Boj proti nelegální migraci: vysvětlení politik EU
To counter irregular immigration, the EU strengthens border checks, fights smugglers, makes returns more efficient, tackles migration root causes and more.
Obsah
- Co je to nelegální migrace?
- Nelegální migrace v Evropě – klíčové statistiky
- Boj proti převaděčům migrantů
- Posílení správy a bezpečnosti vnějších hranic EU
- Kontrola migrantů na vnějších hranicích EU a uvnitř EU
- Vnitřní hraniční kontroly
- Efektivnější navracení nelegálních migrantů
- Nová Agentura EU pro azyl a Fond pro azyl, migraci a integraci
- Prevence nelegálního přistěhovalectví, řešení základních příčin migrace
- Dohody a partnerství se zeměmi mimo EU
- Více informací o migraci a EU
Co je to nelegální migrace?
Nelegální migrace je pohyb osob z nečlenských zemí EU přes hranice EU bez splnění zákonných požadavků pro vstup, pobyt nebo trvalý pobyt v jedné nebo více zemích EU.
Nelegální migrace v Evropě – klíčové statistiky
Nelegální překračování hranic je kromě překročení platnosti víza jedním ze způsobů, jakým lidé skončí v EU bez řádného povolení k pobytu. V roce 2015 došlo k výraznému nárůstu počtu nelegálních překročení hranic EU. Podle údajů agentury Frontex, která je pohraniční agenturou EU, došlo k více než 1,8 milionu nelegálních překročení hranic, což je nejvyšší počet, jaký byl kdy zaznamenán.
Od té doby počet nelegálních překročení hranic výrazně poklesl. V roce 2024 bylo odhaleno přibližně 239 000 osob, které nelegálně vstoupily do EU, což představuje 38% pokles nelegálních překročení hranic ve srovnání s předchozím rokem. Jedná se o nejnižší úroveň od roku 2021, kdy byla migrace stále ovlivněna pandemií koronaviru.
Další informace
Boj proti převaděčům migrantů
Organizované zločinecké skupiny se často podílejí na převaděčství lidí po zemi, moři nebo vzduchem, protože profitují z bezbranných lidí, kteří hledají nový domov. EU se snaží pomáhat lidem, kteří se při překračování hranic ocitají v nebezpečí, a zároveň přijímá opatření proti sítím převaděčů migrantů, které ohrožují jejich životy.
Parlament a Rada se v říjnu 2025 dohodly na posílení mandátu evropské policejní agentury Europol v boji proti převaděčům migrantů. V rámci Europolu bude zřízeno nové centrum, které bude koordinovat úsilí mezi Europolem a dvěma dalšími agenturami EU, Eurojustem a Frontexem. To posílí společná vyšetřování a sdílení zpravodajských informací v boji proti nadnárodním zločineckým sítím.
Centrum bude poskytovat operační, technickou a forenzní podporu zemím EU se zaměřením na rozbití vysoce rizikových skupin zabývajících se převaděčstvím a obchodováním s lidmi. Zajistí také identifikaci obětí a ochranu údajů. Europolu bude poskytnuto 50 milionů eur a 50 nových zaměstnanců, aby mohl posílit své kapacity a zlepšit spolupráci v oblasti trestných činů páchaných prostřednictvím sociálních médií.
Komise v září 2021 zahájila aktualizovaný akční plán EU na boj proti sítím převaděčů migrantů, který pokrývá období 2021–2025. Cílem plánu je zlepšit spolupráci a sdílení informací mezi zeměmi EU a donucovacími orgány za účelem vypátrání a stíhání sítí převaděčů migrantů. Zaměřuje se na oblasti jako finanční trestná činnost, vymáhání nelegálních zisků, padělání dokumentů a pašování přes internet. Plán si rovněž klade za cíl zapojit země ležící podél hlavních migračních tras do EU.
Posílení správy a bezpečnosti vnějších hranic EU
Absence kontrol na vnitřních hranicích v schengenském prostoru musí být doprovázena kompenzačními opatřeními k posílení vnějších hranic. Obavy z nelegální migrace vedly mnoho národních vlád k vybudování hraničních plotů podél svých pozemních hranic s třetími zeměmi. Evropský parlament pracuje na legislativních opatřeních ke zlepšení bezpečnosti vnějších hranic a přijal v této souvislosti řadu legislativních dokumentů.
Systematické kontroly cestujících ze zemí mimo EU na vnějších hranicích schengenského prostoru
EU nahrazuje razítka do pasů digitálním registračním systémem známým jako systém vstupu/výstupu. Tento systém zaznamenává biometrické údaje a podrobnosti o cestě státních příslušníků zemí mimo EU, kteří vstupují do schengenského prostoru nebo jej opouštějí.
Země EU začaly tento systém zavádět od 12. října 2025. Do 10. dubna 2026 musí systém plně zprovoznit.
Další informace
Etias: povolení pro cestující ze zemí mimo EU, kteří jsou osvobozeni od vízové povinnosti
Evropský systém cestovních informací a povolení (Etias) je elektronický nástroj pro bezpečnostní prověřování před cestou, jehož účelem je identifikovat potenciální bezpečnostní rizika. Cestující ze zemí osvobozených od vízové povinnosti budou muset před cestou do EU získat elektronické cestovní povolení. Povolení bude platné po dobu tří let nebo do vypršení platnosti pasu a umožní více vstupů do schengenského prostoru pro pobyty v délce až 90 dnů během šestiměsíčního období. Jeho zavedení se očekává ke konci roku 2026.
Kontrola migrantů na vnějších hranicích EU a uvnitř EU
EU zavedla revidovaná pravidla pro kontrolu osob přicházejících na její vnější hranice. Tato pravidla jsou součástí paktu EU o migraci a azylu přijatého v roce 2024 a jejich cílem je zrychlit, zabezpečit a zefektivnit hraniční postupy.
Podle revidovaných pravidel musí občané třetích zemí projít kontrolním procesem, pokud byli přistiženi při pokusu o překročení hranic bez splnění vstupních podmínek, byli zachráněni na moři nebo pokud požádají o azyl na hraničním přechodu.
Kontroly zahrnují identifikaci, sejmutí otisků prstů, bezpečnostní kontroly a předběžné posouzení zdravotního stavu a zranitelnosti. Kontrolní postup by neměl trvat déle než sedm dní.
V jednáních s vládami členských států EU zajistili poslanci Evropského parlamentu silný a nezávislý monitorovací mechanismus v každé zemi EU, který má chránit základní práva osob podstupujících screening.
Rychlejší rozhodování o azylu na vnějších hranicích EU
Další součástí paktu je nový hraniční postup, který se má provádět přímo po screeningu osob, které požádaly o azyl na vnějších hranicích EU, byly zadrženy v souvislosti s nelegálním překročením hranice nebo byly zachráněny na moři. Cílem je rychle posoudit na vnějších hranicích EU, zda jsou žádosti o azyl neopodstatněné nebo nepřípustné.
Postup je povinný, pokud žadatel ohrožuje národní bezpečnost nebo veřejný pořádek, pokud uváděl orgány v omyl nebo pokud pochází ze země, kde je obvykle schváleno méně než 20 % žádostí o azyl.
Postup by měl být dokončen do 12 týdnů, včetně odvolání. V případě zamítnutí nebo odmítnutí žádosti by měl být neúspěšný žadatel vrácen do 12 týdnů. Během hraničního postupu nebudou žadatelé o azyl mít povolen vstup do země EU.
Během jednání poslanci Evropského parlamentu prosazovali, aby:
- žadatelé měli ve všech správních řízeních k dispozici bezplatné právní poradenství
- nezletilé osoby bez doprovodu nebyly podrobeny hraničním řízením, pokud nepředstavují bezpečnostní riziko
- rodinám s dětmi byly nabídnuty vhodné podmínky pro přijetí
Evropská komise stanoví maximální počet žádostí o azyl, které by každá země EU měla zpracovat na svých hranicích.
Vracení žadatelů o azyl do bezpečných zemí mimo EU
Podle nařízení o azylovém řízení mohou vnitrostátní orgány rozhodnout, že žádost o azyl je nepřípustná, pokud žadatel pochází z bezpečné země mimo EU. Jedná se o zemi, která zachází s žadateli o azyl v souladu s přijatými mezinárodními normami.
Zatímco země EU budou i nadále vycházet ze svých vlastních seznamů bezpečných zemí, pravidla nakonec předpokládají sblížení směrem k seznamu EU bezpečných zemí mimo EU a bezpečných zemí původu.
Zmaření pokusů o destabilizaci prostřednictvím nelegální migrace
V posledních letech byla EU svědkem pokusů vlád a nestátních subjektů o umělé vyvolání migračních vln do zemí EU s cílem destabilizovat je. To nejenže představuje další zátěž pro země EU, ale také vede k humanitárním krizím, protože nelegální migranti uvíznou na hranicích.
EU přijala řadu opatření k řešení instrumentalizace migrantů, která zahrnují opatření v oblasti kontroly hranic, novou legislativu, sankce a diplomatické a humanitární akce. Jedním z opatření je přijetí nařízení o krizových situacích a vyšší moci, které je další součástí paktu o migraci a jehož cílem je poskytnout zemím EU větší flexibilitu při uplatňování azylových a hraničních postupů v krizových situacích.
Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž
V prosinci 2015 předložila Komise návrh na zřízení Evropské pohraniční a pobřežní stráže s cílem posílit správu a bezpečnost vnějších hranic EU a podpořit národní pohraniční stráže.
Nová agentura, která byla zřízena v říjnu 2016, sjednotila agenturu Frontex a vnitrostátní orgány odpovědné za správu hranic. Do roku 2027 se plánuje, že agentura bude mít stálý sbor 10 000 pohraničníků. Agentura má také silnější mandát v oblasti navracení osob a úzce spolupracuje se zeměmi mimo EU.
V návaznosti na obvinění, že agentura nedodržuje vlastní pravidla, zřídil Parlament v lednu 2021 pracovní skupinu pro kontrolu agentury Frontex, která má sledovat všechny aspekty její činnosti, včetně dodržování základních práv.
V prosinci 2023 poslanci Evropského parlamentu vyzvali agenturu Frontex, aby se více zasadila o zlepšení schopnosti zemí EU provádět pátrací a záchranné operace na moři, ale také aby omezila své operace v zemích EU, které nedodržují zásady a hodnoty EU, na pouhé monitorování a přítomnost na místě.
Fond pro integrovanou správu hranic
V usnesení přijatém v červenci 2021 Parlament schválil obnovený Fond pro integrovanou správu hranic (IBMF) a souhlasil s přidělením 6,24 miliardy eur. Tento fond pomáhá posilovat kapacity zemí EU v oblasti správy vnějších hranic a zároveň zajišťuje dodržování základních práv. Přispívá také ke společné harmonizované vízové politice a zavádí ochranná opatření pro zranitelné osoby přicházející do Evropy, zejména pro děti bez doprovodu.
Fond úzce spolupracuje s Fondem pro vnitřní bezpečnost a zaměřuje se na boj proti terorismu, organizované trestné činnosti a kyberkriminalitě. Fond pro vnitřní bezpečnost byl rovněž schválen Parlamentem v červenci 2021 s rozpočtem ve výši 1,9 miliardy eur.
Vnitřní hraniční kontroly
Zadržovaní občané třetích zemí s nelegálním statusem často přicházejí z jiné země EU. To může podněcovat nedůvěru mezi členskými státy schengenského prostoru a vést k opětovnému zavedení kontrol na vnitřních hranicích schengenského prostoru, což by mohlo narušit volný pohyb.
EU přijala nová pravidla pro odolnější schengenský prostor, která podporují policejní spolupráci v pohraničních regionech s cílem řešit neoprávněné pohyby v rámci schengenského prostoru. Cílem těchto pravidel je zajistit, aby znovuzavedení hraničních kontrol zůstalo opatřením poslední instance.
Poslanci Evropského parlamentu během jednání trvali na jasných kritériích pro zavedení vnitřních hraničních kontrol v reakci na závažné hrozby. K zavedení vnitřních hraničních kontrol je zapotřebí oprávněný důvod, jako je zjištěná a bezprostřední hrozba terorismu, a tyto kontroly by byly časově omezeny na maximálně dva roky. Pokud by hrozba přetrvávala, mohly by být hraniční kontroly prodlouženy o další rok.
Nová pravidla také stanoví postupy, které mohou země schengenského prostoru použít v situacích, kdy zahraniční země využívají migraci jako prostředek k vyvíjení tlaku na EU nebo konkrétní zemi EU. Na instrumentalizaci migrantů lze reagovat omezením hraničních přechodů.
Efektivnější navracení nelegálních migrantů
Evropský cestovní doklad pro navracení migrantů s nelegálním statusem
V září 2016 schválil Parlament návrh Komise na zavedení standardního cestovního dokladu EU, který má urychlit navracení státních příslušníků třetích zemí, kteří se nelegálně zdržují v EU a nemají platný cestovní pas nebo průkaz totožnosti. Nařízení je platné od dubna 2017.
Schengenský informační systém
Schengenský informační systém byl v listopadu 2018 posílen, aby pomohl zemím EU s návratem nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí do jejich země původu. Nyní zahrnuje:
- výstrahy o rozhodnutích o návratu vydaných zeměmi EU
- přístup vnitrostátních orgánů odpovědných za vydávání rozhodnutí o návratu k údajům ze Schengenského informačního systému
- záruky na ochranu základních práv migrantů
Směrnice EU o navracení
Směrnice EU o navracení je hlavním právním předpisem, který stanovuje postupy a kritéria, které musí členské státy EU uplatňovat při navracení osob z mimo EU, které se v nich zdržují nelegálně.
Mezi klíčové prvky směrnice o navracení patří obecné pravidlo umožňující osobám s nelegálním pobytem dobrovolný odchod, minimální soubor základních práv pro migranty s nelegálním pobytem, omezení donucovacích opatření a zadržování, jakož i zákaz vstupu do celé EU po navrácení.
Ve zprávě přijaté v prosinci 2020 poslanci Evropského parlamentu vyzvali k lepšímu provádění směrnice EU o navracení a naléhavě požádali členské státy EU, aby při uplatňování právních předpisů EU o navracení dodržovaly základní práva a procesní záruky a upřednostňovaly dobrovolné navracení.
V březnu 2025 Evropská komise předložila návrh nového přístupu k návratům. Jelikož pouze asi 20 % osob, kterým bylo vydáno rozhodnutí opustit EU, tak skutečně učiní, cílem návrhu je zjednodušit, zrychlit a zefektivnit návraty.
Další informace
Nová Agentura EU pro azyl a Fond pro azyl, migraci a integraci
Agentura EU pro azyl, dříve známá jako EASO, je odpovědná za podporu členských států EU při provádění azylových pravidel s cílem zefektivnit a zvýšit udržitelnost celkového systému řízení migrace v EU.
Fond pro azyl, migraci a integraci (AMIF) je finanční nástroj, který podporuje úsilí EU v oblasti řízení migrace.
V prosinci 2021 schválil Parlament rozpočet fondu na období 2021–2027, který se zvýšil na 9,88 miliardy eur.
Prevence nelegálního přistěhovalectví, řešení základních příčin migrace
Konflikty, pronásledování, etnické čistky, extrémní chudoba a přírodní katastrofy mohou být příčinou migrace. V červenci 2015 poslanci Evropského parlamentu vyzvali EU, aby přijala dlouhodobou strategii na pomoc při potírání těchto faktorů.
S cílem řešit základní příčiny migrace podpořili poslanci Evropského parlamentu dne 6. července 2017 program EU, jehož cílem je mobilizovat 44 miliard eur soukromých investic v sousedních zemích a v Africe. Program je v platnosti od září 2017.
Další informace
Dohody a partnerství se zeměmi mimo EU
Dohoda o migraci mezi EU a Tureckem
Dohoda mezi EU a Tureckem byla podepsána v březnu 2016 v reakci na zvýšený počet nelegálních migrantů a uprchlíků vstupujících do EU přes Turecko v důsledku občanské války v Sýrii. Obě strany se dohodly na zajištění lepších podmínek pro přijímání uprchlíků v Turecku a na otevření bezpečných a legálních cest do Evropy pro syrské uprchlíky.
V rámci této dohody se Turecko zavázalo přijmout zpět všechny nelegální migranty a uprchlíky, kteří do Řecka přišli z Turecka po 20. březnu 2016. Na oplátku se EU zavázala poskytnout Turecku finanční pomoc na podporu přijímání uprchlíků v této zemi, urychlit proces přistoupení Turecka k EU a poskytnout tureckým občanům cestujícím do EU liberalizaci vízového režimu.
Ve zprávě přijaté dne 19. května 2021 poslanci Evropského parlamentu zdůraznili důležitou roli Turecka jako hostitelské země pro téměř čtyři miliony uprchlíků a poznamenali, že výzvy spojené s řešením této krize se v důsledku pandemie koronaviru zvýšily. Odsoudili však využívání migračního tlaku jako nástroje politického vlivu poté, co se objevily zprávy, že orgány této země podněcovaly migranty a žadatele o azyl zavádějícími informacemi, aby se vydali po pozemní cestě do Evropy přes Řecko.
Spolupráce s jinými zeměmi
- V posledních letech EU rozšířila svou spolupráci se zeměmi mimo EU. Cílem je řešit hlavní příčiny nelegální migrace tím, že se partnerským zemím pomáhá dosáhnout větší stability, bezpečnosti a odolnosti. EU s nimi také spolupracuje na zlepšování správy věcí veřejných, vytváření pracovních míst a ekonomických příležitostí a rozvoji dovedností, které odpovídají potřebám místního i mezinárodního trhu práce.
- Tunisko (2023): S Tuniskem bylo podepsáno memorandum o porozumění s cílem posílit kapacitu hraniční kontroly, bojovat proti pašování a podpořit hospodářskou stabilitu a reformu trhu práce v Tunisku.
- Egypt (2024): Mezi EU a Egyptem bylo dohodnuto významné partnerství, které zahrnuje iniciativy zaměřené na zlepšení správy hranic, vytváření pracovních míst a investice do infrastruktury s cílem řešit příčiny migrace.
- Mauritánie (2024): Spolupráce s touto zemí byla posílena s cílem řešit nelegální odjezdy ze západní Afriky a poskytovat podporu uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám v oblasti Sahelu.