Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnější úspěchy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Volby do Evropského parlamentu
Organizace a chod
Evropského parlamentu
Spolurozhodování a další typy rozhodovacích procedur
Pravomoci v oblasti rozpočtu
Kontrola rozpočtu
Demokratická kontrola
Statut poslanců a politických stran
Dočasné a vyšetřovací výbory
Ostatní instituce EU
Reforma EU
Rozšíření
Občanská práva
Justice a vnitřní záležitosti
Vnější vztahy
Ochrana životního prostředí / spotřebitelů
Doprava / Regionální politika
Zemědělství / Rybolov
Hospodářská a měnová unie
Sociální politika / Zaměstnanost /
Ženská práva
Jednotný vnitřní trh / Průmysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE


Legislativní orgán

Jaké je poslání Evropského parlamentu? Jako v každé demokracii, Parlament kontroluje výkonnou moc a vynakládání verejných financních prostredku a prijímá právní predpisy. Zpocátku tomu však bylo ve Spolecenství zcela jinak. S Evropským parlamentem, který míval dríve prostý název „Shromáždení“, byly pouze „konzultovány“ legislativní otázky a jeho stanovisko bylo zcela nezávazné. Legislativní cinnost byla výsadou vlád clenských státu, které zasedaly v Rade. S postupem casu a se vstupem nových smluv v platnost však vzrustala legislativní pravomoc poslancu. V rade oblastí je dnes Parlament orgánem, který spoluvytvárí právní predpisy jako rovnoprávný partner Rady v rámci postupu spolurozhodování.

Filosofií legislativního procesu podle Rímské smlouvy z roku 1957 byla koncepce tandemu: Komise predkládá návrh, Rada o nem rozhoduje. Velký pocet neprímo volených zástupcu zasedal ve shromáždení, avšak jejich vliv na legislativní proces Spolecenství byl témer nulový. I dnes má právo legislativní iniciativy výhradne Evropská komise, Rada a Parlament ji ale mohou formálne požádat o predložení legislativního návrhu. A predevším: Parlament v soucasnosti muže podstatne menit obsah návrhu právních aktu Spolecenství. Postup spolurozhodování, který staví Radu a Parlament na stejnou úroven, zavedla Maastrichtská smlouva v roce 1992 pro zhruba patnáct oblastí (vnitrní trh, výzkum, životní prostredí, ochrana spotrebitelu, vzdelání, verejné zdraví atd.).

Smlouvy z Amsterodamu a z Nice zvýšily pocet oblastí spolurozhodovací procedury tak, že v soucasnosti se jedná asi o ctyricet oblastí cinnosti Unie. Od nekdejšího systému tandemu prešla Unie k plnohodnotnému trojúhelníku: Komise stále predkládá návrh, rozhodují však Rada a Parlament, a to v oblastech, které se bezprostredne dotýkají každodenního života evropských obcanu.

Tento vývoj smerem k parlamentní demokracii dále pokracuje. Podle zámeru Konventu o budoucnosti Evropy by se melo spolurozhodování uplatnovat nejméne v 80 oblastech, v nichž by Rada mela rozhodovat vetšinou: azylová a pristehovalecká politika, hranicní kontroly, soudní spolupráce v trestních vecech, policejní spolupráce, kultura, civilní ochrana atd. Pouze otázky týkající se ústavního porádku clenských státu nebo citlivých záležitostí, napr. danové politiky nebo nekterých aspektu sociální politiky, prípadne zahranicní politiky a obrany, se tomuto pravidlu vymykají.

Spolurozhodování – praktický pruvodce

Komise, orgán odpovedný za provádení smluv, rádné fungování spolecných politik a vnitrního trhu, je tvurcem jakéhokoli návrhu právního predpisu a predkládá jej soucasne Parlamentu a Rade.

Po projednání v parlamentním výboru nejprve vyjádrí Parlament své stanovisko v prvním ctení, a to prostou vetšinou odevzdaných hlasu. Ve vetšine prípadu jsou k návrhu Komise podány pozmenovací návrhy. Komise poté rozhodne, zda je prijme, bud jako celek, nebo zcásti, a predloží zmenený návrh Rade.

Pokud Rada tyto zmeny schválí kvalifikovanou vetšinou (s výjimkou oblastí, v nichž rozhoduje jednomyslne: kultura, volný pohyb obcanu, sociální zabezpecení atd.), je návrh prijat. V opacném prípade Rada prijme v prvním ctení „spolecný postoj“. Jakmile je tento spolecný postoj Rady predán Parlamentu, mají poslanci lhutu trí mesícu, aby se k návrhu znovu vyslovili.

Ve druhém ctení je k prijetí návrhu, at již s novými pozmenovacími návrhy, nebo bez nich, nutná absolutní vetšina všech poslancu, tedy 314 hlasu z celkových 626 hlasu poslancu stávajícího Parlamentu.

V prípade, že Parlament jednoznacne schválí spolecný postoj (nebo se ve lhute trí mesícu nevyjádrí), je akt prijat. Pokud však Parlament spolecný postoj zamítne, postup tím koncí a akt není prijat.

Nejcasteji však Parlament prijme pozmenovací návrhy ke spolecnému postoji, Komise k nim zaujme stanovisko a text je znovu predložen Rade v podobe zmeneného návrhu Komise. V této fázi Rada rozhoduje kvalifikovanou vetšinou o pozmenovacích návrzích Parlamentu, a jednomyslne o tech z nich, k nimž zaujala Komise záporné stanovisko. Akt je prijat, pokud Rada nejdéle do trí mesícu od obdržení textu schválí všechny pozmenovací návrhy Parlamentu.

Pokud ovšem Rada neschválí pozmenovací návrhy EP, je nutno pristoupit k dohodovacímu rízení. Pro každý návrh právního predpisu je vytvoren zvláštní dohodovací výbor s rovným zastoupením: 15 zástupcu nebo clenu Rady a 15 poslancu EP, mezi nimiž jsou z titulu svých funkcí jeden z místopredsedu EP, zpravodaj návrhu a predseda príslušného parlamentního výboru. Evropská komise se úcastní jednání s cílem sblížit postoje obou stran. Vetšinou se dohodovacímu výboru podarí dospet ke spolecnému návrhu, který je znovu predložen Rade a Parlamentu ke schválení. Pri tomto tretím ctení rozhoduje Rada kvalifikovanou vetšinou a Parlament vetšinou odevzdaných hlasu. Akt je prijat, pokud návrh spolecného znení schválí Rada i Parlament. V opacném prípade, pokud po uplynutí stanovené lhuty není návrh jedním z orgánu schválen, postup koncí a akt je prohlášen za „neprijatý“.

Od vstupu Amsterdamské smlouvy v platnost v kvetnu 1999, což bylo jen nekolik týdnu pred zacátkem soucasného volebního období, bylo postupem spolurozhodování projednáno bezmála 300 legislativních návrhu. Ctvrtina z nich byla prijata v prvním ctení a více než polovina ve druhém ctení. Necelá ctvrtina návrhu dospela do dohodovacího rízení, tento pomer má však sestupnou tendenci s postupem casu a se sílící praxí neformálních kontaktu a „trojstranných rozhovoru“ trí orgánu s cílem dosáhnout kompromisního rešení dríve než v dohodovacím rízení. Do této chvíle Parlament na plenárním zasedání trikrát zamítnul výsledek dohadovací procedury: patenty biotechnologických vynálezu (brezen 1995), verejné souteže na nákup akcií (cerven 2001) a liberalizaci služeb v prístavech (listopad 2003).V prípade verejných souteží na nákup akcií Komise navrhla novou smernici, která lépe zohlední požadavky Evropského parlamentu (viz. Financní služby).

Ostatní postupy

Postup konzultace, široce používaný v pocátcích Spolecenství, se uplatnuje již pouze v „citlivých“ oblastech, které vyžadují jednomyslnost v Rade (napr. danové otázky, prumyslová politika, územní plánování) a rovnež ve dvou oblastech, v nichž se rozhoduje kvalifikovanou vetšinou (zemedelská politika a politika hospodárské souteže). V rámci tohoto postupu Parlament nemuže zabránit prijetí návrhu Radou ani prosadit zmeny návrhu. Komise však muže prihlédnout ke stanovisku poslancu a zmenit svuj návrh. Ten lze pak zmenit jedine jednomyslným rozhodnutím Rady.

Postup spolupráce, zavedený v roce 1987 Jednotným evropským aktem s cílem zajistit, aby mela stanoviska Parlamentu vetší váhu, také ponechal poslední slovo Rade. Pokud Parlament zamítne spolecný postoj Rady, muže Rada prijmout daný akt pouze jednomyslným rozhodnutím. Pokud Parlament prijme pozmenovací návrhy, muže Komise svuj návrh prepracovat a Rada jej muže znovu zmenit pouze jednomyslným rozhodnutím. S postupným rozširováním pusobnosti postupu spolurozhodování se postup spolupráce v praxi témer prestal používat. Uplatnuje se pouze u nevelkého poctu rozhodnutí v oblasti hospodárské a menové unie.

Postup souhlasu byl zaveden Jednotným evropským aktem. Ukládá Rade povinnost získat souhlas EP s pristoupením nových zemí a s uzavrením dohod o pridružení. Parlament muže návrh prijmout ci zamítnout, nemuže jej však zmenit. Rozhoduje absolutní vetšinou všech poslancu. Tento „souhlas“ byl Maastrichtskou smlouvou rozšíren o oblasti jednotného volebního zákona a práva na volný pohyb a pobyt a o narízení týkající se strukturálních fondu a Fondu soudržnosti. Amsterdamská smlouva stanovila používání tohoto postupu rovnež pri rozhodování o sankcích v prípade vážného a trvajícího porušování základních práv ze strany clenského státu.



Dohodovací výbor

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004