Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnejší úspechy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Volby do Evropského parlamentu
Organizace a chod
Evropského parlamentu
Spolurozhodování a další typy rozhodovacích procedur
Pravomoci v oblasti rozpoctu
Kontrola rozpoctu
Demokratická kontrola
Statut poslancu a politických stran
Docasné a vyšetrovací výbory
Ostatní instituce EU
Reforma EU
Rozšírení
Obcanská práva
Justice a vnitrní záležitosti
Vnejší vztahy
Ochrana životního prostredí / spotrebitelu
Doprava / Regionální politika
Zemedelství / Rybolov
Hospodárská a menová unie
Sociální politika / Zamestnanost /
Ženská práva
Jednotný vnitrní trh / Prumysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE


Orgány Unie

Evropská unie není ani federací typu Spojených státu ani entitou založenou na jednoduché spolupráci jako Organizace spojených národu. Je to politické, právní a institucionální zrízení, jedinecné svého druhu. Státy, které ji tvorí, si zachovávají svou suverenitu, ale provádejí spolecné politiky. Clenské státy zrídily orgány, které tyto spolecné politiky definují a provádejí. Následuje strucný popis hlavních orgánu.

Fungování Evropské unie je založeno na trech orgánech: Komisi, Rade a Evropském parlamentu. Komise, které Smlouva o ESUO stanovila roli opravdové nadnárodní instance, nepatrne ztratila svou pozici po Smlouve o EHS. Avšak i dnes zustává motorem evropské integrace. Je to zejména Komise, komu náleží pravomoc zákonodárné iniciativy a rozpoctová pravomoc: Komise navrhuje. Naproti tomu Rada, která zastupuje vlády clenských státu, a Parlament, který zastupuje obcany techto státu, jsou orgány, které mají výkonnou pravomoc. Tyto dva orgány se totiž delí o rozhodovací, zákonodárnou a o rozpoctovou pravomoc. K temto trem puvodním orgánum se v prubehu casu pridal ješte ctvrtý orgán, a to Evropská rada, která Spolecenství "udává tempo".

Evropská rada

Hlavy státu a vlád EHS se od roku 1961 setkávaly pouze neformálne. V roce 1974 bylo rozhodnuto, že tyto summity získají duležitejší roli a že se budou konat pravidelne. Byla zrízena "Evropská rada", která se schází dvakrát za rok a má za úkol podporovat rozvoj Unie a stanovit její obecné politické smery. Sama Evropská rada nemá legislativní pravomoc. Své postoje prijímá na základe shody. Její závery prozatím nemají právní hodnotu, což však neznamená, že by proto méne usmernovaly cinnosti Unie, která požaduje po ostatních orgánech prijímání konkrétních opatrení.

Evropská rada se skládá z hlav státu a vlád clenských zemí a predsedy Komise. Podle zažitého zvyku je pravidelným hostem Evropské rady i predseda Parlamentu, který pred Radu predstupuje na zacátku každého jejího zasedání. V soucasné dobe pripadá predsednictví v Evropské rade stejné zemi, která vykonává pulrocní predsednictví v Rade ministru. Návrh Ústavy, který v roce 2003 vypracoval Konvent o budoucnosti Evropy, však pocítá s prodloužením tohoto predsednictví: predsedu Evropské rady by ve vetšinovém hlasování volily hlavy státu a vlád clenských zemí na období dva a pul roku (viz poznámka Konvent o budoucnosti Evropy).

Evropská rada se od té doby schází ctyrikrát rocne. Poslední dva roky se scházela strídave v Bruselu a v clenském státe vykonávajícím pulrocní predsednictví. Od 1. kvetna 2004 se všechna její zasedání budou konat v Bruselu.

Rada ministru

V Rade zasedá za každý clenský stát vždy jeden ministr. Práve v Rade ministu dochází ke stretu názoru clenských státu v otázce rozhodnutí, která je treba prijmout. Rada spolu s Parlamentem predstavuje jendu ze dvou složek zákonodárné a rozpoctové pravomoci, ale má rovnež i výkonnou pravomoc. Až do roku 2002 mohla Rada zasedat v šestnácti ruzných "složeních". Poté bylo rozhodnuto, že Rada bude zasedat pouze v devíti složeních: obecné záležitosti a vnejší vztahy; ekonomické a financní záležitosti; spravedlnost a vnitrní záležitosti; zamestnanost, sociální politika, zdraví a spotrebitelé; hospodárská soutež; doprava, komunikace a energetika; zemedelství a rybolov; životní prostredí; školství, mládež, kultura.

Rada má své sídlo v Bruselu, ale v dubnu, cervnu a ríjnu zasedá v Lucemburku. Clenské státy se po pulroce strídají v predsednictví, jehož poradí je stanoveno až do roku 2006: Irsko a Nizozemsko v roce 2004; Lucembursko a Spojené království v roce 2005; Rakousko a Finsko v roce 2006. Návrh Ústavy pocítá s delšími jednoletými rotacními predsednictvími, jejichž poradí by mela jednomysným rozhodnutím prijmout Evropská rada, pricemž zustane zachován princip spravedlivé rotace mezi všemi clenskými státy.

Není-li stanoveno jinak (napríklad pro dane nebo nekteré sociální záležitosti), prijímá Rada svá rozhodnutí kvalifikovanou vetšinou. V soucasnosti jsou hlasy jednotlivých clenských státu váženy na základe demografického hlediska, avšak podle degresivní proporcionality od 10 hlasu pro nejlidnatejší státy (Nemecko, Spojené královnství, Itálie) až po 2 hlasy pro státy s nejmenším poctem obyvatel (Kypr, Lucembursko et Malta). Od 1. kvetna 2004 bude mít Rada s 25 cleny celkem 124 hlasu a pro hlasování kvalifikovanou vetšinou bude nezbytných 88 hlasu, avšak pouze po nekolik následujících mesícu.

Podle Smlouvy z Nice se vážení hlasu zmení od 1. listopadu 2004 ve prospech velkých státu, které budou mít od stejného data pouze jednoho komisare. Podle tohoto nového vážení pripadne 29 hlasu stejným ctyrem velkým státum, 27 hlasu Španelsku a Polsku, 13 hlasu Nizozemsku... a 3 hlasy Malte. Což znamená 321 hlasu rozdelených mezi 25 clenských státu, pricemž práh kvalifikované vetšiny bude dosažen pri poctu 232 hlasu.

Návrh Ústavy pocítá s tím, že tento komplexní systém bude nahrazen podstatne jednodušší dvojí vetšinou: kvalifikovaná vetšina bude dosažena, když se polovina clenských státu predstavujících 60 % obyvatel vysloví ve prospech rozhodnutí. Zejména na této reforme se Evropská rada nemohla dohodnout na svém zasedání v Bruselu v prosinci 2003.

Komise

Komise je kolegiální, politicky nezávislý orgán, který zastupuje obecné evropské zájmy. I když její pozice nepatrne utrpela vzestupem pravomocí Evropské rady, Komise zustává nepostradatelným motorem systému evropských orgánu. Má výlucné právo zákonodárné iniciativy; má nekteré nadnárodní pravomoci, zejména v oblasti hospodárské souteže; je strážkyní smluv a z tohoto titulu muže pred Evropským soudním dvorem zažalovat clenské státy, pokud nedodržují své závazky; je rovnež zodpovedná za provádení rozhodnutí Parlamentu a Rady a za provádení rozpoctu. V oblasti hospodárské souteže, zahranicního obchodu a zemedelské politiky má Komise krome toho i nezávislé pravomoci, napríklad má právo udelit podniku pokutu nebo muže vyjednávat v rámci WTO.

Termínem "Komise" se jednak oznacují stálé administrativní složky, jejichž úkolem je zajistit všechny uvedené úkoly, a jednak politický orgán sboru komisaru, kterí sídlí v Bruselu. Mandát techto komisaru byl stanoven na pet let, aby se shodoval s volebním obdobím Parlamentu, jehož jednou z prvních cinností je uvést v úrad predsedu komise a poté sbor komisaru jako celek. Komisare navrhují jednotlivé clenské státy, ale komisari jsou v podstate na techto státech nezávislí. Sbor komisaru je naproti tomu odpovedný Evropskému parlamentu, který má pravomoc ho na základe vyslovení neduvery odvolat (k cemuž doposud nikdy nedošlo).

Pocet komisaru je casto považován za podminující faktor pro úcinné fungování sboru. Doposud mely "velké" clenské státy dva komisare a ostatní státy jednoho, což znamená 20 clenu Komise v Unii s 15 clenskými státy. Od 1. kvetna 2004 se s rozšírením tento pocet zvýší na 30, pricemž každá pristupující zeme bude mít jednoho komisare. V nové Komisi, jejíž funkcní období zacne v listopadu 2004, bude mít každý clenský stát pouze jednoho komisare, takže jich bude 25. V okamžiku, kdy bude mít Unie 27 clenu, musí být na základe Smlouvy z Nice pocet komisaru nižší než 27. Podle návrhu Ústavy by v roce 2009 melo být 15 komisaru s "volebním právem", vcetne predsedy a ministra zahranicních vecí, pricemž by zustal nestanovený pocet komisaru bez volebního práva. Obe dve "kategorie" by se rozdelily na základe spravedlivé rotace mezi clenské státy .

Parlament

Ze trí hlavních evropských orgánu získal v prubehu posledních desetiletí nejvíce pravomocí práve Parlament, a to zejména po prvních prímých obecných volbách v roce 1979. Díky rozšírení postupu spolurozhodování, který by se podle návrhu Ústavy mel používat ješte casteji, se Parlament stal opravdovým spolutvurcem prváních predpisu spolecne s Radou. Pokud by se mel model Spolecenství porovnat s klasickými federativními systémy, Evropský parlament by predstavoval snemovnu národu a Rada by byla jakousi federální vládou.

Parlament, jemuž nyní koncí volební období, má 626 poslancu. Vzhledem k rozšírení a nové rozdelení kresel bude Parlament po volbách dne 13. cervna 2004 cítat 732 clenu. Návrh Ústavy pocítá s maximálním poctem 736 poslancu et nejmenším státum prideluje minimálne ctyri poslance.

Evropský parlament sídlí ve Štrasburku, kde má každorocne 12 ctyrdenních plenárních zasedání, avšak jeho komise a politické skupiny zasedají v Bruselu, kde se rovnež konají dodatecná plenární zasedání. Administrativní složky sídlí jak v Bruselu, tak v Lucemburku.

(Tyto poznámky jsou pripraveny s ohledem na evropské volby; osm z nich shrnuje hlavní aspekty pravomocí a fungování EP.)

Další orgány a instituce

Krome politických orgánu má Evropská unie ješte dalsí orgány. Evropský soudní dvur, který sídlí v Lucemburku, zajištuje dodržování práva Spolecenství. Mohou se na nej obracet ostatní instituce. Nesmí se zamenovat s Evropským soudním dvorem pro lidská práva, který sídlí ve Štrasburku a který je spojen s Radou Evropy. Dalším orgánem sídlícím v Lucemburku je Úcetní dvur, který dbá na rádné spravování financí Spolecenství. Verejný ochránce práv sídlí ve Štrasburku a jeho úkolem je zajistit, aby orgány rádne vykonávaly své cinnosti v zájmu obcanu (viz poznámka o evropském obcanství).

Pokud jde o financní orgány, tak Evropská centrální banka, která zodpovídá za menovou politiku eurozóny, sídlí ve Frankfurtu (viz poznámka o demokratické kontrole ECB). A Evropská investicní banka, která financuje evropské investicní projekty, sídlí v Lucemburku.

Dve poradní instituce sídlí v Bruselu: Hospodárký a sociální výbor, který zastupuje hospodárské, sociální a obcanské organizace EU, a Výbor regionu, ve kterém jsou cinné regionální a místní samosprávné celky. Unie cítá ješte patnáct specializovaných agentur, které se nacházejí ve vetšine clenských státu a které vykonávají technické a vedecké cinnosti nebo provádejí presne stanovené rídící cinnosti, napríklad v oblasti životního prostredí, léku nebo bezpecnosti potravin.



  
Kontakty na orgány a instituce Unie:
  
Rada Evropské unie
Evropská komise
Evropský parlament
Evropský soudní dvur
Evropský úcetní dvur
Verejný ochránce práv
Evropská centrální banka
Evropská investicní banka
Hospodárský a sociální výbor
Výbor regionu
Agentury Evropského spolecenství

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004