Tento dokument vysvětluje, jak se Pařížská smlouva stala prvním krokem na cestě k evropské integraci a jak na tomto základu stavěly Římské smlouvy vytvořením Evropských společenství. Upozorňuje na to, jak tyto dohody podpořily myšlenku společné budoucnosti a zároveň nastínily klíčové cíle, hlavní zásady a institucionální vývoj po druhé světové válce.

Souvislosti

Katastrofální následky druhé světové války a neustálá hrozba konfrontace mezi Východem a Západem vedly k tomu, že se hlavní prioritou stalo francouzsko-německé usmíření. Prvním krokem na cestě k evropské integraci bylo rozhodnutí šesti zakládajících členských států (Belgie, Francie, Německa, Itálie, Lucemburska a Nizozemska) začít společně spravovat svá odvětví uhlí a oceli, jež vstoupilo v platnost Pařížskou smlouvou v roce 1951. Na základy této integrace navázaly v roce 1957 Římské smlouvy, které rovněž dále rozvinuly ekonomický a institucionální rámec Společenství.

Právní základ

  • Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (Smlouva o ESUO neboli Pařížská smlouva): tato smlouva, která byla podepsána dne 18. dubna 1951 a vstoupila v platnost dne 23. července 1952, založila Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) a zřídila společné orgány, včetně Vysokého úřadu, Parlamentního shromáždění, Rady ministrů, Soudního dvora a Poradního výboru. Článek 97 stanovil, že smlouva po 50 letech vyprší, což nabylo účinnosti dne 23. července 2002.
  • Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouva o Evropském společenství pro atomovou energii (ESAE, Euratom), neboli Římské smlouvy: tyto smlouvy, které byly podepsány dne 25. března 1957 a vstoupily v platnost dne 1. ledna 1958, založily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Článek 240 Smlouvy o EHS a článek 208 Smlouvy o ESAE výslovně stanovily, že oba pakty se uzavírají na dobu neurčitou.
  • Cíle

    • Zakladatelé ESUO neskrývali svůj záměr, že tato smlouva bude pouze prvním krokem směrem k „evropské federaci“. Společný trh uhlí a oceli měl být experimentem, který by se mohl postupně rozšířit i do jiných ekonomických oblastí a nakonec vyústit v politickou Evropu.
    • Cílem EHS mělo být vytvoření společného trhu založeného na čtyřech svobodách pohybu (zboží, osob, kapitálu a služeb).
    • Euratom měl za cíl koordinovat dodávky štěpného materiálu a výzkumné programy pro mírové využití jaderné energie, které v členských státech již probíhaly nebo se připravovaly.
    • Z preambulí zmíněných tří smluv jasně vyplývá, že za vytvořením těchto společenství stála stejná myšlenka, totiž přesvědčení, že evropské státy musí spolupracovat při vytváření společné budoucnosti, neboť pouze tak budou moci rozhodovat o svém osudu.
    • Hlavní zásady a vývoj Evropských společenství

      A. Počátky evropské integrace

      Evropská společenství (ESUO, EHS a Euratom) se zrodila z touhy po jednotné Evropě, myšlenky, jež postupně zrála v přímé reakci na události, které otřásly celým kontinentem. Po skončení druhé světové války bylo nezbytné reorganizovat strategická odvětví, zejména ocelářský průmysl. Budoucnost Evropy, které hrozil konflikt mezi Východem a Západem, spočívala v usmíření Francie a Německa.

      Za úplný počátek evropské integrace lze považovat výzvu francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana ze dne 9. května 1950. Volba uhlí a oceli měla v té době vysoce symbolický význam. Na počátku padesátých let dvacátého století byly těžba uhlí a výroba oceli klíčovými průmyslovými odvětvími a základem mocenské pozice jednotlivých států. Kromě zjevných ekonomických výhod mělo společné využívání francouzských a německých zdrojů také znamenat konec soupeření mezi těmito dvěma zeměmi. Dne 9. května 1950 Robert Schuman prohlásil: „Evropa se nevytvoří najednou, nebo podle jednoho plánu. Uskuteční se naplňováním konkrétních cílů, vytvářejíc nejprve skutečnou solidaritu.“ Právě na tomto základě podepsaly Francie, Itálie, Německo a země Beneluxu (Belgie, Nizozemsko a Lucembursko) Pařížskou smlouvu, jež se zaměřila převážně na zajištění těchto bodů:

      • volný pohyb zboží a volný přístup k výrobním zdrojům,
      • neustálé sledování trhu, aby nedocházelo k jeho narušení, které by mohlo vést k zavedení výrobních kvót,
      • dodržování pravidel hospodářské soutěže a zásady cenové transparentnosti,
      • podpora modernizace a přeměny odvětví uhlí a oceli.
      • B. Od Evropského obranného společenství k Římským smlouvám

        Po podepsání Pařížské smlouvy a navzdory tomu, že Francie byla proti obnovení německých ozbrojených sil, navrhl René Pleven vytvoření evropské armády. Výsledkem bylo vyjednání Evropského obranného společenství v roce 1952, které mělo být doprovázeno politickým společenstvím. Od obou plánů se však upustilo poté, co francouzské Národní shromáždění odmítlo dne 30. srpna 1954 smlouvu ratifikovat.

        Snahy o oživení procesu evropské integrace po neúspěchu Evropského obranného společenství na sebe vzaly podobu konkrétních návrhů na konferenci o celní unii a jaderné energii v Messině v červnu 1955. Tyto snahy vyvrcholily podepsáním Smlouvy o EHS a Smlouvy o ESAE.

        C. Společný trh a společné politiky

        Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (Smlouva o EHS, Římská smlouva) zahrnovala ustanovení o:

        • zrušení cel mezi členskými státy,
        • vytvoření vnějšího společného celního sazebníku,
        • zavedení společných politik v zemědělství a dopravě,
        • vytvoření Evropského sociálního fondu,
        • založení Evropské investiční banky,
        • budování užších vztahů mezi členskými státy.
        • K dosažení těchto cílů stanovila Smlouva o EHS hlavní zásady a vytvořila rámec pro legislativní činnosti orgánů Společenství. Mezi ně patřily společné politiky, např.: společná zemědělská politika (články 38 až 43), dopravní politika (články 74 a 75) a společná obchodní politika (články 110 až 113). Společný trh měl zaručit volný pohyb zboží a mobilitu výrobních faktorů, včetně volného pohybu pracovníků a podniků, svobody poskytovat služby a volného pohybu kapitálu.

          Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Smlouva o Euratomu) původně stanovila vysoce ambiciózní cíle včetně rychlého vybudování a růstu jaderného průmyslu. Vzhledem k velmi komplexní a citlivé povaze jaderného sektoru, který se dotýká životně důležitých zájmů členských států (obrana a nezávislost státu), však musely být tyto ambice omezeny.

          D. Institucionální rozvoj Společenství

          Současně s Římskými smlouvami byla podepsána a vstoupila v platnost Úmluva o některých společných orgánech Evropských společenství, v níž se stanoví, že Parlamentní shromáždění a Soudní dvůr jsou společné orgány. Proces institucionálního sjednocení završila Smlouva o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965, známá jako Smlouva o jednotných orgánech.

          Od toho okamžiku mělo EHS v porovnání s odvětvovými společenstvími ESUO a ESAE rozhodující vliv. To znamenalo vítězství obecného systému EHS nad koexistencí organizací s odvětvovými kompetencemi a zřízení jeho orgánů.

          Úloha Evropského parlamentu

          Pařížská smlouva založila Společné shromáždění jako jeden z orgánů ESUO. Úmluva o některých společných orgánech Evropských společenství, podepsaná společně s Římskými smlouvami, dále stanovila společné Parlamentní shromáždění a Soudní dvůr pro Společenství, což přispělo k postupnému sjednocení institucionálního rámce Evropských společenství.

          Tento dokument vypracovala tematická sekce Evropského parlamentu pro spravedlnost, občanské svobody a institucionální záležitosti. Další informace naleznete na internetových stránkách Výboru pro ústavní záležitosti.

           

          Mariusz Maciejewski