Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnější úspěchy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Reforma EU
Rozšíření
Deset nových členských států
Pozice parlamentu
a jeho souhlas
Vyhlídky do budoucna
Občanská práva
Justice a vnitřní záležitosti
Vnější vztahy
Ochrana životního prostředí / spotřebitelů
Doprava / Regionální politika
Zemědělství / Rybolov
Hospodářská a měnová unie
Sociální politika / Zaměstnanost /
Ženská práva
Jednotný vnitřní trh / Průmysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE


Větší a silnější Unie

1. května 2004 se Evropská unie poprvé ve své historii rozrostla najednou o deset nových členů – Českou republiku, Estonsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovensko a Slovinsko. K této historické události došlo sotva rok poté, co Evropský parlament schválil členství těchto zemí v EU a otevřel tak cestu k ratifikaci jejich vstupu národními parlamenty všech 25 států.

Od roku 1997 Evropský parlament pozorně sledoval a dohlížel na vyjednávání s kandidáty na členství v EU a sledoval jejich pokrok, kterého dosáhli. Vždy trval na tom, že každý stát se o své členství musí zasloužit sám a nebýt přijat pouze z dobré vůle. Teoreticky to znamenalo, že některé země by mohly vstoupit dříve než ostatní. Zároveň se však Parlament pilně snažil přispět k tomu, aby se kvalifikovaly všechny kandidátské země – poskytoval jim finanční a technickou podporu, v nutných případech byl kritikem a tam, kde to bylo možné, je povzbuzoval. Když vynesl 9. dubna 2003 své konečné rozhodnutí, mohl s potěšením konstatovat, že všech deset kandidátských zemí, s nimiž bylo ukončeno vyjednávání, dostatečně reformovaly své politické, soudní a hospodářské systémy, a splnily tak podmínky vstupu do EU.

Otázka, zda by tyto státy měli vstoupit do EU postupně či najednou, tak byla vyřešena ve prospěch "velkého třesku". Aby však Parlament zajistil, že přistupující země zůstanou na správné cestě a neusnou po získání souhlasu na vavřínech, zanesl do Smlouvy o přistoupení „ochranné doložky“. Tato ustanovení mají umožnit uvalit sankce na země, které by do května roku 2004 nesladily svůj právní systém s evropskou úpravou. Pokud například určitý stát nezavede odpovídající hygienické normy pro jatka, díky těmto klauzulím mu bude "Patnáctka" moci zakázat vyvážet maso. Tyto klauzule však nakonec, v souladu s očakáváními, použity být nemusely. Pokud však v i budoucnu budou konstatovány nějaké nedostatky, mohou tato opatření stále přijít ke slovu, nicméně už ale v souladu s pravidly platnými pro členské státy.

Příprava na vstup

Po pádu berlínské zdi v roce 1989 EU rychle navázala diplomatické styky se zeměmi střední a východní Evropy. S deseti z nich uzavřela v průběhu 90. let dohody o přidružení. Na kodaňském summitu v roce 1993 se představitelé vlád zemí EU odhodlali k ráznému kroku a dohodli, že „přidružené státy střední a východní Evropy se mohou stát členy Evropské unie, budou-li si to přát“. Na tomto summitu byly také stanoveny podmínky pro vstup do EU, známé jako "kodaňská kritéria". Tato kritéria požadují existenci stabilních institucí, jež jsou zárukou demokracie, právního státu, ochranu lidských práv a respektování menšin; dále pak fungující tržní ekonomiku schopnou vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními silami na jednotném vnitřím trhu EU; schopnost plnit závazky vyplývající ze členství v EU, a to včetně podpory cílů politické, hospodářské a měnové unie; přizpůsobení administrativních struktur tak, aby mohla být legislativa EU účinně aplikována.

V březnu roku 1998 bylo přijato rozhodnutí zahájit vyjednávání o přistoupení se šesti státy: Kyprem (který mezitím taktéž podal žádost o členství), Českou republikou, Estonskem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem. Malta svou žádost o členství obnovila v říjnu roku 1998. Od tohoto roku Komise vydává pravidelné zprávy o pokroku v přípravách na členství všech kandidátských zemí. Na summitu v Helsinkách v prosinci roku 1999 se hlavy států a představitelé vlád rozhodli zahájit vyjednávání o přistoupení také s Rumunskem, Slovenskem, Lotyšskem, Litvou, Bulharskem a Maltou, a zároveň také formálně uznali Turecko jako kandidátskou zemi. Rozhodnutí o ukončení vyjednání o přistoupení s Českou republikou, Estonskem, Kyprem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem, Slovenskem a Slovinskem pak padlo na summitu v Kodani v prosinci roku 2002. Pokud jde o vyjednání s Rumunskem a Bulharskem, ta by měla pokračovat, s cílem připravit tyto státy na vstup do EU v roce 2007. Rozhodnutí o zahájení vyjednávání s Tureckem pak bylo odloženo na prosinec roku 2004.

Pod dohledem Parlamentu

Evropský parlament proces rozšiřování pozorně sledoval. V roce 1998 jmenoval pro každou kandidátskou zemi svého zpravodaje. Tito poslanci pak každoročně vypracovávali zprávu, která vycházela jak ze zpráv Komise o postupu příprav na rozšíření, tak ze svých vlastních poznatků. Pravidelně navštěvovali kandidátské země, účastnili se pozorovatelských misí, diskutovali s politiky, s představiteli nevládních organizací, odborů a dalšími partnery. Od roku 1999 pak předkládali své zprávy plenárnímu shromáždění EP jednou ročně. Parlament v té době přijal usnesení, v nichž ocenil vynaložené úsilí, ale zároveň upozornil na přetrvávající slabiny. Významné obavy, které během této doby zazněly, se týkaly ochrany menšin, jako např. Romů a homosexuálů, boje proti korupci a organizovanému zločinu, obchodu s lidmi a ochrany životního prostředí.

Většina kandidátských zemí nepotřebovala příliš pobízet v oblasti svého politického či ekonomického systému. Parlament však na některé země pravidelně naléhal, aby podnikaly potřebné kroky tam, kde to bylo nezbytné. Malta tak byla například vyzývána, aby důsledně uplatňovala evropské zákony v oblasti ochrany životního prostředí a přírody. Poslanci taktéž vyjádřili své obavy ohledně různících se postojů k otázce členství v EU, které zaznívaly z řad maltské vlády a opozice. Tuto otázku jednou provždy vyřešili maltští občané v referendu. Pokud jde o Slovinsko, to bylo vyzváno, aby podniklo patřičné kroky k zajištění řádné aplikace pravidel evropského vnitřního trhu. Zvláštním případem je pak Kypr, rozdělený na řeckou a tureckou část. Přestože Parlament vždy trval na tom, aby vstup Kypru nezávisel na otázce sjednocení ostrova, přesto naléhal jak na řeckou, tak i tureckou komunitu na Kypru, stejně jako na vlády Řecka a Turecka, aby uzavřely dohodu.

Pobaltské státy Estonsko, Litva a Lotyšsko rychle dosáhly evropských politických a ekonomických standardů, ale na všechny tyto tři země Parlament naléhal, aby zavedly ráznější opatření proti korupci. Estonsko a Lotyšsko byly opakovaně nabádány ke zlepšení integrace a ochrany ruských menšin, což rychle učinilo především Estonsko. To však bylo na druhou stranu nutné popohnat v oblasti ochrany životního prostředí. Co se týče Litvy, Parlament žádal, aby odstanila diskriminaci homosexuálů a vážněji se zabývala problémem obchodu se ženami.

Českou republiku, Maďarsko a Polsko Parlament nabádal k ráznějšímu boji proti sexuální turistice, dětské prostituci a obchodu se ženami. Maďarsku a České republice byla také určena varování, aby odstranili diskriminaci Romů a zavedli pro tuto menšinu integrační programy. K dalším obavám spojovaným výhradně s Českou republikou patřila bezpečnost atomové elektrárny Temelín a neochota zrušit Benešovy dekrety, které legitimizovaly vyhnání příslušníků německé menšiny po druhé světové válce. Česká vláda ve spolupráci s EU vyvinula mimořádné úsilí, aby bezpečnostní standardy dotyčné atomové elektrárny odpovídaly evropským normám a učinila významné ústupky zmírňující Benešovy dekrety.

Maďarsko bylo nuceno zlepšit ochranu svého životního prostřední. Obavy také vzbuzoval zákon o maďarských menšinách žijících v okolních státech. Po kritice Evropského parlamentu byl tento zákon další vládou upraven.

Polsko představovalo jisté problémy z ekonomického hlediska. Parlament zdůraznil nutnost privatizovat velké polské státní podniky, především v oblasti ocelářství, energetiky, chemického a zbrojního průmyslu, cukrovarnictví a lihovarnictví. Zároveň vyzval Polsko, aby od základu reformovalo svůj zemědělský sektor, který zaměstnává více než 27 % populace, zatímco evropský průměr činí necelých 5%. Další citlivý problém představovala ruská enkláva v Kaliningradu. Během jednání s ruskou vládou se ale podařilo dosáhnout uspokojivého řešení, které ruským občanům umožňuje snadný tranzit přes území EU.

Zpočátku se zdálo, že Slovensko je pro splnění politických kritérií v těžké výchozí pozici. Převládal názor, že tehdejší vláda premiéra Mečiara nečinila dostatečné kroky v oblasti demokratických reforem. Avšak po volbách v září roku 1998 se situace v této oblasti rapidně zlepšila. Od té doby Parlament poukazoval na slabá místa především v oblasti zacházení s romskou menšinou, bezpečnosti atomových elektráren v Jaslovských Bohunicích a Mochovcích, jejichž provoz by měl být ukončen v roce 2006, resp. 2008, a na nutnost boje proti korupci a organizovanému zločinu.

Deset zemí dostává zelenou

Poslední zprávy Parlamentu týkající se jednotlivých kandidátských zemí byly předloženy 9. dubna 2003. Parlament s potěšením shledal, že všechny kandidátské země vyvinuly velké úsilí, aby vyřešily problémy, na které bylo v uplynulých letech poukazováno. Rozhodl se tedy otevřít cestu do EU každé z kandidátských zemí, s níž bylo vyjednávání ukončeno. Dle článku 49 Smlouvy o EU je vstup každého nového státu do EU podmíněn souhlasem absolutní většiny členů Evropského parlamentu (tzn. 314 z celkem 626 hlasů). V případě všech desíti států se tak stalo dne 9. dubna 2003. 14. dubna pak Rada pro všeobecné záležitosti (složená z ministrů zahraničí EU) jednomyslně schválila jednotnou Smlouvu o přistoupení. Po souhlasu Parlamentu a Rady muselo být úplné znění Smlouvy o přistoupení ratifikováno jak parlamenty tehdejších patnácti členských států EU, tak i desíti kandidátských zemí. S výjimkou Kypru pořádaly všechny přistupující země referenda o vstupu do EU, pro nějž se vyslovila drtivá většina jejich obyvatel.

Dostatek finančních prostředků pro nové členy

V okamžiku, kdy Parlament schválil rozšíření o deset nových zemí, také po ostré diskusi s Radou ministrů zajistil, aby pro ně v rozpočtu EU byly vyhrazeny dostatečné finanční prostředky. K této diskusi došlo poté, co Rada rozhodla, aniž si vyžádala souhlas Parlamentu, začlenit do Smlouvy o přistoupení restriktivní rozpočtová opatření pro těchto deset přistupujících zemí. Parlament tento krok považoval neejn za porušení svých rozpočtových pravomocí, ale také za typický příklad diskriminace mezi stávajícími a novými členskými zeměmi.

Týden před hlasováním, které se konalo 9. dubna 2003, bylo díky prohlášení Rady dosaženo dohody. Rada se v něm zavázala, že bude respektovat rozpočtové pravomoci Parlamentu nejen během následujících tří let, které zbývají do roku 2006, ale i v případě dlouhodobých rozpočtových výhledů na období po roce 2007. Parlament však okamžitě uplatnil své rozpočtové pravomoci a navýšil rozpočet na vnitřní politiky do roku 2007 o 600 milionů €. Poslanci EP považovali tuto sumu za nezbytnou pro adekvátní financování rozšíření. Po složitých vyjednáváních se delegaci EP podařilo získat 540 milionů €, tedy 90% sumy, o kterou žádala.

Rada taktéž formálně prohlásila, že nové členské země nebudou diskriminovány a že finanční prostředky potřebné pro Turecko, uznané coby kandidátská země, budou čerpány z rozpočtu pro předvstupní strategii a nikoliv z rozpočtu na zahraniční politiku, ve kterém tak bude k dispozici větší objem prostředků.

Přínos rozšíření

Navzdory všem obtížím byl Evropský parlament vždy neochvějným zastáncem rozšíření. Výhody rozšíření jsou jak politické, ekonomické, tak i kulturní. Mír, rostoucí stabilita a prosperita v Evropě zvýší bezpečnost všech jejích národů. Ke 370 milionům obyvatel, které představoval jednotný vnitřní trh tvořený patnácti členskými státy, se připojilo deset nových zemí s rychle rostoucími ekonomikami, což představuje nárůst o 100 milionů osob. To s sebou přinese posílení hospodářského růstu a vytvoření nových pracovních míst jak ve stávajících, tak i v nových členským státech. Kvalita života obyvatel v celé Evropě se zvýší tím, jak budou nové členské země zavádět společné evropské politiky v oblasti ochrany životního prostředí a boje proti kriminalitě, drogám a ilegálnímu přistěhovalectví. Příchod nových členů obohatí EU díky větší kulturní rozmanitosti a lepšímu porozumění mezi národy. Rozšíření také posílí roli EU na mezinárodní scéně – hlavně pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku a politiku obchodní.

Některé přínosy jsou patrné již nyní. Ve střední a východní Evropě vznikly stabilní státy s demokratickými institucemi, které více respektují národnostní menšiny. Podle Evropské komise ekonomické reformy v těchto zemích vedly k vyššímu hospodářskému růstu (vyššímu než v EU) a lepší perspektivě v oblasti zaměstnanosti. Tomuto procesu napomohla naděje na vstup do EU a finanční podpora z její strany. Výsledkem je rostoucí objem obchodu EU s těmito zeměmi (v roce 2000 dosáhl přebytek 17 miliard €), který v původních členských zemích podporuje hospodářský růst a vytváření nových pracovních míst.



  
Zpravodajové:
  
Ceská republika: Jürgen Schröder (EPP-ED, D)
Estonsko: Michael Gahler (EPP-ED, D)
Kypr: Jacques Poos (PES, L)
Lotyšsko: Elisabeth Schroedter (Greens/EFA, D)
Litva: Ioannis Souladakis (PES, GR)
Madarsko: Luís Queiró (UEN, P)
Malta: Ursula Stenzel (EPP-ED, A)
Polsko: Jas Gawronski (EPP-ED, I)
Slovinsko: Demetrio Volcic (PES, I)
Slovensko: Jan Marinus Wiersma (PES, NL)
Bulharsko: Geoffrey Van Orden (EPP-ED, UK)
Rumunsko: Baroness Nicholson of Winterbourne (ELDR, UK)
Turecko: Arie Oostlander (EPP-ED, NL)
Summit v Kodani (cerven 1993)
Summit v Helsinkách (prosinec 1999)
Summit v Kodani (prosinec 2002)
Smlouva o pristoupení
Internetová stránka Evropské komise o pristoupení
  
Úrední vestník - konecná znení:
  
Ceská republika - text schválený Evropským parlamentem
Estonsko - text schválený Evropským parlamentem
Kypr - text schválený Evropským parlamentem
Lotyšsko - text schválený Evropským parlamentem
Litva - text schválený Evropským parlamentem
Madarsko - text schválený Evropským parlamentem
Malta - text schválený Evropským parlamentem
Polsko - text schválený Evropským parlamentem
Slovinsko - text schválený Evropským parlamentem
Slovensko - text schválený Evropským parlamentem
Bulharsko
Rumunsko
Turecko - text schválený Evropským parlamentem

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004