Uhlíková neutralita. Dosáhneme jí do roku 2050?
V rámci klimatického zákona se Evropa zavazuje dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Co takový cíl znamená v praxi?
Klima se mění na celé planetě a extrémní počasí jako sucho, vedra, přívaly deště a záplavy nebo sesuvy půdy jsou stále častější problémy i v Evropě. Další dopady klimatických změn jsou již také dobře známé: stoupá hladina moří a oceánů, okyselují se a ztrácíme druhovou pestrost.
K tomu, abychom udrželi dopady globálního oteplování pod kontrolou potřebujeme podle Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) udržet oteplování na maximu 1,5 °C. Klíčem k tomu je uhlíková neutralita a to do roku 2050. Tento cíl stanovila také Pařížská dohoda o klimatu podepsaná 195 zeměmi světa včetně EU.
V prosinci 2019 přišla Evropská komise se Zelenou dohodou, což je celkový koncept a zastřešující plán, jak dosáhnout klimatickou neutralitu a nulových emisí do roku 2050.
Pro dosažení dlouhodobého teplotního cíle [...] budou smluvní strany usilovat o dosažení vrcholu globálních emisí skleníkových plynů co nejdříve [...] a poté budou podle nejlepších dostupných vědeckých poznatků emise urychleně snižovat, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a snížením skleníkových plynů pomocí propadů v druhé polovině tohoto století [...].
Co je uhlíková neutralita?
Uhlíková neutralita znamená rovnováhu mezi emisemi uhlíku a jeho pohlcováním z atmosféry do takzvaných úložišť uhlíku. Aby bylo dosaženo čistých nulových emisí, musí být celosvětové emise skleníkových plynů (greenhouse gas - GHG) vyváženy zachycováním uhlíku.
Uhlíkové úložiště je jakýkoli systém, který pohlcuje více uhlíku, než emituje. Hlavními přírodními zachytávači uhlíku jsou půda, lesy a oceány. Podle odhadů odstraňují mezi 9,5 a 11 gigatun CO2 ročně. Jenomže roční globální emise CO2 dosáhly v roce 2020 36 giga tun.
Umělá úložiště uhlíku nejsou zatím schopna odstranit uhlík z atmosféry v nezbytném měřítku pro boj proti globálnímu oteplování.
Navíc uhlík přirozeně zachycený například lesy se může znovu uvolnit do atmosféry lesními požáry, změnami ve využívání půdy nebo těžbou dřeva. Proto je především nutné snížit emise CO2, aby bylo dosaženo klimatické neutrality.
Kompenzace
Dalším způsobem, jak snížit emise a dosáhnout uhlíkové neutrality, je kompenzovat emise vzniklé v jednom sektoru jejich snížením někde jinde. Toho lze dosáhnout díky obnovitelným zdrojům energie, energetické účinnosti nebo jinými čistými nízkouhlíkovými technologiemi. Systém obchodování s emisemi EU (ETS) je příkladem systému kompenzace uhlíku.
Dalším příkladem systému ke snižování emisí je mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, který by zavedl poplatky na dovážené zboží ze zemí, které mají méně striktní závazky a méně ambiciózní cíle v oblasti klimatu. To by mělo pomoci zabránit takzvanému carbon leakage – tedy úniku uhlíku, kdy společnosti přesouvají svou výrobu do zemí s méně přísnými pravidly pro emise skleníkových plynů. Komise by měla tento uhlíkový poplatek navrhnout v roce 2021.
Cíle EU
Evropská unie se zavázala k ambiciózní politice v oblasti klimatu. V rámci Zelené dohody si klade za cíl stát se kontinentem, který bude klimaticky neutrální, což znamená, že emise CO2, které vyprodukuje, buď pohltí nebo kompenzuje. Tento cíl se stal právně závazným v momentě, kdy Parlament společně s Radou (členskými státy) přijal v roce 2021 právní rámec pro klima. Prozatímní cíl snižování emisí EU byl zároveň zvýšen ze 40 % na minimálně 55 %.
V současnosti EU reviduje starou legislativu a stanovuje nové zákony, které tento prozatímní 55% cíl do roku 2030 pomohou splnit. Balíček právních předpisů je také známý jako „Fit for 55“ a zahrnuje mimo jiné pravidla pro obchodování s emisemi, národní cíle snižování emisí, odstraňování uhlíku v sektoru využívání půdy a emise z dopravy.
