Právo obchodních společností
Tento dokument se věnuje právu obchodních společností a společným pravidlům, kterými se řídí činnost podniků na vnitřním trhu EU. Je v něm uveden právní základ a cíl, kterým je umožnění svobodného usazování a zajištění ochrany akcionářů. Jsou v něm vysvětlena hlavní pravidla týkající se zakládání společností, kapitálu, podávání zpráv, fúzí a přeshraniční činnosti, ale také unijních právních forem, jako jsou například evropské společnosti. Dokument se zabývá také snahou o digitalizaci podnikových postupů a zjednodušení přeshraničního podnikání. A nakonec vysvětluje úlohu Evropského parlamentu při zvyšování transparentnosti a podpoře spravedlivých a účinných pravidel podnikání v Evropské unii.
Právní základ
Článek 49, čl. 50 odst. 1 a odst. 2 písm. g) a článek 54 druhý odstavec Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) se zabývají svobodou usazování právnických a fyzických osob v rámci vnitřního trhu.
Cíle
Účinný rámec správy a řízení společností vytváří pozitivní podnikatelské prostředí na vnitřním trhu v celé EU. Cílem harmonizace práva obchodních společností je dosažení svobody usazování (hlava IV, kapitola 2 Smlouvy o fungování EU) a zachování základního práva stanoveného v článku 16 Listiny základních práv Evropské unie, totiž svobody podnikání, v mezích stanovených článkem 17 Listiny (právo na vlastnictví) (viz 4.1.2).
V článku 49 druhém odstavci Smlouvy o fungování EU je zaručeno právo na zahájení a výkon samostatně výdělečné činnosti a na zakládání a řízení podniků, zejména společností či firem (viz 2.1.4).
Cílem předpisů EU v této oblasti je:
- umožnit zakládání podniků kdekoli v EU s právem na volný pohyb osob, služeb a kapitálu (viz 2.1.3),
- poskytovat ochranu akcionářům a ostatním subjektům, které mají na společnostech zvláštní zájem,
- rozvíjet konkurenceschopnost podniků,
- a podněcovat je k přeshraniční spolupráci (viz 2.1.5).
- vyhledávání překážek, kterým čelí společnosti v EU,
- harmonizace práva obchodních společností,
- záruk proti obcházení právních předpisů,
- jednodušší registrace společností,
- rozsahu působnosti 28. režimu.
- 48hodinová digitální registrace společnosti prostřednictvím centrálního unijního rozhraní za maximální cenu 100 EUR,
- žádný minimální vlastní kapitál,
- několik různých tříd akcií,
- harmonizovaný systém akcií vlastněných zaměstnanci (EU-ESO), u nichž by se platily daně až při jejich prodeji,
- zjednodušené digitální insolvenční řízení založené na registraci „pouze jednou“.
Vnitřní trh umožňuje vytvářet společnosti, které fungují v celé Evropě. V EU nyní působí přibližně 24 milionů registrovaných společností, z nichž asi 80 % tvoří společnosti s ručením omezeným. V situaci, kdy přibližně 98 až 99 % společností s ručením omezeným představují malé a střední podniky, musí být společnostem umožněno působit v celé EU na základě jednotného právního rámce.
Dosažené výsledky
A. Minimální soubor společných povinností
Ačkoli neexistuje kodifikované unijní právo obchodních společností jako takové, harmonizace vnitrostátní právní úpravy obchodních společností vedla k vytvoření některých minimálních norem a týká se oblastí, jako je ochrana zájmů a práv akcionářů, pravidla pro nabídky převzetí akciových společností, zpřístupnění informací o pobočkách, fúze a rozdělování společností, minimální pravidla pro společnosti s ručením omezeným s jediným společníkem, finanční výkaznictví a účetnictví, snadnější a rychlejší přístup veřejnosti k informacím o společnostech a povinnosti společností zveřejňovat určité údaje.
Balíček opatření v oblasti práva obchodních společností z roku 2019 nicméně racionalizoval a zjednodušil mnohá pravidla, která se uplatňovala dříve, v rámci několika unijních nástrojů.
1. Zakládání společností, kapitálové požadavky a požadavky na zveřejňování informací
Mezi první legislativní akty, které byly přijaty za účelem harmonizace podnikových předpisů ve všech členských státech, patří první směrnice o právu obchodních společností (směrnice 68/151/EHS) a druhá směrnice o právu obchodních společností (směrnice 77/91/EHS).
Cílem první směrnice z roku 1968 bylo mimo jiné poskytnout veřejnosti snadnější a rychlejší přístup k informacím o podnicích. Upravuje také platnost závazků přijatých společností a neplatnost společností. Vztahuje se na všechny akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným.
Druhá směrnice o právu obchodních společností se vztahuje pouze na akciové společnosti. Uvádí se v ní, že k založení takových společností je nezbytný minimální základní kapitál (v současnosti 25 000 EUR, jak je stanoveno v článku 6 směrnice – nyní článek 45 směrnice (EU) 2017/1132), který slouží jako záruka pro věřitele a protihodnota omezené odpovědnosti akcionářů. Ve směrnici jsou stanovena také pravidla pro zachování a změnu výše kapitálu a minimální požadavek týkající se obsahu zakládacích dokumentů akciových společností.
Tyto dvě směrnice byly novelizovány směrnicí o některých aspektech práva obchodních společností (směrnice (EU) 2017/1132). V této směrnici byl zaveden také požadavek na zveřejňování informací ze strany zahraničních poboček společností, jak se uvádí v novelizované směrnici o využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností (směrnice (EU) 2019/1151). Týká se společností z EU, které zakládají pobočky v jiné zemi EU, nebo společností ze třetích zemí zakládajících pobočky v EU.
Ve dvanácté směrnici v oblasti práva obchodních společností (směrnice 2009/102/ES) je stanoven rámec pro společnosti s ručením omezeným s jediným společníkem, v jejichž případě jsou všechny podíly soustředěny v jediných rukou.
2. Transakce společností týkající se více než jedné země
Směrnice o mateřských a dceřiných společnostech (směrnice 2011/96/EU) zavádí daňová pravidla pro skupiny společností z různých členských států, která jsou z hlediska hospodářské soutěže neutrální. Nedochází tak ke dvojímu zdanění dividend vyplácených dceřinou společností se sídlem v jednom členském státě její mateřské společnosti se sídlem v jiném členském státě (viz také směrnici o nepřímých daních z kapitálových vkladů (směrnice 2008/7/ES)).
Cílem směrnice o nabídkách převzetí (směrnice 2004/25/ES) je stanovit minimální pravidla pro přebírání společností, které se řídí právem členského státu. Ve směrnici jsou stanovena minimální pravidla pro nabídky převzetí nebo změnu kontroly. Cílem je chránit menšinové akcionáře, zaměstnance a další zainteresované strany. Aby měly společnosti s ručením omezeným možnost uplatňovat svobodu usazování na jednotném trhu, zabývá se směrnice (EU) 2017/1132 propojením ústředních, obchodních a podnikových rejstříků (obchodní rejstříky) a harmonizuje ochranná opatření požadovaná v celé EU pro ochranu zájmů akcionářů a třetích osob v případě rozdělení nebo fúzí v rámci jedné země, ale i přeshraničních fúzí společností s ručením omezeným a akciových společností.
V nařízení o systému propojení obchodních rejstříků (nařízení (EU) 2021/1042) jsou stanoveny technické specifikace a postupy nezbytné pro systém propojení obchodních rejstříků.
V prosinci 2024 přijaly Parlament a Rada směrnici o dalším rozšíření a modernizaci využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností (směrnice (EU) 2025/25), která novelizuje části směrnice (EU) 2017/1132. Jejím cílem je zvýšit transparentnost a důvěru v podnikatelské prostředí na jednotném trhu na základě zpřístupnění většího množství informací z obchodních rejstříků veřejnosti a zároveň zajistit, aby byly tyto informace spolehlivé a aktuální. Směrnice (EU) 2025/25 rovněž zavádí osvědčení společnosti EU, které má stávajícím společnostem usnadnit zakládání dceřiných společností nebo poboček v jiných členských státech. Směrnice vstoupila v platnost dne 30. ledna 2025, přičemž členským státům byla na její provedení ve vlastním právu stanovena lhůta do 31. července 2027. Vnitrostátní prováděcí opatření budou v závislosti na daném ustanovení použitelná od 31. července 2028 nebo od 1. srpna 2029.
3. Restrukturalizace společností (fúze a rozdělení, přemístění sídla)
Přemístění sídla společnosti s ručením omezeným z jednoho členského státu do jiného, ale i její fúze či rozdělení, je neoddělitelným aspektem svobody usazování, která je zaručena články 49 a 54 Smlouvy o fungování EU (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-210/06, Cartesio, body 111 až 113). Zásada svobody usazování však nezaručuje, že si společnost, která se přemístí ze svého domovského do jiného členského státu, bude schopna zachovat svůj status jakožto společnost řídící se právem členského státu založení.
Akcionáři a třetí strany mají při restrukturalizaci společnosti (fúzi či rozdělení) stejné záruky. Pravidla upravující fúze společností s ručením omezeným a akciových společností a jejich rozdělení byla pozměněna směrnicí (EU) 2017/1132, která zaručuje také ochranu akcionářů, věřitelů a zaměstnanců.
Možnost provozovat činnost přes hranice států je důležitou součástí životního cyklu společnosti. Může zahrnovat uskutečňování přeshraničních fúzí, rozdělování nebo přeměn, což může pro společnost znamenat šanci na přežití nebo růst díky využití nových obchodních příležitostí v jiných členských státech nebo přizpůsobení se měnícím se tržním podmínkám. Pokud se jedná o přeshraniční přemístění sídla společností, jejich fúze a rozdělení, přijaly v listopadu 2019 Parlament a Rada směrnici týkající se přeshraničního přemístění sídla, fúze a rozdělení (směrnice (EU) 2019/2121 (směrnice o mobilitě podniků)). Tato směrnice si klade za cíl usnadnit přeshraniční přemísťování sídel společností, jejich fúze a rozdělení, a odstranit tak bezdůvodné překážky, které brání podnikům EU uplatňovat svobodu usazování na jednotném trhu. Zavádí komplexní postupy pro tyto operace a dodatečná pravidla pro přeshraniční fúze společností s ručením omezeným usazených v některém členském státě EU. Ve směrnici jsou stanovena také podobná pravidla týkající se práv zaměstnanců na účast, která mají zajistit, aby byli zaměstnanci odpovídajícím způsobem informováni a konzultováni, pokud jde o očekávaný dopad těchto operací. Směrnice zajišťuje lepší ochranu práv menšinových akcionářů a akcionářů bez hlasovacího práva, zatímco věřitelé dotyčných společností získávají jasnější a spolehlivější záruky.
Směrnice o mobilitě podniků upravuje přeshraniční přemístění sídla, fúze a rozdělení společností, otázka, zda může společnost přemístit své sídlo přes hranice, aniž by ji přeměnila na společnost, která se řídí právem nového členského státu, však zatím nebyla na legislativní úrovni vyřešena. Ve věci Polbud (C-106/16) už bylo stanoveno, že svoboda usazování se vztahuje na přesunutí sídla společnosti přes hranice za účelem její přeměny na společnost, která se řídí zákony nového členského státu. Tím se vytvořily podmínky pro přijetí směrnice o mobilitě podniků.
4. Záruky týkající se finanční situace společností
Za účelem zajištění rovnocennosti účetních dokumentů ve všech členských státech byla přijata směrnice o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (směrnice 2006/43/ES) a směrnice o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků (směrnice 2013/34/EU (směrnice o účetnictví)). Tyto směrnice požadují, aby účetnictví společností, jako jsou roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, podávaly věrný a pravdivý obraz o stavu jejich aktiv a pasiv a o jejich finanční pozici a zisku nebo ztrátě. Jsou v nich navíc stanovena pravidla pro jejich schvalování osobami, které jsou odpovědné za provádění statutárního auditu. Cílem směrnice 2006/43/ES je zajistit větší spolehlivost finančních výkazů společností zavedením minimálních požadavků na povinný audit ročních a konsolidovaných účetních závěrek. Směrnice o účetnictví zjednodušuje požadavky na účetní výkaznictví mikropodniků s cílem zvýšit jejich konkurenceschopnost a zavádí také povinnost společností kótovaných v EU zahrnout do svých výročních zpráv výkazy o správě a řízení.
Nařízení o uplatňování mezinárodních účetních standardů (nařízení (ES) č. 1606/2002) harmonizuje povinnosti společností s veřejně obchodovanými cennými papíry předkládat v zájmu ochrany investorů finanční údaje. Nařízení o úpadkovém řízení (nařízení (EU) 2015/848), které vychází z článku 81 Smlouvy o fungování EU o spolupráci v občanských věcech, pomáhá řešit spory ohledně soudní příslušnosti a právních předpisů a zajišťuje uznávání soudních rozhodnutí v rámci celé EU. Neharmonizuje hmotné insolvenční právo jednotlivých členských států, stanovuje pouze společná pravidla týkající se soudu příslušného k zahájení insolvenčního řízení, použitelných právních předpisů a uznávání soudních rozhodnutí. Tím by se mělo především zabránit převádění aktiv nebo soudních řízení z jednoho členského státu do druhého. Cílem směrnice o restrukturalizaci, insolvenci a oddlužení (směrnice (EU) 2019/1023) je nabídnout podnikatelům „druhou šanci“. Tato směrnice si klade za cíl řešit obavy, jež vyjádřila celá řada investorů v souvislosti s rizikem zdlouhavých a složitých insolvenčních řízení v zahraničí, které investoři uvádějí jako hlavní důvod, proč v zahraničí neinvestují.
5. Přeshraniční výkon práv akcionářů
Směrnice o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi (směrnice 2007/36/ES) ve znění směrnice, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a směrnice týkající se podpory dlouhodobého zapojení akcionářů zrušila hlavní překážky přeshraničního hlasování ve společnostech s kótovanými akciemi, které mají sídlo v některém členském státě, tím, že zavedla zvláštní požadavky na výkon určitých práv akcionářů v rámci valné hromady. V této směrnici jsou stanovena také některá práva akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi, jako je včasný přístup k relevantním informacím na valné hromadě a snadnější hlasování v zastoupení. Směrnice (EU) 2017/828 podporuje angažovanost akcionářů a v zájmu ochrany menšinových akcionářů a zabránění nekorektnímu jednání zavádí požadavky týkající se identifikace akcionářů, předávání informací, snadnějšího výkonu práv akcionářů, transparentnosti institucionálních investorů, správců aktiv a zmocněných poradců, odměňování členů orgánů společností a vyhledávání, schvalování a zveřejňování transakcí se spřízněnými stranami.
6. Finanční výkaznictví obchodních společností
S cílem zajistit větší důvěryhodnost účetních závěrek stanovuje Evropská unie pravidla týkající se finančních informací, které mají společnosti zveřejňovat, a auditů.
a. Finanční výkazy
Všechny společnosti s ručením omezeným musejí sestavovat účetní závěrky, aby monitorovaly stav svého podnikání a poskytovaly věrný a poctivý obraz své finanční situace. Ve směrnici o účetnictví zavedla EU pravidla k zajištění konzistentního a porovnatelného účetního výkaznictví v celé EU.
b. Podávání zpráv podniků o udržitelnosti
Pravidla EU rovněž vyžadují, aby určité společnosti každoročně podávaly zprávy o sociálních a environmentálních dopadech své činnosti a rizicích, která se s ní pojí. To pomáhá investorům, organizacím občanské společnosti, spotřebitelům, tvůrcům politiky a dalším zúčastněným stranám hodnotit nefinanční výkonnost velkých společností a vybízí společnosti, aby rozvíjely odpovědný přístup k podnikání.
Ve směrnici o vykazování nefinančních informací (směrnice 2014/95/EU) jsou stanovena pravidla pro zveřejňování nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými společnostmi. Týkají se takových oblastí, jako jsou otázky životního prostředí, sociální záležitosti a zacházení se zaměstnanci, dodržování lidských práv, boj proti korupci a úplatkářství a rozmanitost v řídících a dozorčích orgánech společnosti (např. pokud jde o věk, pohlaví, vzdělání a profesní zkušenosti). Směrnice se vztahuje na velké společnosti veřejného zájmu s více než 500 zaměstnanci.
Dne 5. ledna 2023 vstoupila v platnost směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (směrnice (EU) 2022/2464). Směrnice modernizuje pravidla týkající se sociálních a environmentálních informací, o nichž jsou společnosti povinny podávat zprávy. Podávání zpráv o udržitelnosti je nyní vyžadováno od širšího souboru velkých společností i kótovaných malých a středních podniků. To zajišťuje přístup k informacím nezbytným k posouzení investičních rizik spojených se změnou klimatu a s dalšími problémy v oblasti udržitelnosti a vytváří kulturu transparentnosti, pokud jde o vliv podniků na lidi a životní prostředí.
V rámci snah o snížení zátěže spojené s povinným podáváním zpráv byla přijetím nedávno schválené směrnice o „zastavení času“ (směrnice (EU) 2025/794) novelizována směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti a směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (směrnice (EU) 2021/1760), pokud jde o to, od kterého data mají členské státy uplatňovat určité požadavky na podávání zpráv podniků o udržitelnosti a náležité péči. Komise zároveň zahájila přepracování těchto směrnic a nařízení s ohledem na usnadnění podávání zpráv o udržitelnosti a náležité péči v rámci směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a nařízení o taxonomii.
B. Právní subjekty Evropské unie
Unijní právní formy subjektů platí v celé EU a existují paralelně s vnitrostátními právními formami. Evropská unie používá nejrůznější legislativní techniky, včetně autonomní celoevropské právní formy vytvořené nařízeními (evropská společnost, evropská družstevní společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení) a techniky 28. režimu, kdy vedle vnitrostátních pravidel existují harmonizovaná pravidla EU, přičemž podniky se mohou dobrovolně rozhodnout, že budou používat rámec EU.
1. Evropská společnost
Po dlouhém období jednání, která trvala 30 let, přijala Rada dva právní nástroje potřebné k založení evropské společnosti, konkrétně nařízení o statutu evropské společnosti (nařízení (ES) č. 2157/2001) a směrnici 2001/86/ES, kterou se tento statut doplňuje s ohledem na zapojení zaměstnanců v evropských společnostech. Tím je umožněno založit na území EU společnost ve formě akciové společnosti, která se označuje latinským názvem Societas Europaea (SE). Podniky z přinejmenším dvou členských států, které si přejí společně založit evropskou společnost SE, si mohou pro tento účel zvolit z několika možností: fúze, založení holdingové společnosti, vytvoření dceřiné společnosti nebo transformace na evropskou společnost. Evropská společnost musí mít formu akciové společnosti. Za účelem zajištění přiměřené velikosti takových společností je v článku 4 nařízení stanoven minimální kapitál ve výši 120 000 EUR.
Cílem směrnice 2001/86/ES je zajistit, aby v důsledku založení evropské společnosti nedošlo k zániku či omezení zapojení zaměstnanců, které je běžnou praxí ve společnostech zakládajících evropskou společnost.
2. Evropská družstevní společnost
Skutečný jednotný právní statut evropské družstevní společnosti byl zaveden nařízením o statutu evropské družstevní společnosti (SCE) (nařízení (ES) č. 1435/2003). Nařízení umožňuje zakládání družstev osobami, které jsou usazeny v různých členských státech, nebo právními subjekty založenými podle právní úpravy různých členských států. Tyto nové evropské družstevní společnosti, které disponují právní subjektivitou, jednotným souborem pravidel a jasně definovanou strukturou, mohou působit na celém jednotném trhu, přičemž musejí být vybaveny minimálním kapitálem ve výši 30 000 EUR.
Směrnice 2003/72/ES doplňuje tento statut, pokud jde o zapojení zaměstnanců v evropských družstevních společnostech, s cílem zajistit, aby nedocházelo k zániku či omezení praxe spočívající v zapojení zaměstnanců, která je uplatňována ve společnostech zakládajících evropské družstevní společnosti.
3. Evropské hospodářské zájmové sdružení
V nařízení o evropském hospodářském zájmovém sdružení (nařízení (EHS) č. 2137/85) je stanoven statut evropského hospodářského zájmového sdružení. Tato sdružení, která mají právní způsobilost, umožňují společnosti v jednom členském státě v zájmu usnadnění nebo rozvíjení hospodářské činnosti svých členů spolupracovat v rámci společného podniku se společnostmi nebo s fyzickými osobami v jiných členských státech, spíše než dosahovat zisku jen pro sebe. Veškerý zisk, kterého je takto dosaženo, se dělí mezi jeho jednotlivé členy. Evropské hospodářské zájmové sdružení nesmí přijímat investiční kapitál od veřejnosti.
4. 28. režim: Směrem k novému právnímu rámci pro inovativní společnosti
Dne 28. května 2025 zveřejnila Komise sdělení o strategii EU pro startupy a scaleupy, v němž uvedla, že navrhne evropský „28. režim“, který by společnostem poskytl jednotný soubor pravidel, včetně právního rámce EU pro podniky, založený na standardních digitálních řešeních. Cílem je pomoci společnostem překonat překážky při zakládání, rozšiřování a provozování společností na celém jednotném trhu. V rámci toho režimu by tak došlo ke zjednodušení platných pravidel a ke snížení nákladů v případě selhání tím, že by se řešily konkrétní aspekty v příslušných oblastech práva, včetně insolvenčního, pracovního a daňového práva. Rovněž by se posoudila možnost vytvoření podmínek, které by společnostem umožnily usadit se v Evropě rychleji, nejlépe do 48 hodin.
Předchozí iniciativy navržené Komisí, které se týkaly statutu soukromé společnosti (Societas Privata Europaea – SPE) a společnosti s ručením omezeným s jediným společníkem (Societas Unius Personae), byly neúspěšné.
Úloha Evropského parlamentu
Parlamentu se vždy dařilo dosáhnout změny právních předpisů, když šlo například o to, jak obhájit zapojení pracovníků ve společnostech a prosadit vytvoření různých forem evropských společností, které mají usnadnit přeshraniční činnost podniků. Cílem návrhu směrnice o evropských přeshraničních sdruženích, který předložila Komise, je zlepšit fungování vnitřního trhu odstraněním právních a správních překážek a vytvořením rovných podmínek pro nezisková sdružení v EU, která chtějí působit ve více než jednom členském státě. Dne 13. března 2024 schválil Parlament návrh v prvním čtení s řadou pozměňovacích návrhů požadujících lepší ochranu zájmů věřitelů a jasnější pravidla upravující fúze stávajících neziskových subjektů.
Parlament rovněž vyzval k vytvoření vhodného právního rámce pro nadace. Dne 8. února 2012 předložila Komise návrh nařízení o statutu evropské nadace „Fundatio Europaea“, jehož cílem je usnadnit těmto organizacím působit ve veřejném zájmu kdekoli v EU.
Ve svém usnesení o budoucnosti evropského práva obchodních společností z roku 2012 vyjádřil Parlament názor, že formy unijních společností, jež doplňují stávající formy uznávané v rámci vnitrostátních právních předpisů, mají značný potenciál a měly by se dále rozvíjet. Parlament naléhavě vyzval Komisi, aby v zájmu uspokojení specifických potřeb malých a středních podniků vyvinula další úsilí s cílem přijmout statut soukromé společnosti (SPE). V reakci na sdělení Komise na toto téma přijal Parlament v únoru 2013 usnesení o nové strategii EU pro sociální odpovědnost podniků. Ve svém usnesení z března 2013 o statutu evropské vzájemné společnosti předložil Parlament Komisi doporučení k tomuto statutu. Parlament také opakovaně žádal o vypracování směrnice o přemístění sídla společností do jiného členského státu, a to prostřednictvím řady usnesení a otázek k ústnímu zodpovězení, v nichž vyjádřil hluboké politování nad neexistencí společných pravidel, která brání mobilitě společností, a tím i svobodě usazování.
Evropský parlament zaměřil ve svém usnesení o provádění přeshraničních fúzí a rozdělení z roku 2017 svou pozornost na práva menšinových akcionářů a pravidla na ochranu věřitelů, ale i na zdlouhavé a složité postupy, které jsou nutné při přeshraničním rozdělování společností. Parlament také několikrát žádal o vypracování návrhu o přeshraničním přemístění sídla společnosti (čtrnáctá směrnice v oblasti práva obchodních společností – zatím nebyl přijat žádný návrh).
Evropský parlament obdržel řadu petic týkajících se digitalizace práva obchodních společností EU a přeshraničních operací. Petiční výbor zpravidla žádá Komisi, aby mu poskytla příslušné informace nebo zaujala stanovisko k otázkám, na něž předkladatel petice upozornil (viz 4.1.4).
V květnu 2017 přijal Parlament usnesení o akčním plánu EU pro „eGovernment“, v němž vyzval Komisi, aby prozkoumala, jakými dalšími způsoby by bylo možné prosazovat digitální řešení formalit v průběhu celého životního cyklu obchodní společnosti, a poukázal na význam propojení obchodních rejstříků. Parlament na základě svého dlouhodobého výzkumu vyzývá také k usnadnění digitalizace v této oblasti.
V listopadu 2019 byla přijata směrnice o přeshraničních přeměnách, fúzích a rozděleních společností, která zavedla dodatečná pravidla pro přeshraniční fúze společností s ručením omezeným. V průběhu legislativního procesu provedl Parlament její podstatné změny.
V červenci 2019 přijal Parlament směrnici o využívání digitálních nástrojů a postupů v rámci práva obchodních společností, jejímž cílem je usnadnit zakládání podniků elektronickými prostředky a podporovat online operace v průběhu celého životního cyklu společnosti. Prozatím poskytuje podnikům kompletní soubor registračních postupů online jen část členských států, ačkoli registrace online je v průměru dvakrát rychlejší a může být až třikrát levnější než tradiční postup založený na papírových formátech. Dne 10. ledna 2025 přijaly Parlament a Rada směrnici o dalším rozšíření a modernizaci využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností.
V návaznosti na sdělení Komise o strategii EU pro startupy a scaleupy zveřejnil parlamentní Výbor pro právní záležitosti dne 30. června 2025 návrh zprávy, v níž doporučuje, aby byla přijata směrnice podle článku 50 a čl. 114 odst. 1 Smlouvy o fungování EU s cílem vytvořit pro nekótované společnosti s ručením omezeným 28. režim s nepovinným označením „evropský začínající a rychle se rozvíjející podnik“ (European Start-Up and Scale-Up (ESSU)). Podle tohoto návrhu by měly tyto podniky vnitrostátní korporátní formu harmonizující některé podstatné prvky. Společnosti, které splňují zvláštní požadavky, by do svého vnitrostátního označení doplnily „ESSU“ (např. „[název společnosti] GmbH ESSU“), přičemž by byly automaticky uznané ve všech členských státech. Členské státy by měly i nadále možnost povolit přeměnu vnitrostátních korporátních forem na společnosti typu ESSU nebo za tímto účelem vytvořit nové vnitrostátní korporátní formy. Na rozdíl od tradičních požadavků v rámci práva obchodních společností by v případě ESSU bylo možné mít statutární a skutečné sídlo v různých členských státech.
Mezi hlavní navrhované prvky patří 48hodinová registrace prostřednictvím digitálního registru na úrovni EU, harmonizované dluhové nástroje podobné kapitálovým nástrojům (jako např. právo na účast na zisku a tichá společenství) se standardizovanými modelovými dokumenty a volitelné mechanismy vlastnictví správců (např. zablokování aktiv, akcie dvojího druhu) s označením „ve vlastnictví správce“. Návrh zprávy obsahuje rovněž omezení týkající se přeshraničních přeměn společností, které si vyžadují změnu směrnice (EU) 2017/1132, a specializované mechanismy řešení sporů.
Pokud jde o pracovní právo, individuální pracovní smlouvy by se řídily nařízením Řím I, zatímco spolurozhodování zaměstnanců v řídicích a dozorčích orgánech by se řídilo právem toho členského státu, v němž se nachází statutární sídlo, což představuje odklon od tradičního chápání, že spolurozhodování se řídí právem obchodních společností. V souladu se směrnicí o evropských společnostech by existovaly záruky proti obcházení vnitrostátních ochranných pravidel.
V rámci vypracování usnesení Parlamentu se uskutečnil praktický seminář o 28. právním režimu a byla vypracována řada studií týkajících se:
Dne 5. července 2024 přijaly Parlament a Rada směrnici o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti. Tento právní předpis ukládá podnikům povinnost zjišťovat, jaký nepříznivý dopad má jejich činnost a činnost jejich obchodních partnerů na lidská práva a životní prostředí, a v případě potřeby tomuto dopadu předcházet. Patří mezi ně dětská práce, otroctví, pracovní vykořisťování, znečištění, zhoršování životního prostředí a úbytek biologické rozmanitosti. Směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti byla nedávno novelizována směrnicí o „zastavení času“, pokud jde o to, od jakého data by měly členské státy uplatňovat její jednotlivé požadavky.
Ve směrnici Omnibus I (směrnice (EU) 2026/470), která vstoupila v platnost dne 18. března 2026, byly zavedeny podstatné změny směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti a směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti, včetně jejich užší působnosti, efektivnějšího rámce pro náležitou péči a přepracovaného harmonogramu použitelnosti směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti. V rámci tohoto přepracovaného harmonogramu musejí členské státy provést tuto směrnici ve svém členském právu do 26. července 2028 s tím, že neomezeně začne platit od 26. července 2029. Za účetní roky počínající dnem 1. ledna 2030 nebo později bude nutné předkládat také zprávy o náležité péči.
V návaznosti na veřejné konzultace Komise, které byly ukončeny dne 30. září 2025, přijal Parlament dne 20. ledna 2026 usnesení o 28. režimu: novém právním rámci pro inovativní společnosti, v němž požaduje, aby Komise představila v prvním čtvrtletí roku 2026 příslušný legislativní návrh. V souladu s doporučeními Parlamentu se o navrhované unijní právní formě hovoří jako o jednotné evropské společnosti (Societas Europaea Unificata (S.EU)).
V tomto usnesení přijali poslanci řadu doporučení s cílem přispět k návrhu Komise, který se týká nového právního rámce na podporu společností v EU. Podle plánovaného rámce by mohly členské státy buď vytvořit novou korporátní formu, nebo začlenit celounijní pravidla do svého stávajícího rámce. Poslanci trvali na tom, že k zajištění rovných podmínek pro společnosti v celé EU je nutné vytvořit jediný soubor harmonizovaných pravidel známý pod názvem „28. režim“. V rámci práce nad tímto usnesením využily poslanci vědeckých poznatků z EU, které získali v průběhu pracovního semináře o 28. režimu a na základě expertních studií uvedených výše.
Dne 18. března 2026 zveřejnila Komise vedle sdělení s názvem „Na cestě k 28. režimu pro společnosti v EU“ také svůj návrh nařízení o právním rámci 28. režimu pro podniky – „EU Inc.“. Na rozdíl od návrhu zprávy Parlamentu, v němž se doporučuje vypracování směrnice, která by ke stávajícím korporátním formám v členských státech přidala další označení, se Komise rozhodla pro nařízení, v němž by byla vytvořena zcela autonomní celoevropská právní forma. Mezi jeho klíčové prvky patří:
Následující den, 19. března 2026, podpořila Evropská rada vznik právní formy EU Inc. jako prioritní opatření v rámci plánu „Jedna Evropa, jeden trh“ a vyzvala spolutvůrce právních předpisů (Parlament a Radu), aby tento text do konce roku 2026 přijaly.
Tento dokument zpracovala tematická sekce Evropského parlamentu Občanská práva a ústavní záležitosti. Další informace naleznete na internetových stránkách Výboru pro právní záležitosti.
Christophe BEAUDOUIN / Jagoda Karolina MACIEJEWSKA / Mariusz MACIEJEWSKI