Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnější úspěchy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Reforma EU
Rozšíření
Občanská práva
Justice a vnitřní záležitosti
Vnější vztahy
Bezpečnost a obrana
Lidská práva
Vztahy s balkánskými zeměmi
Dohody se třetími zeměmi
Mezinárodní obchod
Rozvojová spolupráce
Vztahy mezi EU
a zeměmi AKP
Nášlapné miny
Ochrana životního prostředí / spotřebitelů
Doprava / Regionální politika
Zemědělství / Rybolov
Hospodářská a měnová unie
Sociální politika / Zaměstnanost /
Ženská práva
Jednotný vnitřní trh / Průmysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE


Lidská práva středem zájmu zahraniční politiky

Je-li nějaký boj, který Evropský parlament vede již velmi dlouho, je jím boj za dodržování a prosazování lidských práv jak v rámci Evropské unie, tak i mimo ni. Díky vůdčí roli poslanců jsou dnes lidská práva středem zahraniční politiky Evropské unie.

Rozhovory o lidských právech se nesmějí změnit v kavárenské řeči a ani ve výměnu názorů týkající se kulturních a historických odlišností. Evropský parlament otevřeně zdůraznil tato rozhodnutí ve své poslední zprávě o stavu lidských práv ve světě za rok 2002. Poslanci často vyzývali Radu a Komisi, aby zpřísnily své požadavky v oblasti lidských práv v rámci politických rozhovorů, poskytování podpor nebo uzavírání dohod s třetími zeměmi.

Politika a prostředky

Evropští poslanci již celá desetiletí usilují o to, aby se prosazování lidských práv a demokracie dostalo do středu zájmu zahraniční politiky Evropské unie. Tyto požadavky dostaly konkrétní podobu v Maastrichtské a Amsterodamské smlouvě, které pro tento účel vytvořily nezbytné právní základy. Kromě toho právě Parlament vytvořil rozpočtovou položku, která umožňuje Unii financovat projekty v tak rozličných oblastech jakými jsou občanská výchova, rozvoj nezávislých médií, prevence násilí vůči ženám, školení policejních složek atd.

Systematická klauzule

Evropská unie systematicky uvádí klauzule týkající se lidských práv do všech dohod, které uzavírá se třetími zeměmi, a to opět na naléhání Parlamentu. Tyto klauzule podmiňují uplatňování těchto dohod: jinými slovy, tyto dohody mohou být pozastaveny, pokud příslušná země porušuje lidská práva. Tato politika se postupně vyvíjela v 90. letech, aby se začala systematicky uplatňovat od roku 1995. Tato ustanovení obsahuje asi třicet dohod uzavřených před rokem 1995 a asi dvacet dohod, které se následně začaly uplatňovat.

Zásady a požadavky však nestačí jen vyhlásit, je třeba je i uplatňovat. Podle poslanců závisí skutečné dodržování této klauzule na politické vůli členských států, jejichž vlastní zájmy někdy brání Unii v účinném postupu. Ke snížení tohoto "rozdílu" by podle mínění Parlamentu vedlo vytvoření přesně stanoveného prováděcího postupu, který by umožnil soustavně vyvíjet tlak na třetí země. Parlament rovněž lituje, že není více zapojen do rozhodování o konzultacích nebo pozastavení dvoustranných dohod z důvodu porušování lidských práv.

Parlament má však k dispozici mocnou zbraň: souhlas, který musí dát a bez kterého nelze dvoustranné dohody plnit. Již se stalo, že aniž by Parlament přímo odmítl dát souhlas, vyčkával, aby tak tlačil na třetí zemi. V roce 1993 se tak stalo v souvislosti s dohodou se Sýrií a vše nasvědčuje tomu, že tento tlak umožnil velkému počtu syrských Židů emigrovat. Toto vyčkávání může rovněž umožnit uspořádat slyšení, na která jsou pozvány politické orgány třetích zemí s cílem přimět je k vyjasnění a posílení jejich politiky v oblasti lidských práv. EP občas ke svému souhlasu připojil usnesení vyjadřující jeho požadavky. Během tohoto volebního období k takové situaci došlo v souvislosti s uzavřením dohod o přidružení s Egyptem a Libanonem, jakož i s Alžírskem, kam se vydala delegace EP, aby prozkoumala situaci přímo na místě. V případě Pákistánu byla dohoda zablokována z důvodu porušování lidských práv zjištěného v této zemi.

Neustálý dohled

Na každém dílčím zasedání EP ve Štrasburku se vedou aktuální rozpravy o porušování lidských práv ve světě a přijímají se usnesení. Poslanci jsou zvláště pozorní a kritičtí, jedná-li se o svobodu projevu a tisku, konání skutečně demokratických voleb nebo spravedlivých soudních řízení. Bylo tak poukázáno na řadu autoritativních vlád v souvislosti s násilnostmi nebo zastrašováním, kterým jsou vystaveny opoziční síly, a jejich živé reakce opravňují k domněnce, že pozornost Parlamentu je rovněž jedním z účelných prostředků morálního nátlaku. Nátlak poslanců často vedl k tomu, že orgány některých zemí přehodnotily svůj postoj k bojovníkům za lidská práva a politickým odpůrcům, jak tomu bylo v případech Ryada al-Turka v Sýrii, Saada Eddina Ibrahima v Egyptě a Hamma Hammamiho v Tunisu.

Parlament také každoročně hodnotí stav lidských práv ve světě. Tato výroční zpráva, která je předmětem rozpravy a kterou doprovází usnesení, upozorňuje na nepřípustné situace a navrhuje konkrétní kroky k posílení účinného a důsledného postupu Unie v této oblasti. Poslední z těchto zpráv o stavu lidských práv v roce 2002, která se projednávala v září 2003, zejména zdůraznila, nakolik náboženská nesnášenlivost ohrožuje světový mír. Zpráva z roku 2001 se zabývala obchodem s lidmi a terorismem a zpráva z roku 2000 se soustředila na svobodu projevu a médií.

Konkrétní kroky

Kromě těchto měsíčních rozprav a výročních zpráv Parlament často podněcoval vysílání pozorovatelských misí Unie do třetích zemí, ve kterých se konají volby, a sám se jich často účastnil. Takové mise byly vedeny poslanci EP. Poslanci se domnívají, že by tyto mise měly jít dále a nespokojit se s jednorázovými akcemi v období voleb, a volají po pravidelném sledování.

Za poslední léta Parlament požádal o uvalení sankcí (jako např. embargo na dovoz zbraní nebo pozastavení podpory Společenství) a podpořil jejich uvalení na země, které trvale porušují lidská práva. Jednalo se zejména o Zimbabwe, Haiti, Libérii, Somálsko, Demokratickou republiku Kongo, Sierru Leone, Indonésii nebo Moldavsko. V zájmu důslednosti Parlament v roce 2002 nedovolil dvěma zimbabwským delegátům, kterým nebylo uděleno vízum, účast na zasedání společného parlamentního shromáždění AKT-EU, které se konalo v jeho prostorách. Tato skutečnost vedla k okamžitému odvolání této schůze.



  
Zpravodajové:
  
Výrocní zpráva 1999-2000: Matti Wuori (Greens/EFA, FIN)
Výrocní zpráva 2001: Johan Van Hecke (ELDR, B)
Výrocní zpráva 2002: Bob van den Bos (ELDR, NL)
Výrocní zpráva 1999-2000
Výrocní zpráva 2001
Výrocní zpráva 2002
Výrocní zprýva 1999-2000 (text schválený EP)
Výrocní zpráva 2001 (text schválený EP)
Výrocní zpráva 2002 (text schválený EP)

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004