Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnejší úspechy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Reforma EU
Rozšírení
Obcanská práva
Justice a vnitrní záležitosti
Vnejší vztahy
Ochrana životního prostredí / spotrebitelu
Doprava / Regionální politika
Zemedelství / Rybolov
Hospodárská a menová unie
Lisabonská strategie
Financní služby
Demokratická kontrola
Evropské centrální banky
Preshranicní platby
Sociální politika / Zamestnanost /
Ženská práva
Jednotný vnitrní trh / Prumysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE

> ELDR on the Lisbon Strategy


Lisabonská strategie : konkurenceschopnejší Evropa s více kvalitními pracovními príležitostmi

Na lisabonském summitu v breznu 2000 se celní predstavitelé vlád zemí EU dohodli na novém strategickém cíli pro Evropskou unii: Evropská unie se má do roku 2010 stát nejkonkurenceschopnejší ekonomikou sveta. Od té doby schválil Evropský parlament radu právních predpisu v hospodárské oblasti zamerených vetšinou na otevírání trhu s ruzným zbožím a službami. Poslanci se však vždy snažili zmírnit dopady liberalizace opatreními na ochranu spotrebitelu, zamestnancu, životního prostredí a základních verejných služeb.

Cílem, který vyhlásili vládní predstavitelé na lisabonském summitu, bylo ucinit EU „nejkonkurenceschopnejší a nejdynamictejší ekonomikou sveta založenou na znalostech, jež bude schopna udržitelného rustu a bude nabízet více kvalitních pracovních míst a vetší sociální soudržnost“. Lisabonská strategie, jak se tomuto programu zacalo ríkat, vyžaduje akce v ruzných oblastech: v oblasti vnitrního trhu, informacní spolecnosti, vedy, vzdelání, strukturálních ekonomických reforem, stabilní meny a makroekonomické politiky, která by podporovala rust a udržitelnost verejných financí. Vetšina z techto oblastí spolu úzce souvisí: udržitelné verejné finance napomáhají rustu a tím tvorbe pracovních príležitostí, zatímco nižší nezamestnanost znamená nižší výdaje na sociální zabezpecení, což zase zlepšuje stav verejných financí.

Když Parlament poprvé projednával lisabonské cíle, byli poslanci zpocátku nejednotní v otázce liberalizace. Mnozí se zasazovali o vetší duraz na vytvárení pracovních míst, otázky životního prostredí a potreby chudších vrstev obyvatelstva. Jiní namítali, že pracovní príležitosti vzniknou samy v dusledku hospodárského rustu, a usilovali spíše o strukturální reformu, nebot byli presvedceni, že prílišná ochrana zamestnancu muže být kontraproduktivní. Parlament nakonec zvolil strední cestu a pozmenil legislativní návrhy Evropské komise tak, aby byly oba tyto zájmy v rovnováze.

Mnohá z opatrení dohodnutých v Lisabonu nebyla legislativního, nýbrž mezivládního charakteru a byla založena na koordinaci mezi clenskými státy a vzájemném srovnávání. Komise a Parlament mely tomuto procesu pouze prihlížet. Jiná opatrení ovšem vyžadovala vydání právních predpisu Spolecenství, pri jejichž prijímání hraje Parlament jako jeden ze zákonodárných orgánu klícovou úlohu.

Vytvárení pracovních príležitostí

Vytvárení pracovních príležitostí bylo jedním z hlavních cílu stanovených v Lisabonu, i když se ocekávalo, že nová místa vzniknou v dusledku hospodárského rustu díky zvýšení konkurenceschopnosti, strukturálním zmenám a omezení byrokracie. Ocekávalo se, že evropské vlády budou podporovat nejlepší praxi a vymenovat si návrhy, jak podporovat vznik nových pracovních míst Výrazné legislativní úsilí však v této oblasti plánováno nebylo.

Celkovým cílem bylo zvýšit zamestnanost na 70 % obyvatelstva do roku 2010, pricemž prubežným cílem bylo 67 % v roce 2005. Jak se však nyní zdá, tohoto cíle bude težké dosáhnout. Presto bylo od roku 1999 vytvoreno více než šest milionu pracovních míst a míra zamestnanosti stoupla z 62,5 % v roce 1999 na 64,3 % v roce 2002. Dlouhodobá nezamestnanost klesla ze 4 % v roce 1999 na 3 % v roce 2002. Parlament zduraznoval v nekolika usneseních, že je potreba vyvinout vetší úsilí, aby se napomohlo sladení rodinného a pracovního života a mohlo tak pracovat více žen. Jedním z vedlejších cílu z Lisabonu skutecne bylo zvýšit podíl zamestnaných žen z 51 % v roce 1999 (ve srovnání s 61 % mužu) na 60 % v roce 2010. Je pravda, že ženy jsou na trhu práce úspešnejší než muži. Totéž však nelze ríci o starších pracovnících (definovaných jako veková skupina od 55 do 64 let). Ackoli byl stanoven cíl dosáhnout v této kategorii do roku 2010 50% zamestnanosti, pracovalo v roce 2002 pouhých 40,1 %.

Vnitrní trh

Klícovým prvkem lisabonské strategie byl úplný a plne funkcní jednotný evropský trh. Odstranení prekážek hospodárské souteže a umožnení podnikum z ostatních clenských státu vstupovat na národní trhy za rovných podmínek bylo považováno za základní predpoklad hospodárského rustu. V prubehu posledních peti let prijal Parlament legislativní normy, které otevírají nekolik oblastí trhu: do roku 2007 bude plne liberalizován trh s elektrickou energií a plynem, hospodárská soutež má postupne vstupovat i do oblasti poštovních služeb – i když se zárukami pro univerzální službu dorucování lehkých zásilek – a od roku 2006 zacne rovnež liberalizace nákladní železnicní dopravy. V tomto volebním období byla také upravena pravidla pro zadávání verejných zakázek s cílem posílit hospodárskou soutež a ocekává se tedy, že náklady verejných prací a dodavatelských smluv poklesnou. Bylo také dosaženo pokroku na ceste k jednotné správe evropského vzdušného prostoru, která by mela omezit zpoždení leteckých spoju. Návrhy na liberalizaci prístavních služeb však Parlament odmítl kvuli obavám z bezpecnostních rizik a dopadu na zamestnanost.

Financní služby

Výkonné a transparentní financní trhy podporují rust díky lepší alokaci kapitálu. V Lisabonu zaznely výzvy k lepší integraci národních financních trhu v EU a Parlament od té doby schválil celou radu návrhu týkajících se jednotných licencí pro emitenty obligací a akcií, podpory souteže mezi bankami a burzami cenných papíru v obchodování s akciemi, spolecných pravidel zamezujících zneužívání duverných informací v obchodování (insider dealing) a manipulacím trhu, odstranování prekážek investování do penzijních fondu, otevrení trhu v oblasti zprostredkování pojištení, dále ochrany menšinových akcionáru behem prebírání spolecnosti a požadavku na transparentnost spolecností, s jejichž akciemi se verejne obchoduje.

Príznivé podnikatelské prostredí

Dalším prvkem lisabonské strategie bylo príznivejší prostredí pro podniky, zejména malé a strední (MSP). Clenské státy si mely vymenovat osvedcené postupy jak omezovat byrokracii, a pokusit se tak snižovat náklady na zakládání nových podniku. V této oblasti hraje Parlament pouze omezenou roli. Poslanci presto podporovali snahy pomoci malým a stredním podnikum a usilovali o to, aby se jejich potreby odrazily i v príslušné legislative, napríklad usnadnením prístupu k verejným soutežím o státní zakázky a ke zdrojum EU na financování výzkumu. Bylo také dosaženo dohody o legislative EU, která má usnadnit uplatnování práv k duševnímu vlastnictví. Pracuje se rovnež na zmenách predpisu o patentovatelnosti vynálezu v oblasti programového vybavení, jejichž cílem je podpora kreativity a inovací zvýšením právní ochrany spolecností, které investují do nových aplikací.

Informacní spolecnost

Dalším z pilíru lisabonské strategie byl rozvoj informacní spolecnosti, která má pomoci priblížit se ekonomice založené na znalostech a vytvorit nové pracovní príležitosti v oblastech s výrazným rustovým potenciálem. Soucasný Parlament prijal duležité právní predpisy s cílem posílit hospodárskou soutež v oblasti telekomunikací a rozšírit využívání Internetu. Situace je již dnes velmi povzbudivá, nebot podle studií Komise je produktivita v evropském telekomunikacním prumyslu o približne 15 % vyšší než ve Spojených státech. Plne integrovaný a liberalizovaný trh telekomunikacních služeb by však mel vést k dalšímu snižování nákladu a cen jak pro soukromé uživatele, tak pro podniky, a tím také snižovat náklady prístupu na Internet. Byla prijata i další legislativa, která má rozšírit využívání Internetu vytvorením domény .eu, rešením problému nevyžádané pošty (spamu) a usnadnením internetového obchodování.

Mix makroekonomických politik

Další velkým tématem je „mix makroekonomických politik“, tj. co nejlepší rovnováha mezi nástroji ekonomické politiky pro dosažení hospodárského rustu. Evropský parlament vždy podporoval nezávislost Evropské centrální banky a její cíl cenové stability jako základ trvale udržitelného rustu. Poslanci však soucasne kritizovali fiskální cást politiky, nebot fiskální politika neexistuje na úrovni EU a vlády clenských státu se nedrží zcela dusledne Paktu stability a rustu jakožto souboru pravidel pro verejné výdaje. Prumerný rocní deficit vlád EU byl v roce 2003 2,7 %. Prícinou byl cástecne snížený výkon ekonomiky. Prumerný verejný dluh také narustá a v soucasné dobe predstavuje 64,1 % HDP. Parlament zastává názor, že pokles rustu HDP je dusledkem toho, že vetšina clenských státu neprovedla strukturální reformy. Poslanci byli též znepokojeni tím, že se dosud nepodarilo presmerovat verejné výdaje na produktivní investice, jak bylo dohodnuto v Lisabonu, a dostatecne snížit danové zatížení zamestnancu.

Parlament soustavne podporoval Pakt stability a rustu. Poslanci navrhovali zavést systém vcasného varování také pro prípad, že státy nedosáhnou rozpoctového prebytku v období silného rustu, a ne jen pokud schodky stoupnou v období zpomalení ekonomiky. Poslanci nemají jednotný názor na používání „zlatého pravidla“, podle nehož by urcité typy investic byly vylouceny z výpoctu rozpoctového deficitu, a nedávno ho nejtesnejší vetšinou odmítli podporit.

Výzkum a vzdelání

Vzdelání a výzkum mají velký vliv na hospodárský rust a zamestnanost. Vrcholní predstavitelé EU prohlásili v Lisabonu, že „investice do lidí a do rozvoje aktivního a dynamického sociálního státu“ jsou základním prvkem ekonomiky založené na znalostech. Znamená to, že clenské státy musí usilovat o zvýšení investic do lidských zdroju a položit vetší duraz na celoživotní vzdelávání, nebot cím vyšší schopnosti, tím vyšší šance na uplatnení na trhu práce. Jako celek však tato oblast nespadá do pusobnosti legislativy EU. Místo toho bylo zavedeno pouze srovnávací hodnocení – a výsledky byly chabé. EU investuje do vyššího vzdelávání 1,1 % HDP, ve srovnání s 3 % v USA. Rozdíl je zaprícinen zejména nedostatkem soukromého kapitálu, nebot výše verejných investic je srovnatelná. Podíl dospelých osob s vyšším vzdeláním sice stoupá, ale náskok USA zustává. Procento mladých lidí, kterí opouštejí školu bez jakékoli kvalifikace (18,1 % v roce 2003), stále výrazne prekracuje 10 % stanovených jako cíl do roku 2010.

Parlament souhlasil s cílem clenských státu venovat 3 % HDP na výzkum a vývoj, ale poslanci nemají pravomoc tento závazek prosadit. Praktických výsledku nebylo mnoho: na výzkum se v EU vynakládá pouhých 1,9 % HDP, ve srovnání s 2,9 % v USA a 3 % v Japonsku.

EU však má spolecný výzkumný program, který tvorí necelá 4 % procenta rozpoctu Spolecenství. Parlament pomáhá stanovit výši zdroju pro tento víceletý program a usiluje o zvýšení dostupných prostredku. EP také rozhoduje o tom, jaké mají být hlavní oblasti výzkumu v rámci programu. Poslanci podporovali úsilí o rozvoj mobility vedcu a studentu v rámci programu Erasmus Mundus a zlepšili legislativu pro uznávání profesionálních kvalifikací po celé Unii, jejímž cílem je usnadnit odborníkum pracovat v jiném clenském státe. Pokusy o zavedení Patentu Evropského spolecenství, který má zjednodušit patentové rízení a povzbudit tak výzkum, v soucasné dobe uvázly na mrtvém bode.

Záver

Produktivita práce na osobu dosud celkove zaostává za Spojenými státy, i když do znacné míry tomu tak je v dusledku volby Evropanu mít více volného casu a dovolené. Pokud produktivitu vyjádríme v prepoctu na hodiny práce, rozdíl mezi EU a USA je nižší – v posledních letech méne než 5 %. Závažnejším problémem však je to, že produktivita nyní roste pomaleji než v USA a rozdíl se tak zvetšuje. Duvodem je podle Komise menší využívání nových technologií a neprimerená úroven investic. Poslanci také vyjadrují znepokojení nad celkovým trendem investic: soukromé investice poklesly v roce 2002 na 17,2 % HDP oproti 18,3 % v roce 2000. Verejné investice jako podíl HDP (2,4 % HDP v roce 2003) klesají také (v 70. letech cinily 3,8 %) a jsou dnes mnohem nižší než v USA (3,3 % v roce 2003).

V jednom nedávném usnesení Parlament kritizoval zpoždení v provádení lisabonské strategie a vyzýval clenské státy, aby se „zapojily do koordinované strategie strukturálních reforem“. Poslanci také vyzývali k „naléhavé mobilizaci soukromých investic do výzkumu a vývoje“ se silnou verejnou výzkumnou základnou s vazbami na prumysl. Parlament pevne verí, že Lisabon stále predstavuje cestu vpred.



  
Zpravodajové:
  
Verejné zakázky, služby a smlouvy o dílo: Stefano Zappalà (EPP-ED, I)
Práva k duševnímu vlastnictví: Janelly Fourtou (EPP-ED, F)
Patentovatelnost vynálezu v oblasti programového vybavení: Arlene McCarthy (PES, UK)
Vzájemné uznávání odborné kvalifikace: Stefano Zappala' (EPP-ED, I)
Verejné finance v Hospodárské a menové unii v roce 2003: Roberto Felice Bigliardo (UEN, I)
Hlavní smery hospodárských politik: Christa Randzio-Plath (PES, D)
  
Úrední vestník – konecná znení aktu:
  
Verejné zakázky, služby a smlouvy o dílo - znení prijaté Parlamentem
Práva k duševnímu vlastnictví - znení prijaté Parlamentem
Patentovatelnost vynálezu v oblasti programového vybavení - znení prijaté Parlamentem
Vzájemné uznávání odborné kvalifikace - znení prijaté Parlamentem
Verejné finance v Hospodárské a menové unii v roce 2003 - znení prijaté Parlamentem
Hlavní smery hospodárských politik - znení prijaté Parlamentem

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004