Tento dokument objasňuje rámec EU pro práva duševního vlastnictví, která zahrnují průmyslové a obchodní vlastnictví (patenty, ochranné známky, průmyslové vzory, obchodní tajemství a zeměpisná označení) a autorská práva. Vysvětluje rovněž úlohu, kterou při harmonizaci práva duševního vlastnictví hraje Evropský parlament.

Právní základ

Články 114 a 118 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se týkají harmonizace práva duševního vlastnictví a vytváření práv duševního vlastnictví v celé EU.

Cíle

Práva duševního vlastnictví se sice řídí různými mezinárodními a vnitrostátními právními předpisy, jsou však i harmonizována v rámci právních předpisů EU. Článek 118 SFEU stanoví, že v rámci vytvoření a fungování jednotného trhu přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření o vytvoření evropských práv duševního vlastnictví, která zajistí jednotnou ochranu práv duševního vlastnictví v Unii, a o centralizovaném režimu pro udělování oprávnění, koordinaci a kontrolu na úrovni Unie. Hlavní cíl legislativní činnosti EU v této oblasti spočívá v harmonizaci určitých aspektů práv duševního vlastnictví na základě jednotného systému, jako je tomu již v případě ochranné známky EU a průmyslových vzorů EU a jak je tomu od roku 2023 i v případě patentů. Mnoho nástrojů EU odráží mezinárodní povinnosti členských států, které pro ně vyplývají z Bernské a Římské úmluvy, z dohody Světové obchodní organizace o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) a z mezinárodních smluv uzavřených v rámci Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) v roce 1996.

Výsledky

A. Harmonizace právních předpisů

1. Ochranné známky, průmyslové vzory a modely

Právní rámec EU pro ochranné známky je založen na čtyřúrovňovém systému, který zahrnuje vnitrostátní systémy ochranných známek harmonizované směrnicí o ochranných známkách (směrnice (EU) 2015/2436), kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. Kromě vnitrostátní ochrany (registrace ochranné známky u vnitrostátního úřadu pro ochranné známky) existují v EU i další úrovně ochrany: ochranná známka Beneluxu, ochranná známka EU, která byla zavedena v roce 1994, a mezinárodní ochrana. Nařízení o ochranné známce EU (nařízení (EU) 2017/1001) kodifikuje a nahrazuje všechna dřívější nařízení o ochranné známce EU. V zájmu vyjasnění a transparentnosti byla provedena kodifikace, neboť systém ochranné známky EU byl předtím několikrát výrazně pozměněn. Ochranná známka EU je jednotná a má stejné účinky v celé EU. Za správu ochranných známek EU a průmyslových vzorů EU odpovídá Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO). Nařízení EU o ochranné známce také stanoví výši poplatků, které vybírá úřad EUIPO. Jejich výše je stanovena na úrovni, která zajišťuje, aby příjmy z poplatků pokrývaly náklady úřadu EUIPO a aby doplňovaly stávající vnitrostátní systémy ochranných známek.

Nařízení o (průmyslových) vzorech Evropské unie (nařízení (ES) č. 6/2002) zavedlo systém Společenství na ochranu (průmyslových) vzorů a modelů. V posledních letech EU modernizovala svůj rámec pro průmyslové vzory prostřednictvím souboru opatření legislativní reformy průmyslových vzorů EU z roku 2024, který reviduje právní předpisy s cílem posílit a harmonizovat ochranu průmyslových vzorů ve prospěch nezávislých designérů, malých a středních podniků a průmyslových odvětví, v nichž průmyslové vzory hrají významnou úlohu. Nařízení o průmyslových vzorech EU (nařízení (EU) 2024/2822) vstoupilo v platnost dne 1. května 2025 a jeho cílem je zajistit, aby systém ochrany průmyslových vzorů odpovídal digitálnímu věku, a rozšířit pojmy a definice tak, aby byly stále použitelné pro současnou a budoucí situaci. Nařízení má dále zlepšit přístupnost, účinnost a cenovou dostupnost systému ochrany průmyslových vzorů na základě zjednodušení postupů pro malé a střední podniky a odvětví intenzivně využívající průmyslové vzory a na základě optimalizace výše a struktury poplatků.

Směrnice o průmyslových vzorech (směrnice (EU) 2024/2823) má zajistit, aby systém ochrany průmyslových vzorů odpovídal digitálnímu věku (zejména s ohledem na 3D tiskárny) a aby byl výrazně přístupnější a účinnější, o což se snaží snížením nákladů, zjednodušením postupů, zvýšením jejich účinnosti a předvídatelnosti, a zvýšením právní jistoty. Členské státy jsou povinny provést směrnici o průmyslových vzorech ve svých vnitrostátních právních systémech do 9. prosince 2027.

Rozhodnutí Rady 2006/954/ES a nařízení Rady (ES) č. 1891/2006 propojila unijní systém zápisu průmyslových vzorů s mezinárodním systémem zápisu průmyslových vzorů WIPO.

2. Autorské právo a práva s ním související

Autorské právo zajišťuje autorům, skladatelům, umělcům, filmařům a dalším osobám platby za jejich dílo a také ochranu tohoto díla. Digitální technologie zásadně změnily způsob, kterým je tvůrčí obsah produkován, distribuován a zpřístupňován. Právní předpisy EU v oblasti autorského práva sestávají ze třinácti směrnic a dvou nařízení, které harmonizují klíčová práva autorů, výkonných umělců, producentů a provozovatelů vysílání. Stanovením standardů EU se omezuje nesourodost úprav jednotlivých členských států, zajišťuje se úroveň ochrany, která je nezbytná pro podpoření kreativity a investic do ní, podporuje se kulturní rozmanitost a usnadňuje se přístup spotřebitelů a podniků k digitálnímu obsahu a službám na celém jednotném trhu.

a. Autorské právo

Směrnice o autorském právu EU (směrnice (EU) 2019/790) harmonizuje právní předpisy v oblasti autorského práva v celé EU pro spotřebitele, tvůrce a společnosti. Zajišťuje doplňkovou ochranu autorského práva vydavatelů tisku a spravedlivou odměnu za obsah chráněný autorským právem. Zavádí rovněž právní odpovědnost online platforem, pokud jde o používání a nahrávání obsahu chráněného autorským právem na jejich internetové stránky. Nové požadavky se však netýkají nekomerčního nahrávání děl chráněných autorským právem do internetových encyklopedií, jako je např. Wikipedie. Cílem směrnice o online vysílání vysílacích organizací a přenosu vysílání televizních a rozhlasových pořadů (směrnice (EU) 2019/789 (směrnice CabSat II)) je zvýšit v EU nabídku televizních a rozhlasových pořadů vysílaných online. Směrnice zavádí zásadu země původu, což má usnadnit udělování licencí k právům na určité programy, které vysílací společnosti nabízejí na svých internetových platformách (např. služba souběžného vysílání nebo zpětného zhlédnutí). Vysílací společnosti budou povinny získat v zemi EU, v níž se nachází jejich sídlo (tj. v zemi původu), povolení k autorským právům, aby mohly rozhlasové pořady, televizní zpravodajství, pořady sledující aktuální dění a tvorbu, kterou plně financují ve vlastní produkci, zpřístupnit na internetu ve všech zemích EU.

Směrnice o přístupu ke knihám a tištěnému materiálu (směrnice (EU) 2017/1564) povoluje, aby některá díla a jiné předměty chráněné autorským právem a právy s ním souvisejícími byly v přístupných formátech použity za určitých podmínek ve prospěch osob nevidomých, osob se zrakovým postižením nebo osob s jinými poruchami čtení.

Nařízení o přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah (nařízení (EU) 2017/1128) má zajistit, aby spotřebitelé, kteří nakupují filmy, sportovní přenosy, hudbu, elektronické knihy a hry nebo jsou jejich odběrateli, měli zajištěn přístup k těmto produktům při cestách do ostatních členských států EU.

b. Doba ochrany autorského práva a práv s ním souvisejících

Autorské právo a práva s ním související jsou chráněna po dobu života autora nebo tvůrce a 70 let po jejich smrti.Směrnice o době ochrany autorského práva z roku 2011 (směrnice 2011/77/EU) prodloužila ochranu autorského práva v případě interpretů zvukových záznamů z 50 na 70 let od pořízení záznamu a v případě hudebních autorů, jako jsou skladatelé a textaři, na 70 let od jejich smrti. Ochranná lhůta v délce 70 let se u zvukových záznamů stala mezinárodním standardem. V současné době chrání 64 zemí po celém světě zvukové záznamy po dobu 70 let nebo ještě déle.

c. Počítačové programy a databáze

Směrnice o právní ochraně počítačových programů (směrnice 2009/24/ES) ukládá členským státům, aby chránily počítačové programy autorským právem obdobně, jako je tomu u literárních děl na základě Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl. Směrnice o databázích (směrnice 96/9/ES) poskytuje právní ochranu databázím, přičemž databáze je vymezena jako „soubor děl, údajů nebo jiných nezávislých prvků, které jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a které jsou jednotlivě přístupné elektronickými nebo jinými prostředky“. Tato směrnice stanoví ochranu databází jak autorským právem, které se vztahuje na duševní tvorbu, tak i zvláštním právem ochraňujícím investici (ve formě finančních či lidských zdrojů, úsilí či energie) do pořízení, ověření nebo prezentace obsahu databáze.

Nařízení o datech (nařízení (EU) 2023/2854) stanoví pravidla pro sdílení dat generovaných připojenými výrobky nebo souvisejícími službami, jako je internet věcí a průmyslová zařízení. Vyžaduje zpřístupnění a zveřejnění dat, která mohou být chráněna obchodním tajemstvím držitele dat nebo třetí strany, autorským právem nebo jinými právy duševního vlastnictví, a umožňuje uživatelům přístup k datům, která vytvářejí. Toto nařízení také stanovuje nová pravidla ohledně toho, jaké subjekty v rámci všech hospodářských odvětví mají k datům vytvořeným v rámci EU přístup a možnost je využívat.

Akt o správě dat (nařízení (EU) 2022/868) zavedl mechanismy, které usnadňují opakované použití určitých kategorií chráněných dat veřejného sektoru, zvyšují důvěru ve služby zprostředkování dat a podporují datový altruismus v celé EU.

Navrhovaný balíček „Omnibus VII“ je souborem právních předpisů, jehož cílem je zjednodušit a konsolidovat různé digitální předpisy EU, jako je akt o datech a akt o správě dat. Jedním z klíčových bodů návrhu nařízení o souhrnném balíčku pro digitální oblast, který předložila Komise dne 19. listopadu 2025, je harmonizace rozhraní s aktem o datech a aktem o správě dat. Cílem této revize je vytvořit na pilířích, které představuje ochrana údajů a inovace, soudržný základ pro evropskou datovou ekonomiku, přičemž složitost předpisů v této oblasti se má snížit konsolidací pravidel a standardizací terminologie. Třístranná jednání mezi Radou a Parlamentem byla završena předběžnou dohodou o tomto balíčku. Dohodu nyní musí formálně přijmout oba orgány (spolunormotvůrci).

d. Práva na pronájem a půjčování

Směrnice o pronájmu a půjčování (směrnice 2006/115/ES) byla prvním legislativním nástrojem EU v oblasti autorských práv, který zaujal horizontální přístup. Zavedla nezadatelné právo na odměnu, neboť tvůrčí a umělecká práce autorů a výkonných umělců vyžaduje odpovídající příjem a investice potřebné pro výrobu zvukových záznamů a filmů jsou obzvláště vysoké.

e. Kolektivní správci

Pro šíření chráněného obsahu je třeba získat licenci na tato práva od různých nositelů autorského práva a práv s ním souvisejících. Nositelé práv svěřují svá práva kolektivnímu správci, který taková práva spravuje jejich jménem. Organizace kolektivní správy je povinna tato práva spravovat, nemá-li oprávněné důvody, pro které je spravovat odmítá. Směrnice o kolektivní správě autorského práva (směrnice 2014/26/EU) stanoví požadavky kladené na organizace kolektivní správy, jež mají zajistit vysokou úroveň správy, finančního řízení, transparentnosti a podávání zpráv. Tato směrnice má zaručit, aby nositelé práv měli možnost zasahovat do správy svých práv, a předjímá lepší fungování organizací kolektivní správy pomocí celoevropských norem. Členské státy musí zajistit, aby organizace kolektivní správy jednaly v nejlepším zájmu nositelů práv, jež zastupují.

3. Patenty

Patent je majetkovým právem, které lze udělit pro jakýkoli vynález technického charakteru, pokud se jedná o vynález nový, který obsahuje inovační prvek a je průmyslově využitelný. Majitel patentu může zabránit jiným osobám, aby vyráběly, používaly či prodávaly příslušný vynález bez jeho povolení. Patent pobízí společnosti k nezbytným investicím do inovací a podněcuje jednotlivce a společnosti k tomu, aby své zdroje vynakládali na výzkum a vývoj. V Evropě lze technické inovace chránit buď vnitrostátními patenty, které udělují příslušné vnitrostátní orgány, či evropskými patenty, které centrálně uděluje Evropský patentový úřad. Tento úřad je výkonnou částí Evropské patentové organizace, jejímiž členy je aktuálně 39 států. Samotná EU jejím členem není.

Po řadě let jednání mezi členskými státy schválily Evropský parlament a Rada v roce 2012 právní základ pro evropský patent s jednotným účinkem (jednotný patent). Mezinárodní smlouva mezi členskými státy tak zřizuje jednotnou a specializovanou jurisdikci vztahující se na patenty.

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) ve svém rozsudku ze dne 5. května 2015 ve věcech C-146/13 a C-147/13 potvrdil použitelnost souboru předpisů týkajících se jednotného patentu, který otevřel cestu ke skutečně evropskému patentu.

Od svého vstupu v platnost dne 1. června 2023 poskytuje jednotný patent, který uděluje Evropský patentový úřad, jednotnou ochranu se stejným účinkem ve všech zúčastněných zemích EU. Podniky mají možnost chránit prostřednictvím tohoto patentu své vynálezy ve všech členských státech EU. Mohou rovněž jednotné patenty napadnout či bránit v rámci jediného soudního řízení vedeného před Jednotným patentovým soudem (UPC). Tím se celý systém zjednodušuje a šetří se náklady na překlady. Dohoda o jednotném patentové soudu (UPCA) stanovuje povinnost respektovat přednost práva EU (článek 20 dohody UPCA) a závaznost rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie pro UPC. Jednotný patentový soud má v současné době soudní pravomoc nad 18 členskými státy EU. Soud se skládá ze soudu prvního stupně, odvolacího soudu a soudní kanceláře. Soud prvního stupně má decentralizovanou strukturu. Skládá se z ústřední komory v Paříži, s jedním oddělením v Mnichově a v Miláně, a dalších regionálních a řady místních komor po celé Evropě. Odvolací soud, k němuž jsou podávána odvolání proti rozhodnutím Soudu prvního stupně a žádosti o opětovné projednání konečných rozhodnutí soudu, má sídlo v Lucemburku. Každý senát odvolacího soudu má nadnárodní složení. Zasedají v něm tři soudci s právnickou kvalifikací a dva soudci s odbornou kvalifikací a praxí v oblasti dotčené technologie v souladu s čl. 9 odst. 1 dohody UPCA.

4. Obchodní tajemství

V praxi existuje zásada zachování důvěrnosti obchodních informací (tzv. „know-how“) již po několik staletí. V řadě zemí jsou k dispozici právní nástroje na ochranu obchodního tajemství, ať již je toto tajemství vymezeno coby součást práv duševního vlastnictví, či nikoli. Úroveň ochrany důvěrných informací však nelze srovnávat s jinými oblastmi práva týkajícího se duševního vlastnictví, jako jsou například patenty, autorská práva a ochranné známky. V zásadě ale může být tato ochrana uplatňována neomezeně, nikoli jen po určitou dobu. Ochrana obchodního tajemství se mezi jednotlivými zeměmi liší ještě více než jiné oblasti práva duševního vlastnictví a její získání může být dokonce výhodnější a levnější než formální patentová ochrana. V roce 2016 byla přijata směrnice o ochraně obchodního tajemství (směrnice (EU) 2016/943). Jejím smyslem je chránit nezveřejněné know-how a obchodní informace (obchodní tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním.

5. Práva duševního vlastnictví u rostlinných odrůd

Ochrana rostlinných odrůd, rovněž nazývaná právem šlechtitele rostlin, je typem práva duševního vlastnictví, které je přiznáváno šlechtiteli nové rostlinné odrůdy. Obecný unijní systém ochrany rostlinných odrůd, který vychází ze zásad Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin z roku 1991, napomáhá rozvoji zemědělství a zahradnictví. Specifické právní předpisy EU zavedly systém na ochranu práv spojených s odrůdami rostlin. Na jeho základě byla přiznána práva duševního vlastnictví u konkrétních odrůd rostlin. Systém provádí a dále uplatňuje Odrůdový úřad Společenství.

6. Zeměpisná označení

V rámci unijního systému práv duševního vlastnictví v odvětví zemědělství jsou názvy produktů zaregistrovaných se zeměpisným označením právně chráněny před napodobováním a zneužitím v EU i ve třetích zemích, s nimiž byla podepsána specifická dohoda o ochraně. Názvům produktů může být uděleno zeměpisné označení, mají-li konkrétní vazbu na místo, kde se daný produkt vyrábí. Toto označení umožňuje spotřebitelům rozpoznávat kvalitní produkty a důvěřovat jim a současně pomáhá producentům lépe uvádět jejich výrobky na trh. Zeměpisná označení jsou uznána jakožto duševní vlastnictví a hrají čím dál tím větší roli v jednáních o obchodu mezi EU a třetími zeměmi. Ochranu zeměpisných označení ze strany EU vnímají jako znepokojivou například Spojené státy, jelikož má dopad jak na ochranné známky USA, tak na výrobky z USA a jejich přístup na trh, používají-li názvy běžné na trzích EU a na trzích zemí mimo Unii[1]. Nařízení o zeměpisných označeních alkoholických a zemědělských produktů (nařízení (EU) 2024/1143) určuje produkty, jejichž vlastnosti, charakteristiky nebo pověst souvisí s přírodními a lidskými faktory spojenými s místem jejich původu. Produkty, u nichž se o uznání zeměpisného označení uvažuje nebo kterým již bylo zeměpisné označení uděleno, jsou zapsány v rejstřících zeměpisných označení. Podobné nařízení o ochraně zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků bylo přijato v roce 2023 (nařízení (EU) 2023/2411). Chrání průmyslové výrobky spojené s oblastí jejich výroby, jako jsou nože Albacete, české sklo a porcelán Limoges, podobně jako jsou chráněny regionálně vyráběné potraviny nebo nápoje.

Na mezinárodní úrovni je rozhodnutím Rady o přistoupení EU k Ženevskému aktu (rozhodnutí (EU) 2019/1754) určen jako příslušný orgán pro zeměpisná označení úřad EUIPO. Výsledky jednání Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) z roku 2015 ohledně rozšíření Lisabonské dohody na ochranu všech zeměpisných označení vnímají se značným znepokojením Spojené státy.

7. Boj proti padělání

Odhaduje se, že do EU jsou dováženy padělané a plagiátorské výrobky v hodnotě asi 85 miliard EUR (představují až 5 % celkového dovozu). Obchod s plagiátorským zbožím představuje až 2,5 % světového obchodu v hodnotě až 338 miliard EUR, a způsobuje tak vysoké ztráty držitelům práv, vládám a celým ekonomikám.

Odlišné systémy sankcí v jednotlivých členských státech účinný boj proti padělání a pirátství ztěžují. První intervencí Evropského parlamentu a Rady bylo přijetí směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví (směrnice 2004/48/ES). Tato směrnice posiluje boj proti pirátství a padělání tím, že uvádí v soulad vnitrostátní právní systémy, aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany duševního vlastnictví na jednotném trhu, a stanoví občanskoprávní a správní opatření, řízení a nápravná opatření. Dalším krokem bylo nařízení o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány (nařízení (EU) č. 608/2013), které stanoví pro celní orgány procesní pravidla upravující vymáhání práv duševního vlastnictví ve vztahu ke zboží, které podléhá celnímu dohledu nebo celní kontrole.

B. „Vyčerpání“ práv

1. Definice

Vyčerpání práv je právní zásada, která se uplatňuje ve všech oblastech duševního vlastnictví. Stanoví, že poté, co byl určitý produkt, na nějž se vztahuje právo duševního vlastnictví (např. patent), prodán nositelem tohoto práva nebo jinými osobami se souhlasem nositele, se toto právo duševního vlastnictví považuje za tzv. vyčerpané.V EU Soudní dvůr Evropské unie soustavně vykládá Smlouvy EU v tom smyslu, že práva duševního vlastnictví jsou v rámci jednotného trhu vyčerpána ve chvíli, kdy je příslušné zboží uvedeno na trh nositelem práv nebo s jeho souhlasem. Vlastník práva průmyslového nebo obchodního duševního vlastnictví chráněného zákonem jednoho členského státu se nemůže tohoto práva dovolávat, aby zabránil dovozu výrobku, který již byl uveden do oběhu v jiném členském státě.

2. Omezení

„Vyčerpání“ práv EU neplatí v případě prodeje padělaného výrobku nebo prodeje výrobků prodávaných mimo Evropský hospodářský prostor (článek 6 dohody TRIPS). V roce 1999 Evropský soudní dvůr v rozsudku ve věci C-173/98 (Sebago Inc. a Ancienne Maison Dubois & Fils SA v. GB-Unic SA) rozhodl, že členské státy nemohou ve vnitrostátním právu stanovit vyčerpání práv vyplývajících z ochranné známky v případě výrobků uvedených na trh v nečlenských zemích.

3. Právní akty v této oblasti

Unijní pravidla ve věci vyčerpání jsou do značné míry výsledkem judikatury Soudního dvora, v níž soud vykládá článek 34 SFEU o opatřeních s účinkem rovnocenným množstevním omezením vývozu mezi členskými státy[2]. Tato judikatura se odráží v každé relevantní části právních předpisů EU týkajících se práv duševního vlastnictví.

C. Nedávná judikatura Soudního dvora Evropské unie

V roce 2012 Soudní dvůr Evropské unie v bodě 32 svého rozsudku ve věci C-406/10 (SAS Institute Inc. v. World Programming Ltd) potvrdil, že v souladu se směrnicí o právní ochraně počítačových programů (směrnice 91/250/EHS zrušená směrnicí 2009/24/ES) se autorskoprávní ochrana vztahuje pouze na formu vyjádření počítačového programu a že ochrana podle této směrnice se nevztahuje na myšlenky a zásady, na nichž je založena logika, algoritmy a programovací jazyky. Soudní dvůr zdůraznil, že ani funkce počítačového programu ani programovací jazyk či formát datových souborů užívaných počítačovým programem za účelem využití některých z jeho funkcí nepředstavují formu vyjádření tohoto programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 dané směrnice (bod 39 příslušného rozsudku).

Ve svém rozsudku ve věci C-160/15 (GS Media BV v. Sanoma Media Netherlands BV a další) Soudní dvůr uvedl, že umístění hypertextových odkazů na internetové stránce na chráněná díla, která jsou volně dostupná na jiné internetové stránce bez souhlasu nositele autorského práva, nepředstavuje „sdělování veřejnosti“, pokud osoba, která tyto odkazy na stránku umístila, tak nekonala za účelem dosažení zisku a nevěděla o protiprávní povaze zveřejnění těchto děl.

Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci C-484/14 (Tobias Mc Fadden v Sony Music Entertainment Germany GmbH) dospěl k názoru, že bezplatné zpřístupnění Wi-Fi sítě veřejnosti s cílem upozornit zákazníky na zboží a služby v obchodě představuje „služby informační společnosti“ ve smyslu směrnice o elektronickém obchodu (směrnice 2000/31/ES), a potvrdil, že za určitých podmínek za to poskytovatelé zprostředkovávající přístup ke komunikační síti nenesou odpovědnost. Nositelé autorského práva se proto nemohou domáhat náhrady škody na základě toho, že připojení k této síti bylo třetími osobami použito k porušení jejich práv. Zabezpečení internetového připojení heslem zajišťuje rovnováhu mezi právy duševního vlastnictví nositelů práv na jedné straně a svobodou podnikání poskytovatelů připojení a právem na informace uživatelů sítě na druhé straně.

Ve svém rozsudku ve věci C-265/19 (Recorded Artists Actors Performers Ltd v. Phonographic Performance (Irsko) Ltd a další) Soudní dvůr s odvoláním na ustanovení o vzájemnosti obsažené ve Smlouvě WIPO rozhodl, že členský stát nesmí odepřít výkonným umělcům ze zemí mimo Evropský hospodářský prostor právo na odměnu. Všichni výrobci zvukových záznamů a výkonní umělci ze smluvních stran Smlouvy WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech mají nárok na spravedlivou odměnu. V reakci na rozsudek SDEU zahájila Komise dne 11. září 2023 konzultace o podmínkách odměňování hudebních výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů ze zemí mimo EU za používání hudebních záznamů v EU, jelikož zúčastněné strany z USA vyslovily obavy ohledně odvádění licenčních poplatků výrobcům zvukových záznamů a výkonným umělcům z USA ze strany členských států EU.

Úloha Evropského parlamentu

Duševní vlastnictví vytváří přidanou hodnotu pro unijní podniky a ekonomiky. Jeho jednotná ochrana a vymáhání této ochrany přispívají k povzbuzení inovací a hospodářského růstu. Parlament se proto intenzivně věnuje harmonizaci práv duševního vlastnictví vytvořením jednotného unijního systému paralelně k vnitrostátním systémům, jako je tomu v případě ochranné známky EU, průmyslových vzorů EU a evropského jednotného patentu.

Ve svých usneseních o právech duševního vlastnictví, a zejména o právní ochraně databází, biotechnologických vynálezů a autorských práv, se Parlament zasazoval o postupnou harmonizaci těchto práv. Rovněž se postavil proti patentování částí lidského těla. Dne 27. února 2014 Parlament přijal usnesení z vlastního podnětu o poplatku za kopírování pro osobní potřebu (právo na pořizování kopií zákonně nabytého obsahu pro vlastní potřebu), neboť v důsledku technologického pokroku výrazně vzrostl ekonomický význam digitálního kopírování pro osobní potřebu. Parlament se také velmi aktivně podílel na návrhu smlouvy WIPO o výjimkách z autorského práva pro osoby se zrakovým postižením (tzv. Marrákešská smlouva).

Během revize unijních pravidel v oblasti autorského práva (viz oddíl o autorském právu) probíhala vášnivá veřejná diskuse především o článcích 11 a 13 návrhu směrnice o autorském právu. Vyústila hlasováním Parlamentu, který podpořil úsilí o vytvoření nového práva, které by mediálním domům umožnilo zpoplatnit obsah určitých velkých zpravodajských platforem, a práva, které by usnadňovalo prověřování případů porušení autorských práv na internetu. Kreativní průmysl byl tímto rozhodnutím potěšen, zatímco zástupci technologických společností jej ostře kritizovali.

Dne 10. března 2026 přijal Parlament na základě zprávy Výboru pro právní záležitosti (JURI) usnesení o autorském právu a generativní umělé inteligenci – příležitosti a výzvy. Vyzývá v něm k transparentnosti, spravedlivé odměně a možnosti držitelů práv zabránit používání jejich chráněného obsahu při trénování umělé inteligence. Studie výboru JURI nazvaná „Metaverzum“ poukazuje na to, že umělá inteligence přináší pro ochranu autorských práv nové výzvy, zejména pokud jde o skryté trénování modelů umělé inteligence na materiálu chráněném autorským právem nebo chráněných datech a následnou tvorbu obsahu těmito modely. Tematická sekce Spravedlnost, občanské svobody a institucionální záležitosti uspořádala na podporu práce parlamentního výboru JURI v této oblasti specializovaný seminář o generativní umělé inteligenci a autorském právu[3].

Závěry rešerší provedených pro potřeby Parlamentu navíc ukazují, že řada smluvních ujednání umožňuje práva duševního vlastnictví v souvislosti s daty zrušit nebo je od jejich majitelů získat. K tomu může dojít na základě toho, že práce byly zveřejněny na konkrétní platformě nebo že dílo nebo vynález byly vytvořeny v rámci zakázky na poskytnutí služby. Taková ujednání zahrnují:

  • právní ujednání, která zbavují tvůrce práv duševního vlastnictví nebo je nutí k udělování neplacených licencí k obsahu na digitálních platformách, a/nebo která tato práva na platformy převedou,
  • odkupní smlouvy, jejichž prostřednictvím platformy získávají práva duševního vlastnictví od tvůrců,
  • právní ujednání, která zbavují zaměstnance, vynálezce nebo tvůrce práv duševního vlastnictví k obsahu vytvořenému v rámci jejich zaměstnání nebo služby nebo která tato práva převádějí na zaměstnavatele (smlouvy o dílo)[4].
  • Tento dokument vypracovala tematická sekce Evropského parlamentu pro spravedlnost, občanské svobody a institucionální záležitosti. Další informace naleznete na internetových stránkách Výboru pro právní záležitosti.

     

    [1]2025 National Trade Estimate Report on Foreign Trade Barriers, Office of the US Trade Representative, s. 148.
    [2]Viz Centrafarm a Adriaan de Peijper v. Sterling Drug Inc (věc C-15/74) a Merck and Co Inc. v. Stephar BV a Petrus Stephanus Exler (věc C-187/80).
    [3]Lucchi, N. a Hunter, S., „Generative AI and Copyright – Training, Creation, Regulation“, tematická sekce Spravedlnost, občanské svobody a institucionální záležitosti, Evropský parlament, 2025; Brando, A., „Technological Aspects of Generative AI in the Context of Copyright“, tematická sekce Spravedlnost, občanské svobody a institucionální záležitosti, Evropský parlament, 2025; Peukert, C., „The economics of copyright and AI – Empirical evidence and optimal policy“, tematická sekce Spravedlnost, občanské svobody a institucionální záležitosti, Evropský parlament, 2025.
    [4]Macrez, F. et al., Buyout contracts by platform in the cultural and Creative sector, tematická sekce Občanská práva a ústavní záležitosti, Evropský parlament, říjen 2023; Maciejewski, M., Metaverse, tematická sekce Občanská práva a ústavní záležitosti, Evropský parlament, červen 2023.

    Jagoda Karolina MACIEJEWSKA / JEREMY JULIAN OKORN / Mariusz MACIEJEWSKI