Evropský parlament
v akci
Nejvýznamnější úspěchy v letech 1999-2004

 
Evropský parlament
Reforma EU
Rozšíření
Občanská práva
Justice a vnitřní záležitosti
Vnější vztahy
Bezpečnost a obrana
Lidská práva
Vztahy s balkánskými zeměmi
Dohody se třetími zeměmi
Mezinárodní obchod
Rozvojová spolupráce
Vztahy mezi EU
a zeměmi AKP
Nášlapné miny
Ochrana životního prostředí / spotřebitelů
Doprava / Regionální politika
Zemědělství / Rybolov
Hospodářská a měnová unie
Sociální politika / Zaměstnanost /
Ženská práva
Jednotný vnitřní trh / Průmysl / Energetika / Výzkum
 

EPP-ED PSE Group ELDR GUE/NGL The Greens| European Free Alliance UEN EDD/PDE


Zahraniční, bezpečnostní a obranná politika: vždy o krůček dál

Čtvrt století členské státy EU diskutují o mezinárodních politických otázkách, ale v praxi nedělají o mnoho víc, než že o nich vydávají prohlášení. V souvislosti se zánikem sovětského impéria a s destabilizací na Balkáně a ve východní Evropě se zahraniční politika, bezpečnost a obrana dostaly na vyšší příčku v seznamu zájmů EU, ale přesto se stále ještě nestaly skutečně efektivními politikami „Společenství“, jak by si to velká většina veřejnosti a poslanci EP přáli. Evropský parlament vždy požadoval ambicióznější přístup z hlediska praktických kroků, účinných společných institucí a operačních zdrojů. Útoky 11. září 2001 dodaly těmto požadavkům větší váhu.

Poslanci EP jsou přesvědčeni, že EU bude na světové scéně vystupovat jednotně pouze tehdy, když členské státy projeví svou politickou vůli a dohodnou se na jasné strategii a účinných institucích. Společná vnější politika EU se dlouho omezovala na rozvojovou spolupráci, hospodářskou pomoc a pomoc v případech nouze. Maastrichtská smlouva, která vstoupila v platnost v roce 1993, vytvořila další nástroj: společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). Avšak na rozdíl například od jednotného trhu však SZBP není politikou Společenství v pravém slova smyslu. Místo toho klíčová rozhodnutí přijímá Rada ministrů, tj. národní vlády, a obvykle vyžadují jednomyslné přijetí. Komise a Parlament se na tomto procesu téměř nepodílejí.

Amsterodamská smlouva, která vstoupila v platnost v roce 1999, se snažila vyřešit dva problémy. Při řešení krizí získala EU především právo vojenské intervence k humanitárním, mírovým a mírotvorným účelům (petersberské úkoly). V druhé řadě byla vytvořena funkce vysokého představitele pro SZBP jako pokus tuto politiku personalizovat. Vysoký představitel pro SZBP však vždy jedná jménem členských států a Rady. Kromě toho je zde riziko, že jeho úloha bude zasahovat do jiných zahraničně politických aktivit Komise (rozvoj, humanitární pomoc, obchodní politika). Navíc, aby se předešlo ochromení vyvolanému požadavkem jednomyslnosti, což často vedlo k rozhodnutí vycházejícímu z nejnižšího společného jmenovatele, Amsterodamská smlouva také zavedla možnost „konstruktivního zdržení se hlasování“, což umožňuje přijmout opatření bez aktivní podpory všech členských států, a „posílené spolupráce“, která má umožnit skupině států, pokud si to přejí, těsněji spolupracovat.

Vývoj ve vojenské oblasti pokračoval v roce 1999, kdy Evropská rada v Helsinkách rozhodla, že členské státy by do roku 2003 měly být schopné během 60 dní rozmístit jednotky a udržovat vojenské síly v počtu 50 000 až 60 000 osob po dobu jednoho roku plnění petersberských úkolů.

Ministr zahraničí EU

Evropský parlament v roce 2000 žádal, aby funkce vysokého představitele a komisaře pro vnější vztahy byly spojeny kvůli větší soudržnosti a efektivitě a aby měl držitel této funkce ministra zahraničí EU postavení místopředsedy Komise. Poslancům EP se podařilo prosadit tuto myšlenku v Konventu pro budoucnost Evropy a byla začleněna do návrhu ústavní smlouvy. Podle návrhu ústavy by se však tato politická oblast nekonzultovala s Parlamentem o nic více než v minulosti a jeho požadavek, aby se rozhodnutí přijímala kvalifikovanou většinou nebyl přijat, s výjimkou případu návrhu ministra zahraničí EU, který podporuje Komise.

Pokud jde o vojenské operace návrh ústavy předpokládá vytvoření Evropské zbrojní agentury a rozšíření petersberských úkolů o odzbrojovací operace a boj proti terorismu. Podle „doložky o solidaritě“ by si členské státy měly navzájem pomoci a nasadit své civilní a vojenské síly do boje proti terorismu. Poslanci EP také navrhli přidat ke Smlouvě „doložku o kolektivní obraně“, podobnou doložce NATO, která by platila pro členské státy, které si to přejí, avšak tato myšlenka nebyla přijata.

Rostoucí vliv

Ačkoliv členské státy přijímají konečná rozhodnutí v otázkách zahraniční politiky, bezpečnosti a obrany, Evropský parlament musí být alespoň předem informován o mandátu, schopnostech a finančním dopadu jakýchkoliv politických opatření a jakýchkoliv operací uskutečňovaných jménem EU. V posledních letech navázali poslanci EP těsnější svazky s vysokými představiteli, příslušnými komisaři, předsednictvím Unie a zvláštními vyslanci EU v určitých oblastech světa.

Poslanci EP mohou také vyvíjet tlak na uskutečnění akce tím, že se účastní politických a veřejných rozprav. Ve svých zprávách, doporučeních a dotazech adresovaných různým činitelům EU mohou uplatňovat svůj vliv například nátlakem na Komisi, aby navrhla opatření. Parlament má především rozpočtové pravomoci, které se týkají opatření v oblasti SZBP (asi 50 milion eur na rok 2003). Parlament však nemá pravomoci vztahující se na financování obrany, které pochází přímo z rozpočtů členských států.

Priority politiky Evropského parlamentu jsou stanoveny každý rok ve výroční zprávě o zahraniční, bezpečnostní a obranné politice EU. V roce 2002 poslanci EP uvítali bezprecedentní spolupráci mezi orgány EU po útocích v září 2001 a navrhli bojovat proti příčinám terorismu zapojením se do dialogu zejména se slabými a nestabilními státy. V roce 2003 schválili zapojení EU do afghánské krize nejenom v politických a hospodářských oblastech, ale také vojensky, prostřednictvím mezinárodních bezpečnostních sil (ISAF). Vyslovili však politování nad tím, že válka v Iráku poškodila důvěryhodnost SZBP, a řekli, že její obnovení bude záviset na vojenských schopnostech EU a na vůli Unie je použít.

První vojenské operace

V roce 2003 EU zahájila své první tři vojenské operace v krizových oblastech a tím převzala v těchto regionech viditelně odpovědnost. Dne 1. ledna 2003 policejní jednotky o síle 500 mužů vystřídaly jednotky Spojených národů v Bosně a Hercegovině na dobu tří let, částečně s úkolem vycvičit místní policii. V březnu 2003 EU vedla první vojenskou operaci v Bývalé jugoslávské republice Makedonii, kde vystřídala NATO. EU rozmístila vojenské síly o velikosti 350 jednotek (pod názvem Operace Concordia) ve snaze udržet mír potřebný pro provedení institucionálních reforem. Dále následovala policejní mise (200 policistů, pod názvem Operace Proxima). Nakonec to byla Operace Artemis, první vojenská operace uskutečněná Evropskou unií samostatně, v oblasti Ituri v Kongu. Toto nasazení ukazuje, že EU je v zásadě připravena přijmout myšlenku vysílání evropských jednotek na humanitární mise, a to včetně zásahů mimo evropský kontinent.

„Ne“ válce v Iráku

Ve zprávě z května 2002 Parlament varoval mezinárodní společenství před nukleárním zbrojním programem, který prováděl irácký režim. Uvádělo se v ní, že pokud budou zrušeny sankce vůči Iráku, bude během pěti let schopen vyrobit jaderné zbraně. Poslanci EP proto požadovali pokračování embarga na zbraně, ale žádali, aby byly zrušeny ostatní sankce. Parlament také naléhal na urychlené multilaterální řešení pod záštitou Spojených národů. Zpráva odmítla jakoukoliv vojenskou akci, za kterou by nestálo usnesení OSN, a vyzvala irácké úřady, aby přijaly inspekce UNMOVIC (Monitorovací, ověřovací a inspekční komise OSN). Poslanci EP rovněž odsoudili četná porušování lidských práv v Iráku.

Několik týdnů před vypuknutím války Parlament přijal usnesení o Iráku ze dne 30. ledna 2003, pro které hlasovalo 287 poslanců, 209 bylo proti a 26 se zdrželo hlasování. Poslanci argumentovali tím, že porušení usnesení OSN č. 1441, které zjistili inspektoři OSN, neopravňuje k vojenské akci. Byli proti jednostranným vojenským krokům a tvrdili, že preventivní úder by byl v rozporu s mezinárodním právem. Když už válka začala, byli i poslanci EP ovlivněni rozdílnými názory, které se objevily v různých evropských vládách, a nebyli schopni přijmout nový společný postoj k válce. Zpráva k rekonstrukci země však získala širokou podporu.

Parlament a Střední východ

V říjnu 2003, kdy se násilí na Středním východě stalo každodenní skutečností, přijal Parlament zprávu vyzývající izraelskou vládu i palestinské úřady, aby bezpodmínečně uplatňovaly cestovní mapu navrženou Čtyřkou (Spojené státy, Rusko, EU, OSN). Parlament vyzýval ke koexistenci dvou suverénních států, jež mají oba právo na život v bezpečí. Poslanci EP jednoznačně odsoudili palestinský terorismus a vyzvali palestinské vedení, aby obnovily veřejný pořádek a vyvinuly viditelné a praktické úsilí k rozpuštění teroristických organizací. Izraelská vláda byla na druhé straně vyzvána ke stažení svých vojenských sil z palestinských území, k zastavení cílených atentátů a ke zmrazení rozšiřování sídlišť a stavby „bezpečnostní zdi“.

V dubnu 2002 přijal Parlament doporučení pro Radu, ve kterém na ni naléhal, aby odložila Asociační dohodu mezi EU a Izraelem (269 poslanců hlasovalo pro, 208 bylo proti a 22 se zdrželo hlasování), kvůli vojenské eskalaci prováděné izraelskou vládou. Rada ministrů se však tímto doporučením neřídila.

Kromě toho byla v únoru 2003 na základě požadavku podepsaného asi 170 poslanci vytvořena pracovní skupina, která měla prověřit využití pomoci EU poskytnuté palestinskému vedení, protože vznikly obavy, že byla převedena na jiné účely nebo dokonce použita na financování teroristických sítí. Tato pracovní skupina byla vytvořena na základě pravomocí Parlamentu, aby zkontrolovala průhlednost účtů EU, avšak neměla vyšetřovací pravomoci oficiálního vyšetřovacího výboru. Dne 31. března 2004 pracovní skupina přijala dvě zprávy (jednu „většinovou“ a druhou „menšinovou“), protože obdržela rozdílné interpretace informací. Tyto dvě zprávy obsahují alespoň podobné závěry: jestliže se Evropská unie do budoucna rozhodne obnovit přímou rozpočtovou pomoc palestinskému vedení, musí tato pomoc obsahovat jasné podmínky spolu s lepším kontrolním mechanismem. Zprávy projednají tři kompetentní výbory (Rozpočtový výbor, Výbor pro rozpočtovou kontrolu, Výbor pro zahraniční věci) během příštího volebního období.



  
Zpravodajové:
  
Vytvárení spolecné evropské bezpecnostní a obranné politiky po Kolíne a Helsinkách: Catherine Lalumiere (PES, F)
Kodex chování pri vývozu zbraní (První výrocní zpráva): Gary Titley (PES, UK)
Kodex chování pri vývozu zbraní (Druhá výrocní zpráva): Gary Titley (PES, UK)
Kodex chování pri vývozu zbraní (Tretí výrocní zpráva): Gary Titley (PES, UK)
Kodex chování pri vývozu zbraní (Ctvrtá výrocní zpráva): Karl von Wogau (EPP-ED, D)
Situace v Iráku jedenáct let po válce v Zálivu: Baroness Nicholson of Winterbourne (ELDR, UK)
Pokrok dosažený pri uskutecnování SZBP: Elmar Brok (EPP-ED, D)
Nová evropská architektura bezpecnosti a obrany: Philippe Morillon (EPP-ED, F)
Hlavní aspekty a základní možnosti SZBP: financní dusledky pro rozpocet ES: Elmar Brok (EPP-ED, D)
Obranná zarízení: Evropská politika, prumysl a trh: Luís Queiró (UEN, P)
  
Úrední vestník – konecná znení aktu:
  
Vytvárení spolecné evropské bezpecnostní a obranné politiky po Kolíne a Helsinkách – text prijatý Parlamentem
Kodex chování pri vývozu zbraní (První výrocní zpráva) – text prijatý Parlamentem
Kodex chování pri vývozu zbraní (Druhá výrocní zpráva) – text prijatý Parlamentem
Kodex chování pri vývozu zbraní (Tretí výrocní zpráva) – text prijatý Parlamentem
Kodex chování pri vývozu zbraní (Ctvrtá výrocní zpráva) – text prijatý Parlamentem
Situace v Iráku jedenáct let po válce – text prijatý Parlamentem
Pokrok dosažený pri uskutecnování SZBP – text prijatý Parlamentem
Nová evropská architektura bezpecnosti a obrany – text prijatý Parlamentem
Hlavní aspekty a základní možnosti SZBP: financní dusledky pro rozpocet ES – text prijatý Parlamentem
Obranná zarízení: Evropská politika, prumysl a trh – text prijatý Parlamentem

 

 

 
  Publishing deadline: 2 April 2004