| Zrušení hranic v Evropské unii s sebou přináší rozmach obchodu, průmyslu i volného pohybu osob. Všemi prostředky je však naopak nutno zastavit organizovaný zločin, který chce z otevřenosti v rámci EU těžit po svém. Zločineckým skupinám se totiž objevily nové příležitosti a cesty k jejich ilegálním machinacím, novým metodám praní špinavých peněz, obchodu s lidskými orgány a také, jak se vyhnout spravedlivým trestům. To je však příliš mnoho volnosti i pro EU.
Rozhodujícími nástroji pro boj proti praní špinavých peněz jsou dva právní předpisy EU. První z nich – již uplatňovaný v praxi – má zabránit zneužívání finančního sektoru a druhý má podpořit spolupráci mezi celními úřady, aby se tak zamezilo ilegálním finančním transakcím.
Aby ochránila finanční systém před ilegálními transakcemi, EU v podstatných bodech zpřísnila směrnici proti praní špinavých peněz z roku 1991. Nový rámcový zákon nyní směřuje nejen proti praní špinavých peněz pocházejících z obchodu s drogami, nýbrž proti jakémukoliv druhu praní špinavých peněz, jako např. v souvislosti s financováním terorismu. Nová verze této směrnice také požaduje, aby byl volán k zodpovědnosti širší okruh osob, např. realitní agenti, notáři, obchodníci s luxusním zbožím, pokud jsou jejich zákazníci podezřelí, že prostřednictvím jejich obchodů perou špinavé peníze. Podle dohody dosažené v dohodovacím řízení záleží pouze na obchodnících, zda svým zákazníkům sdělí, že informace o nich byly předány úřadům.
Ve sporné otázce zachování profesního tajemství v případě právníků poslanci uvítali dohodu, jíž bylo také dosaženo při dohodovacím řízení. Profesní tajemství právníků zůstává zachováno, ledaže by si byli vědomi skutečnosti, že jejich rada má být zneužita pro operace spojené s praním špinavých peněz.
Zadržet špinavé peníze již na hranicích
Tato směrnice, která již vstoupila v platnost, také úzce souvisí s návrhem dalšího zákona proti praní špinavých peněz, jenž má směrnici doplnit o posílenou spolupráci celních úřadů na vnějších hranicích EU. K tomu, aby se v rámci EU zabránilo každodennímu dovozu a vývozu velkých sum peněz či množství cenných předmětů pochybného původu nestačí jen mít lepší přehled o finančním sektoru. Evropská komise ve svém návrhu zákona požaduje, aby každý, kdo přijíždí do celního prostoru EU nebo jej opouští, musel písemně prohlásit, zda s sebou má hotovost v hodnotě 15 000 eur a více.
Evropským poslancům to však nestačí. Argumentují, že povinnost vyplnit prohlášení není dostačující, neboť i nadále totiž existuje možnost takové prohlášení neodevzdat, zfalšovat nebo převést velké množství peněz přes hranice rozděleně v menších částkách. Chtějí připravovaný návrh zpřísnit a místo vyplňování tohoto prohlášení umožnit členským státům EU do budoucna zavést kontrolu hotovosti na vyzvání. Podle ní by tak cestující převážející 15 000 euro a více musel na požádání celního úředníka prokázat původ těchto peněz a účel, na který budou použity. Raději než v nařízení by tato nová procedura by měla být zakotvena ve fromě směrnice.
Kromě toho, konfiskované peněžní částky mohou být zásadně zadrženy pouze tři pracovní dny. Tam, kde to dovoluje národní právo, mohou státy EU prodloužit tuto lhůtu až na jeden měsíc, avšak pouze jedenkrát. Zjištění celních úřadů mají být uložena do databanky u Evropského policejního úřadu (Europolu) a být použita výhradně v boji proti praní špinavých peněz.
V usnesení Rady navíc EU vyzvala členské státy, aby zlepšily vzájemnou výměnu informací týkajících se sledování podezřelých nebo nápadných transakcí mezi svými zpravodajskými jednotkami, které se zabývají finančními otázkami. Když se potvrdí podezření, že cílem nějaké transakce je praní peněz, musí mít tyto jednotky možnost zasáhnout co rychleji.
Konec obchodování s orgány a tkáněmi
Obchod s lidskými tkáněmi a orgány je jednou z forem obchodování s lidmi. Pro zločinecké organizace představuje výnosný obchod, který nezná hranic. EU se rozhodla pustit se s tímto těžkým porušováním lidských práv a lidské důstojnosti do boje. Plánované rámcové rozhodnutí má uložit členským státům EU povinnost trestat přečiny související s obchodem s orgány a tkáněmi. To zahrnuje nejen odnímání a prodej částí těla, nýbrž také pomoc při jejich přepravě, importu, exportu a uchovávání.
Transplantace orgánů a tkání se stávají ilegálními v okamžiku, kdy profesionální obchodníci vyvíjejí tlak či dokonce nutí lidi, např. darovat ledvinu. Stejně tak je tomu v případě, že využijí finanční nouze svých obětí a za orgán nabídnou atraktivní cenu, čímž vlastně tyto lidi vydírají, nebo pokud odejmou některé části těla mrtvému, který za svého života nedal k darování orgánů souhlas.
EP jasným souhlasem vyjádřil svůj postoj k návrhu rámcového rozhodnutí proti obchodu s orgány a tkáněmi. Přes svou jednoznačnou podporu však poslanci požadovali několik podstatných změn. Podle nich musí text rozhodnutí jasně varovat před riziky, které ilegální obchod s orgány představuje pro veřejné zdraví. Poslanci argumentují tím, že ten, komu by například byly odebrány orgány a tkáně pod psychickým nebo ekonomickým tlakem či dokonce násilím, neuvede pravdivé informace o svých případných onemocněních. Pro příjemce takového orgánu či tkáně tím vzniká enormní zdravotní riziko, a hrozí mu možná i smrt.
Aby tato skutečnost nepoznamenala transplantace orgánů a tkání jako takové, trvají poslanci EP na tom, aby se v plánovaném rámcovém rozhodnutí vždy hovořilo právě o "ilegálním" obchodu s orgány a tkáněmi. Rozdíl mezi ilegálním obchodem a zákonným systémem transplantací musí být naprosto jasný. Ovšem ilegální obchod bude pro mafiánské organizace nerentabilní teprve tehdy, pokud bude legálním způsobem k dispozici dostatek orgánů a tkání. Poslanci proto chtějí, aby byli občané ve větší míře ochotni darovat své orgány po smrti. Za tímto účelem by v rámci EU měly být pořádány informační kampaně. Podle přání evropských poslanců mají členské státy EU nejpozději do konce roku 2004 vhodnými národními právními předpisy navázat na toto plánované rámcové rozhodnutí, které už v Radě čeká na závěrečné schválení.
Evropský zatykač: rychleji a snadněji
Ať už se jedná o praní špinavých peněz, obchod s lidmi, lidskými orgány či o terorismus, vydání podezřelých osob nebo pachatelů trestného činu z jednoho státu EU do druhého má být zjednodušeno a urychleno evropským zatykačem. Ten může být vydáván od ledna roku 2004. Kde dříve často docházelo k dlouholetým průtahům, protože si jednotlivé státy EU vzájemně neuznávaly soudní nařízení, a postup vydávání byl jak zdlouhavý, tak i příliš složitý, tam se nyní postup v rámci EU sjednotil.
Od vstupu rámcového rozhodnutí EU v platnost se tento evropský zatykač vztahuje jak na pachatele pravomocně odsouzené k nejméně čtyřem měsícům vězení, tak na podezřelé ze spáchání trestného činu, který je trestán více než jedním rokem vězení. Do působnosti evropského zatykače tak celkem spadá 32 trestných činů, jako terorismus a obchod s lidmi, zajímání rukojmích a ozbrojené loupeže, znásilnění a podněcování k rasové nenávisti. Soudní orgány všech členských států EU jsou povinny uznávat evropský zatykač vydaný jiným členským státem a s minimem kontrol vydat hledané osoby po jejich zatčení, a to nejpozději do 90 dnů.
K 1. lednu 2004 toto rámcové rozhodnutí do svých národních předpisů zakotvila Belgie, Dánsko, Irsko, Finsko, Portugalsko, Švédsko, Španělsko a Spojené království, z nových členských států tak doposud učinilo Maďarsko. Rozhodným dnem pro nové členské státy je datum přistoupení, tj. 1. květen 2004.
|
