Tento dokument pojednává o vztazích, partnerstvích a dohodách EU se 17 zeměmi a se třemi zámořskými zeměmi a územími přidruženými k EU v tichomořském regionu. Podrobně popisuje partnerství mezi EU a Austrálií, EU a Novým Zélandem a mezi EU a 15 zeměmi, které EU označuje jako tichomořské ostrovní země. Rovněž se zabývá účastí Evropského parlamentu na vypracování Samojské dohody a jeho meziparlamentní spoluprací se zeměmi tichomořského regionu.

Právní základ

  • Smlouva o Evropské unii: hlava V (vnější činnost EU),
  • Smlouva o fungování Evropské unie: hlavy I–III a V (společná obchodní politika, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc, mezinárodní dohody),
  • rámcová dohoda EU–Austrálie,
  • Dohoda o partnerství, vztazích a spolupráci mezi EU a Novým Zélandem,
  • Dohody o partnerství mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a členy Organizace afrických, karibských a tichomořských států (OAKTS) na straně druhé (Samojská dohoda).
  • EU a oblast Tichomoří

    Evropská unie a oblast Tichomoří spolu udržují dlouhodobé vztahy, vyznávají společné hodnoty a mají mezi sebou pevné hospodářské a obchodní vazby. EU v regionu navázala partnerství s Austrálií, Novým Zélandem, 15 tichomořskými ostrovními zeměmi (TOZ) a se třemi zámořskými zeměmi a územími přidruženými k EU (ZZÚ).

    Evropská unie, Austrálie a Nový Zéland jsou stejně smýšlejícími partnery se společnými hodnotami a zájmy. S oběma zeměmi navázala EU úzké kontakty na úrovni vlád i v soukromém sektoru, a to v širokém spektru oblastí, jako je např. změna klimatu, omezování hrozby katastrof, světový obchod založený na pravidlech, bezpečnost a rozvoj, technický výzkum a lidská práva.

    Vztahy EU s tichomořskými ostrovy se tradičně zakládají na rozvojové spolupráci v rámci partnerství mezi EU a členy OAKTS. V posledních letech došlo k rozšíření těchto vztahů i na jiné oblasti, jako je životní prostředí, řádná veřejná správa, energetika, změna klimatu, rybolov a lidská práva.

    A. Austrálie a Nový Zéland

    1. Austrálie

    Mezi EU a Austrálií existuje dlouholeté partnerství, které vzniklo už v 60. letech 20. století. Základem stávajících vztahů je rámcová dohoda mezi EU a Austrálií z roku 2017, která se zaměřuje na politický dialog, bezpečnostní otázky, mezinárodní spolupráci, hospodářství a obchod, spravedlnost, kulturu a vzdělávání, energetiku a životní prostředí. Tato dohoda vstoupila v platnost v říjnu 2022.

    Austrálie je pro EU důležitým obchodním partnerem. V roce 2022 byla EU třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem Austrálie, pokud jde o dovoz a vývoz zboží, jehož celkový objem dosáhl 56,4 miliardy EUR. Austrálie je 18. největším obchodním partnerem EU, přičemž mezi hlavní vývozní kategorie Unie patří strojírenství a chemické látky. Austrálie do EU vyváží především minerály, nerostné suroviny a zpracované výrobky.

    Od roku 2018 jednají EU a Austrálie o komplexní dohodě o volném obchodu, která by usnadnila jejich obchodní výměnu. Patnácté kolo jednání se konalo v dubnu 2023 v Bruselu, ale strany nedosáhly dohody, zejména pokud jde o zemědělské produkty. Kontakty týkající se volného obchodu byly obnoveny dne 31. srpna 2023, kdy proběhla telekonference mezi australským ministrem obchodu Donem Farrellem a komisařem EU pro obchod Valdisem Dombrovskisem.

    V listopadu 2022 se uskutečnila schůzka nejvyšších představitelů Austrálie a EU, která se zaměřila na útočnou válku Ruska proti Ukrajině, měnící se strategický výhled v indicko-tichomořském regionu, podporu demokracie, právního státu, lidských práv a mnohostranného řádu založeného na pravidlech, změnu klimatu, životní prostředí a biologickou rozmanitost, dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN, lidská a pracovní práva, energetiku, digitální transformaci a další otázky společného zájmu.

    V roce 2024 potvrdila EU svou politickou a hospodářskou spolupráci na vysoké úrovni s Austrálií i Novým Zélandem. EU se pravidelně setkává na ministerské i parlamentní úrovni s každou z těchto zemí a projednávají otázky bezpečnosti a společná opatření v oblasti boje proti změně klimatu a hospodářské a obchodní spolupráce. Obnovení jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Austrálií však nějakou dobu trvalo. Dne 1. dubna 2024 se evropská komisařka pro energetiku Kadri Simsonová setkala v Sydney s australským ministrem pro změnu klimatu a energetiku Chrisem Bowenem a ministryní pro zdroje a ministryní pro severní Austrálii Madeleine Kingovou. Dne 8. dubna 2024 se komisařka Simsonová opět setkala s ministryní Kingovou v Canbeře a 28. května podepsali ministři EU a Austrálie (Madeleine Kingová a Don Farrell) memorandum o porozumění o strategických materiálech. Krátce po volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 byla obnovena přímá parlamentní spolupráce a dne 2. prosince 2024 se v Bruselu konalo 43. meziparlamentní setkání mezi EU a Austrálií, po kterém následovalo 44. meziparlamentní setkání v Canbeře dne 27. října 2025.

    V březnu 2026 uzavřely EU a Austrálie jednání o dohodě o volném obchodu. Dohoda odstraní více než 99 % cel na vývoz z EU do Austrálie, přičemž vývozcům z EU ušetří ročně na clech až 1 miliardu EUR. Očekává se, že roční vývoz z EU v příštím desetiletí vzroste o 33 %, přičemž do roku 2030 by se HDP mělo zvýšit o 4 miliardy EUR. Dohoda rovněž zlepší přístup EU ke kritickým nerostným surovinám. Zachována budou zeměpisná označení zboží z EU, která chrání 396 alkoholických, zemědělských a potravinářských produktů. Austrálie však u některých zeměpisných označení zajistila určitou flexibilitu, když stanovila období postupného ukončování.

    Dohoda o volném obchodu chrání citlivé zemědělské trhy EU, přičemž EU si vyhrazuje právo zavést ochranná opatření, která zabrání přesycení trhu. Klíčovou součástí dohody o volném obchodu jsou rovněž investice Austrálie a EU do udržitelnosti. K tomu patří i závazek k plnění cílů Pařížské dohody v oblasti klimatu a k zachování biologické rozmanitosti, udržitelného rybolovu a lesnictví. Dohoda o volném obchodu dále liberalizuje obchod se zbožím a službami zaměřenými na zmírňování změny klimatu a investice do tohoto odvětví tím, že odstraňuje cla na energii z obnovitelných zdrojů a energeticky účinné výrobky.

    Společně s dohodou o volném obchodu zahájily Austrálie a EU oficiálně jednání o přistoupení Austrálie k programu Horizont Evropa, stěžejnímu programu EU o objemu 93,5 miliardy EUR, z něhož je financována vědecká excelence a inovace. Tím se posílí spolupráce v oblasti výzkumu a vzdělávání mezi Austrálií a EU. Austrálie se již do programu zapojila – australští výzkumní pracovníci a organizace se podílejí na více než 200 projektech programu Horizont Evropa v oblasti kritických nerostných surovin, digitálních inovací, zdraví a čisté energie. V případě plného přidružení k tomuto programu by australští výzkumní pracovníci získali přístup k možnostem financování z EU.

    2. Nový Zéland

    Vztahy mezi EU a Novým Zélandem se v současné době řídí Dohodou o partnerství, vztazích a spolupráci mezi EU a Novým Zélandem (PARC), která byla podepsána v říjnu 2016 a vstoupila v platnost v červenci 2022. Tato dohoda podporuje účinnější zapojení obou stran na základě hlubšího politického dialogu a užší spolupráce v ekonomických a obchodních otázkách i v mnoha dalších oblastech, od inovací, vzdělávání a kultury přes migraci, potírání terorismu, boj proti organizovanému zločinu a kybernetickou kriminalitu až po soudní spolupráci.

    První zasedání smíšeného výboru po vstupu dohody PARC v platnost se uskutečnilo v únoru 2023 a druhé dne 27. května 2024 v Bruselu. Tato zasedání se zaměřila se na zahraniční politiku, zejména v souvislosti s agresí Ruska vůči Ukrajině a expanzí Číny, bezpečností, obchodem, výzkumem a inovacemi, udržitelným rozvojem, lidskými právy a justičními otázkami. Vedoucí představitelé uvítali uzavření jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Novým Zélandem a přidružení Nového Zélandu k výzkumnému programu Horizont Evropa a podpis dohody o výměně osobních údajů.

    EU a Nový Zéland úzce spolupracují v oblasti obchodní politiky, a to na dvoustranné úrovni i v rámci WTO – obchodního systému založeného na pravidlech. V roce 2024 byla EU čtvrtým největším obchodním partnerem Nového Zélandu, který se podílel 6,6 % na celkovém vývozu Nového Zélandu a 12,5 % na jeho dovozu. Nový Zéland a EU se dohodly na prohloubení spolupráce v oblasti změny klimatu, mimo jiné prostřednictvím dialogu na vysoké úrovni o klimatu a zemědělství v rámci strategického dialogu EU o zemědělství. Dvoustranné parlamentní vztahy se dále rozvíjejí a tyto společné závazky byly rovněž projednány na 28. meziparlamentním setkání EU–Nový Zéland, které se konalo dne 17. října 2024 v Bruselu, a na 29. meziparlamentním setkání EU–Nový Zéland, které se konalo ve dnech 21.–23. července 2025 ve Wellingtonu.

    B. Tichomořské ostrovní země

    Mezi 15 tichomořských ostrovních zemí, s nimiž EU uzavřela partnerství, patří:

    • Fidži, Papua-Nová Guinea, Šalamounovy ostrovy a Východní Timor, které společně představují více než 90 % pevniny a populace tohoto regionu;
    • 11 tichomořských zemí, které OSN spolu se Šalamounovými ostrovy označila za malé rozvojové ostrovní země Tichomoří: Cookovy ostrovy, Kiribati, Mikronésie, Nauru, Niue, Palau, Marshallovy ostrovy, Samoa, Tonga, Tuvalu a Vanuatu.
    • 15 tichomořských ostrovních zemí má celkovou rozlohu 528 000 km², přičemž tyto země jsou součástí OAKTS. Vztahy EU s těmito zeměmi se zaměřují na rozvojovou spolupráci, správu oceánů a změnu klimatu.

      Strategie EU týkající se tichomořských ostrovních zemí je stanovena ve společném sdělení z roku 2012 nazvaném „Směrem k obnovenému rozvojovému partnerství mezi EU a Tichomořím“ a byla dále aktualizována ve Strategii EU pro spolupráci v indicko-tichomořském regionu z roku 2021. Původně strategie navazovala na rámec dohody z Cotonou uzavřené se státy OAKTS. V listopadu 2023 EU a OAKTS oficiálně podepsaly novou dohodu o partnerství – Samojskou dohodu. Klíčovými aspekty nové dohody jsou spolupráce v oblasti obchodu a investic, rozvoj a regionalizace. S cílem podporovat regionální integraci se vztahuje na celou řadu oblastí, jako je udržitelný rozvoj a růst, lidská práva, mír a bezpečnost. Dohoda začala být prozatímně prováděna dne 1. ledna 2024. Tato dohoda slouží jako nový právní rámec, kterým se budou po dobu 20 let řídit politické a hospodářské vztahy a spolupráce mezi EU a členy OAKTS.

      C. Zámořské země a území přidružené k EU

      K EU je přidruženo třináct zámořských zemí a území, které se nacházejí v různých částech světa. Nejedná se o nezávislé národy, ale o území, která jsou v různé míře závislá na třech členských státech EU, s nimiž udržují zvláštní vztahy, a to na Dánsku, Francii a Nizozemsku. V oblasti Tichomoří se nacházejí tři zámořské země a území přidružené k EU, všechny spojené s Francií: Nová Kaledonie, Francouzská Polynésie a Wallis a Futuna.

      D. Samojská dohoda

      Samojská dohoda se opírá o společný základ, který stanovuje hodnoty a zásady spojující obě strany. Kromě toho zavádí pro Afriku, karibskou oblast a Tichomoří tři zvláštní regionální protokoly s cílem podpořit regionální integraci. Tyto regionální protokoly umožňují vytvořit autonomní struktury za účelem nezávislého rozvoje vztahů mezi EU a těmito třemi různými regiony (viz 5.6.6). Dohoda také stanoví výrazný parlamentní rozměr v podobě trvalého Smíšeného parlamentního shromáždění OAKTS–EU, které bude plnit jasnou poradní úlohu. Kromě toho obsahuje tři regionální parlamentní shromáždění, která mají fungovat samostatně a rovněž mít jasnou poradní úlohu, což je odrazem výrazného regionálního rozměru nové dohody.

      Evropský parlament vyjádřil svůj postoj k vypracování Samojské dohody ve třech usneseních:

      • usnesení o budoucnosti vztahů AKT-EU po roce 2020 (4. října 2016);
      • usnesení o nadcházejících jednáních o nové dohodě o partnerství mezi Evropskou unií a africkými, karibskými a tichomořskými státy (14. června 2018);
      • usnesení o probíhajících jednáních o nové dohodě o partnerství mezi Evropskou unií a africkými, karibskými a tichomořskými státy (28. listopadu 2019).
      • V těchto usneseních Evropský parlament přivítal celkovou strukturu budoucí spolupráce mezi OAKTS a EU a zopakoval, že parlamentní rozměr tohoto partnerství je rovněž důležitý. S celkovým objemem obchodu v hodnotě 3,8 miliardy EUR za rok 2024 je EU pátým největším obchodním partnerem tichomořského regionu OAKTS. Dohodu o hospodářském partnerství mezi EU a Tichomořím (EPA) Evropský parlament ratifikoval v lednu 2011 a Papua-Nová Guinea v květnu 2011. Vláda Fidži začala dohodu uplatňovat v červenci 2014. Samoa přistoupila k dohodě a začala ji uplatňovat v prosinci 2018. Šalamounovy ostrovy k dohodě rovněž přistoupily a začaly ji uplatňovat v květnu 2020. Přistoupení Tongy, Niue a Tuvalu k dohodě o hospodářském partnerství schválil Evropský parlament v prosinci 2024.

        Po Austrálii a Japonsku je EU třetím největším dárcem rozvojové pomoci poskytované zemím OAKTS. Rozvojová pomoc EU pro Tichomoří na období 2021–2027 činí přibližně 750 milionů EUR (včetně pomoci poskytované zámořským zemím a územím EU v oblasti Tichomoří).

        Hlavním nástrojem financování spolupráce EU s partnerskými zeměmi a jejich rozvoje v rámci dlouhodobého rozpočtu EU na období let 2021 až 2027 bude nástroj EU pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (Globální Evropa), který vstoupil v platnost v roce 2021. Mezi další nástroje patří Evropský rozvojový fond (ERF), který byl dříve mimo rozpočet EU. Začlenění tohoto fondu do rozpočtu EU poskytne Evropskému parlamentu rozsáhlejší kontrolní pravomoci a zvýší veřejnou legitimitu a politickou viditelnost vnější pomoci EU jako celku.

        Tichomořské ostrovní země čelí velkým rozvojovým a klimatickým výzvám. Pokud jde o změnu klimatu, EU a malé rozvojové ostrovní země Tichomoří podpořily na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP 21) v roce 2015 zavedení Pařížské dohody. Fidži předsedalo 23. zasedání konference smluvních stran (COP 23), které se konalo ve dnech 6.–17. listopadu 2017 v německém Bonnu.

        Partnerem EU pro jednání o obchodu a financování rozvoje je Fórum tichomořských ostrovů – politické uskupení čítající 18 členů. Členy tohoto uskupení jsou: Austrálie, Cookovy ostrovy, Mikronésie, Fidži, Kiribati, Nauru, Nový Zéland, Niue, Palau, Papua-Nová Guinea, Marshallovy ostrovy, Samoa, Šalamounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu, Vanuatu, Nová Kaledonie a Francouzská Polynésie.

        Podpisem prohlášení z Natadoly v srpnu 2025 bylo zřízeno Tichomořské meziparlamentní shromáždění (PIPA). Jedná se o regionální sdružení parlamentů a zákonodárných shromáždění tichomořských ostrovů, které podporuje meziparlamentní kontakty a dialog, spolupráci a výměnu zkušeností a znalostí mezi svými členy. Ústředí Tichomořského meziparlamentního shromáždění se nachází na Tahiti, kde se v září 2026 uskuteční první valné shromáždění.

        Úloha Evropského parlamentu

        Vztahy mezi Evropským parlamentem, australským parlamentem a novozélandským parlamentem se začaly rozvíjet už v roce 1979, kdy byla vytvořena delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Austrálií a Novým Zélandem. Od té doby se tato delegace zapojuje do činnosti v rámci pravidelných meziparlamentních schůzí s parlamenty Austrálie a Nového Zélandu za účelem prohlubování vztahů s oběma zeměmi a projednávání otázek společného zájmu, jako je zemědělství, energetika, životní prostředí a změna klimatu, rozvojová a hospodářská spolupráce, věda a technika, obchod, prosazování celosvětové a regionální bezpečnosti v asijsko-tichomořské oblasti, boj proti terorismu a lidská práva. V prosinci 2022 proběhlo v Bruselu 42. meziparlamentní setkání mezi EU a Austrálií. V únoru 2023 se ve Wellingtonu a Christchurch konalo 27. meziparlamentní setkání mezi EU a Novým Zélandem.

        Parlament ve vztazích s jinými zeměmi Tichomoří zastupuje delegace Evropského parlamentu v Parlamentním shromáždění Tichomoří–EU, které se skládá ze stejného počtu zástupců EU a Tichomoří. Hlavním úkolem delegace je připravovat schůze Parlamentního shromáždění Tichomoří–EU, hodnotit činnost Evropského parlamentu a přijímat návazné kroky, pořádat setkání zástupců Tichomoří na vysoké úrovni a diskutovat o aktuálních otázkách týkajících se uplatňování Samojské dohody. První zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění OAKTS–EU (kterého se zúčastnili i zástupci afrických a karibských států) se konalo v Luandě (Angola) dne 21. února 2024 na téma „Nový začátek ve vztazích mezi OAKTS a EU: Na cestě k partnerství založenému na lidech“. V rámci tohoto zasedání se konala ustavující schůze Parlamentního shromáždění Tichomoří–EU.

        Tento dokument zpracovaly sekretariáty Evropského parlamentu, které zajišťují činnost pro delegace pro vztahy s tichomořskými ostrovy a s Austrálií a Novým Zélandem. Více informací naleznete na internetových stránkách delegace Evropského parlamentu v Parlamentním shromáždění Tichomoří–EU a delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Austrálií a Novým Zélandem.

         

        Jonas KRAFT / Niccolò RINALDI