Nová směrnice o rovném zacházení s muži a ženami přinesla posun v záležitostech, jako je např. předcházení sexuálnímu obtěžování a diskriminacím, ochrana obětí a respektování práva žen a mužů na návrat z mateřské nebo otcovské dovolené. I když nové role žen a mužů v rodině a společnosti přivedly Unii k boji proti některým druhům diskriminace, ještě stále zbývá učinit mnoho kroků k dosažení rovnosti platů.
Když v červenci 2000 navrhla Evropská komise přepracovat 25 let staré směrnice, evropští poslanci se domnívali, že návrh nového znění dostatečně neodpovídá skutečnému postavení žen na trhu práce. Jelikož se při přijímání nové směrnice použil postup spolurozhodování, Parlament měl příležitost ovlivnit její obsah. Již od prvního čtení bojoval za uskutečnění konkrétních opatření pro usnadnění výkonu profesní činnosti osobám méně zastoupeného pohlaví, kterým jsou často ženy. Na návrhy poslanců počítá nová směrnice s tím, že členské státy vytvoří orgány, které budou podporovat rovné zacházení s muži a ženami a zajišťovat právní ochranu obětem sexuální diskriminace.
Předcházení obtěžování
Parlament o směrnici jednal s Radou, a jejich vleklá jednání vyústila až v dohodovací řízení. V dubnu 2002 se tyto dva orgány zákonodárné moci shodly na znění, které lépe zohledňuje pracovní podmínky a rodinné závazky. Tato směrnice se stane od r. 2005 součástí vnitrostátních právních předpisů a bude pro rozšířenou Unii představovat významný společensko-politický nástroj.
Poprvé je výraz „sexuální obtěžování“ vymezen na úrovni Společenství. Jde o „nechtěné verbální, neverbální nebo fyzické chování sexuální povahy s cílem nebo účinkem porušení důstojnosti osoby, zejména pokud vytváří nepřátelské, degradující, ponižující prostředí nebo prostředí zastrašování“. Směrnice obsahuje také vymezení pojmů „přímá diskriminace“, „nepřímá diskriminace“ a „obtěžování“ obecně.
Ženy mohou od nynějška vyhledat pomoc v případě obtěžování, a to zejména sexuálního, ke kterému dochází na jejich pracovišti. Kromě toho může každá osoba pomáhající obětem sexuální diskriminace nebo obtěžování využít stejné ochrany proti nevhodnému jednání. Zaměstnavatelé a osoby pověřené odborným vzděláváním musí učinit preventivní opatření.
Právo na mateřskou či otcovskou dovolenou
Nová směrnice zakazuje diskriminaci žen z důvodu těhotenství nebo mateřské dovolené. Parlament vždy prosazoval a také dosáhl toho, aby ženy a muži měli právo na stejné nebo odpovídající místo po návratu z mateřské či otcovské dovolené nebo dovolené při adopci, pokud členské státy tyto dovolené povolují.
Směrnice také stanovuje zacházení pokud jde o přístup k zaměstnání, k odbornému vzdělávání a k pracovnímu postupu. Připravují se „konkrétní opatření“ v podobě zvláštních výhod pro osoby méně zastoupeného pohlaví v profesní činnosti. Členské státy jsou povinny vytvořit orgány, které budou dohlížet na dodržování rovného zacházení. Stanoví také právní a správní postupy uplatňované v případě porušení této směrnice.
Za stejnou práci i nadále rozdílné platy
Heslo „Za stejnou práci stejný plat“ zůstává bohužel i dnes stejně aktuální jako v padesátých letech. I přesto, že v r. 1975 byla přijata evropská směrnice týkající se stejného odměňování pro muže a ženy, dostává v současné době mnoho žen za stejnou práci podstatně nižší plat než muži. Evropský parlament opakovaně vyjádřil lítost nad nedostatkem vůle členských států uplatnit směrnici z r. 1975 a vyzval Komisi k přímějšímu jednání.
Evropský parlament ve své zprávě (z vlastního podnětu přijaté v září roku 2001) uvedl, že v rámci EU se plat mužů a žen za stejnou práci odlišuje v průměru o 28%. Po zohlednění strukturálních rozdílů, které existují mezi ženami a muži na trhu práce, zejména v souvislosti s věkem, vzděláním, povoláním a kariérním růstem, představuje platový rozdíl 15% ve prospěch mužů. Podle Evropského parlamentu je tento „patnáctiprocentní rozdíl v platech zcela jistě důsledkem diskriminace v podobě nedostatečného ocenění, což je nepřípustné“. Poslanci žádali mimo jiné Evropskou komisi o přepracování směrnice z r. 1975.
Poslanci dále ve svém usnesení z července 2002 Komisi důrazně požádali o novou aktualizaci souboru směrnic týkajících se rovnosti zacházení s muži a ženami, nejen v oblasti odměňování, ale také sociálního zabezpečení, zaměstnání, pracovních podmínek a sladění pracovních a rodinných závazků, neboť vedle platových nerovností mají ženy ještě další strukturální nevýhody. Například míra zaměstnanosti žen (54%) je stále nižší než míra zaměstnanosti mužů. Jako další příklad uveďme fakt, že z deseti zaměstnanců na částečný pracovní úvazek je osm žen.
V rámci Konventu o budoucnosti Evropy evropští poslanci důrazně hájili snahu začlenit zásadu rovnosti mezi muži a ženami do návrhu ústavy EU jako jednu z hodnot Unie, což by mělo dlouhodobě posílit právní základ nových evropských podnětů, a tím ve větší míře prosadit tuto zásadu v evropské společensko-hospodářské skutečnosti.
|