| V roce 2001 se EU vzhledem k blížícímu rozšírení rozhodla aktualizovat smernici o obalových odpadech z roku 1994, jejímž cílem bylo predcházet vzniku obalových odpadu a podporovat ochranu primárních surovin v nich obsažených. Byly vytýceny nové ambiciózní cíle v oblasti recyklace. Evropský parlament by uvítal, kdyby nové cíle nabyly úcinnost dríve, podarilo se mu však zajistit, aby prepracované právní predpisy kladly vetší duraz na prevenci.
Obalové odpady dnes predstavují okolo 20 % hmotnosti a 40 % objemu mestského odpadu, z nehož vetšina koncí ve spalovnách nebo na skládkách. Politika v oblasti obalu, která omezuje odpad, nejen že prispívá k cistšímu životnímu prostredí, ale muže také posílit ekonomiku tím, že sníží výrobní náklady a dokonce podporí vytvárení pracovních míst v oborech opetovného použití, využití a recyklace.
Nová smernice, která nabyla platnosti v únoru 2004, umožnuje clenským státum rozhodovat, jak svých cílu dosáhnou, a tudíž jak rozdelí úkoly mezi prumysl a verejné orgány. Bude mít však jiste dopad na mnohé prumyslové obory, jelikož vetšina výrobku se balí. Nejprísnejší cíle budou platit pro obaly s obsahem oceli, dreva, skla, plastu nebo papíru.
Recyklace a opetovné využití a použití
Recyklace a opetovné využití jsou dva úzce spjaté zpusoby nakládání s obalovými odpady. Recyklace zjednodušene znamená opetovné zpracování a výrobu téhož nebo jiného materiálu (napr. z papíru papír; z papíru kompost). Opetovné použití a využití je recyklace plus využití energie, napríklad použitím odpadu jako paliva v pecích cementáren.
Co se týce recyklace, požadují prepracované právní predpisy výrazné zvýšení obecného cíle oproti smernici z roku 1994, tedy posun minimálního cíle, kterého mají jednotlivé clenské státy dosáhnout do 31.prosince 2008, z 25 % na 55 % celkového množství jejich obalových odpadu. Nové predpisy stanoví rovnež minimální cíle se stejnou lhutou pro recyklaci specifických materiálu obsažených v odpadech, tj. 60 % v prípade hmotnosti skla, 60 % pro papír a lepenku, 50 % pro kovy, 22,5 % pro plast a 15 % pro drevo. Každý clenský stát musí navíc ucinit kroky na podporu výroby obalu a jiných výrobku za použití materiálu získaných z obalového odpadu.
Co se týce opetovného použití a využití, ponechává nová smernice cíl stanovený ve smernici z roku 1994 beze zmen. To znamená, že do 31.prosince 2008 musí každý clenský stát opetovne používat a využívat alespon 60 % hmotnosti svých obalových odpadu.
Nové právní predpisy však upravují vymezení pojmu „opetovného použití a využití“. Tento termín nyní zahrnuje také spalování obalového odpadu ve spalovnách se zarízením k výrobe a využití energie, která vzniká jako vedlejší produkt spalování. Evropský soudní dvur v minulosti stanovil, že spalování odpadu nemuže být bráno v úvahu vzhledem k cílum opetovného použití a využití stanovených smernicí o obalových odpadech, nýbrž má být považováno ciste za zpusob odstranování odpadu, i když spalováním vzniká energie.
Aby clenské státy neobcházely pravidla vývozem odpadu do neclenských státu s nižšími normami v oblasti životního prostredí, vložil Evropský parlament do právních predpisu ustanovení, podle kterého lze obalový odpad vyvezený z EU v souvislosti s cíly zapocítávat, pouze pokud vývozce muže prokázat, že proces opetovného použití a využití nebo recyklace v zemích dovozu splnuje podmínky obdobné podmínkám predepsaným právními predpisy EU.
Prevence - neboli "ozelenování" výrobcu obalu
Parlament dále dosáhl toho, že se prepracování smernice o obalech i nadále zamerilo na prevenci, což bylo jedním z hlavních bodu legislativy roku z 1994, spíš než na pouhé vytycení nových cílu v oblasti recyklace, jak Komise puvodne predpokládala. Díky podpore Parlamentu budou výrobci muset prijmout vetší zodpovednost za minimalizaci dopadu jejich obalu na životní prostredí.
Poslanci Evropského parlamentu také trvali na tom, aby Komise do cervna roku 2005 podala zprávu o úcinku smernice. Zpráva má zkoumat zpusoby zjednodušení a zefektivnení prevence v oblasti obalových odpadu a porovnávat náklady a prínos opetovného využití oproti recyklaci.
Co se však považuje za obal?
Ruzné clenské státy si vykládaly smernici z roku 1994 ruzne, zejména ve vymezení pojmu obal. Prepracované právní predpisy proto rozlišují jasneji mezi tím, co „je obal“ a tím, co „obal není“, a uvádejí príklady. Bonboniéry a fóliové prebaly krabicek kompaktních disku jsou považovány za obaly, zatímco skrínky na náradí, cajové pytlíky, ochranné vrstvy vosku na sýrech, strívka uzenek a kvetináce, „urcené k životu dotycné rostliny“ obaly nejsou. Poslanci Evropského parlamentu uložili Komisi aktualizovat seznam príkladu, pricemž má být venována hlavní pozornost klasifikaci položek, jako jsou napr. obaly kompaktních disku a videokazet, kvetináce, toaletní role, nálepky a balící papír. To v budoucnu poskytne príslušným prumyslovým odvetvím jasnejší údaje.
Výjimky
Nové právní predpisy dovolují vzhledem k lhutám splnení cíle recyklace a opetovného využití urcitou míru flexibility, nebot nekteré státy by mely s jejich plnením v krátkodobém horizontu problémy. Recku s jeho cetnými ostrovy, Irsku s jeho venkovskými a horskými oblastmi a Portugalsku, kde je spotreba obalu velmi nízká, byla lhuta pro splnení cílu v oblasti recyklace a opetovného použití a využití, která koncí v roce 2008, prodloužena do konce roku 2011.
Na nátlak Parlamentu byla nakonec na základe podaných žádostí nových clenských státu lhuta pro splnení techto cílu prodloužena: do roku 2012 pro Kypr, Ceskou republiku, Estonsko, Madarsko, Litvu, Slovensko a Slovinsko; do roku 2013 pro Maltu, do roku 2014 pro Polsko a do roku 2015 pro Lotyšsko.
|
