Bankovní poplatky za zaslání eur z účtu v jedné zemi EU do jiné jsou nyní stejné jako za převod v rámci jedné země. Platby kreditními kartami a výběry z automatů v eurech také nestojí jinde v EU víc než doma. Je tomu tak díky nařízení EU, které vyžaduje, aby banky účtovaly stejné poplatky za domácí a přeshraniční bankovní transakce v eurech. Jde o nový zákon, který se objevuje jako reakce na dlouholeté snahy Evropského parlamentu.
Jak se blížil den, kdy se měly bankovky a mince eura dostat do oběhu - 1. leden 2002, rostly obavy, že firmy a veřejnost si možná některé z výhod hned neuvědomí. Banky neměly povinnost zpoplatnit přeshraniční a tuzemské transakce v eurech stejně a vše nasvědčovalo tomu, že mnohé budou nadále dělat (až dosud umělé) rozdíly mezi „domácími" a „zahraničními“ platbami v eurech. Průzkumy ukázaly, že převod 100 eur z jedné země EU do jiné může stát na poplatcích až 24 euro. S ohledem na vývoj technologií a očekávané vymizení kurzovního rizika v eurozóně se instituce EU dohodly, že tato situace nemá žádné opodstatnění.
Parlament dlouho podporoval snahy snížit poplatky za přeshraniční převody, které zůstaly vyšší než za převody tuzemské, dokonce hned po prvním použití eura v roce 1999. Bylo zřejmé, že ani banky neposkytují o poplatcích dostatečné informace. Vyšší poplatky za přeshraniční platby a převody byly považovány za překážku obchodu a mezinárodního trhu a měly také vliv na důvěru veřejnosti v euro. Zpočátku některé banky proti regulaci bojovaly a argumentovaly tím, že tržní síly budou samy stačit na to, aby stlačily bankovní poplatky dolů. Ale Parlament se domníval, že banky na to měly dost času a zásada stejných poplatků by měla být stanovena zákonem.
Evropská komise byla stejného názoru, a proto připravila návrh nařízení, poté schváleného Parlamentem v prosinci 2001, které donutilo banky vybírat od 1. července 2002 stejné poplatky za „elektronické transakce“ (výběry hotovosti a platby kreditními kartami) a od 1. července 2003 za bezhotovostní převody z jednoho bankovního účtu na druhý. V obou případech je zatím tento předpis omezen stropem 12 500 eur, ale od 1. ledna 2006 se částka zvýší až na 50 000 euro. Kromě toho musí banky své klienty písemně informovat o poplatcích vybíraných za platby a převody do výše 50 000 euro. Toto nařízení se týká převodů v eurech ve všech členských zemích, ne pouze v eurozóně.
Strop 50 000 euro bude zaváděn postupně
Komise a Parlament se nejdříve dohodly, že strop bude 50 000 euro, ale Rada tlačila na nižší částku 12 500 euro. Aby se dosáhlo rychlé dohody s Radou a zákon mohl být schválen dříve, Parlament nakonec s touto částkou souhlasil jako s počáteční hranicí s podmínkou, že se v roce 2006 zvýší na 50 000 euro. Banky tak budou mít čas, aby se nové legislativě přizpůsobily.
Na základě tohoto nařízení si mohou finanční instituce konkurovat ve výši poplatků, které účtují, za předpokladu, že nezvýhodní převody v tuzemsku. Ve skutečnosti mohou banky poplatky za tuzemské převody i vyhnat nahoru, protože nařízení po nich nevyžaduje snížení poplatků za přeshraniční převody, ale nutí je pouze, aby byly stejné jako u tuzemských. S ohledem na rostoucí konkurenci mezi bankovními institucemi je to však nepravděpodobné. Banky také mohou nabízet paušální poplatek za různé platební služby. Ten může být odlišný u různých druhů klientů, ale ne mezi domácími a přeshraničními platbami. Například určitý počet výběrů by byl zdarma, ať už v tuzemsku nebo v zahraničí, nebo by se platil roční poplatek za aktivaci karty do zahraničí.
Povinnost účtovat stejné poplatky se nevztahuje na papírové šeky, protože jsou nákladnější na zpracování než elektronické platby. Banky si také smí účtovat více, jestliže klienti nesdělí číslo IBAN příjemce platby.
|