| Od roku 1979 si občané Evropské unie sami volí své zástupce do Evropského parlamentu. Evropští poslanci jsou voleni přímým všeobecným hlasováním na dobu pěti let. Tyto volby probíhají podle pravidel, která sice ve všech členských státech nejsou uplně jednotná, nicméně mají určité shodné prvky.
Zatím poslední evropské volby se konaly ve dnech 10. až 13. června 2004.
Ve většině z dvaceti pěti členských států se volilo v neděli 13. června - v Belgii, Dánsku, Estonsku, Finsku, Francii, na Kypru, v Litvě, Lucembursku, Maďarsku, Německu, Polsku, Portugalsku, Rakousku, Řecku, na Slovensku, ve Slovinsku, Španělsku a Švédsku.
Nizozemsko a Spojené království, kde se podle tradice volí vždy ve čtvrtek, si za den voleb vybraly 10. červen. Irové se pak k urnám dostavili v pátek 11. června, zatímco v Lotyšsku a na Maltě hlasování proběhlo o den později, a to v sobotu 12. června. Česká republika a Itálie jsou zvláštní tím, že zde volby probíhají dva dny – 11. a 12. června v České republice a 12. a 13. června v Itálii.
I když většina členských států představuje pouze jeden volební obvod, který pokrývá celé území země, šest států rozdělilo své území do několika volebních obvodů : 4 volební obvody v Irsku, 8 ve Francii, která nedávno změnila svůj volební zákon, 11 volebních obvodů ve Spojeném království, 13 v Polsku a 16 v Německu – kde však mohou být volební listiny sestaveny buď na úrovni země (Land), nebo na úrovni federální. V Belgii je volebních obvodů 5 a jsou rozděleny do tří volebních oblastí – francouzské, vlámské a germanofonní.
Hlasování o celé kandidátní listině a systém poměrného zastoupení - společné zásady
Většina členských států nestanovila minimální práh, pokud jde o % hlasů, které musí každá kandidátní listina obdržet. Avšak kandidátky, které v České republice, Dánsku, ve Francii (v každém volebním obvodě), v Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Německu, Polsku a na Slovensku nezískají alespoň 5 % hlasů, jsou vyloučeny z rozdělování křesel. V Rakousku a ve Švédsku je tato minimální hranice 4 % a v Řecku 3 %.
Na druhou stranu, některé členské státy povolují panašování kandidátních listin nebo přdělování preferenčních hlasů jednomu či více kandidátům (Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Švédsko), zatímco ostatní státy uplatňují systém vázaných kandidátních listin. V Irsku, na Maltě a v Severním Irsku (které má nárok na 3 ze 78 křesel přidělených Spojenému království) se rozdělování křesel provádí prostřednictvím systému jednoho přenosného hlasu.
Neslučitelnost mandátů
Napříště je zakázáno být současně poslancem Evropského a národního parlamentu. Výjimku z tohoto pravidla vyjednaly pouze Irsko a Spojené království.
Pro toho, kdo si přeje zasedat v Evropském parlamentu, rovněž platí zákaz vykonávat další fukce. A sice, evropským poslancem by nemohl být člen národní vlády, Komise, Soudního dvora nebo Soudu prvního stupně Evropských společenství.
Podmínky hlasování a volitelnosti
Každý občan Evropské unie s bydlištěm v některém členském státě, jehož není státním příslušníkem, má právo v tomto státě volit za stejných podmínek jako jeho státní příslušník. Základní podmínkou pro výkon aktivního volebního práva je ve všech 25 členských státech dosažení minimální věkové hranice 18-ti let. Naproti tomu pro pojem bydliště není nikde jednotně definován.
Volen může být každý, kdo je státním příslušníkem některého členského státu a splňuje podmínky bydliště vymezené ve volebním zákoně daného státu. V Dánsku, Finsku, Lucembursku, Maďarsku, na Maltě, v Německu, Nizozemsku, Portugalsku, ve Slovinsku, Španělsku a ve Švédsku musí kromě toho být každý kandidát starší 18-ti let. Požadovaný minimalní věk v Rakousku je 19 let; v Belgii, Irsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, České republice, Spojeném království a na Slovensku je minimální věk kandidáta 21 let. Ve Francii pak volební zákon vyžaduje, aby kandidát dosáhl 23 let věku, a na Kypru, v Řecku a v Itálii je třeba mít minimálně 25 let.
Podpora rovnosti
Některé členské státy měly snahu prosadit zákon na podporu rovného přístupu žen a mužů k volebním mandátům a voleným funkcím. V jiných státech si tato pravidla i nadále stanovují politické strany samy.
V Evropském parlamentu zasedá 568 mužů a 220 žen, což představuje vyšší zastoupení žen (28 %), než jaké najdeme ve většině parlamentů členských států. Kromě Švédska, kde mají v parlamentu ženy a muži téměř rovné zastoupení (45 %), se podíl žen vyšší než 30 % vyskytuje pouze v Belgii, Dánsku, Finsku, Německu, Nizozemsku, Rakousku a ve Španělsku.
|
