Kariņš, Bogdan Kazimierz Marcinkiewicz, Judith A. Merkies, Jaroslav Paška, Vittorio Prodi, Miloslav Ransdorf, Teresa Riera Madurell, Jens Rohde, Paul Rübig, Francisco Sosa Wagner, Konrad Szymański, Patrizia Toia, Evžen Tošenovský, Claude Turmes, Alejo Vidal-Quadras
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Maria Badia i Cutchet, Jolanta Emilia Hibner, Yannick Jadot, Seán Kelly, Alajos Mészáros, Vladko Todorov Panayotov, Mario Pirillo, Pavel Poc, Vladimír Remek, Hannu Takkula

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	20.3.2012
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	36 2 4
Členové přítomní při konečném hlasování	François Alfonsi, Catherine Bearder, Jean-Paul Besset, Victor Boştinaru, John Bufton, Salvatore Caronna, Tamás Deutsch, Rosa Estaràs Ferragut, Brice Hortefeux, Danuta Maria Hübner, Vincenzo Iovine, María Irigoyen Pérez, Seán Kelly, Mojca Kleva, Constanze Angela Krehl, Petru Constantin Luhan, Riikka Manner, Iosif Matula, Erminia Mazzoni, Jens Nilsson, Jan Olbrycht, Wojciech Michał Olejniczak, Younous Omarjee, Markus Pieper, Tomasz Piotr Poręba, Monika Smolková, Ewald Stadler, Georgios Stavrakakis, Nuno Teixeira, Lambert van Nistelrooij, Kerstin Westphal, Joachim Zeller, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Andrea Cozzolino, Karima Delli, Cornelia Ernst, Ivars Godmanis, Maurice Ponga, Vilja Savisaar-Toomast, Elisabeth Schroedter, Patrice Tirolien, Giommaria Uggias, Derek Vaughan, Sabine Verheyen

Právní upozornění - Ochrana soukromí