Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnější úspěchy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Volby do Evropského parlamentu
Organizace a chod
Evropského parlamentu
Spolurozhodování a další typy rozhodovacích procedur
Pravomoci v oblasti rozpočtu
Kontrola rozpočtu
Demokratická kontrola
Statut poslanců a politických stran
Dočasné a vyšetřovací výbory
Ostatní instituce EU
Reforma EU
Rozšíření
Občanská práva
Justice a vnitřní záležitosti
Vnější vztahy
Ochrana životního prostředí / spotřebitelů
Doprava / Regionální politika
Zemědělství / Rybolov
Hospodářská a měnová unie
Sociální politika / Zaměstnanost /
Ženská práva
Jednotný vnitřní trh / Průmysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE


Cílená kontrola ke zlepšení demokracie

Odstoupení Evropské komise Jacquesa Santera v roce 1999 a aféra Eurostatu v roce 2003 posunuly význam kontrolních úkolů Evropského parlamentu do popředí. Oba případy vzbudily velkou pozornost a dobře ilustrují, jak poslanci kriticky sledují práci Evropské unie a jak dohlížejí především na Komisi.

Kontrola rozpočtu, kterou poslanci vykonávají v případě podezření ze špatného hospodaření statistického úřadu Eurostat, je klasickým právem členů Parlamentu. Od počátků sjednocování Evropy získávali evropští poslanci postupně stále více kontrolních pravomocí.

Dotazy s písemnou i s ústní odpovědí na Komisi a Radu zaujímají v běžném životě Parlamentu velký prostor. Kromě toho existuje každý měsíc volná tribuna, rovněž vyhrazená pro Radu a Komisi. Tak mohou poslanci prověřovat ty, kteří spravují a reprezentují EU. V letech 2000 až 2003 vznesli poslanci více než 20 000 dotazů, většinou se jednalo o dotazy s písemnou odpovědí.

K objasnění porušování právních předpisů Společenství mohou poslanci zřizovat vyšetřovací výbory. Takové zvláštní výbory přispěly k tomu, že po krizi způsobené "nemocí šílených krav" byl založen veterinární úřad EU, a v souvislosti s kontrolou rozpočtu Úřad pro boj proti podvodům OLAF.

Hlasování o vyslovení nedůvěry: nejsilnější zbraň poslanců EP

Síla každodenních politických možností kontroly se zakládá na nejsilnější zbrani poslanců: když půjde do tuhého, mohou svým hlasováním o vyslovení nedůvěry přinutit k odstoupení celé kolegium Evropské komise. Zatím bylo podáno sedm návrhů na vyslovení nedůvěry, schválen ovšem nebyl ani jediný. K tomu, aby Komise odstoupila kolektivně, je třeba souhlasu dvoutřetinové většiny odevzdaných hlasů a většiny poslanců Parlamentu. Poslanci EP však nemohou přinutit k demisi jednotlivé komisaře nebo předsedu Komise, ale stále se této možnosti dožadují. Předseda Komise Romano Prodi se ovšem při nástupu do funkce v roce 1999 před Parlamentem zavázal, že pokud bude zbaven důvěry jeden člen Komise, zváží jeho odvolání.

Jmenování Komise bez souhlasu Parlamentu není možné

Krok za krokem, od smlouvy ke smlouvě budoval Parlament svou kontrolní funkci. Už od roku 1981 uváděl Parlament Komisi prakticky do úřadu. Nejprve jen neformálně - poslanci se vyjadřovali k programu Komise. Avšak od roku 1993, kdy vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva, potřebují předsedové Komise a komisaři navržení členskými státy EU souhlas Parlamentu.A konečně s nabytím platnosti Amsterodamské smlouvy v roce 1999 schvalují poslanci jmenování předsedy Komise samostatně, před tím, než budou jmenováni jednotliví komisaři. Kromě toho se musejí všichni členové Komise včetně předsedy podrobit před příslušnými speciálními výbory Parlamentu několikahodinovému slyšení po vzoru amerického Kongresu. Poté se poslanci radí za zavřenými dveřmi o vystoupení a obsahu programů budoucích komisařů a předloží plénu své doporučení.

Politická výměna názorů s Radou a Komisí

Parlament kontroluje také ty oblasti, ve kterých nemá možnost rozhodovat. V oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a v otázkách spolupráce v oblasi justice a vnitřních záležitostí je Rada a Komise povinna Parlament informovat. Poslanci mohou kromě toho vznášet dotazy a podávat doporučení, přičemž příslušná Radě předsedající země, která se mění každého půl roku, musí brát patřičný ohled na stanoviska Parlamentu. Parlament může navíc svým politickým prioritám dodat důraz při přidělování prostředků v každoročních jednáních o rozpočtu.

Dalšími formami, jak se Rada a Komise zodpovídá Parlamentu, jsou rozpravy, v nichž země předsedající v Radě představí svůj program na následujících šest měsíců, na konci předloží bilanci a průběžně informuje o vrcholných setkáních. Rada a Komise čelí politické výměně názorů společně s poslanci u příležitosti předkládání výročních zpráv o rozvoji EU. Komise tak činí svou celkovou výroční zprávou a zákonodárným programem na příští rok. To všechno jsou pro poslance příležitosti politicky hodnotit a kriticky zkoumat záměry, obsah a výsledky činnosti Rady a Komise.

Odpovědnost Evropské centrální banky vůči Parlamentu

Parlamentu se musí zodpovídat také nezávislá Evropská centrální banka (ECB). Jedinou povinností Banky je zajišťovat stabilitu eura. Prezident ECB podává poslancům v plénu jednou za rok zprávu. Kromě toho vystupuje pravidelně před Hospodářským a měnovým výborem Parlamentu, aby se zodpovídal poslancům.

Poslanec jako spojovací článek mezi občany a orgány EU

Při kontrole činností EU je Parlament pro občany nejen zástupcem, ale i partnerem, na něhož se mohou kdykoli obrátit. Občané se mohou v peticích obracet na poslance, kteří poté ověřují údaje a poskytují rady. Parlament navíc jmenuje evropského veřejného ochránce práv, který nezávisle vyšetřuje stížnosti občanů na nedostatky ve veřejné správě. Stížnosti občanů poslancům mohou rovněž vést ke kontrole členských států EU prostřednictvím Parlamentu. Ve stále více případech upozorňují poslanci ochránkyni Smluv, Evropskou komisi, na to, že jednotlivé členské státy neuvedly do praxe evropské rámcové zákony. Komise může členské státy napomenout, nebo dokonce i zahájit právní kroky k donucení uplatnění práva EU.



  
Reports
  
Texty Smluv
Evropská komise
Rada EU
Evropský veřejný ochránce práv
Občanský portál Evropského parlamentu

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004