| Nová legislativa Evropské unie, která má zvýšit konkurenci na telekomunikačním trhu, by měla vést k nižším cenám a větší možnosti výběru pro zákazníky. Jejím úkolem je vytvoření stejných podmínek platných v celé EU a zjednodušení předpisů, aby měly nově založené společnosti snazší přístup na trh a aby stávající státní monopoly dále nezneužívaly svého zvýhodněného postavení. Díky Evropskému parlamentu obsahují tyto předpisy opatření na ochranu kulturní rozmanitosti, zohledňují potřeby handicapovaných uživatelů a minimalizují dopad nové telekomunikační infrastruktury na životní prostředí.
Nový právní rámec EU pro elektronické komunikační sítě a služby platí pro všechny satelitní a pozemní komunikační sítě: veřejnou telefonní síť, internet, kabelovou televizi, mobilní telefony a pozemní vysílání. Jeho cílem je sladit současnou legislativu EU v oblasti telekomunikací s dalekosáhlým technickým pokrokem, kterého bylo v tomto průmyslovém odvětví dosaženo. Právní předpisy se k jednotlivým technologiím stavějí neutrálně, kladou všechny vysílací sítě na stejnou úroveň a EU poskytují regulační nástroj, který podporuje hospodářskou soutěž a dává Evropě výrazný náskok před jejími hlavními obchodními partnery. Ve snaze odstranit byrokracii bránící vstupu na trhy jednotlivých zemí se tyto předpisy snaží sjednotit předpisy pro subjekty na trhu tak, aby stejná pravidla platila v celé Evropské unii. Celý balík těchto předpisů (pět směrnic a jedno nařízení) je uveden níže, s výjimkou směrnice o ochraně údajů, kterou se zabývají naše základní informace týkající se internetu.
Jednotný regulační rámec
První směrnice vytváří zastřešující právní rámec pro elektronické komunikační sítě a služby. Nastiňuje zásady regulace a dává pokyny, jak řídit oblasti s omezenými zdroji, jako např. rádiové frekvence. Přestože Parlament tuto směrnici schválil, trval na tom, že národní regulační orgány musejí také provádět politiku na podporu kulturní a jazykové různorodosti a plurality sdělovacích prostředků. Kromě toho nový právní rámec díky Parlamentu nyní obsahuje specifický cíl, totiž že všichni spotřebitelé, včetně handicapovaných uživatelů, mají mít možnost profitovat s ohledem na výběr, cenu a hodnotu získanou za peníze.
Poslanci také prosazovali větší kompatibilitu (či “interoperabilitu”) mezi interaktivními službami digitální televize tím, že nové subjekty na trhu vyzvali k tomu, aby používaly jedinou standardní technologii (Multimedia Home Platform). Ministři průmyslu však v Radě argumentovali tím, že standardizace musí vycházet z potřeb průmyslu a musí být dobrovolná. Mezi oběma názory bylo dosaženo kompromisu: členské státy budou operátorům využívajícím digitální televizi pouze „doporučovat“, aby tyto normy používali, Komise však situaci za rok znovu vyhodnotí s tím, že po veřejné diskusi možná bude zavedena povinná norma.
Udělování licencí
Aby bylo možno stimulovat rozvoj nových elektronických komunikačních služeb a aby měli poskytovatelé služeb a zákazníci prospěch z používání ekonomiky jednotného evropského trhu, je nutno minimalizovat regulační bariéry bránící vstupu na trh. Druhá směrnice se proto snaží o standardizaci postupů při udělování licencí poskytovatelům elektronických komunikačních služeb a sítí a nahradí tak současnou směsici velmi odlišných národních předpisů, které v Evropské unii platí.
Přestože Parlament podporuje vstup nových společností na trh, trval na tom, že vlády musejí nabídnout současným operátorům kompenzaci, pokud omezí nebo zruší jejich právo na instalaci nových technických zařízení. Poslanci také požadovali, aby byly informace o právech, podmínkách, postupech, cenách a poplatcích uveřejňovány na všech úrovních státní správy.
Přístup k sítím
Velmi důležitý je také způsob, jakým členské státy regulují přístup k elektronickým komunikačním sítím a jejich vzájemné propojení. Další směrnice standardizuje různé národní přístupy k regulaci. Cílem je udržitelná hospodářská soutěž a interoperabilita elektronických komunikačních služeb. Parlament usiloval o zajištění větší transparentnosti při stanovování cen, aby byl trh efektivnější, a trval proto na tom, že Komise musí monitorovat a zveřejňovat informace o všech poplatcích, které ovlivňují cenu pro konečné uživatele. Poslanci se také obávali, že by nová infrastruktura, jako např. stožáry pro vysílače mobilní telefonní sítě, mohla poškozovat životní prostředí a narušovat krajinný ráz. Díky Evropskému parlamentu musejí národní vlády přijmout kroky na minimalizaci tohoto problému.
Záruka univerzálních služeb
Další směrnice má za úkol v případech, kdy trh není schopen uspokojit potřeby uživatelů v dostatečné míře, zajistit kvalitní služby veřejně přístupné v celé EU. V případě této směrnice trval Parlament na tom, aby vlády přijaly opatření, která by zaručovala, že by si handicapovaní uživatele a lidé se zvláštními sociálními potřebami mohli finančně dovolit přístup k veřejným pozemním telefonním službám. Poslanci opakovaně zdůraznili nutnost transparentnosti v cenové oblasti a navíc se jim podařilo prosadit poskytování potřebných informací spotřebitelům tak, aby se byli schopni na jejich základě rozhodnout o tom, který způsob telekomunikace si zvolí.
Levnější přístup k internetu
Poslanci přispěli také k přijetí nařízení, které otevřením místních trhů větší konkurenci a technickým inovacím snížilo cenu internetu. Tato směrnice je známa pod poněkud nehezkým názvem „uvolnění místních přípojek".
Tyto „místní přípojky“ tvoří konečný úsek vedení telekomunikačních sítích, jehož pomocí se zákazníci připojují k síti. Obvykle je vlastní místní telekomunikační společnost, což je nebo v minulosti byla monopolní organizace. Pokud nejsou místní přípojky zpřístupněny firmám, které nově vstupují na trh, není možno vytvořit konkurenční prostředí a zvýšit technické inovace. Místní přípojky byly jednou z částí liberalizovaného telekomunikačního trhu s nejméně rozvinutým konkurenčním prostředím, avšak nyní došlo v Evropě díky „uvolnění“ neboli liberalizaci přístupu k rozvoji hospodářské soutěže a k růstu elektronického obchodu a podnikání.
Parlament trval na tom, že nařízení musí obsahovat výčet základních informací, které budou muset současní operátoři poskytovat novým subjektům na trhu. A aby se zabránilo průtahům ze strany bývalých monopolních organizací, požadovali poslanci pro nové společnosti kompenzace, pokud se současní operátoři tomuto nařízení nepodřídí. Nařízení bylo přijato urychleně a vstoupilo v platnost 1. ledna 2001, což mělo za následek větší konkurenci a nižší ceny pro zákazníky. Ostatní právních předpisy vstoupily v platnost 24. července 2003.
Technologie mobilních telefonů třetí generace
Kromě tohoto balíku právních předpisů schválili poslanci Evropského parlamentu v únoru 2003 usnesení, které požaduje, aby byly sítě infrastruktury používány společně po celé Evropské unii, což by mělo urychlit vytvoření sítí a služeb třetí generace.
Evropská unie naznačuje směry, kterými se má vývoj nových technologií mobilních telefonů ubírat. Nejnovější technologie známá pod názvem „technologie třetí generace“ (neboli 3G), patří do oblasti bezdrátových technologií a označuje soubor mezinárodních norem a technologií zaměřených na zlepšení výkonnosti mobilních bezdrátových sítí. Nabízí rozšíření současného použití, včetně větší rychlosti přenosu dat a zvýšené kapacity pro hlasové a datové přenosy.
Parlament vidí hlavní prioritu ve výstavbě infrastruktury umožňující společné využívání sítí po celé EU, aby bylo možno sítě třetí generace vybudovat co nejrychleji a nejlevněji. Poslanci požadují, aby Komise vypracovala příslušné směrnice, zdůrazňují však, že předpisy nejsou potřeba, protože je nezbytné, aby trh fungoval volně. Jelikož je hladina expozice elektromagnetickým polím, které vytvářejí mobilní telekomunikační zařízení v členských státech EU, hluboko pod limity doporučenými Světovou zdravotnickou organizací, domnívá se Parlament, že zdravotních rizik se není třeba obávat.
|
