| Od lesů spálených kyselými dešti až po města dusící se pod poškozenou ozónovou vrstvou, od skandinávských jezer bez podvodního života až po rybníky zamořené řasami: znečištění ovzduší má špatný vliv na naše životní prostředí a zdraví. Po dvouletých usilovných vyjednáváních stanovil Parlament spolu s Radou právní předpisy, které mezi jinými sníží škodlivé emise velkých tepelných elektráren a stanoví přísné limity vypouštění čtyř hlavních znečišťujících látek.
O problematice boje proti znečištění ovzduší máme pouze Kjótský protokol. Skleníkové plyny nejsou jedinými našimi nepřáteli. Oxid siřičitý (SO2), který tepelné elektrárny vypouštějí do ovzduší, se může sloučit s deštěm a změnit se na kyselinu sírovou, která ničí naše lesy. Pokud se usadí na hladině jezer, ničí v nich vodní život. Dalším nepřítelem jsou oxidy dusíku (NOx), které mohou reagovat s těkavými organickými sloučeninami a vytvářet troposférický ozón. I když je ozón našim přítelem ve vysoké nadmořské výšce, kde nás chrání před ultrafialovými paprsky, přízemní ozón má nebezpečné toxické účinky - ničí rostliny, dráždí dýchací cesty a stává se z něho... skleníkový plyn.
Jedovaté plyny neznají hranice
Komín tepelné elektrárny, i když dosahuje výšky tří set metrů, chrání životní prostředí pouze nejbližšího okolí. Znečišťující zplodiny se šíří někdy až stovky kilometrů a usadí se často na území jiných států. Je to tedy oblast, ve které je zcela jistě nutné podniknout kroky na evropské úrovni.
Mezi dalšími opatřeními navrhla Evropská komise v rámci tohoto volebního období dvě zvláštní směrnice, které jsou však úzce propojeny. První směrnice stanoví právní předpisy týkající se emisí tří toxických látek, které do ovzduší vypouštějí velká spalovací zařízení. Jedná se o oxidy dusíku (NOX), které vznikají při velmi vysoké teplotě reakcí kyslíku a dusíku, dále o oxid siřičitý (SO2), který vzniká spalováním fosilních paliv, a také o organický nebo anorganický prach, který vypouštějí do ovzduší například cementárny. Tyto tři zdroje znečištění ovzduší často způsobují celou řadu onemocnění dýchacích cest, od lehkých podráždění až po rakovinu.
Druhá směrnice se týká stanovení národních emisních limitů pro čtyři hlavní látky znečišťující ovzduší, které jsou příčinou okyselení prostředí, znečištění přízemním ozónem nebo eutrofizace (tj. zvyšování obsahu živin vod, jehož důsledkem je narušení ekosystémů, vytvoření vhodných podmínek pro rychlé množení řas a nedostatek kyslíku). Mezi tyto čtyři hlavní znečišťující látky patří oxid siřičitý a oxidy dusíku, amoniak a těkavé organické sloučeniny (jako jsou výpary z uhlovodíkových paliv a rozpouštědel).
Dohoda mezi Evropským parlamentem a Radou, uzavřená po složitém dohodovacím řízení, zahrnuje tyto dvě směrnice. Dohoda se na jedné straně týká výjimek z nově stanovených emisních limitů pro oxidy dusíku (NOX) vypouštěné do ovzduší staršími elektrárnami, které spalují převážně uhlí. Na druhé straně stanoví dlouhodobý časový limit, do kterého se má snížit výskyt zdravotních rizik spojených se znečištěním ovzduší.
Tepelné elektrárny pod dohledem
V zemích evropské patnáctky se nachází 2 000 velkých spalovacích zařízení s výkonem 50 megawatt nebo více, která vyrábějí elektřinu výhradně pro průmyslové účely. Parlament dosáhl v této záležitosti úspěchu: od roku 2016 se bude na oxidy dusíku vypouštěné zařízeními spalujícími tuhá paliva vztahovat emisní limit 200mg/m3, což představuje snížení o 50% vzhledem k současně platným normám. Tento limit byl významným referenčním bodem jednání s přístupujícími zeměmi střední a východní Evropy.
Parlament se také zasadil o to, aby se příslušné právní předpisy vztahovaly nejen na nová, ale i na stávající zařízení. V rozpravách vedl úporný zápas o omezení výjimek, která požadovala Rada pro starší znečišťující zařízení. Parlament dále požadoval stanovení přísné časové lhůty, i když členské státy žádaly neomezené výjimky, protože se obávaly, že nová ustanovení přinutí tato zařízení, spolu s doly, které je zásobují, zavřít, a tím způsobí velké ztráty pracovních míst.
I když jsou v současné době velká spalovací zařízení, která pracují v energetické špičce, osvobozeny od dodržování limitu 200mg/m3, budou omezovány stále přísnějšími limity, které postupně vstoupí v platnost v letech 2008 až 2016. Komise se zároveň zavázala navrhnout termíny vyřazení z provozu těchto zařízení. Výjimka, která byla udělena zařízením na spalování černého uhlí (ve Spojeném království a ve Španělsku),vyprší v roce 2018.
Dalším úspěchem, kterého Parlament dosáhl, je směrnice týkající se národních emisních limitů, která stanoví rok 2020 jako cílový termín k dosažení dlouhodobého cíle, nepřekročit kritické limity a ochránit obyvatele před zdravotními riziky spojenými se znečištěním ovzduší. Rok 2010 pak představuje termín pro dosažení závazných limitů tak, jak jsou stanoveny pro každý členský stát. Cílem je zejména omezit na polovinu výskyt oblastí, které jsou znečištěny kyselými látkami v kritických koncentracích, a o dvě třetiny snížit koncentraci přízemního ozónu překračující kritickou hranici ohrožující zdraví.
Dalším krokem, o který se EP zasloužil, je přijetí ustanovení, podle kterého je Komise povinna hodnotit pokroky dosažené na cestě k uskutečňování cílů, kterých má celé Společenství dosáhnout v roce 2010, a podle nejž také musí, je-li to nutné, navrhnout nová opatření. Kromě toho Parlament dosáhl přijetí ustanovení, podle kterého má Komise provést průzkum znečištění způsobeného leteckou a námořní dopravou a navrhnout opatření vedoucí k jeho snížení.
|
