Dotazy často kladené oddělení mluvčího Parlamentu 

 

Jak poslanci EP pracují, kolik vydělávají a jaké jsou jejich výdaje? Odpovědi na tyto i další často kladené dotazy týkající se pracovních metod a provozních nákladů Parlamentu naleznete v tomto oddílu často kladených dotazů (FAQ).


Naleznete zde širokou škálu informací o každodenním provozu Parlamentu, o volbách, práci poslanců, utváření politických skupin a mnoho dalších. Výběr otázek a odpovědí je pravidelně aktualizován, aby se v něm objevila témata, o něž se sdělovací prostředky momentálně či soustavně zajímají. Každý oddíl obsahuje odkazy na dodatečné informace dostupné na internetových stránkách Evropského parlamentu.


S případnými dalšími dotazy se obracejte na oddělení mluvčího Parlamentu. Pokud pracujete pro některý sdělovací prostředek a potřebujete informace o práci výborů Evropského parlamentu, obracejte se prosím na tiskové oddělení.


Kontaktní údaje mluvčího a tiskové služby

Evropské volby se konají každých pět let. První proběhly v roce 1979 a zatím ty poslední v roce 2019 ve dnech 23. - 26. května.


Každý členský stát má pevně daný počet poslanců. Počty jsou různé: od šesti za Maltu, Lucembursko a Kypr až po 96 za Německo. Parlament se skládá z 705 členů reprezentujících všechny členské státy EU. Původně bylo zvoleno  v květnu 2019 751 poslanců, nicméně to se změnilo po brexitu a odchodu Spojeného království z EU v únoru 2020. Tím vznikl prostor pro případné rozšíření Unie a zároveň se část křesel původně přidělených britským poslancům rozdělila mezi nedostatečně zastoupené státy.


Rozdělení křesel mezi jednotlivé země je stanoveno v evropských smlouvách. Země s vyšším počtem obyvatel mají sice více poslanců než menší země, ty však mají více křesel, než kdyby se proporcionalita uplatnila důsledně. Tomuto systému se říká poměrný sestupný způsob.


Volby do Evropského parlamentu se řídí převážně vnitrostátními volebními zákony a zvyklostmi, ale existují i společná unijní pravidla obsažená v aktu o volbách do Evropského parlamentu z roku 1976.

Po volbách utvářejí poslanci Evropského parlamentu politické skupiny. Tyto skupiny či „frakce“ sdružují poslance a poslankyně z různých členských států na základě jejich politické orientace. Skupiny mohou vznikat i později během funkčního období Parlamentu. V současné době existuje v Evropském parlamentu sedm politických skupin.


Aby skupina mohla formálně vzniknout, musí ji tvořit nejméně 23 poslanců zvolených alespoň v jedné čtvrtině členských států (tj. nejméně v sedmi). Každý poslanec může být členem pouze jedné politické skupiny.


Vytvoření skupiny se oznamuje předsedovi Parlamentu formou prohlášení, v němž je uveden název skupiny, její členové a její předsednictvo.


Parlament obvykle neposuzuje politickou orientaci členů skupiny. Už samotným utvořením skupiny dávají poslanci najevo, k jakému politickému směru se hlásí. Pouze pokud to sami dotyční poslanci popírají, posuzuje Parlament, zda byla skupina skutečně vytvořena v souladu s jednacím řádem.

Politické skupiny mohou najímat zaměstnance a mají k dispozici administrativní zázemí financované z rozpočtu Parlamentu. Předsednictvo Parlamentu stanovuje pravidla pro správu a kontrolu těchto finančních prostředků.


Tyto prostředky jsou určeny nejen k pokrytí administrativních a provozních nákladů, ale také k financování politické a informační činnosti související s politickými aktivitami Evropské unie.


Rozpočet však nesmí být použit k financování volebních kampaní, ať už se jedná o evropské volby či volby do národních parlamentů nebo regionálních či místních orgánů, ani k financování politických stran na vnitrostátní a evropské úrovni nebo jimi zřizovaných subjektů.


Ne všichni poslanci ovšem patří do nějaké skupiny. Těm, kteří nejsou členy žádné skupiny, se říká „nezařazení poslanci“. I tito poslanci mají možnost najímat zaměstnance a mají určitá práva na základě pravidel stanovených předsednictvem Parlamentu.

Rozhodnutí o rozdělení křesel v jednacím sále mezi politické skupiny, nezařazené poslance a zástupce orgánů EU přijímá Konference předsedů (předsedové politických skupin a předseda Parlamentu) na začátku každého volebního období Parlamentu. S výjimkou případů, kdy nová politická skupina vznikla uprostřed volebního období, byly v posledních několika volebních obdobích politické skupiny rozmístěny jako výseče koláčového grafu, přičemž vedoucí skupin seděli vždy v první řadě.

Ursula von der Leyen  

Politické strany na evropské úrovni


Co je politická strana na evropské úrovni?


Evropské politické strany jsou organizace usilující o realizaci určitého politického programu, jejichž členy jsou národní politické strany nebo jednotlivci. Každá evropská politická strana musí být zastoupena ve více členských státech a musí být zaregistrována u Úřadu pro evropské politické strany a evropské politické nadace. Ve Smlouvě o Evropské unii je uvedeno, že „politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického vědomí a k vyjadřování vůle občanů Unie“.


Jednou z podmínek pro uznání evropské politické strany je také to, že členské strany musí být alespoň v jedné čtvrtině členských států zastoupeny členy Evropského parlamentu, vnitrostátních parlamentů, regionálních parlamentů nebo regionálních shromáždění.


Více informací viz čl. 10 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a článek 224 Smlouvy o fungování Evropské unie.


Jak jsou politické strany na evropské úrovni financovány?


Od července 2004 mají evropské politické skupiny možnost získat roční financování z Evropského parlamentu v podobě provozního grantu. Může pokrýt až 90 % výdajů strany, zbytek by měla pokrýt z vlastních zdrojů, jako jsou členské příspěvky a dary. Nová pravidla financování evropských politických skupin a nadací byla Evropským parlamentem schválena 17. dubna 2018.


Co lze a nelze hradit z grantu?


Grant je určen k pokrytí výdajů přímo spojených s cíli stanovenými v politickém programu strany. Financovat lze například:

  • schůze a konference
  • publikace, studie a reklamu
  • administrativní, personální a cestovní výdaje
  • náklady na kampaně před evropskými volbami

Grant nesmí být použit:

  • k financování nákladů na kampaně v souvislosti s referendy a volbami (s výjimkou evropských voleb)
  • k přímému či nepřímému financování vnitrostátních stran, kandidátů ve volbách a politických nadací na vnitrostátní a evropské úrovni
  • placení dluhů a úroků

Politické nadace na evropské úrovni


Co jsou politické nadace na evropské úrovni?


Politické nadace na evropské úrovni jsou přidruženy k evropských politickým stranám a pomáhají jim dosahovat jejich cílů. Analyzují diskuse o otázkách evropské politiky a přispívají k nim a věnují se také dalším souvisejícím činnostem, například pořádají semináře, vzdělávací akce či konference a provádějí výzkum.


Jak jsou politické nadace na evropské úrovni financovány?


V období od října 2007 do srpna 2008 nadace získávaly finanční zdroje ve formě akčních grantů, které v rámci pilotního projektu udělila Evropská komise. Od září roku 2008 převzal financování Evropský parlament, který nyní přiděluje roční granty na provozní náklady. Grant může pokrývat až 90 % výdajů nadace, zbytek je hrazen z vlastních zdrojů, jako jsou např. členské příspěvky a dary.


Co lze a nelze hradit z grantu?


Grant může být využit pro pokrytí výdajů přímo spojených s činnostmi uvedenými v programu činností nadace, např.:

  • schůze a konference
  • publikace, studie a reklama
  • administrativní, personální a cestovní výdaje

K financování některých výdajů ale grant použít nelze. Těmi jsou mimo jiné:

  • náklady na kampaně související s referendy a volbami
  • přímé či nepřímé financování vnitrostátních stran, kandidátů ve volbách a vnitrostátních politických nadací
  • dluhy a úroky

Úřad pro evropské politické strany a evropské politické nadace


Od roku 2016 registruje a kontroluje evropské politické strany a evropské politické nadace Úřad pro evropské politické strany a evropské politické nadace, který jim může rovněž ukládat sankce. Úřad je na Evropském parlamentu nezávislý. Vzniknou-li pochybnosti o tom, zda strana či nadace dodržují nezbytné požadavky, mohou Evropský parlament, Rada či Komise Úřad požádat o prověření situace. Úřad musí před rozhodnutím o odnětí registrace straně nebo nadaci konzultovat s výborem složeným z nezávislých osobností. Úřad je zastupován ředitelem, který přijímá veškerá rozhodnutí jeho jménem.

V červenci 2019 byl předsedou EP zvolen David Sassoli.  

Na prvním plenárním zasedání po evropských volbách volí Parlament nového předsedu, 14 nových místopředsedů a 5 kvestorů.


Do všech funkcí v Evropském parlamentu, tj. do funkce předsedy, místopředsedy, kvestora a předsedy a místopředsedy výboru či delegace, se volí na 2,5 roku, tedy vždy na začátku pětiletého volebního období a poté v jeho polovině. Stejná osoba může být ve funkci potvrzena i na druhou polovinu volebního období.


Při volbě předsedy, místopředsedů a kvestorů je třeba zajistit vyvážené zastoupení jednotlivých členských států a politických směrů.


Předseda Evropského parlamentu


Předseda řídí činnosti Parlamentu, předsedá plenárním zasedáním a podepisuje roční rozpočet EU. Zastupuje Parlament navenek a ve vztazích s ostatními evropskými institucemi.


V červenci roku 2019 byl předsedou Evropského parlamentu zvolen David SASSOLI.


Jak je předseda volen?


Prvním úkolem nového Parlamentu je zvolit si předsedu. Kandidáty na předsedu může navrhnout politická skupina nebo alespoň 38 poslanců. Volba probíhá tajným hlasováním. Zvolen je kandidát, který obdrží absolutní většinu odevzdaných hlasů, tj. 50 % plus jeden hlas.


Není-li v prvním kole zvolen žádný kandidát, mohou být stejní nebo jiní kandidáti nominováni pro druhé kolo hlasování za stejných podmínek. To lze opakovat případně i ve třetím kole, opět za stejných pravidel.


Pokud není nikdo zvolen ani ve třetím kole, dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů v tomto kole postupují do čtvrtého kola, kde je zvolen ten z nich, který získá větší počet hlasů. (Obdrží-li v této čtvrté volbě oba kandidáti stejný počet hlasů, je vítězem prohlášen starší z kandidátů).


Kdo jsou místopředsedové a kvestoři?


Místopředsedové mohou v případě potřeby zastupovat předsedu při plnění jeho povinností – mimo jiné mohou předsedat plenárním zasedáním. Jsou rovněž členy předsednictva, což je orgán zodpovědný za všechny administrativní, personální a organizační záležitosti Parlamentu.


Kvestoři se starají o administrativní záležitosti, které se přímo týkají poslanců.


Evropský parlament má 14 místopředsedů a 5 kvestorů.


Jak jsou místopředsedové a kvestoři voleni?


Kandidáty na post místopředsedy a kvestora mohou předkládat buď politické skupiny, nebo alespoň 38 poslanců. Volba místopředsedů probíhá v jediném kole tajného hlasování o všech kandidátech. Pořadí, v němž jsou kandidáti zvoleni, určuje jejich hierarchii.


Kdo jsou předsedové politických skupin a jak jsou voleni?


Momentálně tvoří Evropký parlament sedm politických skupin. Každá politická skupina si volí svého vlastního předsedu nebo předsedy. Předsedové skupin a předseda Evropského parlamentu tvoří Konferenci předsedů Evropského parlamentu.


Konference předsedů organizuje činnost Parlamentu a stanovuje plán jeho legislativní činnosti, rozhoduje o působnosti a složení výborů a delegací a zodpovídá za vztahy s ostatními orgány a institucemi EU, parlamenty členských států a nečlenskými zeměmi.


Kdo jsou předsedové výborů a jak jsou voleni?


Parlamentní výbory si na svých ustavujících schůzích a poté v polovině volebního období volí své předsedy a místopředsedy. Předsedové a místopředsedové mohou být po 2,5 letech rovněž potvrzeni i pro druhé funkční období.


Každý výbor si volí předsednictvo tvořené předsedou a místopředsedy, a to v oddělených hlasováních. O počtu místopředsedů, kteří mají být zvoleni, rozhoduje Parlament na návrh Konference předsedů.


Předsedy a místopředsedy si také volí stálé meziparlamentní delegace Parlamentu (pro vztahy s parlamenty nečlenských zemí), a to stejným postupem jako výbory.


Kdo jsou koordinátoři ve výborech a jak jsou voleni?


Politické skupiny si volí „koordinátory“ v parlamentních výborech, kteří jsou politickými lídry skupin v jednotlivých výborech. Koordinují postoje skupin k různým otázkám a spolu s předsedou a místopředsedy organizují práci ve výboru.

Nově zvolení poslanci EP procházejí kontrolním postupem, při němž se ověřuje, zda nevykonávají jinou funkci neslučitelnou s členstvím v Evropském parlamentu. Takovou funkcí může být například členství ve vládě nebo v parlamentu členského státu EU, v Evropské komisi, Soudním dvoře, správní radě Evropské centrální banky, Účetním dvoře nebo Evropské investiční bance. Poslanci EP rovněž nemohou pracovat jako úředníci orgánů nebo institucí EU zřízených na základě Smluv o EU za účelem správy finančních prostředků Unie.


Jakmile jsou oficiálně vyhlášeny výsledky voleb, členské státy oznámí jména osob, které získaly mandát v Evropském parlamentu, a předseda požádá příslušné orgány členských států, aby učinily opatření k zamezení neslučitelnosti funkcí.


Před nástupem do funkce musí noví poslanci Evropského parlamentu, jejichž zvolení bylo Parlamentu oznámeno, předložit písemné prohlášení, že nezastávají žádnou funkci neslučitelnou s funkcí poslance Evropského parlamentu. Toto prohlášení je třeba učinit nejpozději šest dní před ustavující schůzí Parlamentu.


Pověřovací listiny nových poslanců následně kontroluje Výbor pro právní záležitosti Parlamentu, který vypracuje rozhodnutí na základě informací poskytnutých členskými státy. Rozhodnutí je poté postoupeno předsedovi, který je oznámí na příštím plenárním zasedání. Kromě kontroly pověřovacích listin Parlament rovněž rozhoduje o sporech v souladu s aktem ze dne 20. září 1976 s výjimkou těch, které se zakládají na vnitrostátních volebních zákonech.


Dojde-li ke zjištění, že poslanec EP vykonává neslučitelnou funkci, Parlament „konstatuje, že mandát je volný“.

Poslanecká imunita není osobní výsadou poslance. Slouží jako pojistka, aby poslanci mohli svobodně vykonávat svůj mandát a nemohli být vystaveni svévolné politické perzekuci. Jako taková je zárukou nezávislosti a integrity Parlamentu jako celku.

Členové Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své poslanecké funkce.

Poslanecká imunita je dvojí:

  • na území členského státu poslance, podobná imunitě udělované poslancům vnitrostátních parlamentů a
  • na území všech ostatních členských států, tedy imunita proti zadržení a soudnímu řízení (článek 9 Protokolu č. 7).

Imunity se nelze dovolávat v případě přistižení při činu.


Seminář o poslanecké imunitě v EU © Evropský parlament  

Jak může dojít ke zbavení nebo ochraně imunity?

Předloží-li Evropskému parlamentu příslušný vnitrostátní orgán žádost o zbavení imunity některého z poslanců (nebo požádá-li poslanec či bývalý poslanec o ochranu své imunity), oznámí předseda Parlamentu tuto žádost plenárnímu zasedání a předá ji příslušnému parlamentnímu výboru, kterým je Výbor pro právní záležitosti.

Výbor si může vyžádat jakékoliv informace nebo vysvětlení, které považuje za nezbytné. Dotčený poslanec dostane možnost být vyslyšen a může předložit jakékoliv dokumenty nebo jiné písemné důkazy.

Výbor během neveřejného jednání schválí doporučení určené celému Parlamentu o přijetí nebo zamítnutí žádosti, tedy o odebrání či ochraně imunity. Na plenárním zasedání následujícím po rozhodnutí výboru přijme Parlament rozhodnutí hlasováním prostou většinou. V návaznosti na hlasování předseda okamžitě sdělí rozhodnutí Parlamentu dotyčnému poslanci a příslušnému orgánu dotčeného členského státu.

Udrží si poslanec své křeslo i po zbavení imunity?

Ano. Mandát poslance Evropského parlamentu je vnitrostátním mandátem a nemůže být odebrán žádným jiným orgánem. Navíc, je-li poslanec Evropského parlamentu zbaven imunity, nejedná se o verdikt „vinen“. Pouze to umožňuje vnitrostátním justičním orgánům přistoupit k vyšetřování nebo soudnímu řízení. A jelikož poslanci jsou voleni podle vnitrostátního volebního zákona, je na orgánech daného členského státu, aby v případě odsouzení poslance za spáchání trestného činu rozhodly o tom, zda jeho mandát zaniká.

Pokud se poslanec Evropského parlamentu během volebního období vzdá svého mandátu, je nahrazen v souladu s pravidly své země. Více informací získáte u své místní kontaktní kanceláře Evropského parlamentu.

Předseda Komise


Předsedu Evropské komise volí Evropský parlament.


Po volbách je jedním z prvních úkolů nově vzniklého Parlamentu zvolit nového předsedu Evropské komise (výkonného orgánu Evropské unie). Členské státy nominují jednoho kandidáta, ale musí při tom zohlednit výsledky evropských voleb. Parlament schvaluje nového předsedu Komise absolutní většinou hlasů (polovina všech poslanců plus jeden). Nezíská-li kandidát požadovanou většinu, musí členské státy ve lhůtě jednoho měsíce navrhnout jiného kandidáta (činí tak Evropská rada kvalifikovanou většinou). Pro volby v roce 2014 Parlament zavedl systém „čelných kandidátů“, známým pod německým pojmem „Spitzenkandidaten“. Každá evropská politická strana navrhne kandidáta na předsedu Komise a vítězná strana může navrhnout parlamentního kandidáta, který se bude ucházet o post předsedy Komise.

Komisaři


Parlament důkladně prověřuje i kandidáty na funkce jednotlivých členů Komise.


Rada po dohodě se zvoleným předsedou Komise přijme seznam kandidátů na komisaře, vždy jednoho z každého členského státu. Tito kandidáti pak předstoupí před parlamentní výbory, do jejich působnosti spadá jejich budoucí portfolio. Každý výbor poté vypracuje posouzení odborných kvalit kandidáta a jeho odpovědí na otázky členů výboru a zašle je předsedovi Parlamentu. V minulosti se již několikrát stalo, že negativní hodnocení přimělo nominované komisaře stáhnout svou kandidaturu. Celou Komisi včetně jejího předsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku poté Parlament schvaluje v jediném hlasování.


Poté, co jsou předseda a členové Komise schváleni Parlamentem, jmenuje Rada formálně Komisi kvalifikovanou většinou.


Pokud se v průběhu funkčního období Komise výrazně změní portfolio určitého komisaře nebo je třeba jmenovat nového komisaře na uvolněné místo nebo na místo vzniklé po přistoupení nového členského státu, musí kandidáti opět předstoupit před příslušné výbory.

Veškerá hlasování Parlamentu, která se uskutečnila před volbami, mají platnost i pro nově zvolený Parlament. To znamená, že Parlament po volbách pokračuje tam, kde před volbami skončil, a může postoupit do další fáze rozhodovacího postupu.


Zbývají však legislativní návrhy, jejichž projednávání dosud nepostoupilo do fáze hlasování v plénu, takže zatím neexistuje právně platný postoj Parlamentu. V takových případech jednací řád Parlamentu stanoví, že práce vykonaná v předchozím volebním období Parlamentu (např. projednání ve výboru) zaniká. Na začátku nového volebního období však může nová Konference předsedů Parlamentu, tj. předseda Parlamentu a vedoucí politických skupin, rozhodnout o pokračování v práci, která již byla na těchto dokumentech vykonána (článek 240 jednacího řádu Evropského parlamentu).

Dokumenty © Evropský parlament  

Meziskupiny jsou neoficiální uskupení poslanců EP, kteří se zajímají o určitá témata, jež nemusí spadat do běžné pracovní náplně EP, nicméně mohou být zajímavá pro širší veřejnost. Meziskupiny pořádají neformální debaty a rozvíjejí diskusi mezi poslanci EP a občanskou společností.


Meziskupiny nejsou oficiální orgány Parlamentu, a nemohou tedy vyjadřovat jeho stanoviska. Nesmějí vyvíjet žádnou činnost, která by mohla být zaměňována s oficiální činností Parlamentu.


Předsednictvo Parlamentu stanovilo podmínky pro vytváření meziskupin, které vznikají na počátku každého volebního období (např. žádost musí podepsat alespoň tři politické skupiny a každoročně se vyžaduje prohlášení o finančních zájmech). Jsou-li tyto podmínky splněny, mohou politické skupiny meziskupinám poskytovat technické zázemí.


Předsedové meziskupin musí oznamovat veškerou obdrženou podporu, ať finanční nebo věcnou. Tato prohlášení je nutné každoročně aktualizovat a musí být veřejně dostupná.

Schůze meziskupiny pro menšiny © Evropský parlament  

Poslanci Evropského parlamentu jsou volení zástupci občanů EU. Reprezentují jejich zájmy a zájmy jejich měst či regionů v Evropě. Hovoří s lidmi a představiteli různých zájmových skupin či podniků, kteří se na ně obracejí s problémy, na něž narážejí ve svých zemích či obcích. Poslanci jsou evropskými zákonodárci, ale mohou také klást nepříjemné dotazy Komisi a Radě ministrů. Hrají důležitou úlohu ve významných otázkách naší doby, jako jsou změna klimatu, migrace, lidská práva ve světě a regulace finančních trhů.


Každodenní pracovní náplň poslanců je rozdělena na práci pro voliče v domovských zemích, práci ve výborech, jednání politických skupin a rozpravy či hlasování na plenárních zasedáních. Poslanci se účastní schůzí výborů a politických skupin i mnoha dalších. Mohou být také členy delegace pro vztahy se zeměmi mimo EU, což může vyžadovat cesty mimo EU.

Práce ve výborech


Parlament je rozdělen na dvacet specializovaných výborů, které se jako první zabývají legislativními návrhy, jež jim jsou předkládány.


Výbory projednávají legislativními návrhy a přijímají zprávy, které obsahují návrhy na jejich změny. (V době mezi hlasováním ve výboru a jednáním na plenárním zasedání jsou pozměňovacích návrhy a usnesení projednávána v politických skupinách.) Výbory rovněž jmenují tým poslanců, který vede legislativní jednání s Radou. Přijímají také usnesení z vlastního podnětu, pořádají setkání s odborníky a vykonávají dohled nad ostatními orgány a institucemi EU.


Výbory mají 25 až 76 řádných členů a obdobný počet náhradníků.


Každý výbor si volí svého předsedu a až čtyři místopředsedy, kteří dohromady tvoří „předsednictvo výboru“. Jejich mandát trvá dva a půl roku. Politické složení výborů odráží složení celého Parlamentu.


Parlament může také zřizovat podvýbory a zvláštní dočasné výbory, které se zabývají konkrétními otázkami, a vyšetřovací výbory, které zkoumají případy porušování nebo nesprávného uplatňování evropského práva.


Parlamentní výbory se obvykle scházejí v Bruselu. Jejich rozpravy jsou veřejné a obvykle je lze sledovat prostřednictvím internetového přenosu.

Hlasování poslanců EP  

Parlament se skládá z 705 poslanců reprezentujících všechny členské státy EU.

Na návrh Evropského parlamentu z února 2018, přijala Evropská rada v červnu 2018 rozhodnutí o složení Evropského parlamentu. V něm je stanoven počet zástupců každého členského státu, kteří budou zvoleni ve volebním období 2019–2024.


Staré složení EP platilo do 31. ledna 2020, dokud bylo Spojení království členem EU. Nové složení začalo platit okamžitě ke dni vystoupení Spojeného království z EU a místo 751 poslanců má Parlament momentálně 705 členů.


Ze 73 křesel bude 27 přerozděleno mezi zbývající státy, s cílem lépe zohlednit princip poměrného sestupného zastoupení. Dodatečná křesla, která některé členské státy v novém volebním období získají, budou k dispozici až po odchodu Spojeného království.


27 křesel bylo rozděleno následovně: Francie (+5), Španělsko (+5), Itálie (+3), Nizozemsko (+3), Irsko (+2), Švédsko (+1), Rakousko (+1), Dánsko (+1), Finsko (+1), Slovensko (+1), Chorvatsko (+1), Estonsko (+1), Polsko (+1) a Rumunsko (+1). Žádný stát přitom o své poslance nepřišel.


Návrh zajistil, že místa byla rozdělena „objektivním, spravedlivým, dlouhodobě platným a transparentním způsobem“. V souladu se Smlouvou o Evropské unii  nové rozdělení míst respektuje zásadu „poměrného sestupného zastoupení“, podle níž mají větší členské státy méně křesel v poměru k počtu obyvatel než menší státy. Každý poslanec z větších členských států tedy reprezentuje větší počet občanů než poslanci z menších zemí.

705  ; poslanců v Evropském parlamentu

Sdílet tento výrok: 

Jaký mají europoslanci/europoslankyně plat?

Podle jednotného statutu poslanců Evropského parlamentu, který je v platnosti od července 2009, pobírají všichni poslanci EP stejný plat. Je stanoven na 38,5 % základního platu soudce Soudního dvora Evropské unie.


Hrubý měsíční plat poslanců EP podle statutu činí €8.995,39 (od července 2020). Tento plat je hrazen z rozpočtu Parlamentu a všichni poslanci z něj odvádějí unijní daň a příspěvky na sociální zabezpečení. Po odvodech činí výše čistého platu €7.011,74. Tento plat rovněž ve většině členských států podléhá dani z příjmu. Konečná výše platu poslance tedy závisí na daňových předpisech v jeho zemi.


Z jednotného statutu existuje několik výjimek: Poslanci EP, kteří měli v Parlamentu mandát před volbami v roce 2009, si mohou zvolit, že si ponechají dřívější vnitrostátní systém pro plat (ve kterém jim byla vyplácena stejná částka jako vnitrostátním poslancům), přechodné příspěvky a důchody po celou dobu trvání svého členství v Evropském parlamentu.

Mají poslanci/poslankyně nárok na důchod? V jaké výši?

Členové EP mají nárok na starobní důchod poté, co dovrší 63 let. Jeho výše tvoří  3.5 % platu za každý celý rok ve funkci. Nemůže ale přesáhnout celkově 70 %. Náklady na tyto důchody jsou hrazeny z rozpočtu Evropské unie.

Doplňkový důchodový systém, který byl zaveden pro europoslance v roce 1989, byl od července 2009 uzavřen novým členům a je postupně ukončován.

Velká část práce poslance EP vyžaduje být mimo svůj domov a domovskou zemi. Proto je k dispozici řada příspěvků pro pokrytí vzniklých nákladů (všechny údaje jsou za rok 2021).


Cestovní výdaje


Většina schůzí Evropského parlamentu, např. plenární zasedání, schůze výborů a schůze politických skupin, se koná v Bruselu nebo ve Štrasburku. Poslancům EP je po předložení potvrzení o zaplacení proplacena skutečná cena jízdenky nutné k dopravě na místo těchto schůzí, a to do výše ceny letenky business třídy (nebo srovnatelné), železniční jízdenky první třídy nebo €0,53 za kilometr jízdy automobilem (v maximální délce 1 000 km), plus paušální příspěvek podle vzdálenosti a délky trvání cesty určený k pokrytí dalších nákladů spojených s cestou (dálniční mýtné, poplatky za přespočetná nebo nadměrná zavazadla či rezervační poplatky).


Poslanci musí při výkonu svých funkcí často cestovat mimo území členského státu, v němž byli zvoleni, nebo na jeho území, a rovněž za jiným účelem, než jsou oficiální schůze (například za účelem účasti na konferenci nebo pracovní návštěvy). U činností vykonávaných mimo vlastní zemi mohou být poslancům proplaceny cestovní výdaje, ubytování a související výdaje, a to až do maximální výše €4.517 ročně. U činností v členském státě, v němž byli poslanci zvoleni, se proplácejí pouze výdaje za dopravu, jejichž maximální roční výše se stanoví pro jednotlivé země.

Poslancům se proplácí skutečné náklady na cestování © Evropský parlament  

Denní náhrada (zvaná též „příspěvek na pobyt“)


Parlament vyplácí paušální příspěvek ve výši €324 na úhradu ubytování a s ním spojených nákladů za každý den, kdy je poslanec EP v Bruselu nebo Štrasburku ze služebních důvodů, pokud podepíše prezenční listinu, jež dokládá jeho přítomnost v daném místě. Příspěvek se vztahuje na hotelové účty, stravování a další s tím související výdaje. Příspěvek se snižuje na polovinu, pokud poslanec zmešká více než polovinu jmenovitých hlasování ve dny, kdy se koná hlasování na plenárním zasedání, a to i v případě, že byl přítomen a podepsal prezenční listinu.


Při schůzích konaných mimo EU činí příspěvek €162 (opět pod podmínkou podepsání prezenční listiny), přičemž hotelové účty se proplácejí zvlášť.


Příspěvek na všeobecné výdaje


Tento paušální příspěvek je určen k pokrytí nákladů na parlamentní činnosti, jako je například pronájem kanceláře a náklady na řízení, telefon a předplatné, reprezentativní činnosti, počítače a telefony, pořádání konferencí a výstav. Příspěvek se snižuje na polovinu, jestliže se poslanec v jednom parlamentním roce (září až srpen) bez řádného odůvodnění nezúčastní poloviny plenárních zasedání.


V roce 2021 je výše měsíčního příspěvku €4.576.


Výdaje na zdravotní péči


Poslanci EP mají nárok na náhradu dvou třetin svých léčebných výloh. Kromě této části náhrady jsou podrobná pravidla a postupy v rámci tohoto systému stejná jako pravidla a postupy vztahující se na evropské úředníky.


Příspěvek na konci volebního období


Poslanci mají při ukončení svého mandátu nárok na odchodné ve výši jednoho měsíčního  za každý rok mandátu v Parlamentu. Maximální doba trvání tohoto příspěvku jsou 2 roky. Pokud se poslanec stane členem jiného parlamentu nebo je jmenován do veřejné funkce, odečítá se jeho nový plat od tohoto příspěvku. Má-li poslanec současně nárok na starobní nebo invalidní důchod, nesmí pobírat obojí, tj. musí si vybrat buď důchod, nebo odchodné.


Ostatní nároky


Parlament poskytuje poslancům EP zařízené kanceláře jak v Bruselu, tak ve Štrasburku. Poslanci EP mohou v obou městech používat pro služební účely služební vozy Parlamentu.

Poslanci EP si mohou v rámci rozpočtu stanoveného Parlamentem vybrat své zaměstnance. V roce 2021 činila maximální částka dostupná pro úhradu všech nákladů spojených s náborem osobních asistentů €25.620 na jednoho poslance. Tyto prostředky ovšem nejsou vypláceny přímo poslancům.


Poslanci mohou využívat služeb dvou druhů asistentů:

  • Jednak jsou to akreditovaní asistenti v Bruselu (resp. Lucemburku či Štrasburku), které řídí přímo správa Parlamentu a kteří mají stejné pracovní podmínky jako dočasní zaměstnanci EU. Poslanci mohou přijmout maximálně tři akreditované asistenty (za určitých podmínek čtyři). Na akreditované asistenty musí být použita nejméně čtvrtina celkového rozpočtu na asistenty.
  • Poslanci EP si mohou rovněž najmout „místní“ asistenty ve svém členském státě. Aby se zajistilo řádné plnění daňových povinností a povinností v oblasti sociálního zabezpečení, vykonávají administrativní úkony spojené s těmito pracovníky platební zprostředkovatelé. Na místní asistenty lze využít nejvýše 75 % celkového rozpočtu.

Kromě zaměstnávání akreditovaných a místních asistentů lze až čtvrtinu celkového dostupného rozpočtu rovněž využít k úhradě služeb, kterou poslancům poskytují jimi vybrané externí subjekty. Například lze prostředky použít na vypracování odborné studie.


Od asistentů se vyžaduje, aby nevykonávali jiné činnosti, které by mohly způsobit střet zájmů. Od roku 2009 již poslanci EP nesmějí zaměstnávat blízké příbuzné.


Jména všech asistentů, popř. názvy, jedná-li se o firmu, jsou zveřejněny na internetových stránkách Parlamentu po dobu trvání jejich smlouvy, pokud jim na základě řádného odůvodnění výlučně s ohledem na bezpečnost nebyla udělena výjimka pro ochranu jejich bezpečnosti.

Evropký parlament je legislativní orgán Evropské unie a patří mezi jednu z jejích sedmi institucí. Parlament se skládá z 705 poslanců zastupujících každý členský stát. Původní počet poslanců byl 751, nicméně po brexitu a oficiálním odchodu Spojeného království z EU, se snížil počet europoslanců na 705.

Evropský parlament spolu s Radou , kterou představují hlavy států nebo předsedové vlád členských zemí EU, přijímají unijní rozpočet a mají rozhodující úlohu při volbě předsedy Evropské komise.

EP volí předsedu Evropské komise a hraje klíčovou roli při prověřování kandidátů na komisaře prostřednictvím jednotlivých slyšení. Sbor členů Komise, jak se 27 komisařů nazývá, musí být poté schváleno EP.

Poslanci Evropského parlamentu jsou voleni v členských státech každých 5 let a zastupují zájmy 446 milionů obyvatel EU. Jak se postupně měnily evropské smlouvy, nabyl Evropský parlament v průběhu let rozsáhlé legislativní a rozpočtové pravomoce.

Parlament je tzv. „spolunormotvůrcem“ –  a s Radou Evropské unie má pravomoc přijímat a měnit právní předpisy a rozhoduje o ročním rozpočtu EU. Zároveň má stejné pravomoce jako Rada. Dohlíží na činnost Komise a jiných orgánů, institucí EU a spolupracuje také s parlamenty jednotlivých členských států EU, k jejichž stanoviskům přihlíží ve své činnosti.


Převážná většina právních předpisů EU je přijímána řádným legislativním postupem (říká se mu též „spolurozhodování“). Jedná se o nejčastěji používaný postup, v němž mají Evropský parlament i Rada stejnou váhu. Uplatňuje se na širokou škálu oblastí, jako je přistěhovalectví, energetika, doprava, změna klimatu, životní prostředí, ochrana spotřebitelů a ekonomika.


V několika málo oblastech se uplatňují jiné postupy rozhodování. Například v oblasti daní, práva hospodářské soutěže či společné zahraniční a bezpečnostní politiky je Evropský parlament pouze „konzultován“. To znamená, že Parlament může legislativní návrh schválit či zamítnout nebo k němu předložit pozměňovací návrhy, ale Rada nemá zákonnou povinnost řídit se jeho stanoviskem, přestože na něj musí počkat, než přijme rozhodnutí. V některých případech se používá „postup souhlasu“, kdy je vyžadován souhlas Parlamentu, například v případě přistoupení nových členských států či uzavírání mezinárodních obchodních dohod mezi EU a třetími zeměmi nebo skupinami zemí. Tímto postupem se také přijímá konečné rozhodnutí o jmenování Evropské komise.

Co je to legislativní podnět? Kdo dává podnět k přijetí unijních předpisů?


Přestože je předkládání nových právních předpisů EU úkolem Komise, Parlament se může chopit iniciativy a požádat Komisi, aby předložila legislativní návrh. Při schvalování takového „legislativního podnětu“ mohou poslanci Evropského parlamentu stanovit lhůtu pro předložení návrhu. Pokud Komise odmítne, musí toto rozhodnutí odůvodnit.


Akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty


Právní předpis přijímaný Parlamentem a Radou může obsahovat ustanovení, která dávají Evropské komisi pravomoc tento předpis v menší míře doplňovat či měnit  Komise například může doplňovat technické přílohy či provádět úpravy na základě aktuálního vývoje v daném oboru. K tomuto účelu používá tzv. akty v přenesené pravomoci (akty, které doplňují nebo pozměňují části právního předpisu) nebo prováděcí akty (akty obsahujících podrobnosti o tom, jak právní předpis provádět). Právní předpisy tak mohou zůstat jednoduché, a pokud je třeba změnit či aktualizovat, není nutné nové vyjednávání mezi Parlamentem a Radou.


Nesouhlasí-li poslanci EP s opatřeními navrženými Komisí, mají v závislosti na druhu aktu přijatého Komisí různé možnosti. Akty v přenesené pravomoci může Parlament vetovat. V případě prováděcích aktů mohou poslanci Evropského parlamentu požádat Komisi o změnu nebo stažení návrhu, ale Komise nemá povinnost tak učinit.

Parlament spolu s Radou rozhoduje o ročních rozpočtech EU, které musí vždy zůstat v mezích stanovených sedmiletým „finančním rámcem“ EU. Tento dlouhodobý rozpočet se přijímá se souhlasem Parlamentu.


Po skončení každého roku poslanci Evropského parlamentu kontrolují, jak Evropská komise a členské státy finanční prostředky vynaložily, a podle toho rozhodnou, zda jednotlivým institucím udělí „absolutorium“, tj. konečné schválení toho, jak byl plněn rozpočet na konkrétní rok.

V návaznosti na doporučení Rady, Evropský parlament podepisuje a vydává doporučení ke zlepšení řízení rozpočtu aby zjistil, zda Evropská komise dodržuje zásady řádného finančního řízení a dodržuje zavedená pravidla a předpisy o výdajích.

Parlament uděluje oddělené schválení obecného řízení rozpočtu orgánům EU, decentralizovaným agenturám a společným snahám.

Vlády členských států se v roce 1992 jednomyslně rozhodly zakotvit do Smlouvy o EU, kde budou oficiální sídla orgánů EU.


Toto rozhodnutí mělo značné důsledky pro pracovní režim Parlamentu: jeho oficiálním sídlem a místem konání většiny plenárních zasedání se stal Štrasburk, parlamentní výbory se měly scházet v Bruselu a sekretariát Parlamentu (jeho zaměstnanci) měl oficiálně sídlit v Lucemburku. V roce 1997 bylo celé toto uspořádání začleněno do Smlouvy o EU.


Jakákoli změna současného systému by vyžadovala změnu Smlouvy, a tedy jednomyslné rozhodnutí všech vlád členských států a ratifikaci každým z jejich parlamentů.

Evropský parlament v Bruselu © Evropský parlament.  

Jaké jsou náklady na využívání Štrasburku coby sídla Parlamentu?


V roce 2013 nechal Evropský parlament vypracovat studii, podle níž by se přesunutím všech činností Evropského parlamentu ze Štrasburku do Bruselu ušetřilo 103 milionů eur (v cenách roku 2014). Je to vysoká částka, byť odpovídá pouhým 6 % rozpočtu Parlamentu a 1 % správního rozpočtu EU nebo 0,1 % celého rozpočtu EU.


Účetní dvůr v roce 2014 vypracoval vlastní nezávislou analýzu v reakci na usnesení EP ze dne 20. listopadu 2013. Účetní dvůr potvrdil závěry studie EP z roku 2013, ale celkové výdaje na štrasburské sídlo spočítal na 109 milionů eur ročně. Dalších 5 milionů úspor by mohlo přinést snížení cestovních výdajů v rozpočtech Evropské komise a Rady.

Budova Evropského parlamentu ve Štrasburku © Evropská unie 2018 - EP.  

Rozhodnutí z roku 1992 formalizovalo tehdejší stav, který odrážel kompromisy, jichž bylo v průběhu mnoha let dosaženo.


Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) vzniklo krátce po druhé světové válce v roce 1952 a zavedlo společnou správu zásob oceli a uhlí šesti zemí, včetně Německa a Francie. Jeho orgány tehdy sídlily v Lucemburku. Rada Evropy (mezivládní instituce pro lidská práva a kulturu 47 zemí, která byla rovněž zřízena v období bezprostředně po druhé světové válce), která měla sídlo ve Štrasburku, nabídla nové organizaci svůj plenární sál, aby „společné shromáždění ESUO“ mělo kde konat svá zasedání. Právě z tohoto shromáždění později vznikl Evropský parlament. Štrasburk se postupně stal hlavním místem konání plenárních zasedání Parlamentu, i když některá dodatečná zasedání se v 60. a 70. letech 20. století konala i v Lucemburku.


Po vzniku Evropského hospodářského společenství v roce 1958 se většina činností Evropské komise a Rady ministrů začala soustřeďovat do Bruselu. Vzhledem k tomu, že práce Parlamentu spočívá mimo jiné ve sledování obou těchto orgánů a v interakci s nimi, poslanci se časem rozhodli vykonávat větší část své činnosti do Bruselu. Počátkem devadesátých let bylo toto uspořádání víceméně zavedeno tak, že výbory a politické skupiny se scházejí v Bruselu a hlavní plenární zasedání se konají ve Štrasburku. Podstatná část zaměstnanců Parlamentu působí v Lucemburku.

EU má 24 úředních jazyků. Znamená to, že každý občan si může přečíst právní předpisy EU, které se ho týkají, a snáze jim také porozumí. Občané se mohou obracet na unijní instituce ve svém vlastním jazyce – mohou předkládat petice či žádat o informace v kterémkoli z úředních jazyků a mohou sledovat jednání Parlamentu prostřednictvím webstreamingu.


Je však rovněž důležité, aby poslanci EP měli možnost mluvit, poslouchat, číst a psát ve svém vlastním jazyce a de facto v kterémkoliv z úředních jazyků EU. Jednou ze základních demokratických zásad totiž je, že poslancem Evropského parlamentu se může stát každý občan EU, i  když by nemluvil žádným cizím jazykem. Poslanci jsou voleni proto, aby hájili zájmy občanů, kteří pro ně hlasovali, a znalost cizích jazyků není pro jejich volbu rozhodující. Aby se zaručily rovné pracovní podmínky pro všechny poslance, musí mít plný přístup k informacím ve svých příslušných jazycích. Jejich vystoupení v jednom úředním jazyce se simultánně tlumočí do dalších úředních jazyků a úřední texty se překládají do všech 24 jazyků. Právní předpisy EU jsou přímo použitelné v členských státech nebo se stávají součástí jejich právního řádu, a proto musí být nejprve přeloženy do úředního jazyka každého státu. Občané mohou žádat o informace v kterémkoli z úředních jazyků EU a ve stejném jazyce musí dostat odpověď.


Po přistoupení Chorvatska dne 1. července 2013 dosáhl celkový počet úředních jazyků 24: jsou jimi angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, chorvatština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština a švédština.


Odchod Spojeného království z EU  nemá za následek zrušení angličtiny coby úředního jazyka. O tom by totiž musely jednomyslně rozhodnout vlády všech členských států EU. Protože angličtina je úředním jazykem také v Irsku a na Maltě, není tato možnost příliš pravděpodobná.





Právo mluvit svým vlastním jazykem má každý europoslanec  

24  ; „V Evropském parlamentu se používá 24 úředních jazyků“

Sdílet tento výrok: 

Práce tlumočníků a překladatelů


Každý tlumočník a překladatel pracuje v normálním případě ve svém mateřském jazyce. S 24 úředními jazyky existuje 552 možných jazykových kombinací. Aby bylo možné tento počet prakticky zvládnout, Parlament někdy používá systém tzv. „pivotních“ jazyků: mluvený nebo psaný text se nejdříve přetlumočí nebo přeloží do jednoho z nejpoužívanějších jazyků (angličtiny, francouzštiny nebo němčiny) a poté do ostatních.


Tlumočení a překládání jsou rozdílné profese: tlumočníci převádějí jeden jazyk do druhého ústně v reálném čase během zasedání; překladatelé pracují s písemnými dokumenty a vytvářejí přesnou verzi daného dokumentu v cílovém jazyce. Tlumočníkům pomáhají při jejich práci administrativní služby, které zajišťují praktickou organizaci schůzí, na nichž je vyžadováno tlumočení, a informují je dopředu o požadavcích na tlumoční do konkrétních jazyků. Jako kvalifikovaní lingvisté poskytují poslancům Parlamentu vysoce kvalitní službu.


Překladatelé se kromě vlastních překladů věnují také jiným úkolům, které spadají do široce pojaté činnosti „jazykové mediace“ – upravují texty pro účely podcastů, vytvářejí titulky k videozáznamům a zvukové nahrávky ve 24 jazycích.


Parlament zaměstnává přibližně 270 stálých tlumočníků a může také pravidelně využívat služby více než 1 500 externích akreditovaných tlumočníků. Pro týdny, v nichž probíhá plenární zasedání, je k dispozici 700 až 900 tlumočníků. Parlament zaměstnává zhruba 600 překladatelů a přibližně 30 % překladů se zadává externím dodavatelům.


Europoslanci se scházejí v plenárním sále © Evropská unie 2016 - Evropský parlament.  

V květnu 2019 činil počet úředníků a dočasných a smluvních zaměstnanců pracujících pro Parlament (včetně politických skupin) na různých pracovištích následující (tabulka nezahrnuje asistenty poslanců):


CELKEM

Brusel

Štrasburk

Lucemburk

Ostatní pracoviště

7820

5039

293

2188

300


  • Většina zaměstnanců Parlamentu (55,5 %) jsou ženy.

  • Téměř 8,5 % zaměstnanců Parlamentu pracuje pro politické skupiny (662 pracovních míst).

  • Zaměstnanci Parlamentu pocházejí ze všech členských států Evropské unie a dokonce i z řady jiných zemí. Nejvíce zaměstnanců pochází z Belgie, následují Francie, Itálie, Španělsko a Německo.

  • Část práce, například správu některých budov Parlamentu, IT, úklidové a stravovací služby, vykonávají externí dodavatelé. V kterýkoliv běžný den může být v prostorách Parlamentu přes 10 000 osob. Kromě zaměstnanců jde o novináře, návštěvníky a lobbisty.

V průběhu let byla přijata řada opatření pro výrazné zlepšení přístupnosti pro poslance, zaměstnance i návštěvníky se zdravotním postižením. Všechny nové projekty na rozšíření, rekonstrukci nebo vybavení budov musí od počátku prioritně plně zajišťovat přístupnost pro osoby se zdravotním postižením.


Všechny budovy Parlamentu mají alespoň jeden vchod, který je přístupný na invalidním vozíku. Parkoviště ve všech třech městech, v nichž Parlament sídlí (Brusel, Štrasburk a Lucemburk), mají stání vyhrazená pro zdravotně postižené řidiče a jídelny jsou vybaveny stoly a pokladnami uzpůsobenými pro osoby na invalidním vozíku. Do prostor Parlamentu je povolen vstup psům využívaným zdravotně postiženými.

Přístupnost Evropského parlamentu pro osoby se zdravotním postižením © Evropský parlament  

Kromě těchto zařízení umožňujících přístup se v posledních několika letech neustále zlepšuje i digitální přístupnost Parlamentu, který disponuje čím dál větším počtem pomocných technologií na vyžádání. Sluchově postiženým osobám mohou být poskytnuty indukční smyčky a předem si lze vyžádat tlumočníky do znakového jazyka. Z pomocných technologií pro zrakově postižené můžeme zmínit tiskoviny a popisy v Braillově písmu, čtecí zařízení a programy pro čtení obrazovek.


V souladu se směrnicí EU o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru byly internetové stránky Parlamentu přizpůsobeny tak, aby dodržovaly pokyny iniciativy pro přístupnost internetu (WAI). Internetové stránky jsou srozumitelnější a snadněji se procházejí a obsah zůstává při prohlížení pomocí programů pro čtení obrazovky stejný. Multimediální obsah lze také více zpřístupnit doplněním titulků a přepisů.

Budovy Evropského parlamentu ©Evropský parlament.  

Vedoucí představitelé vlád členských států EU (Evropská Rada) v roce 1992 rozhodli, že Parlament bude mít tři pracovní místa – Štrasburk (oficiální sídlo), Brusel a Lucemburk. Celkem má Parlament v těchto třech sídlech 27 budov. Disponuje rovněž několika budovami v jiných členských státech, kde sídlí kontaktní kanceláře Evropského parlamentu.


CELKEM

Brusel

Štrasburk

Lucemburk

Počet budov

27

17

5

5

Plocha v m2

1 180 131

659 565

344 283

176 283


Parlament postupně kupuje budovy, které využívá ve svých hlavních pracovních místech. Ze střednědobého a dlouhodobého hlediska je to totiž výhodnější než pronájem. Vždy když Parlament potřebuje nové kancelářské prostory, dává přednost nákupu před pronájmem – tak tomu bylo například v době rozšíření v roce 2004. To samé platí čím dál častěji i pro kontaktní kanceláře Evropského parlamentu v členských státech.


Nákupem budov se ušetří hodně peněz – podle Účetního dvora je zhruba o 40 až 50 % levnější než dlouhodobý pronájem. Celkově Parlament vlastní 87,5 % svých budov (151 300 m2 pronajímané plochy a 1 052 400 m2 ve vlastnictví). Pokud by si tyto budovy pronajímal, stálo by to přibližně 163 milionů EUR ročně.

Parlament je volen přímou volbou. Zajišťuje širokou škálu opatření týkajících se transparentnosti, jak v souvislosti s poslanci a parlamentní činností, tak i správou, což občanům umožňuje sledovat jeho debaty a rozhodnutí. V souladu se závazkem Parlamentu k transparentnosti bylo v posledních letech dosaženo významného pokroku, pokud jde o jednací řád EP i transparentnost činnosti poslanců. Parlament zavedl řadu nástrojů, jejichž cílem je usnadnit občanům kontrolu činnosti Parlamentu, a zejména jeho legislativní práce.



Společný rejstřík transparentnosti


Rejstřík transparentnosti je přístupný všem zástupcům zájmových skupin, kteří se snaží ovlivnit tvorbu právních předpisů a proces provádění politik v orgánech EU. Díky němu je patrné, jaké zájmy jsou sledovány, kdo a jménem koho tak činí a jaké prostředky jsou na tyto aktivity vyčleněny. Tímto způsobem rejstřík umožňuje výkon veřejné kontroly a poskytuje občanům a zájmovým skupinám možnost sledovat činnost lobbistů všeho druhu.


Pouze registrovaní zástupci zájmových skupin mohou – vedle možnosti požádat o přístup do Parlamentu – být zváni jako řečníci na veřejná slyšení výborů, podporovat činnost poslaneckých meziskupin a neoficiálních seskupení poslanců a zapojovat se do ní, dostávat prostřednictvím e-mailu upozornění na činnost výborů, spoluorganizovat akce a žádat o záštitu předsedu Parlamentu. Musí dodržovat kodex chování subjektů zapsaných v rejstříku.


Evropský parlament, Komise a Rada se dohodly na zavedení pravidel, která zajistí ještě větší transparentnost činností zástupců zájmových skupin na úrovni EU. Cílem navrhované nové interinstitucionální dohody je zahrnout do oblasti působnosti rejstříku lobbistů i Radu. Parlament, Rada a Komise společně usilují o to, aby byla registrace de facto povinná coby podmínka pro určitou lobbistickou činnost.


Více informací o dohodnutých pravidlech naleznete zde: Parlament schválil nová pravidla pro společný povinný rejstřík transparentnosti | Zpravodajství | Evropský parlament (europa.eu)



Více informací o jednání naleznete zde: Úvodní stránka | Interinstitucionální jednání o rejstříku transparentnosti | Evropský parlament (europa.eu)


Transparentnost kontaktů poslanců EP se zástupci zájmových skupin


Jednací řád EP stanoví, že zpravodajové, stínoví zpravodajové a předsedové výborů jsou v souvislosti s každou zprávou povinni zveřejnit na internetu informace o svých plánovaných schůzkách se zástupci zájmových skupin, na něž se vztahuje interinstitucionální dohoda o rejstříku transparentnosti. Všichni ostatní poslanci jsou vyzváni, aby tak činili dobrovolně. Informace o schůzkách jsou zveřejňovány na stránkách jednotlivých poslanců.

Poslanci EP, kteří připravují zprávy nebo stanoviska, se mohou rozhodnout připojit k nim legislativní stopu. Takovýto seznam může znázorňovat rozsah externích odborných znalostí a stanovisek, jež měl zpravodaj k dispozici. Zveřejní se spolu se zprávou poté, co je přijata ve výboru.



Kodex chování poslanců EP / prohlášení o finančních zájmech


Poslanci Evropského parlamentu podléhají kodexu chování, který jim ukládá povinnost předložit podrobné prohlášení o jejich finančních zájmech, tj. o jakékoli podpoře (finanční, personální, materiální), které se jim dostává v souvislosti s jejich politickou činností. Poslanci EP musí rovněž deklarovat svou přítomnost na akcích pořádaných třetími stranami, pokud třetí strana proplácí nebo přímo hradí cestovní výlohy, ubytování nebo výdaje na pobyt.


Kodex chování i jednací řád Parlamentu dále stanoví, že poslanci EP se nesmí zapojit do placené profesionální lobbistické činnosti, která má přímou spojitost s rozhodovacím procesem EU. Informace, které poslanci uvádějí ve svých prohlášeních, jsou zveřejňovány na jejich osobních stránkách.


Přístup veřejnosti k dokumentům

Občané a osoby s bydlištěm v Evropské unii mají právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie (článek 15 Smlouvy o fungování Evropské unie). Právo na přístup k dokumentům je zásadním prvkem politiky transparentnosti uplatňované evropskými orgány.


Internetové stránky veřejného rejstříku Evropského parlamentu obsahují odkazy na dokumenty, které Parlament vypracoval nebo obdržel ode dne 3. prosince 2001. Převážnou většinu těchto dokumentů si lze na těchto internetových stránkách bezplatně přímo prohlédnout nebo stáhnout.

Lze si vyžádat i dokumenty, které nejsou v rejstříku přímo dostupné.




Žádosti občanů o informace

Občané, kteří chtějí získat informace o Evropském parlamentu, jeho stanoviscích a činnostech, organizaci a pravidlech, pravomocích nebo postupech, mohou kontaktovat oddělení EP pro žádosti občanů o informace (Ask EP). Toto oddělení nemůže poskytovat právní poradenství ani zaujímat politické postoje.


Rozpočet EP na rok 2021 činí přibližně 2 miliardy EUR.

Parlament může podporovat práci svých 705 poslanců a poslankyň a fungovat ve 24 různých jazycích díky svému ročnímu rozpočtu. Ten představuje jednu pětinu celkových administrativních výdajů všech orgánů a institucí EU, což tvoří pouze 1,2 % souhrnného rozpočtu EU. Naprostá většina finančních prostředků EU je investována přímo v členských státech.

Jak se rozhoduje o rozpočtu

Postup sestavování rozpočtu Evropského parlamentu obvykle začíná v únoru. Generální tajemník či tajemnice přichází s návrhem, definuje priority a zdroje pro následující rok. Předsednictvo složené z předsedy nebo předsedkyně a 14 místopředsedů a místopředsedkyň použije tento návrh jako základ pro přijetí předběžného návrhu rozpočtu, který předloží Rozpočtovému výboru.

Je určen jeden ze členů výboru, tzv. zpravodaj nebo zpravodajka pro rozpočet, aby vypracoval zprávu nastiňující pracovní priority Parlamentu a navrhl, kolik peněz by na ně mělo být vynaloženo. Nejprve hlasuje o zprávě Rozpočtový výbor a poté všichni poslanci a poslankyně EP na plenárním zasedání, obvykle v květnu. Tyto odhady jsou pak zahrnuty do návrhu rozpočtu EU na příští rok, který poslanci a poslankyně upraví a přijmou na plenárním zasedání, které se koná nejpozději v prosinci.

Návštěva Evropského parlamentu je pro občany jedinečnou příležitostí dozvědět se, jak funguje parlamentní demokracie EU a jakým způsobem se rozhodnutí přijímaná Evropským parlamentem dotýkají jejich každodenního života. Parlament nabízí návštěvníkům širokou škálu možností, jak se seznámit s prací, historií a fungováním tohoto orgánu i Evropské unie. Evropský parlament pravidelně přivítá velký počet návštěvníků na několika místech – v parlamentních návštěvnických centrech a muzeích.

Nabídka EP pro návštěvníky je různorodá a je určena skupinám i individuálním návštěvníkům.

Přibližně půl milionu lidí z EU i odjinud navštíví každoročně jednací sál Evropského parlamentu v Bruselu a ve Štrasburku. Mnoho z těchto návštěvníků přichází ve skupině (buď na pozvání poslance EP, nebo samostatně), ale počet jednotlivých návštěvníků se v posledních letech zvyšuje. Skupiny jsou přivítány zaměstnanci Parlamentu, kteří jim podají výklad o jeho činnosti a úloze. Mohou se setkat i s poslanci EP a navštívit jednací sál. Jednotliví návštěvníci si mohou prohlédnout jednací sál s interaktivním multimediálním průvodcem ve 24 jazycích, sledovat plenární zasedání nebo si rezervovat diskusi v jednacím sále s jedním z přednášejících Parlamentu.

Evropský parlament se domnívá, že veřejnost by měla mít snadný přístup k jeho jednáním a do jeho prostor, protože transparentnost považuje za důležitou pro výkon demokratických práv v Evropské unii. Protože pro řadu občanů EU ze vzdálenějších míst může být cesta do Bruselu nebo Štrasburku příliš drahá, pomáhá Parlament v některých případech pokrýt část výdajů účastníkům skupinových návštěv, kteří přijíždějí na pozvání poslanců.

: Návštěvy Evropského parlamentu pro skupiny a jednotlivce © Evropská unie 2018 - EP.  

Lidé, kteří navštíví Brusel, mohou také zamířit do Parlamentaria a Domu evropských dějin; obě expozice se nacházejí v těsné blízkosti budov Evropského parlamentu a jsou otevřeny o víkendech. Parlamentarium pořádá rovněž populární simulační hru pro studenty středních škol založenou na práci Evropského parlamentu, v níž účastníci hrají úlohu poslance EP jednajícího o legislativě, která ovlivní každodenní životy lidí žijících v Evropě.

Ve Štrasburku je součástí návštěvy EP také výstavní prostor nazvaný Parlamentarium Simone Veilové, kde je možné zhlédnout projekci panoramatického kina a vyzkoušet si různé interaktivní nástroje. V prostorách Parlamentu ve Štrasburku probíhá rovněž studentský program Euroscola, díky němuž mají tisíce studentů ve věku 16–18 let možnost stát se na jeden den poslancem.

Ve snaze přiblížit se občanům otevírá Evropský parlament menší návštěvnická centra i v členských státech. Plánuje se, že bude mít své centrum v každém členském státě. Cílem těchto center nazvaných Europa Experience je přiblížit Evropu občanům, nabídnout jim informace a povzbudit je k aktivní účasti.


Nabídka pro návštěvníky se neomezuje na fyzické návštěvy. Evropský parlament rozšířil svou internetovou/digitální nabídku a nyní nabízí například on-line EP diskuse a on-line Evropské semináře mladých.

Během on-line EP diskusí mohou návštěvníci prohloubit své znalosti o pravomocích, úloze a činnosti tohoto orgánu prostřednictvím internetové přednášky a následných otázek a odpovědí, jež jsou uzpůsobeny zájmům konkrétní skupiny. On-line EP diskuse je k dispozici v jednom z 24 úředních jazyků Evropské unie.

Během on-line Evropských seminářů mladých se mladí lidé z různých zemí EU setkávají, aby sdíleli své nápady, diskutovali a hovořili o společenských výzvách. V rámci multikulturní skupiny spolupracují na tématech, jež jsou pro dnešní Evropu aktuální. Účastníci předkládají inovativní řešení a prezentují je poslancům Evropského parlamentu. On-line Evropský seminář mladých je obvykle k dispozici v angličtině, francouzštině nebo němčině.

Začátkem května Parlament každoročně slaví Den Evropy, a to prostřednictvím různých aktivit ve Štrasburku a Bruselu, jež jsou pořádány útvary a politickými skupinami Parlamentu.