| Regionální politika, na niž se vydává přibližně třetina rozpočtu EU, je jednou z klíčových oblastí politiky EU. Podpora regionů vychází z myšlenky „hospodářské a sociální soudržnosti“, která znamená převod rozpočtových zdrojů do méně prosperujících oblastí s cílem snížit rozdíly mezi regiony. Evropský parlament byl vždy rozhodným zastáncem této politiky a považuje ji za základní kámen evropské integrace. V důsledku rozšíření však čelí regionální politika novým problémům.
Pro rozvoj odlehlých zemědělských regionů má zásadní význam budování silnic, mostů a železničních tratí. Také upadající průmyslové oblasti potřebují investice na rozvoj nových odvětví a rekvalifikaci pracovníků. Podpora chudších regionům na cestě k větší prosperitě přináší řadu výhod – pomůže jim přispívat k širší ekonomice a zastavit odchod lidí z venkova do měst a zabránit přelidnění městských oblastí. Kde bere Evropská unie potřebné zdroje?
EU má v současné době čtyři strukturální fondy (pro svou sociální a zemědělskou politiku a politiku regionálního rozvoje a rybolovu), jejichž úkolem je pomáhat nejchudším regionům. Tyto fondy jsou součástí všeobecné strategie, která poběží až do konce roku 2006 a která má tři hlavní „cíle“. Cíl č. 1, který odčerpává největší část zdrojů, financuje investice v méně rozvinutých regionech, definovaných jako oblasti s HDP na hlavu nižším než 75 % průměru EU (v současné době je to asi 50 regionů, v nichž žije 22 % obyvatel Unie). Cíl č. 2 podporuje restrukturalizaci v oblastech postižených úpadkem tradičních odvětví (průmyslové, zemědělské, městské nebo rybářské regiony), v nichž žije 18 % obyvatelstva EU. Cíl č. 3 se zaměřuje na modernizaci vzdělávacích systémů a rozvoj zaměstnanosti. Peníze ze strukturálních fondů byly použity na financování celé řady projektů, například na obrovský nový most přes řeku Tagus v Lisabonu, nové mezinárodní letiště v blízkosti Atén, železniční trať z Helsinek do Petrohradu a městskou rychlodráhu v Manchesteru.
Fond soudržnosti byl stejně jako strukturální fondy zřízen v roce 1993. Jeho úkolem je podporovat projekty v oblasti životního prostředí a dopravy v členských státech s HDP na hlavu nižším než 90 % průměru EU (Irsko, Řecko, Španělsko a Portugalsko). V roce 1999 pak byl vytvořen tzv. nástroj předvstupních strukturálních politik (ISPA) pro východoevropské země ucházejícím se o vstup do EU (včetně Bulharska a Rumunska), který jim má pomoci připravit se na členství a zlepšit svou dopravní infrastrukturu a životní prostředí. Od 1. ledna 2004, čtyři měsíce před oficiálním vstupem do EU, může deset nových členských států včetně Kypru a Malty rovněž žádat o prostředky ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.
Pravomoci Parlamentu v oblasti regionální politiky
V oblasti regionální politiky získal Parlament v průběhu let nové pravomoci. Od Maastrichtské smlouvy (1993) je třeba jeho „souhlasu“ se základními pravidly fungování strukturálních fondů. Znamená to, že poslanci mohou návrhy pravidel schválit nebo odmítnout, ale nemohou navrhovat žádné změny. Pravomoci Parlamentu rozšířila Amsterodamská smlouva (1999), podle níž jsou zvláštní předpisy pro jednotlivé fondy přijímány „procesem spolurozhodování“. O tom, které oblasti projektu mají spadat do působnosti fondů, tedy jedná Parlament s Radou. Komise podává Parlamentu každé tři roky zprávu o pokroku při dosahování hospodářské a sociální soudržnosti a Parlament sám připravuje každý rok zprávy o různých fondech. Poslanci se tedy stále více dostávají do popředí a využívají svých pravomocí k formování politiky v této důležité oblasti.
Poslanci usilují o zvýšení výdajů na pomoc regionům
Parlament vždy hájil zásadu finanční solidarity s méně rozvinutými a odlehlými regiony EU, aby se hospodářská aktivita, pracovní místa a obyvatelstvo nesoustřeďovaly ve více prosperujících, centrálních a městských regionech, tak jak je tomu dnes ve stále větší míře. Poslanci jsou tedy přesvědčeni, že regionální pomoc musí být i nadále jedním z hlavním bodů politiky EU, a nesouhlasí s pokusy o její opětovnou „nacionalizaci“. Opakovaně vyzývali k tomu, aby byl strukturálním fondům přidělen dostatek finančních prostředků a aby se zvýšil objem výdajů na pomoc regionům, neboť v souvislosti s rozpočtem EU před rozšířením je podle nich třeba učinit „odvážná politická rozhodnutí“. Tyto názory sdílí i Komise, která nedávno zveřejnila svůj projekt politiky soudržnosti v rozšířené Unii v období 2007–2013, jenž počítá s navýšením výdajů na pomoc regionům o 30 %. Komise je připravena svést bitvu s některými členskými státy, které se domnívají, že výdaje na regionální politiky by měly být omezeny. Bude to možná nejvýbušnější téma v nadcházející debatě o budoucím rozpočtu EU.
V posledních letech Parlament zdůrazňoval i další témata související s hospodářskou a sociální soudržností. Poslanci poukazovali na pokračující nerovnosti uvnitř členských států a na neúspěchy při snižování míry nezaměstnanosti. Usilovali o lepší koordinaci mezi strukturálními fondy a jinými politikami a nástroji Společenství, jakými jsou evropská strategie zaměstnanosti a Fond soudržnosti. Trvají na tom, že zvláštní pozornost je třeba věnovat nejodlehlejším regionům, ostrovům a zemědělským a horským oblastem. Parlament by také uvítal větší důraz na inovace, rozvoj lidských zdrojů, technologický rozvoj a rovnost mužů a žen, například pomocí programů vytváření pracovních míst pro ženy.
Za významnou oblast regionální politiky byl a je považován rozvoj hlavních dopravních tepen, známých jako „transevropské sítě“ (TENS), které zajišťují spojení uvnitř EU a spojují Unii s jejími sousedy. Poslanci však vždy upozorňovali na to, že je třeba poskytnout více prostředků zejména na projekty rozvoje železniční dopravy, aby EU nejenom slovy, ale také skutky přispěla k omezování silniční dopravy a k udržitelnosti dopravy jako takové. Zejména jsou přesvědčeni o tom, že je třeba vyvinout zvláštní úsilí směřující k rozvoji evropské sítě rychlodrah, aby byly pokryty dopravní nároky, které vzniknou v souvislosti s rozšířením.
Státy, které přijímají finanční prostředky ze strukturálních fondů EU, musí teoreticky také krýt část projektových nákladů. Poslanci upozorňují na to, že tato zásada se ne vždy dodržuje a že neexistují sankce pro státy, které ji porušují. Zasazovali se také o zlepšení finanční a všeobecné správy fondů. Zejména Komise by měla zvýšit kvalitu projektů a bedlivě sledovat jejich správu pomocí kontrol na místě a hodnocení výsledků.
Rozšíření
Tak jako Komise se i Parlament snaží zajistit, aby byla i nadále poskytována podpora těm regionům, které v současnosti splňují podmínky pro poskytnutí pomoci v rámci strukturálních fondů (cíl č. 1) a které negativně ovlivní „statistický efekt“ rozšíření, neboť po vstupu nových, většinou chudých členských států, překročí práh 75 % HDP na hlavu. Týká se to asi 18 regionů, ponejvíce ve Španělsku, Řecku, východním Německu, Itálii a Portugalsku. V různých zprávách Výboru pro regionální politiku Evropského parlamentu se uvádělo, že rozšíření nesmí mít negativní vliv na chudší regiony v současných členských státech EU. Podle nich musí být nalezena rovnováha mezi uspokojením potřeb vstupujících zemí a vhodnými přechodnými opatřeními pro současné chudší regiony. Jedna ze zpráv navrhovala, aby se kromě HDP zohlednila i jiná kritéria, konkrétně míra nezaměstnanosti. Poslanci proto vítají plán Komise poskytnout regionům, které dnes splňují kritéria cíle č. 1 a které po rozšíření již tyto podmínky splňovat nebudou, dočasnou podporu.
Evropský parlament věří, že v Unii, jak se zformuje po rozšíření, bude hrát regionální politika stále významnější úlohu. Bude jednou z klíčových strategií jak v boji s nerovnostmi, které přinese rozšíření, tak v podpoře růstu a integrace méně rozvinutých oblastí. Regionální politika přispěje také významně k tomu, aby se větší, ale rozmanitější Evropská unie stala soudržným společenstvím schopným konkurence v globálním měřítku.
|
