V roce 2001 se EU vzhledem k blížícímu rozšíření rozhodla aktualizovat směrnici o obalových odpadech z roku 1994, jejímž cílem bylo předcházet vzniku obalových odpadů a podporovat ochranu primárních surovin v nich obsažených. Byly vytýčeny nové ambiciózní cíle v oblasti recyklace. Evropský parlament by uvítal, kdyby nové cíle nabyly účinnost dříve, podařilo se mu však zajistit, aby přepracované právní předpisy kladly větší důraz na prevenci.
Obalové odpady dnes představují okolo 20 % hmotnosti a 40 % objemu městského odpadu, z něhož většina končí ve spalovnách nebo na skládkách. Politika v oblasti obalů, která omezuje odpad, nejen že přispívá k čistšímu životnímu prostředí, ale může také posílit ekonomiku tím, že sníží výrobní náklady a dokonce podpoří vytváření pracovních míst v oborech opětovného použití, využití a recyklace.
Nová směrnice, která nabyla platnosti v únoru 2004, umožňuje členským státům rozhodovat, jak svých cílů dosáhnou, a tudíž jak rozdělí úkoly mezi průmysl a veřejné orgány. Bude mít však jistě dopad na mnohé průmyslové obory, jelikož většina výrobků se balí. Nejpřísnější cíle budou platit pro obaly s obsahem oceli, dřeva, skla, plastu nebo papíru.
Recyklace a opětovné využití a použití
Recyklace a opětovné využití jsou dva úzce spjaté způsoby nakládání s obalovými odpady. Recyklace zjednodušeně znamená opětovné zpracování a výrobu téhož nebo jiného materiálu (např. z papíru papír; z papíru kompost). Opětovné použití a využití je recyklace plus využití energie, například použitím odpadu jako paliva v pecích cementáren.
Co se týče recyklace, požadují přepracované právní předpisy výrazné zvýšení obecného cíle oproti směrnici z roku 1994, tedy posun minimálního cíle, kterého mají jednotlivé členské státy dosáhnout do 31.prosince 2008, z 25 % na 55 % celkového množství jejich obalových odpadů. Nové předpisy stanoví rovněž minimální cíle se stejnou lhůtou pro recyklaci specifických materiálů obsažených v odpadech, tj. 60 % v případě hmotnosti skla, 60 % pro papír a lepenku, 50 % pro kovy, 22,5 % pro plast a 15 % pro dřevo. Každý členský stát musí navíc učinit kroky na podporu výroby obalů a jiných výrobků za použití materiálů získaných z obalového odpadu.
Co se týče opětovného použití a využití, ponechává nová směrnice cíl stanovený ve směrnici z roku 1994 beze změn. To znamená, že do 31.prosince 2008 musí každý členský stát opětovně používat a využívat alespoň 60 % hmotnosti svých obalových odpadů.
Nové právní předpisy však upravují vymezení pojmu „opětovného použití a využití“. Tento termín nyní zahrnuje také spalování obalového odpadu ve spalovnách se zařízením k výrobě a využití energie, která vzniká jako vedlejší produkt spalování. Evropský soudní dvůr v minulosti stanovil, že spalování odpadu nemůže být bráno v úvahu vzhledem k cílům opětovného použití a využití stanovených směrnicí o obalových odpadech, nýbrž má být považováno čistě za způsob odstraňování odpadu, i když spalováním vzniká energie.
Aby členské státy neobcházely pravidla vývozem odpadů do nečlenských států s nižšími normami v oblasti životního prostředí, vložil Evropský parlament do právních předpisů ustanovení, podle kterého lze obalový odpad vyvezený z EU v souvislosti s cíly započítávat, pouze pokud vývozce může prokázat, že proces opětovného použití a využití nebo recyklace v zemích dovozu splňuje podmínky obdobné podmínkám předepsaným právními předpisy EU.
Prevence - neboli "ozeleňování" výrobců obalů
Parlament dále dosáhl toho, že se přepracování směrnice o obalech i nadále zaměřilo na prevenci, což bylo jedním z hlavních bodů legislativy roku z 1994, spíš než na pouhé vytyčení nových cílů v oblasti recyklace, jak Komise původně předpokládala. Díky podpoře Parlamentu budou výrobci muset přijmout větší zodpovědnost za minimalizaci dopadu jejich obalů na životní prostředí.
Poslanci Evropského parlamentu také trvali na tom, aby Komise do června roku 2005 podala zprávu o účinku směrnice. Zpráva má zkoumat způsoby zjednodušení a zefektivnění prevence v oblasti obalových odpadů a porovnávat náklady a přínos opětovného využití oproti recyklaci.
Co se však považuje za obal?
Různé členské státy si vykládaly směrnici z roku 1994 různě, zejména ve vymezení pojmu obal. Přepracované právní předpisy proto rozlišují jasněji mezi tím, co „je obal“ a tím, co „obal není“, a uvádějí příklady. Bonboniéry a fóliové přebaly krabiček kompaktních disků jsou považovány za obaly, zatímco skříňky na nářadí, čajové pytlíky, ochranné vrstvy vosku na sýrech, střívka uzenek a květináče, „určené k životu dotyčné rostliny“ obaly nejsou. Poslanci Evropského parlamentu uložili Komisi aktualizovat seznam příkladů, přičemž má být věnována hlavní pozornost klasifikaci položek, jako jsou např. obaly kompaktních disků a videokazet, květináče, toaletní role, nálepky a balící papír. To v budoucnu poskytne příslušným průmyslovým odvětvím jasnější údaje.
Výjimky
Nové právní předpisy dovolují vzhledem k lhůtám splnění cíle recyklace a opětovného využití určitou míru flexibility, neboť některé státy by měly s jejich plněním v krátkodobém horizontu problémy. Řecku s jeho četnými ostrovy, Irsku s jeho venkovskými a horskými oblastmi a Portugalsku, kde je spotřeba obalů velmi nízká, byla lhůta pro splnění cílů v oblasti recyklace a opětovného použití a využití, která končí v roce 2008, prodloužena do konce roku 2011.
Na nátlak Parlamentu byla nakonec na základě podaných žádostí nových členských států lhůta pro splnění těchto cílů prodloužena: do roku 2012 pro Kypr, Českou republiku, Estonsko, Maďarsko, Litvu, Slovensko a Slovinsko; do roku 2013 pro Maltu, do roku 2014 pro Polsko a do roku 2015 pro Lotyšsko.
|