| Za pulstoletí budování jednotné Evropy se instituce a politiky Evropské unie staly složitým bludištem, v nemž se vyzná jen málo obcanu. Od února 2002 do cervence 2003 usiloval Konvent o 207 clenech o zjednodušení a zpruhlednení tohoto celku a zejména o udržení akceschopnosti Unie triceti clenskými státy. Výsledkem jeho práce je návrh Ústavní smlouvy - skutecné znovu zakládající listiny Unie, k jehož vypracování Evropský parlament velmi úcinne prispel.
Budování Evropy postupovalo kupredu krok za krokem, tak, jak byly prijímány nové smlouvy (...). Rozhodovací mechanismy se postupne staly tak složitými, že prestaly být pro verejnost citelné. Od Maastrichtu se nové smlouvy vyjednávaly velmi obtížne a neodpovídaly puvodním cílum (...). Evropa tak není prizusobena svému soucasnému usporádání. V rozšírené Evrope bude tento problém ješte horší. Je potreba najít jeho rešení, v zájmu Evropy i celého sveta. Takto predstavil úkoly stojící pred Konventem o budoucnosti Evropy na úvodním zasedání Konvetu jeho predseda Valéry Giscard d´Estaing.
Mandát z Laekenu
Rok po Nice (viz náš predchozí clánek) se hlavy státu a predsedové vlád v prosinci 2001 znovu sešli v Laekenu a stanovili mandát Konventu o budoucnosti Evropy. „Evropský obcan se casto obrací k Evropské unii s ocekáváním, jež se ne vždy naplní. Naopak má nekdy dojem, že se Unie až príliš angažuje v oblastech, kde její pusobení není vždy nezbytné“, konstatovali poslanci. Jedním z hlavních úkolu Konventu tedy bylo lépe stanovit výhradní pravomoci Unie a clenských státu a jejich sdílené pravomoci, pritom však respektovat zásadu subsidiarity, podle níž se rozhodnutí prijímají na úrovni, která je nejvhodnejší a nejúcinnejší - na úrovni Spolecenství, clenských státu nebo regionu, v závislosti na vytycených cílech.
V této snaze o vetší jasnost byl Konvent vyzván k tomu, aby zjednodušil nástroje cinnosti Unie. Od smernic, které hrají úlohu evropských zákonu, až po stanoviska ci doporucení, mužeme dnes napocítat na dvacet právních nástroju nebo druhu predpisu, jež jsou pro nezasvecené již steží pochopitelné. Konvent rovnež dostal do vínku poslání vytvorit pruhlednejší, demokratictejší a úcinnejší Unii cestou zjednodušení rozhodovacího procesu a užšího sepetí národních parlamentu se záležitostmi Spolecenství.
Jediný, citelný a strucný text
Unie si pri své vnitrní reforme nikdy predtím nestanovila tak ambiciózni cíl. Jak jej uskutecnit? Podle Evropského parlamentu již pro tento úcel nevyhovuje metoda mezivládních konferencí, tzn. diplomatických jednání za zavrenými dvermi. Poslanci naopak navrhli svolání Konventu, jež by se podobal shromáždení, které v roce 2000 v krátkém case a úspešne navrhlo Chartu základních práv. Již od prosince 2000, pred neúspechem Smlouvy z Nice, požadoval Evropský parlament svolání Konventu a prepracování smluv do podoby ústavní listiny - do „rámcového, jediného, citelného a strucného textu“. Ve zpráve prijaté v listopadu 2001, nekolik dní pred vrcholnou schuzkou v Laekenu, trvali poslanci na vytvorení Konventu, „jehož složení musí odrážet evropský politický pluralismus“, jenž by podle nich mohl „predstavovat inovaci nezbytnou pro úspech demokratické reformy Unie“.
Hlavy státu a predsedové vlád se k tomuto názoru pripojili, nebot si byli vedomi, že návrh tak zásadní reformy se musí opírat o širokou verejnou diskusi s volenými zástupci v Evropském parlamentu a v národních parlamentech. V prohlášení z Laekenu si pak poprvé jeho tvurci dovolili použít slovo „Ústava“.
Dne 28. února 2002 se konalo úvodní zasedání „Konventu o budoucnosti Evropy“. Konvent tvorili po jednom zástupci za každý clenský (15) a kandidátský (13) stát, po dvou poslanci národních parlamentu clenských a kandidátských státu (celkem 56), dále dva zástupci Evropské komise a 16 poslancu Evropského parlamentu. Tyto rádné cleny doplnoval stejný pocet náhradníku, kterí se v praxi podíleli stejne aktivne na plenárních zasedáních a na vypracování textu nového návrhu Ústavy. Celkem mel tak Konvent 204 clenu, v jejichž cele stál pan Valéry Giscard d’Estaing a dva místopredsedové a zároven bývalí predsedové vlád, Ital Giuliano Amato a Belgican Jean-Luc Dehaene. K temto 207 clenum Konventu se pripojilo ješte 13 pozorovatelu z rad Výboru regionu, Hospodárského a sociálního výboru, sociálních partneru a Evropský verejný ochránce práv. Bylo zrízeno Fórum obcanu, aby se do diskuse zapojila také obcanská spolecnost, a jedno plenární zasedání bylo prímo zasveceno tomuto Obcanskému fóru a Fóru mládeže.
Od brezna 2002 do cervence 2003 probehlo 25 plenárních zasedání a dve dodatecná zasedání. Zasedání vycházela ze stovek písemných príspevku a prací 11 pracovních skupin na jednotlivá témata (vnejší akce, obrana, sociální politika aj.) a trí „diskusních kroužku“. Unie se nikdy predtím nepustila do tak široké kolektivní reflexe, jíž se spolecne úcastnili poslanci Evropského parlamentu i národních parlamentu, zástupci clenských i kandidátských státu, osobnosti politického života i zástupci obcanské spolecnosti.
Evropský parlament - hostitel i navrhovatel
Veškerá plenární zasedání se konala v Evropském parlamentu v Bruselu, kde byly k dispozici nezbytné infrastruktury a tlumocnické zázemí pro tak rozsáhlé fórum. Parlament se však nespokojil s úlohou hostitele a zastrešující instituce. Podle názoru mnohých pozorovatelu sehrál prvoradou úlohu zejména jako zprostredkovatel dosažení shody.
Delegaci EP predsedal pan Íñigo Méndez De Vigo (EPP-ED, E), který již pusobil v této roli behem prvního konventu o základních právech. Místopredsedy se stali bývalý predseda Evropského parlamentu pan Klaus Hänsch (PES, D) a pan Andrew Duff (ELDR, UK). Díky tomu, že jsou na podobné postupy a témata zvyklí, mohli poslanci Evropského parlamentu sehrát rozhodující úlohu navrhovatele, kterou pánové Méndez De Vigo et Hänsch zastávali i v predsednictvu Evropského parlamentu jako kolektivním orgánu povereném prípravou plenárních zasedání Konventu.
Pan Méndez De Vigo strídave s panem Elmarem Brokem (EPP-ED, D) a panem Hänschem budou dále zastupovat EP na schuzích ministru mezivládní konference, která se koná po Konventu. Predseda Evropského parlamentu, pan Pat Cox se rovnež úcastnil rozprav na úrovni hlav státu a predsedu vlád.
Krome svých pravidelných prípravných setkání se mohla delegace Evropského parlamentu opírat o celé shromáždení a jeho Výbor pro ústavní záležitosti, které v prímé souvislosti s pracemi Konventu prijaly nekolik zpráv, predstavujících casto zásadní príspevky k typologii aktu a hierarchii právních predpisu EU, k dopadu Charty základních práv EU a k jejímu budoucímu statutu, k úloze regionálních a místních orgánu v budování jednotné Evropy.
Po celý prubeh Konventu nekteré vládní delegace vyjadrovaly svuj zdrženlivý postoj k nekterým bodum, jak by ostatne cinily i v prípade klasické mezivládní konference. Naproti tomu „alchymie“, která se vyvinula mezi cleny národních parlamentu a poslanci Evropského parlamentu, se mohla stát hlavní hybnou silou pri hledání shody cestou vzájemných ústupku za soucasného posilování spolecných ambicí.
|
