Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnější úspěchy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Reforma EU
Rozšíření
Občanská práva
Justice a vnitřní záležitosti
Vnější vztahy
Ochrana životního prostředí / spotřebitelů
Doprava / Regionální politika
Zemědělství / Rybolov
Hospodářská a měnová unie
Sociální politika / Zaměstnanost /
Ženská práva
Podpora zaměstnanosti
Ochrana zaměstnanců
Rovnoprávnost na pracovišti
Ochrana zdraví
a bezpečnost práce
Zdraví žen
Pracovní doba
Systémy sociálního zabezpečení
Postavení žen ve společnosti
Jednotný vnitřní trh / Průmysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE


Pracovní doba - nejvýše 48 hodinový pracovní týden pro všechny

Již se ani nedají spočítat všichni řidiči kamionů či autobusů, kteří zahynuli na evropských silnicích nebo zavinili smrt jiných cestujících, protože byli za volantem příliš dlouhou dobu. Jako ve většině jiných odvětví, v nichž je délka pracovní doby upravena od roku 1996, budou i pro řidiče brzy platit společná pravidla, která jim zajistí lepší kvalitu života a vyšší bezpečnost. Evropský parlament se zasadil v průběhu tohoto volebního období za omezení výjimek z 48 hodinové týdenní pracovní doby a za to, aby se jednotný trh projevil také v lepších životních podmínkách pracovníků.

V roce 1993, kdy jednotný trh vznikl, byla přijata směrnice s cílem dát Evropské unii společná pravidla, pokud jde o pracovní dobu. Podle této směrnice má evropský pracující právo na každodenní odpočinek v délce 11 hodin a na přestávky v práci. Maximální týdenní pracovní doba je stanovena na 48 hodin a dovolená za kalendářní rok musí dosáhnout alespoň 4 týdnů. Pro práce v noci je maximální povolená pracovní doba omezena na 8 hodin za 24 hodin.

Pravidla stanovená touto směrnicí měla být transponována do vnitrostátních právních předpisů do listopadu 1996, ale ještě obsahují výjimky. Nevztahují se na řídící pracovníky, ani na lékaře v procesu odborného vzdělávání, ani na odvětví dopravy (silniční, leteckou, železniční, námořní či říční dopravu). Navíc doložka o neuplatňování této směrnice, která umožňuje členským státům odchýlit se od obecných pravidel a kterou nejdříve využila Velká Británie, vedla k případům zneužívání směrnice směřujícímu k popření samotného jejího cíle, a které si poslanci přejí ukončit.

Silniční dopravci: nelze vyjímat soukromě podnikající dopravce

Pracovníci železnic se řídí obecnými pravidly již od roku 2003. V březnu 2005 bude doplněn do mozaiky poslední kamínek - využívat omezení pracovní doby bude moci okolo 6,5 miliónu pracovníků v silniční dopravě na základě odvětvové směrnice přijaté v roce 2002. V jejich případě může délka pracovního týdne dosáhnout až 60 hodin, avšak průměrná délka pracovního týdne nesmí přesáhnout 48 hodin v průběhu 4 měsíců. Řidiči kamionů a autobusů nesmějí v žádném případě pracovat více než 6 hodin bez přestávky a noční práce nesmějí přesáhnout 10 hodin během libovolných 24 hodin.

Evropský parlament dlouho - a nakonec s úspěchem - usiloval o to, aby se tato pravidla vztahovala i na soukromě podnikající řidiče, kteří představují přibližně 40 % řidičů v této profesi. Od počátku diskusí EP prosazoval, aby se k soukromě podnikajícím řidičům přistupovalo jako k řidičům–zaměstnancům, neboť jinak dojde k velkému přesunu řidičů–zaměstnanců do kategorie soukromě podnikajích řidičů. Šlo tedy zároveň o to zajistit bezpečnost silničního provozu a zamezit nekalým konkurenčním praktikám. Na soukromě podnikající řidiče se tak od roku 2009 budou vztahovat stejná pravidla jako na zaměstnance. Na žádost poslanců bylo zpřísněno vymezení soukromě podnikajících řidičů s cílem zamezit vzniku nových forem „falešných soukromě podnikajících řidičů“ během přechodného období.

Učinit přítrž zneužívání „opting out“

Obecná směrnice z roku 1993 umožňovala členským státům činit výjimky. Spojené království si tak vyjednalo a získalo odchylný režim či „opting out“, který mu umožňoval za jistých podmínek překročit 48hodinový pracovní týden. K podmínkám tohoto režimu patří předběžná dohoda s dotyčným pracovníkem, který však musí být chráněn vůči všem negativním dopadům v případě odmítnutí dohody, a registrace skutečně odpracovaných hodin u osob, které přijaly tyto pracovní podmínky.

Tento režim výjimek měl však přesně opačné důsledky. Dnes je ve Spojeném království víc pracovníků, kteří pracují více než 48 hodin týdně, než před vstupem směrnice z roku 1993 v platnost. Prodloužení pracovní doby, které bylo původně vyhrazeno pro zvláštní případy, se tedy postupně stávalo obecným pravidlem. Navíc se tato znepokojivá tendence, která podrývá smysl směrnice, šíří do dalších členských států. Německo a Francie této výjimky využívají v oblasti zdravotnictví, Lucembursko v oblasti hotelových a restauračních služeb.

Evropská komise má nyní v úmyslu revidovat tuto směrnici a v lednu 2004 oznámil své stanovisko Parlament. Většinou 370 hlasů proti 116 (přičemž 21 poslanců se zdrželo hlasování) požadují poslanci postupné odstranění doložky o možnosti výjimky pro jednotlivce, jak nejrychleji to bude možné. Mnoho poslanců vyjadřuje politování nad zneužíváním tohoto systému výjimek, zejména častým podpisem doložky o překročení maximální pracovní doby současně s pracovní smlouvou, což často zaměstnance zbavuje svobody volby. Poslanci žádají členské státy, aby nepříjímaly žádné další výjimky, dokud nebude směrnice z roku 1993 revidována.

Lékaři jako zvláštní případ

V průběhu téhož hlasování vyslovili poslanci znepokojení nad případem lékařů. Nedávné rozsudky Evropského soudního dvora požadují započítání pohotovostní služby lékařů do pracovní doby. Vzhledem k nedostatku konkrétních a srovnatelných údajů žádají poslanci Komisi o přípravu dlouhodobých návrhů, které by vyřešily otázku stanovení a výpočtu hodin pohotovostní služby na pracovišti.

Období odborného vzdělávání lékařů představuje také specifický problém ve vztahu k obecné směrnici o 48hodinové pracovní době. V současné době se v Evropě odborně vzdělává více než 270 000 lékařů, a tito lékaři často pracují více než 48 hodin týdně. Bylo by obtížné tento stav změnit ze dne na den. Komise proto navrhla, aby se na tuto zvláštní kategorii začala vztahovat pravidla o délce pracovní doby až po dlouhém přechodném období. Parlament požádal o kratší přechodné období, ale členské státy v Radě si přály počkat až do roku 2013. Parlamentu se podařilo prosadit kompromis, který počítá s omezením pracovní doby ve třech postupných fázích - pracovní týden lékařů bude nejprve omezen na 58 hodin od srpna 2004, poté na 56 hodin od srpna 2007, a od roku 2009 bude omezen na 48 hodin platných pro ostatní pracovníky. Pokud pro splnění této podmínky musí být upraven vzdělávací a personální systém ve zdravotnictví, může členský stát získat výjimku až do roku 2011. Během tohoto dodatečného období však délka pracovního týdne nesmí přesáhnout 52 hodin.



  
Zpravodajové :
  
Úprava pracovní doby: vynatá odvetví a cinnosti : Miet Smet (EPP-ED, B)
Silnicní doprava, úprava pracovní doby mobilních pracovníku a soukrome podnikajících ridicu: Stephen Hughes (PES, UK)
Organizace pracovní doby (Revize smernice 93/104/ES): Alejandro Cercas (PES, E)
  
Úrední vestník - konecná znení:
  
Úprava pracovní doby: vynatá odvetví a cinnosti
Silnicní doprava, úprava pracovní doby: mobilní pracovníci a soukrome podnikající ridici
Organizace pracovní doby (Revize smernice 93/104/ES) - znení prijaté Evropským parlamentem

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004