Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnější úspěchy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Reforma EU
Rozšíření
Občanská práva
Justice a vnitřní záležitosti
Vnější vztahy
Ochrana životního prostředí / spotřebitelů
Doprava / Regionální politika
Zemědělství / Rybolov
Hospodářská a měnová unie
Sociální politika / Zaměstnanost /
Ženská práva
Podpora zaměstnanosti
Ochrana zaměstnanců
Rovnoprávnost na pracovišti
Ochrana zdraví
a bezpečnost práce
Zdraví žen
Pracovní doba
Systémy sociálního zabezpečení
Postavení žen ve společnosti
Jednotný vnitřní trh / Průmysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE


Politika je rovněž záležitostí žen

Více než polovina evropských voličů jsou... ženy. Avšak i přesto, jsou ženy všude v Evropské unii velmi nedostatečně zastoupeny na vedoucích pozicích. Evropský parlament již po několik volebních období bojuje za vyšší účast žen v politickém životě a při rozhodování. Pro blížící se volby do Evropského parlamentu v roce 2004 vyzvali poslanci politické strany k tomu, aby své volební seznamy více zpřístupnily ženám. Posílili rovněž strategii Společenství ve prospěch rovnoměrnějšího zastoupení žen v ekonomice, v sociálním a kulturním životě.

Uvnitř Evropské unie je poměrné zastoupení žen v národních vládách a parlamentech přibližně 25 %. Ve skandinávských zemích, ve kterých se politika rovných příležitostí uplatňuje nejdéle a ve kterých má nejvíce stoupenců, je poměrné zastoupení žen nejvyšší: v roce 2003 tvořily ženy 43,5 % z celkového počtu poslanců švédského parlamentu, v Dánsku byly zastoupeny 38 % a ve Finsku 37,5 %. Naopak v Itálii je poslankyň parlamentu jen 11,5 % a v Řecku pouhých 8,7 %. Ve vládách jsou ženy zastoupeny nejsilněji rovněž ve Švédsku a Finsku, kde zaujímají 52,6% resp. 44,4 % z celkového počtu ministerských křesel, ve srovnání s průměrným zastoupením žen ve vládách členských států, které představuje 23 %.

Výzva stranám, aby do svých řad přijaly více žen

V Evropském parlamentu je poměrné zastoupení žen vyšší, než je průměrné zastoupení v národních parlamentech. Během prvních přímých voleb do EP v roce 1979 bylo mezi 410 zvolenými poslanci 69 žen, což představovalo 16,8 % z celkového počtu poslanců. V roce 1999 byly ženy v EP zastoupeny 29,8 % a v roce 2003 dokonce 31 %, a to na základě změn v obsazení poslaneckých křesel, ke kterým došlo během volebního období. Avšak i přesto je jejich zastoupení nedostatečné. V roce 2001 Evropský parlament navrhl, aby zastoupení jak žen, tak i mužů ve všech politických oblastech a ve všech výborech na evropské, národní a mezinárodní úrovni dosáhlo nejméně 40 %.

Avšak po rozšíření se tento cíl může ukázat jako nedosažitelný, neboť v deseti nových přistupujících zemích je zastoupení žen v politice ještě nižší. Jako příklad uveďme, že mezi pozorovateli, které deset nových členských států vyslalo do EP v květnu 2003, jsou ženy zastoupeny jen 14 %. Toto číslo je výstižné a výstražné a mohlo by předznamenat nižší zastoupení žen v parlamentním shromáždění, do kterého bude volit 25 států Unie. Evropský parlament proto ve svém usnesení přijatém v listopadu 2003 vyzývá politické strany v celé rozšířené Unii, aby zavedly systém kvót, jako např. systém tzv. „zipu“, kdy se na volebních seznamech systematicky střídají ženy a muži, a/nebo aby přijaly opatření k podpoře rovnoměrnější účasti. Podle Evropského parlamentu by zastoupení žen na volebních seznamech pro volby do EP mělo být nejméně 30 % ve všech 25 státech. Politické strany jsou rovněž vyzývány k tomu, aby přehodnotily svou vnitřní strukturu, která je často překážkou pro rovnou účast žen, a členské státy k tomu, aby zahájily kampaň s cílem seznámit veřejnost s touto otázkou.

Ve svém usnesení přijatém v roce 2001 a týkajícím se rovnoměrné účasti žen a mužů v rozhodovacím procesu trval Evropský parlament na nutnosti prosazovat zásadu rovnosti nejen v politickém nebo ekonomickém životě, ale i ve vzdělávání a odborném vzdělávání, aby tak muži i ženy dostali stejné příležitosti. Obdobně zdůraznil naléhavou nutnost zlepšit péči o děti a jiné vyživované osoby, které žijí v domácnostech, aby tak rodinné povinnosti nebyly systematickou překážkou odborného růstu žen.

V dalším usnesení z roku 2002 vyjádřil Evropský parlament své znepokojení nad nedostatečným zastoupením žen v řídících orgánech. Zatímco ženy představují 42 % ekonomicky činného obyvatelstva a 40 % osob sdružených v odborech, jejich zastoupení v řídících pozicích v soukromé sféře je ještě nižší než v politických orgánech. Sociální partneři jsou proto vyzýváni, aby zahájili skutečné kroky vedoucí k opravdovému posílení zastoupení a účasti žen v sociálně-ekonomické sféře .

Rovnost, základní hodnota

I když Konvent o budoucnosti Evropy byl z velmi velké části mužskou záležitostí, protože mezi jeho 105 členy bylo jen 17 žen, byla rovnost mezi muži a ženami zmíněna jako jeden ze základních úkolů, jejichž dosažením byla v návrhu Ústavní smlouvy Unie pověřena. Avšak pro mnoho poslanců bylo i toto příliš málo. Z tohoto důvodu pokračovali zástupci Parlamentu v započaté práci i během mezivládní konference, aby dosáhli povýšení zásady rovnosti na úroveň základních hodnot (článek 2 návrhu Ústavy), a ne pouze na úroveň cílů (článek 3). Jejich snažení přineslo své výsledky během italského předsednictví, protože poslední znění textu v článku 2 mezi hodnotami Unie uvádí „pluralismus, nepřípustnost diskriminace, toleranci, spravedlnost, solidaritu a zásadu rovnosti mezi ženami a muži“.

Strategie Společenství

V roce 2000 Evropská unie schválila pětiletý program činnosti Společenství (2001-2005) s cílem konkrétně podpořit rovnost mezi muži a ženami. Evropská komise předložila návrh tohoto programu na naléhavou žádost Parlamentu a dotovala jej na dobu pěti let částkou 50 milionů eur. Tento program, kterého se od samého začátku mohou účastnit i kandidátské země, má za cíl posílit a šířit hodnoty a postupy, na kterých se zakládá rovnost mezi ženami a muži, přivést činitele k lepšímu pochopení a k úspěšnějšímu potírání jevů přímé a nepřímé diskriminace nejen v ekonomickém, sociálním a politickém životě, ale i v oblasti médií, vzdělávání, zdraví a sportu. Za tímto účelem program finančně zabezpečuje činnosti, jejichž cílem je seznámit veřejnost s touto otázkou, jako jsou informační kampaně, nadnárodní akce a výměna informací.

Parlament trval na tom, aby byl každoročně informován o tom, jak program postupuje a jaké má výsledky. Tím, že na sebe vzal roli „hlídacího psa“, ještě více zdůraznil závazky, které na sebe vzal. Byť je potěšen tím, že se činnostem dostalo přednostního zacházení (rovnost platů v roce 2001, skloubení práce a soukromého života v roce 2002, účast žen na rozhodování v roce 2003), vyzval přesto Komisi, aby navrhla doplňková právní opatření, jejichž cílem je zejména snížit rozdíly v platech, shromáždit lepší statistické údaje nebo začlenit zásadu rovnosti mezi mužem a ženou a dodržování lidských práv ženy do politiky spolupráce Unie se třetími zeměmi.



  
Zpravodajové :
  
Volby v roce 2004: rovnomerné zastoupení žen a mužu: Lone Dybkjær (ELDR, DK)
Rovnomerná úcast žen a mužu v rozhodovacím procesu: Anna Karamanou (PES, GR)
Zastoupení žen mezi sociálními partnery: Miet Smet (EPP-ED, B)
Rovnost pohlaví - program 2001-2005: Marianne Eriksson (GUE/NGL, S)
  
Úrední vestník - konecná znení aktu:
  
Volby v roce 2004: rovnomerné zastoupení žen a mužu - znení prijaté Parlamentem
Rovnomerná úcast žen a mužu v rozhodovacím procesu - znení prijaté Parlamentem
Zastoupení žen mezi sociálními partnery - znení prijaté Parlamentem
Rovnost pohlaví - program 2001-2005

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004